Hendersonův ostrov: Paradoxní ráj zamořený plasty

12.03.2026

Hendersonův ostrov, který je doslova ztracený v Tichém oceánu, je neobydlený, jen někdy zde přistávají jachty nebo ho navštěvují vědci či obyvatelé zhruba dvě stě kilometrů vzdáleného ostrova Pitcairn. Přesto toto místo patří mezi vůbec nejvíce znečištěné na celém světě. Jak je to možné? Pohrává si s ním příroda.

Vlivem cirkulace jihopacifického mořského proudu (South Pacific Gyre) je Hendersonův ostrov systematicky zanášen tunami plastového odpadu. Vědci odhadují, že v současnosti se zde nachází kolem 40 milionů kusů plastů různé velikosti, které jsou roztroušené po pobřeží ostrova. Zhruba 70 procent znečištění přitom na první pohled není vidět, je pohřbeno pod pískem.

Jennifer Laversová z australské Tasmánské univerzity, která prováděla na Hendersenově ostrově výzkum, říká, že zde našla plasty až z 24 různých zemí a že na zkoumaných místech bylo na jednom metru čtverečném pláží 20 až 670 kusů plastů a dalších 50 až několik tisíc kusů bylo pod pískem. Některé mají pouze několik milimetrů, proto hovoří i o tisících na metr čtvereční.

Ostrov nedotčený lidskou přítomností? Paradox!

Opuštěný Hendersonův ostrov v Pacifiku se tak paradoxně a nechtěně stal největším úložištěm plastového odpadu na světě mimo registrované skládky. Jenže ostrov byl Organizací spojených národů v roce 1988 prohlášený za místo světového dědictví. Webová stránka UNESCO jej popisuje jako „jeden z mála atolů na světě, jehož ekologie byla prakticky nedotčena lidskou přítomností“.

Díky absenci stálého lidského osídlení se zde zachovaly endemické ptačí druhy jako „vini zelenotemenný“ či „holub hendersonský“. Hendersonův ostrov leží přibližně na půli cesty mezi Novým Zélandem a Chile. Je to jeden ze čtyř Pitcarnových ostrovů. Právě na ostrově Pitcairn v roce 1790 přistáli vzbouřenci ze slavné britské lodě Bounty, kterou zde zapálili a zůstali zde žít.

Čtěte také: Ostrov odpadků a fauna

Hendersonův ostrov v jižním Pacifiku je jedním z nejodlehlejších ostrovů na Zemi. Kdysi tu žili Polynésané, ale posledních 600 let je tento ostrov neobydlený. Přesto jsou pláže ostrova Henderson doslova poseté odpadky. V průměru se zde nachází hodně přes 200 větších či menších kousků odpadu na metr čtvereční povrchu pláže.

Průzkum pláží ukázal, že naprostou většinu odpadu tvoří plast. Na jednom místě bylo dokonce napočítáno 672 kousků odpadu na jediném metru čtverečním, což je podle dostupných údajů nepříliš lichotivý světový rekord. Odpad sem přinášejí mořské proudy z oblasti východního pobřeží Jižní Ameriky.

Na Hendersonově ostrově v jižním Pacifiku, jednom z nejodlehlejších míst planety, narazili vědci na největší hustotu plastového odpadu na světě. Podle agentury AP to uvádí studie zabývající se znečištěním oceánů a vlivem odpadu na mořské ekosystémy. Vědci ji nyní publikovali po více než tříletém výzkumu. Odhadují, že pláže ostrova pokrývá na 38 milionů kusů plastu o celkové váze přes 17 tun.

Liduprázdný Hendersonův ostrov o rozloze 47 kilometrů čtverečních, který je součástí britského zámořského území Pitcairnovy ostrovy, je od nejbližšího osídleného místa vzdálen více než 5 tisíc kilometrů. Nachází se ovšem na konci obrovského víru mořských proudů v oblasti jižního Tichého oceánu, který plovoucí odpad, zejména plast, zachytává.

Hlavní autorka studie Jennifer Laversová, výzkumná pracovnice Tasmánské univerzity, napočítala 671 kusů plastu na metr čtvereční. To představuje nejvyšší hodnotu, jaká byla na světě zaznamenána. „Na základě vzorků z pěti různých lokalit odhadujeme, že na ostrově je přes 17 tun plastového odpadu,“ uvedla Laversová. Upřesnila dále, že údaje mohou být podhodnocené. Dodala, že výzkumní pracovníci dokázali počítat jen kousky větší než 2 milimetry a sondy šly pouze do hloubky 10 centimetrů.

Čtěte také: Město Ostrov

Podle Laversové přibude každý rok na světě 300 milionů tun plastu, které nejsou zrecyklovány. Americký časopis Science uvádí, že rok co rok v moři skončí osm milionů tun plastů.

Velká tichomořská odpadková skvrna: Další hrozba

Obrovská skládka plastu, která se utvořila uprostřed Pacifiku, rozvrací ekosystémy a komplikuje mořským tvorům život. Spolu s odpadem se však do srdce oceánu dostávají také invazní druhy, jimž se na zmíněném smetišti překvapivě daří. Velká tichomořská odpadková skvrna představuje gigantickou oblast v severním Pacifiku, kde se v důsledku proudění vody usazuje smetí - a převážně plast.

Podle výzkumníků z organizace The Ocean Cleanup však k roku 2016 zaujímala přibližně 1,6 milionu kilometrů čtverečních, což odpovídá více než dvacetinásobku území Česka, a tvořilo ji až 129 tisíc tun odpadků. Ani takto obrovské smetiště přitom není vidět z kosmu, jelikož se jedná o relativně malé částice a ve vodě nepříliš koncentrované: Průměrně se v metru krychlovém vody vyskytují pouze čtyři.

