Syrovost Počasí Přírody: Definice a Vliv na Cestování

Táhne mě to na místa, kde můžu prožít něco mimořádného. Exotický Réunion mi nabídl klid hornatého vnitrozemí, syrovost sopečné krajiny i divokost Indického oceánu. Ve spojení s nedalekým Mauriciem představuje dokonalé cestovatelské kombo.

Réunion: Ostrov kontrastů

Řekli byste si, že jako ostrov bude Réunion skvělou zásobárnou plavců, jachtařů nebo surfařů. Původní obyvatelstvo mělo ze zdejších divokých vod respekt a moři se spíše vyhýbalo. Poté ovšem na Réunion dorazili Francouzi nakažení tehdejší surfařskou horečkou a zjistili, že vysoké vlny přicházející od jižní Afriky jsou jedny z nejlepších na světě. Postupem času na nich skutečně vyrostli ti nejlepší francouzští surfaři.

Žraločí útoky a omezení vodních sportů

Idylu v surfařském ráji utnul rok 2011, kdy na sportovce několikrát zaútočili žraloci. Surfaři a plavci, kteří přišli jen o končetinu, mohli mluvit o štěstí. Vláda Réunionu proto v roce 2013 zakázala vodní sporty i koupání s výjimkou několika střežených pláží. Zatímco z ostrova začali mizet turisté, na vlnách zůstala jen malá skupinka nadšenců, kteří se potěšení ze surfingu nechtěli vzdát. I když je policie na vrcholu covidových opatření dokonce naháněla po moři vrtulníkem.

Za osm let došlo k celkem 25 útokům, z nichž 11 bylo fatálních. Výskyt žraloků se snížil díky řadě opatření - od drastického vybíjení přes žraločí patroly a podvodní sítě až po elektronické žraločí odpuzovače, které si surfeři připínají na kotníky. Na plážích se sice ještě setkáte s cedulemi varujícími před žraloky, ale lidé se jimi už příliš neřídí.

Nemusíte se bát, že se na Réunionu nevykoupete. Hlavně na západním pobřeží je spousta krásných veřejných pláží, které jsou chráněné podvodními sítěmi. Olympijské závody v surfingu se nicméně budou konat na Tahiti ve Francouzské Polynésii.

Čtěte také: Předpověď počasí podle pranostik

Vnitrozemí Réunionu: Outdoorový ráj

Přiznám se, že při odjezdu v květnu 2023 jsme na koupání v moři ani nepomysleli. Pobřeží ostrova nepochybně oplývá velkou krásou, ale hlavním důvodem návštěvy Réunionu bývá pro většinu dobrodruhů hornaté vnitrozemí. Je jedinečné, do jisté míry nedotčené a před koupáním má logicky přednost. Navíc, pokud nás má sežrat žralok, ať jsme při tom plní zážitků.

Jedinečnost vnitrozemí Réunionu zosobňují tři hluboká údolí řečená cirque - Cilaos, Mafate a Salazie. Plochými dny a téměř svislými stěnami připomínají ledovcové kary, ovšem na rozdíl od nich vznikly vulkanicky, poklesem sopečné kaldery. Prostor tedy není vytlačený do ledovcové vany, nýbrž jde o jakýsi obří hrnec, do kterého dramaticky vystupují další ostré vrcholy. Dvě údolí mají svoji přístupovou silnici, do třetího musíte pouze pěšky nebo vrtulníkem. Automobilová doprava tam nevede.

Silnice jsou ale jinak na Réunionu výborné a připomínají vám, že jste pořád v EU. Už hodinu po příletu jsme atakovali první turistický cíl - vyhlídku Cap Noir na západě. Ostré, zelení porostlé štíty na okraji Cirque de Mafate nám poprvé představily charakteristický ráz nitra ostrova.

