Skladba Slzí Plačice

30.09.2025

III. ŘADA I. ských ve Lvově (č. 421), učiněné r. důvodné vzrušení. literární historikové čeští do té doby neměli ani tušení. hned nálezcem jeho professorem A. Brücknerem v Archivu f. slav. sv. XI.-XIII. vydán. zatímní. konjektury, arci mnohdy samozřejmé, aniž udal čtení rukopisné. odchylným čtením rukopisu. z data na listě 66a vysvítá, z r. 1472. Asi v XVIII. v desky lepenkové s koženým hřbetem.

Rukopis byl kdysi bez vazby. skoro vesměs zmizely. 20 cm. složený z písmen NO. listů, jež jsou tedy nepopsány. listů i jakostí svou i vodotiskem. a obsahuje tudíž, ježto dva listy jsou vytrženy, celkem 226 listů. *) Prof. Zejména tři poslední listy jsou prosáklé vlhkem. listů byly roztrhány a jsou, patrně při vazbě, přelepeny papírem. vlhka. roh prvního listu, vrchní a spodní kraj listu 226. listů předcházejících, ač trhliny zde nesahají do psaného textu. list sledující za listem nynějšího číslování 36. »rekopis z r. 1472. cf. f. slav. Philologie t. XI. str. listě touž rukou: »NB! (dwieście dwadzieścia sześć) a 7 białych«.

Rukopis jest o jednom sloupci. 29 řádek, řidčeji 28 řádek; napočítal jsem však také 27 (l. a 31 řádek (l. 183a). mnohých listech u pravého řezu jest ještě znáti. pouze dvě řádky, jako na počátku Ar. kap. XXXIIII. a na poč. Ar. kap. skytují v Ezopu. jsou vyškrtány. řádku nebo dokonce celý prázdný řádek. mezi kronikou o Bruncvíkovi a Ezopem na 1. 15b. mu nevešly na řádek, psal na konec řádku následujícího. Tak na př. napsal na konec řádku druhého. napsal slova Když bieſe poſmrti. písmena, jež jsou vždy rubrikována. původního textu. Tak na př. v písni o Tand. v. cího. počátku verše velká písmena. do prostřed verše. veršů. počátečními písmeny, nezřídka však jsou psána písmeny malými. písmena h, l, n, p, z, y se nehrubě liší od malých. zřídka kdy tečkou. kem nedopsaného slova.

