Z průzkumu skutečného působení dřevěných historických a starších konstrukcí i konstrukcí realizovaných v současném období jednoznačně vyplývá, že dřevo patří k významným a perspektivním konstrukčním materiálům. Základním předpokladem pro úspěšnou realizaci konstrukcí s bezpečnou únosností, spolehlivou použitelností a potřebnou životností je komplexní a podrobná projektová dokumentace, použití materiálu s vlastnostmi vhodnými pro daný účel konstrukce, kvalitní výroba konstrukčních prvků, dílců a spojů a bezchybné provedení stavby.
Obecně platnou zásadou je, že konstrukční prvky a dílce ze dřeva nemají být během výroby, skladování, transportu a montáže vystavovány klimatickým podmínkám nepříznivějším, než jsou předpokládány v dokončené konstrukci. Před použitím na stavbě má být dřevo vysušeno na vlhkost, odpovídající klimatickým podmínkám v realizované konstrukci. Právě tento požadavek nebývá v řadě případů dodržován a může být příčinou poruch dřevěných konstrukcí. Jde zejména o předmontážní stavy, kdy jsou konstrukční prvky a dílce nevhodně skladovány a montážní stavy, kdy není konstrukce dostatečně chráněna proti nepříznivým klimatickým vlivům.
Způsob uskladnění, transportu a montáže konstrukčních prvků a dílců má být součástí projektové dokumentace, což zpravidla bývá dodržováno. Důležité ovšem také je, aby byla zabezpečena důsledná kontrola provádění stanovených postupů, zejména na staveništi. V praxi se vyskytují případy, kdy tato kontrolní činnost bývá podceňována a není dostatečně kvalifikovaně zabezpečena.
Skladovaný materiál se ukládá tak, aby nedošlo k jeho znehodnocení a po celou dobu skladování byla zajištěna jeho stabilní poloha. Materiál se skladuje podle podmínek stanovených výrobcem. Přednostně se ukládá vždy v takové poloze, ve které bude později zabudován do stavby. Plochy určené ke skladování musejí být zpevněné, rovné a odvodněné.
Zhotovitel skladuje materiál, nářadí a stroje podle pokynů výrobce a v souladu s požadavky zvláštních právních předpisů a požadavky na organizaci práce a pracovních postupů stanovenými v příloze č. 5. Skladovací plochy musí být rovné, odvodněné a zpevněné. Materiál musí být uložen tak, aby po celou dobu skladování byla zajištěna jeho stabilita a nedocházelo k jeho poškození.
Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět
Při návrhu dřevěných konstrukcí je třeba uvažovat vliv účinků sesychání a bobtnání dřeva na působení konstrukčních prvků, dílců i konstrukčních systémů. Závažnost těchto účinků závisí na typu a podmínkách působení konstrukce. Účinek teplotně vlhkostních změn, projevující se objemovými a tvarovými změnami dřeva (sesycháním a bobtnáním), je významný u konstrukcí lávek a mostů, u konstrukcí vystavených vnějším klimatickým vlivům, ale také u konstrukcí ve vnitřním prostředí, kde se vyskytují poměrně velké a dlouhodobé teplotně vlhkostní změny, jako jsou zimní stadiony, bazénové haly, sportovní haly, obchodní haly, případně i další konstrukce. Specifickou skupinu konstrukcí z hlediska rozměrových a objemových změn představují srubové a roubenkové stavby.
Dřevěné konstrukce jsou navrhovány pro různé podmínky prostředí, a to zejména s ohledem na účel a způsob využívání objektu, jeho pozici z hlediska působení vnějších vlivů a řady dalších faktorů. Základní ustanovení týkající se zatížení, vlivů prostředí a zařazování dřevěných konstrukcí do příslušných tříd provozu jsou uvedeny v normativních dokumentech ČSN EN 1995-1-1 (standard používaný pro pozemní a inženýrské stavby), resp. v ČSN EN 1995-2 (pro mosty).
Názory na to, co je třeba považovat za nepříznivé podmínky z hlediska působení dřevěných konstrukcí, mohou být různé. K této problematice lze přistupovat tak, že správně navržené a realizované konstrukce splňovaly požadavky spolehlivé únosnosti i použitelnosti, aniž docházelo po dobu jejich životnosti k vadám a poruchám, i když dlouhodobě působily v klimaticky nepříznivých podmínkách. Řadu případů tohoto typu je možné zaznamenat u historických, dlouhodobě působících, dřevěných konstrukcí.
Sypké hmoty mohou být při plně mechanizovaném způsobu ukládání a odběru skladovány do jakékoli výšky. Při odebírání hmot je nutno zabránit vytváření převisů. Při ručním ukládání a odebírání smějí být sypké hmoty navršeny do výšky nejvýše 2 m. Skládka sypkých hmot se spodním odběrem musí být označena bezpečnostní značkou se zákazem vstupu nepovolaných fyzických osob. Sypké hmoty v pytlích se ručně ukládají do výšky nejvýše 1,5 m a při mechanizovaném skladování, jsou-li na paletách, do výšky nejvýše 3 m.
Tekutý materiál musí být skladován v uzavřených nádobách tak, aby otvor pro plnění popřípadě vyprazdňování byl nahoře. Otevřené nádrže musí být zajištěny proti pádu fyzických osob do nich. Sudy, barely a podobné nádoby, jsou-li skladovány naležato, musí být zajištěny proti rozvalení. Plechovky a jiné oblé předměty smějí být při ručním ukládání stavěny nejvýše do výšky 2 m při zajištění jejich stability.
Čtěte také: Kvalita dřeva a skladování
Upínání a odepínání prvků, dílců a sestav musí být prováděno ze země nebo z bezpečných podlah tak, že nejsou upínány nebo odepínány ve větší pracovní výšce než 1,5 m.
Prvky, které na sebe při skladování těsně doléhají a nejsou vybaveny pro bezpečné uchopení například oky, háky nebo držadly, musí být vždy vzájemně proloženy podklady.
Zhotovitel přeruší práci, jakmile by její další pokračování vedlo k ohrožení životů nebo zdraví fyzických osob na staveništi nebo v jeho okolí, popřípadě k ohrožení majetku nebo životního prostředí vlivem nepříznivých povětrnostních vlivů, nevyhovujícího technického stavu konstrukce nebo stroje, živelné události, popřípadě vlivem jiných nepředvídatelných okolností.
Čtěte také: Slzí Plačice: Co skrývá tato skladba?
tags: #skladování #dřevěných #dílců #na #staveništi