Přírodní divadlo a gejzíry

Abychom se dostali přímo do údolí, museli jsme sjet mnohem jižněji. O kousek dál, nad divokými útesy u města Saint-Leu, už lilo jako z konve a ke všemu se zvedl silný vítr. Jak se však ukázalo, pro návštěvu zdejší atrakce - přírodního gejzíru - jsme si nemohli vybrat příhodnější počasí. Když jsme vyběhli z auta nad útesy, moře bylo řádně rozdováděné a vlnobití se tříštilo o černé skály na miliony kapek. A pak najednou za mocného syčení vytryskl z útesu před námi proud vody. Menší, prvotní výstřik následoval hned další, který rychle sílil a rozprskl vodu do epického třímetrového kornoutu.

Cilaos a cesta plná zatáček

Jeli jsme po neuvěřitelné silnici do údolí Cilaos, která vede roklí plnou zvláštních skalních útvarů. S převýšením přes tisíc metrů a 400 zatáčkami je silnice do Cilaosu na Réunionu pojmem. Zážitek je to skvělý, ale přece jen trochu zdlouhavý.

Čtěte také: Vzdělávací materiály: Příroda a počasí

V obrovské kaldeře Cilaosu stojí normální malé město s náměstím, kostelem, fotbalovým hřištěm a restauracemi. Sedíme na terase jedné z nich, díváme se, jak se nad kostelem mračí obloha. Před sebou máme talíř s jednou ze zdejších kreolských specialit - kachnu na vanilce s rýží a k tomu ještě nezbytnou cilaoskou čočku. V 19. století ji na Réunion přivezli Indové a právě v tomto údolí se nejvíce uchytila.

La Chapelle: Skalní průrva

Skalní průrva La Chapelle neboli Kaple je nepochybně jedno z nejkrásnějších míst Réunionu. Za přírodním vysvěcením se chodí asi pět kilometrů za město, do kaňonu mělké říčky Bras Rouge, kterou je třeba kousek před cílem přebrodit. Už když do kaňonu sestupujete, všimnete si čedičové skály na konci rokle, která má zvláštní kovovou barvu a uprostřed velkou puklinu. Řeka právě tam protéká horou a vymývá v ní pozoruhodný přírodní svatostánek, jakoby zakrytý před očima nechtěných návštěvníků velkými balvany.

Do kamenné svatyně na konci skalní průrvy musíte sami doplavat. Zcela vzadu prudce tryská malý vodopád.

Je poledne a slunce je schované kdesi za Kaplí. Jenže pak se podíváme dovnitř Kaple a zůstaneme stát s otevřenou pusou. Zlatý kotouč visí přímo nad skalní puklinou a přes balvan zaklíněný mezi stěnami skály vysílá do prostoru jeskyně biblické kužely světla. Z téhle seance u přírodního božstva jsme všichni u vytržení.

Ve snaze dotknout se svatého grálu, který je jistě schován kdesi uvnitř, se noříme hlouběji do jeskyně. Odměnou nám je další skalní komnata - jakási pokladnice, jejíž vlhké stěny a oblé kameny seřazené do malých zenových pyramidek se třpytí jako drahokamy. Křišťálově čistý vzduch je nasycený vlhkostí od malého vodopádu, prudce tryskajícího ze skály úplně vzadu.

Čtěte také: Letní počasí

Sopka Piton de la Fournaise

Skutečným důvodem, proč jsme vynechali Piton des Neiges, byla jiná sopka na jihovýchodě ostrova. Jmenuje se Piton de la Fournaise a místní jí říkají prostě Volcan. Patří mezi nejaktivnější na světě a naposledy vybuchla sotva před patnácti lety. Máme v plánu u ní pozorovat východ slunce a potom se vydat k hlavnímu kráteru.

Neprostupná tma, mlha a vědomí, že se blížíte k činné sopce a nevíte, co bude za další zatáčkou, jsou velmi vzrušující. Musíte přejet i takzvanou Písečnou planinu, plnou hlubokých děr, kterým se v podstatě nelze vyhnout. Jsme tu právě včas. Zamračené nebe se rozjasňuje a za siluetou sopky se do mraků rozpíjí první sluneční záře. Kaldera je brzy téměř celá zakrytá oblačností a nad ní pozorujeme dramatický souboj slunečního světla a mraků. Matka Příroda zase pro jednou přimhouřila oko.