Měkkost souhlásek označuje se tečkami. rečku»«,1) a to dle toho, jak písař více nebo méně pérem přitlačil. tečka někdy bývá, někdy nebývá. nad míru dlouhé, obloukovité a vyskytují se pouze nahodile. Měkkost souhlásek označuje se tečkou. někdy na levo. vidla ve slabikách ři, ře, řa, či, če, ča. kami a klade tečku nad ně do prostřed. hlásky označují spřežkami. tečka. A. 1. ciech B. 1a, paſu B. 9b, ſtebu B. b) na konci slov s: nas B. 2b, podnes B. 8a atd. předložka s před následující sykavkou ƒ, z: sſebu E. 323, sſwym E. sstrachem E. 636, szemany Ar. 143, sstupa E. c) nezřídka ſſ: hlaſſy B. 4a, paſſow B. 7b, leſſy B. 5b, maſſo E. roſſu E. d) řidčeji sſ na počátku slov: sſtrci B. 11b, stawil Ar. E. 1097, Sstraftne E. 424, E. 3090, Sstrastna E. 317, Sstkwoft E. e) někdy také z: zſani B. 5a, ztraſti E. 2865, wzklepie J. ƒ) porůznu ſ nebo § (na konci slov): caſow B. 11b, ocafow B. Sſebu T. 57, fam T. 265, wesel J. 1719, wsedfe Ar. 1410, byfte Ar. braſta ſe E. 2307, čaš E. 2. a) zpravidla ſ nebo s (na konci slov): ſkodu E. 409, ſpilu E. vſlyſewſi B. 12a, naſi B. 1a; racis B. 3 , budeš B. 13b, rozkoś E. zadaš E. 1608, maš T. b) velmi často ſſ nebo ſs (na konci slov): pieſſi B. 4a, wſſie B. ſedſſi T. 668, tiefsiese E. 990, sskoden E. 3105, ssibennice E. E. 990, ſſpalek E. 1055 atd.; rozkofs E. 703, myſs E. 317, weſs E. maſs B. 10a, nechceſs B. 9b, widiſs E. c) řidčeji sí (na počátku slov): síkody E. 983, Síkoda E. chetnoft E. 77, Sstiestie E. 692, Sſpehere Ar. d) dosti často ſ nebo s (na konci slov): neſluſie B. 1a, priſiti E. Awſak B. 12a, pokuſeni E. 1093, ſpilu E. 917, poſle B. Ar. 2289, nestiestie B. 2b, gestierow B. 10a atd. ; Kleofas B. B. 11a, chces B. 1b, wels Ar. 1302, Slys E. 1441, hodis E. e) v jednotlivých případech ſſ, Sſ, ſs: towariffi Ar. T. 1408, Sfipowe Ar. 3534, chodiſs E. 3. E. b) často také ż: Střež E. 329, woż E. 2139, wiż E. B. 9b, hroż B. 10a, noże B. 7a, oswobożena Ar. 4374, wżel Ar. Ar. 2355, mržkofti E. 624, Skrże E. 311, žemie J. 103, žetie J. c) zřídka kdy ſ nebo s: sſlibu T. 1734 (vedle zſlibu ib. E. d) jednou zſ: rozſetniechu Ar. 4. a) obyčejně z: když, vwaže, knieże, protož B. b) často také z: zbozie, kazdeho B. 1a, ziw B. 1b, lezel Ar. Ar. 1735, nozy J. 1654, muzow J. 1827, awſakz E. 693, kazi B. ſluzil ib., gednezt ib., wiezyz B. 11b, zadna B. 12a, znieſe E. E. 667, wyrazy E. c) velmi zřídka ſ nebo s (na konci slov): ſecy Ar. nedrzis E. 2330, yakehos B. 10a, nes B. d) jednou zs: genzs E. 5. a) zpravidla c, jež jest velmi podobno k t: Bruncwik B. ib., otce ib. b) nezřídka č: Arkuč Ar. 407, dčeri B. 11b, wſečka B. 14a, J. obečnie Ar. 1946, wſičkni J. 1368, wzaćno E. 6. a) zpravidla č: wiečnu peči E. 704, mrači Ar. 3657, račí Ar. řeči Ar. b) často c: vcinil B. 1a, řeci B. 15b, ctwrt B. 2a, cafu E. E. 1249, hubence E. 1696, pannice T. 415, ctieſe T. c) na dvou místech cz: cztiti Ar. 5056, wecz J. B. a uprostřed slov před souhláskou.