Matthias Egger z The Ocean Cleanup uvádí: „Přímo na místě uvidíte jen krásný modrý oceán. Lepší je skvrnu přirovnat k obloze. Když se na nebe podíváte v noci, bude poseté hvězdami - a podobně vypadá skvrna z plastů. Jejich koncentrace sice není tak vysoká, ale jakmile si jich ve vodě všimnete, začnete jich pozorovat stále víc.“

Na vině je nehostinné oceánské prostředí, které plasty zvolna rozkládá na tzv. mikroplasty s rozměry do pěti milimetrů. Pouhýma očima se pak dají ve vodě zahlédnout jen stěží, ale dopad mají obrovský. Do změti odpadů se chytají ryby či želvy, načež se nedokážou vysvobodit a umírají. Ptáci si zase plovoucí smetí pletou s kořistí, jenže jejich trávicí ústrojí si s víčky, nedopalky a kusy obalů neporadí.

Čtěte také: Glamping a příroda

Linsey Haramová ze Smithsonian Environmental Research Center uvádí: „Když jsme prozkoumali kusy plastů z tichomořské skvrny, zaskočilo nás, kolik jsme na nich našli pobřežních organismů.“ Takřka na všech prozkoumaných plastech objevili vědci oceánské tvory, což není nijak výjimečné - vždyť některé kusy odpadu tvoří součást skvrny i déle než 50 let. Na 70 % smetí však výzkumníci identifikovali alespoň jeden druh, který uprostřed oceánu běžně nežije a daří se mu pouze na pobřeží. Dvě třetiny vzorků pak sloužily coby domov pro oceánské i pobřežní „nájemníky“.

Změna prostředí přesto mnoha pobřežním tvorům nebrání v rozmnožování. Zmíněná badatelka s kolegy objevila na kusech plastu například členovce, kteří se starali o čerstvě nakladená vajíčka, nebo sasanky množící se nepohlavně klonováním.

Linda Amaral-Zettlerová z nizozemského institutu pro mořský výzkum NIOZ dodává: „Pro pobřežní organismy nejde o ‚poslední štaci‘. Když se dovedete množit, dovedete se také šířit. A když se umíte šířit, umíte i dobývat.“

Snahy o řešení: Čištění oceánů a aktivismus

Společnost The Ocean Voyages Institute, se snaží vylovit a z recyklovat odpad, který se v oceánu nachází. Zakladatelem této společnosti je Mary Crowley, který bojuje proti znečišťování a rok od roku má lepší a lepší výsledky. Během první poloviny roku 2020 dokázali vylovit 170 tun odpadu. Při zdolání tohoto rekordu tvořil odpad převážně rybářské sítě a kousky plastů.

Stát The Trash Isles navrhla skupina aktivistů na popud, aby se s ostrovem odpadků začalo něco dělat. Zakladatelé však neotáleli a ostrov z odpadků má již vlastní měnu, vlajku, poštovní známku a také pas. Všechny tyto vytvořené věci, mají poukazovat na znečistění oceánů a jsou tak i vyobrazeny.

Velkou zajímavostí je, že stát se občanem Trash Isles může úplně každý. Jako první právoplatnou osobou, byl bývalý viceprezident Al Gore, který se stal jejich tváří kampaně.

Globální produkce a recyklace plastů

Podle loňské studie Global Plastics Outlook vyprodukuje průměrný obyvatel USA za rok 221 kilogramů plastového odpadu, u Evropanů se jedná o přijatelnějších 114 kilogramů a nejšetrnější jsou Japonci a Korejci s 69 kily. Z globálních 353 milionů tun odpadních plastů se pouze 9 % recyklovalo, 19 % putovalo do spaloven, 49 % se vyvezlo na skládky a celých 22 % proniklo do neregulovaného prostředí včetně oceánů.

V roce 2019 se podle uvedené studie dostalo do vodních toků 6,1 milionu tun plastů, z toho 1,7 milionu skončilo v oceánech.

Varovně zdvižený prst

Velká tichomořská skvrna je sice nejrozsáhlejší svého druhu, ovšem nikoliv jediná. Její protějšky se nacházejí také v Atlantiku či v Indickém oceánu.

Umělá hmota v oceánech každopádně závažným způsobem mění ekosystémy takřka po celé planetě. „Pro mě jde o další varování, že je třeba podniknout drastické kroky, aby se plasty do moří nedostávaly,“ dodává mikrobiolog Martin Thiel. Dočasnou alternativou by se mohl stát oceánský „úklid“, kterým se zabývá třeba již zmíněná organizace The Ocean Cleanup a přímo na vodě buduje k zachytávání plovoucích plastů speciální bariéry.

Průzkumy však předpokládají, že by se množství umělohmotných odpadů končících v mořích mohlo do roku 2040 zvednout až 2,6krát, což by znamenalo neúnosnou míru.

Kapitán Charles Moore odhaduje, že tato zóna znečištění plastem by mohla mít velikost větší než milion čtverečních mil. Nejedná se ovšem nezbytně o plovoucí lahve, tašky či bóje, ale o maličké kousky plastů připomínající konfety. Mikroskopické částice nemusí být viditelné na hladině. Jejich výskyt potvrdila až šestiměsíční expedice kapitána Moora, která byla zaměřená právě na výzkum plastů.

Problém znečištění oceánů plastem se stává všudypřítomný.