Ovšem jen na chvíli, protože když o něco později sestupujeme po dlouhých schodech do sopečného království, vidíme sotva patnáct metrů před sebe. Procházíme středem lávového pole, obklopeni nehostinnou krajinou tvořenou ostrými hroty vyvřelin, a doufáme, že tahle cesta bude mít smysl. A přece, po nějaké době mraky ubývají a poslední výškové desítky metrů už svítí slunce.

Hlavní kráter se jmenuje Dolomieu, měří v průměru až kilometr a rozhodně není tak dramatický, jak jsme si představovali. Především nám připomíná, že pokud je sopka činná, neznamená to, že neustále chrlí lávu. Poslední větší událost se tu stala v roce 2007, kdy se dno kráteru náhle propadlo o 350 metrů. Od té doby se znovu pomalu zvedá nahoru, jak ho plní ztuhlá láva z menších průběžných erupcí.

Doslova roztomilý je malý dvojkráter Formica Leo hned pod Pasem de Bellecombe, který připomíná písečnou past mravkolva, podle něhož je skutečně pojmenován. Tvoří ho maličké kousky čediče černé a červené barvy, díky čemuž vypadá, jako by se sem zatoulal odněkud z pouště. Podle toho, jak fouká vítr, se mění i jeho barva.

Pláž Tremblet: Nejnovější pláž světa

Vracíme se zpátky na pobřeží, abychom mohli pokračovat v okružní jízdě ostrovem. Pláž Tremblet vznikla po erupci sopky de la Fournaise v roce 2007 a stále je poměrně neznámá. Při pohledu do mapy sice zjišťujeme, že Google už pláž objevil, ale skutečnost, že k ní musíte jít 30 minut lesem, nám dává naději, že nás na ní moc nebude. Místo u silnice navíc není nijak označeno, takže pokud o pláži dopředu nevíte, bez povšimnutí projedete kolem.

Cesta končí po třiceti minutách na útesech a my začínáme mít obavy, že z koupání nic nebude. Ale nevzdáváme se a po kamenech skáčeme ještě dalších sto metrů. A pak ji vidíme. Malou, asi 300 m dlouhou pláž s černým pískem a divokými vlnami, které se přelévají přes hranu pláže a vytvářejí za ní malé jezírko. Abychom se na ni dostali, musíme se spustit po otesaném kusu dřeva opřeném o skálu a kvůli stoupající hladině vody si dát boty a oblečení na dostatečně vysoké kameny. Nejsou tu žádné převlékárny, přístupové cesty, parkoviště, lehátka, zmrzlináři... jen vy a pár dalších šťastlivců.

Startuji dron, abych se proletěl nad vlnami. Ještě než udělám otočku, zůstanu zírat na displej a nevěřím svým očím. Na černém útesu ohraničujícím pláž je napíchnutá loď! Velká moderní loď! Barevný tanker Trista Star leží bokem na okraji lávového pole sopky de la Fournaise, která se tyčí někde nad námi, a vlny do něj narážejí tak divoce, že z otvorů na palubě stříká voda v malých vodotryscích. Později se dozvídám, že mauricijský tanker tu ztroskotal během cyklonu Batsirai v únoru 2022. Naštěstí byl v té době bez nákladu a ani posádce se nic nestalo. Ale protože majitelé tankeru nehodlají platit náklady na odklizení vraku, zůstává Trista Star na místě své poslední plavby.

Údolí Salazie

Pokračujeme v jízdě po pobřeží, přímo středem šedého lávového pole. Ve městě St-André zatáčíme znovu do vnitrozemí, abychom navštívili údolí Salazie.

Přednášky o přírodě a ochraně životního prostředí

Společným jmenovatelem všech mých přednášek je popularizace a ochrana přírody. Přírodu však nedokážeme chránit, aniž bychom si k ní vytvořili OSOBNÍ VZTAH. Učím své posluchače vnímat krásy přírody a tvorů v ní žijících - CTÍT ŽIVOT. Současně je také nezbytné, aby posluchači získali přiměřené vědomosti a našich sousedech, poznali je i sama sebe.