Tečka nad d a ť jest: tot E. 403, Ar. anat Ar. 3164, anot Ar. 1604, 4012, cot E. 2786, tut E. 1549, Ar. 2536, 3131, 5243, hynt Ar. 3481, 3643, nerod E. 914, bud E. J. 1654, put Ar. 1949 (ale put Ar. 1939). hrad E. 837, neblud E. 1412, bud E. 1430, nat B. 9b, žet B. B. 1a, ont B. 1b, cot B. 1b, tohot B. 1b, bycht B 1b, tit Ar. Ar. 1112, wecestat Ar. 5380, Sfed T. 71, ged T. 1092 atd. je na dvou místech tečka nad tvrdým t: Arnoft Ar. 774, ftit J. Měkké ň s tečkou jsem nalezl: haňba E. i na mnohých jiných místech), kuoň E. 2110 a jinde, konmi Ar. ohen Ar. 3970, 3998, nan B. 11b, T. 1580, zan Ar 1327, preden T. wen T. 317, Ar. 186, pon Ar. 399, pron Ar. 716, bran Ar. J. 503, zahyň E. 1891, promien E. 1081. B. 5a, nadricko Ar. 3059, kuon B. 14a, E. 2070 a jinde, ohen J. wiezen Ar. 4702, hanba E. 1214, J. 596, konmi Ar. 97, hnetes E. stan T. 1803, wstante E. 3199, zen E. 239, priklon E. 4012, ſkrzenż Ar. 4650, nan Ar. 105, 2067, pron Ar. 1095, T. Ar. 1472, wen Ar. 1645, J. 685, naden E. 853. hyn Ar. 2322, wen T. 137, an T. 145, zakon E. jsme na dvou místech: matí E. 638, cti Ar. 2117. hlásek před e, a, o, u značí se písmenem i: dobrodienie B. 1a, tie B. luniak E. 349, wiezniow Ar. 1126. Vyjímky jsem nalezl: přetieſe E. komniate Ar. 3328, cteni Ar. 3463, poctenie Ar. 5425, styste J. priteze E. 48, te E. 1428, wta E. 293, medenicy Ar. Ar. 5601, wieznow Ar. C. V některých slovích k t se přidává h: leth B. 12a, 14a, E. 290, T. 821, feth Ar. Ar. 3218 kathu Ar. 1139 a jinde; ale také: let Ar. 1850, leta Ar. 5456, lety B. 14b, set Ar. Da t se matou na dvou místech: hnet E. 156, dkan J. D. Po retnicích b, p, v, f, m se za nynější ě píše ie (1e): Bieda B. opiet E. 357, wieru E. 360, offierowal Ar. 5469, mienim B. 12 atd. kdy jest i vynecháno: medenicy Ar. 3126, kropeřow Ar. T. 1169, Mestíka E. 653. ye: nemilostiwye Ap. E. Po l jotace někdy označena bývá, někdy nebývá: ſyle E. naſyle E. 726, kwiele Ar. 2226, stelie E. 2151, milie E. J. 1195, weselie Ar. F. a) pravidelně ř: wepř E. 621, řkuce B. 11b, oř T. 1031 atd. spřežce ři píše se někdy tečka nad ři nad i (srov. str. 3.): přigeti B. Prigide B. 12b, přibieže E. 1962, Přikaza Ar. 960, třiſta B. E. 1457, křiweho Ar. 1221, kterizto Ar. 4229, dařil T. 1784, twaři J. a jinde. řai, řidčeji nad ř. ve slovích: vzréchu J. 1475, Trébali J. 1404, prédhoru J. Ar. b) na dvou místech ř: přigel Ar. 1656, bratři Ar. c) na několika místech rz, rž: weprz B. 6b, Orz Ar. 4223, T. J. 938 (jinde oř), orze J. 935, zwierz J. 465, hoſpodarz Ar. Ap. 218a, ctirzi Ar. 5439, Trzi J. 1865, mierze T. 1071, horze J. berz J. 412, berze Ap. 220a; Orž T. 929, orze J. 202, paſtyrż E. lekarż T. d) na třech místech rs, rs, rſ: Weprs E. 617, weprs E. kem T. e) často bez tečky r: wier E. 773, a rka B. 2b, tretie E. E. 1574, wiere E. 1830, wetrech B. 4a, prege Ar. 1531, zetresta T. whore J. 1825 atd. E. 833, řekowe Ar. 2464, Arnoft Ar. 4893, rwati E. G. Samohlasné r se označuje všady tak jako nyní. pouze: PRrwu E. 219, crweny B. 7a vedle cirweny Ar. H. Hrdelné h a ch se někdy matou: netruhliž E. T. 611, prichod Ap. 225a, lechka E. 2794, lechce Ar. 5128, T. E. 1036. 3130, polechciti Ar. I. a) nejčastěji y: yazyku B. 1a, yako B. 4b, E. 892, yakz B. B. 10a, yuz J. 1320, boy Ar. 1160, gey B. 1b, kleyt Ar. Ap. 218b, taynie T. 214, ſeyda B. 6a, woynu E. 20, woyſko Ar. priyal Ar. 5916, naymileyfi B. 1a, Biehay E. 430, kay ſe E. E. 1286, nemeſkayz B. 9b, znamenayz B. 1b, nedbayme Ar. b) velmi často g: gey B. 1b, Ge B. 1b, gehoz E. 1100, meg E. mog, twog Ap. 218b, klegt Ar. 5368, kwogfku Ar. 1097, wognu E. ſogka E. 1663, nepreg E. 1565, znamenag E. 1285, nemeſkagme Ar. wogſka B. 13b, pohledagme Ar. 3816, nepřegtež Ar. 45 atd. místech g: gey B. 11a, gede Ar. 2157, tage E. c) řidčeji i (1): ia, 1at B. 1b, iat B. 1a, iakz B. 12b, Jakzt B. kem E. 925, borowati Ar. 1885, priiaw Ar. 5013, poia T. T. K. v jazyce novém, jen že se po c, z. Ar. 1597, tificow Ar. 621, tificow B. 12b, tifice Ar. B. 1a, v nichž je vždycky i; dále ſeci E. Dvojhláska ie se ovšem píše i po c, z, ſ: prichazieſe B. B. 4a, tresiese B. 5b, miesiecow B. 7b, ciefar Ar. diwati, ſnami, wida, ſkoci B. b) na některých místech v, a to: byl J. 667, byti E. Ar. 4700, J. 1885, hoſpodynie Ar. 602, pakofty E. E. 3013, whlemyzdy E. 775, ty E. 866, prykryta T. 1242, wyrazy E. koly J. 1833, ſmyfly Ar. 2867, myflyś Ar. 2882, tmy E. Ar. 2717. z předlohy, již písař měl před