Přednášky obvykle kombinuji s výstavami nebo s promítáním krátkých tematických filmů z mé dílny. Jejich délka se odvíjí dle potřeby zadavatele. V závěru přednášek dávám prostor k diskuzi, jejímž prostřednictvím lze nahlédnout „pod pokličku“ tvůrčí dílny fotografů a filmařů divoké přírody.

V případě třídních kolektivů mají mé přednášky POPULÁRNĚ-VZDĚLÁVACÍ charakter a jsou vedeny formou řízené diskuze za použití heuristických metod. Jsem zvyklý lektorovat, takže nemám problém přednášet celé dopoledne i pro několik tříd.

K samotné přednášce potřebuji pouze vhodný sál nebo místnost a vnímavé posluchače. V případě, že v sále není dostačující akustika, je nezbytné dodat též mikrofon (jsem schopen zajistit).

Témata přednášek

• Co nám dává divočina - proč je pro nás důležitá?
• Přibližně PATNÁCT EVROPSKÝCH ZEMÍ jsem se svým fotoaparátem navštívil (většinou opakovaně), abych byl blíž divočině a později se také mohl i s Vámi podělit o její křehkou krásu, krásu, kterou nám EVROPSKÁ PŘÍRODA nabízí.
• Myslíte si, že je důležité, učit se lásce k přírodě a ctít ji? Samozřejmě. Neobejdeme se bez ní!
• Kam se ztrácí voda, kam se ztrácí rozum lidí?
• Kde lze spatřit anděla, kdo se s ním už setkal?

Syrovost v umění a kultuře

Je jeden z mrtvolně chladných březnových dnů, kdy se vzduchem nese odér smogu a tlející zeleně, donedávna zahalené rouchem ze sněhu. Chystám se navštívit ateliér grafika Martina Mulače (* 1988), jehož díla, příznačná pro svou zvrhlost a morbidní ironizující humor, servírují divákům přesně to, před čím by raději nadále zavírali oči.

Blížím se k Buštěhradu ponořenému do mlhy, míjím hřbitov, vylidněný dům a mechem porostlou zříceninu. Je teprve poledne, ale pochmurné šero jako by měnilo den v soumrak.

Bavil mě ten pravý vesnický underground s jednou hospodou, kde vysedává pět stálých štamgastů, pro které je poezie sledovat společně fotbal, vypít deset piv a jít domu.

Nehraji si na žádné přikrašlování. Samotná realita je takhle tvrdá, a to i v Praze. Překvapivě jsem měl v dětství averzi k lidem, kteří zvraceli.

Umění tu nemá být jenom k tomu hezkýmu, co zažíváme. Mé kresby nevznikají, aby se někomu líbily, a irituje mě, když to ode mne někdo očekává. Zajímám se o odvrácenou stranu lidského bytí. Ukazuju lidem tabuizovaná témata, před kterými odvracejí zrak. Hodně silný je pro mne například motiv opilé ženy, která močí, zvrací nebo kálí.

Myslím si, že silný obraz mluví sám za sebe a nikdo text číst nepotřebuje. Což v kontextu tvé tvorby, je forma zobrazení obsahu lapidární do takové míry, že ji pochopí každý. Ale samotný význam toho kontroverzního obsahu už je spekulativní.

Běžný člověk, který se tolik v umění nevyzná, tohle nepřijme, nepochopí a někdy reaguje až agresivně. Což mě na tom také baví, protože je to určitý proces, se kterým se potýkal už Goya, Munch, Félicien Rops. Beru to vážně. Pro mě je to satira dnešní doby. Nevymyslíš nic horšího, než co je člověk schopný udělat člověku.

Hodlám se s příběhem vypořádat formou němého komiksu, jehož scénář konzultuji s Markem Škubalem. Už přes rok se tomu intenzivně věnuji a ještě pravděpodobně dlouho budu.

tags: #syrovost #počasí #přírody #definice

Oblíbené příspěvky:

• PET lahve a zavlažování
• Účinné čištění odpadů s Krtkem: Průvodce
• Recyklace stavebních odpadů Plzeňsko
• Problémy Czechoslovak Group
• Funkce lambda sondy