sebou. c) někdy ie (te): wiezie (gen. pl.), Ar. 2364, panie (dat.) B. wnestiestie (lok.) Ap. 216b, postiestie T. 1552, stiestie twemu E. (dat.) E. 1112, gie (akk.) Ar. 130, o nie (fem. akk.) Ar. akk.) J. 1665, biezie (rým lezi) J. 1919, matie (rým ptati) Ar. d) Dlouhé í psáno jest na několika místech ij: panij Ar. T. 1202, J. 1478, zemij Ar. 4075, Lidij J. 2035, mužij T. Ar. 5453, prawij J. místech jest místo něho i: fliſte J. 994, byli Ar. 3563, T. Ar. 3414, prirodili Ar. 806, narodili Ar. 807, ſkakali B. 12a, biti J. zbili T. 645, Ar. 3770, ſwimi T. 1787, prawi Ar. 2151, Iftiwi Ar. żowi E. 2454, znowi E. 2423, wybrani J. 1603, wynimani Ar. E. 874, ſkodi Ar. 4297, nikdi J. 324, T. 2, Ar. 4975, ti Ar. wimi Ar. 4527, Miffie E. 322, dceri Ap. 209a, ftrice T. 1690. uvésti třeba, že číslovka čtyři vždy se píše jen čtiri B. 14a, E. L. a) na počátku slova pravidelně v: vzris B. 1b, vda B. B. 8a, bezvrazu B. 14a, vzrie E. 1816, vwelike B. 6b atd. kuſyli T. 1107, wumyfl T. 124, wustech B. B. 5b, Wbohy E. 3089, Wkrutny E. 2242, Wchopichu E. E. 1844, Wzře E. b) jinde ve slově všady u, jen na dvou místech v: myſym J. Tomv E. M. někdy rozvádí; to jsou: buoh Ar. J. 1803, Ap. 212b a jinde; buoſti E. 1538, Ar. 4227 a jinde; duom B. Ap. 226a; dwuor T. 87, 229, 1527; huoře J. 1909; hruozu J. B. 4a, 8a, 13b, 14a, E. 2056 a jinde; kuože E. 2138, 2662, kuozi B. E. 2312, Ar. 1819, J. 1653 a jinde; naluonu B. 5b; muož J. E. 2823; puol B. 3a, 10a, Ar. 1105, 2635, 2771, 3883, 4844, 4899, T. J. 979; pruochod Ar. 2817; ruoże J. 176, ruozi J. 1535, ruožene Ar. 3058 a jinde; ſkuoro J. 1519, 1615, Ar. E. 1577, 1733, 2678, 3042, Ar. 667; wuol E. 2845, 2902; wuole J. wuoli J. 857; wuoz E. 1686, Ar. 629, 5085, T. Ar. 4842, ziwotuow Ar. N. Balaad B. 3a, a tak všude. meſkánie Ar. 5725. O. a) Abbatyfi Ap. 219a; radda Ar. 428, 471, J. 417, raddie T. 1258, 1671 a jinde (vedle rada, radu B. 3b, rady J. B. 2b, paddesat Ar. 2833, dewaddesata Ar. kap. 90; Teoffil Ap. Effezu Ap. 217a, zaffir J. 270, zuffa E. 2597, zuffati E. B. 13b (vedle dovfam B. 13b, Vfag T. 1010), offierowal Ar. wat Ar. 5620, Rozfaffnost E. 2550, Wolffarta J. 587; cinilli Ar. Ar. 3052 (a tak vždy), panic T. 222, pannice T. 148, zapanice T. ku pannicy T. 361 (vedle panic T. benniky B. 13b, Ar. 5105, pſennice Ap. 211a, puſtennika Ar. nicie B. 14b, winna E. 872, winnu E. 298, 2639, winny E. T. 671, winy Ar. 1275, newinna E. 1828, winnie E. 870, 900, winil E. zawinni E. 1310, dowinnis E. 876, winniechu E. E. 2428, 2970, 2457; oppony Ar. 2532, Appollon, Appolon Ap. Apolon Ap. 209b); Sarracenom Ar. 5456 (vedle Saracenom Ar. tyrran T. 951; platta J. 2035, zlatto E. 2923, zlatta B. 9a, zlattie T. zlatty E. 122, zlattu J. 656, zlattych B. 9b a jinde, wratta B. (vedle wrata B. 7b a jinde), getti T. 1145, Attenagor Ap. 220b. písař jednou napsal jednoduché l místo dvojího: ſlychalis Ar. b) ffilomachya Ap. 220a, fflorybella T. 74, kfflorybele T. (vedle Florybella T. 1572), ffrankreych Ar. 5629, 109, ffranſku Ar. ffuntow Ap. 210b; lleč T. 594, Llepe Ar. 1479, llew E. niakowym E. 1126, Luſka E. 709, Llabut E. 819, Lluciftie T. krabie Ar. 1308, Llawryn J. 379, Llawrynek J. P. Nejčastěji bývá vynecháno m na konci slova, jako: pie E. E. 196, Kleofaffe B. 14b, wlkö E. oděne B. 1b, fenu T. 930, předenu J. 690, kenie J. 1592, postil J. pöni T. 1596, donienie T. 1710, köniaty B. 12a, zlowidöcy B. niatie Ap. uprostřed slova: měsieho E. 2801, neküftug E. 627, hawräku E. E. 481, stiece E. 551, ſpelüce B. 10a, pana B. 11a, pfënice Ap. Brücwik B. 3a, flcestwie Ar. 4811, Gidrich Ar. 926, Tädaryafs T. 1133, 1180, podoběstwim T. 1499, bezhäby J. 480, Hilbrät J. ſkemu J. 870, milofrdestwie Ar. 5306, Sestrece Ar. slova: pane T. 1202, prieze E. 2975, hube E. 2170, prſte B. 14b, J. tě B. 1b, Ar. 5233, T. 648, plame Ar 4011, pa Ar. 4764, Apollo Ap. gede Ap. Ar. 42, 1213, 2123, 2538, J. 63, 1806, 2032, 2052, swe Ar. T. 728, 1168, 1666, wietfie E. 2585. Lawrya J. 964 a koncovka -ho: ge° J. 117, 682 Ar. 1389, E. E. 1721. Koncovka -us = 9: Astryoll9 B. Zcela ojedinělé jsou skratky nb = neb J. 1426, Ar. T. Silněji krácena jsou slova: jest - gt B. 1a, 7b, E. jiných místech; pro = p Ar. pwo Ap. 224b; praviti = pwiti T. 554; panna = pá T. dewã Ar. kap. 49; dwadcã E. kap. 20; vzhledávati = wſhledati Ar. kapitola = Capitoa E. kap. 52 (v registru), J. kap. 42, Ar. kap. Kapia E. kap. 51, Kapi J. kap. 44, E. kap. 24; Amen = Am Ar.

Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět

O původu a obsahu

I. Počíná se řeč pěkná o Bruncvíkovi. není na jisto postaveno. pověstmi západními proniknuta. here zpracoval v básni Heinrich der Löwe (v XV. stol.). nějaké hotové básně německé, nikoli však dle Reinfrieda z Brunšvíku. von Brůnsvíc. básní nyní známých. v rkp. z r. 1474 dochované, ale původu staršího. kterou odjíždějící Bruncvík dává své choti, ani o hoře Jakštýnu. hera schází, jakož i v jiných známých skladbách německých. tento byl patrně teprve v Čechách přibásněn. herovi za předlohu, a že látku rozhojnil živlem patriotickým.

o rytíři se lvem episody této nezná. byla dobře známa. 1. Papírový rukopis univ. Octavo inia fillä be. české. Na 1. 197a počíná za Apokalypsou sv. dowy, po ní následuje Kronica o Brunczwikowi na 1. 208b-210a. Zákon, nikoli však tak pozdě, aby bylo oprávněno tvrzení prof. že ve sborníku hrab. cvíka dosud známý. Že české skladby rukopisu univ. a Bernartovi ze dne 26. března 1423 (v museu král. Rkp. universitní vydán jest V. Hankou v Praze nákladem J. 1827, 16°. 72 jazykem obnoveným. universitního vedle textu kodexu hrab. Baworowského. vedle sebe vyjde hned také na jevo, že oba texty se hrubě neliší. futurem historickým. Teprve v poslední části skladby rkp. univ. některých místech obšírnější. 2. Rukopis musejní z nové doby, o němž Jungmann v Hist. lit. 96. 3. Prefáta z Vlkanova r. 4. Vydání Jana Guntera v...

Tabulka: Porovnání rukopisů