Skladba galvanických kovů a koroze

Součástí celkového architektonického výrazu budov je bezesporu střecha. U střech šikmých má přímou vizuální vazbu na fasády a jejich prvky.

Střešní plášť spolu s nosnou konstrukcí musejí být realizovány tak, aby společně dotvářeli požadavky na vlastnosti střešní konstrukce jako celku. Nedílnou součástí jsou okapové systémy a jiné klempířské prvky dodávané v nejrůznějších typech materiálu od klasických, až po ty nejmodernější.

Stále častěji se setkáváme s uměleckými klempířskými prvky v podobě různých věžiček, ozdobných kotlíků, bohatě profilovaných lemovacích říms, tepaných čel žlabů, maskami, které nejsou žádné výlisky ale ručně tepané a vyklepané.

Svádění dešťové vody s částí střešní krytiny přes úžlabí, závětří, atd. je směrem do okapové části střechy (střešní žlab). Dále je voda sváděna ze žlabů a jejich příslušenství do svodové části klempířských konstrukcí (svod), běžně je upevňován na stěně fasády, ze kterého je často odváděna do kanalizačního systému. Průměr (velikost) svodu se určuje podle velikosti a profilu žlabu.

Každá střešní krytina používá systém a její konstrukční kritéria, které musí splňovat požadavky pro správnou funkci odvodu dešťových vod a sněhového zabezpečení.

Čtěte také: Pokovování v regionu

Proti poškození střešních prvků sesuvem sněhu (průniky střešní krytinou, větrací komínky, okna, okapový systém atd.) a zajištění bezpečnosti stavby (zdraví a bezpečnost osob pohybujících se pod střechou) slouží sněhové zachytávače různých typů dle střešní krytiny. Sněhové zachytávače se běžně uchycují co nejblíže okapové části střechy do jedné řady, toto uchycení je pro většinu skládaných krytin nevhodné.

Správné uchycení je do teplé zóny. V období kdy ještě mrzne, ale teplo prostupující objektem rozpouští sníh, stékající voda směrem k okapové části ve studené zóně znovu zamrzá. Střešní konstrukce je v tomto místě přetěžována hromadícím se sněhem. Ze statického hlediska je tato situace nežádoucí. Vznikající tlak způsobený váhou sněhu ve směru skluzu může samotné zachytávače či střešní okapový systém poškodit.

Následné opravy můžou neúměrně přerůst náklady spojené se správnou montáží zábran. Podle potřeby se zachytávače montují do několika úrovní střechy, nebo po celé ploše, aby se tíha sněhu rovnoměrně rozložila po celé střeše. Ve spodní části se sněháky zahušťují.

Titanzinek a jeho vlastnosti

Pokud se zaměříme na titanzinek tak lze s jistotou říct, že je to materiál s velkým potenciálem, dlouhou životností, nenáročný na údržbu a cenově dostupný. Ovšem i zde je nutné připomenout, že špatný návrh skladby může životnost zkrátit na minimum.

Na zinku vzniká v atmosféře ochranná vrstva, kterou tvoří bazický uhličitan a síran neboli chlorid. Zinek, jakožto hlavní součást slitiny titanzinku, nesnáší trvalou vysokou relativní vlhkost vzduchu. Vzniká na něm pak vrstva, která je tvořena objemným hydroxidem zinečnatým, který nemá dobré ochranné vlastnosti. S tohoto důvodu ztrácí svoji odolnost ve vlhkých uzavřených prostorách. Titanzinek je prakticky čistý zinek s malým obsahem TI, CU, které zajišťují jeho dobrou tvarovatelnost nikoli zvýšenou korozní odolnost. Ve vlhkém prostředí a zvláště v kontaktu s materiály uvolňující organické látky, velmi rychle koroduje jako běžný zinek.

Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět

Korozi plechu způsobuje difundující vodní pára hromadící se pod plechem. Koroze titanzinku ze spodní strany není patrná až do chvíle kdy korozní vrstva (tzv. bílá koroze) zcela neprostoupí na povrch. Můžeme ji pozorovat jako drobné důlky velikosti několika milimetrů, ale také rozsáhlými skvrnami, kde je v podstatě hmota plechu přeměněna v jemný bílý prášek. Tato koroze je způsobena stykem titanzinkového plechu se silikátovými materiály (beton, hydraulická malta, vápno, které tvoří iontovodič a pod.) S tohoto důvodu vyplívá, že jednou z hlavních zásad kladení titanzinkového plechu, je vytvořit pod ním odvětrávanou mezeru a oddělit od neslučitelných materiálů, aby nedocházelo k hromadění vlhkosti přímo ve styku s vlastním plechem. Tuto mezeru je možné vytvořit např.

Dalším pojmem je tzv. bitumenová koroze, ta vzniká zejména u ukončovacích oplechování na střeše spojených s živičnou krytinou, kdy je bitumen vyluhován z asfaltového pásu přímo na titanzinkový plech, čímž způsobuje jeho korozi. Vytváří ji zvláště oxidované asfaltové pásy vyrobeny z ropy, s velkým obsahem síry, např. při mrholení, dešti a může být také napaden kyselinou, která se uvolňuje při zvětrávání bitumenových pásů vlivem ultrafialového záření (slunce). Koncentrace této slabé kyseliny se odpařováním zvětšuje, až do koncentrací které zinek poškodí. Tato bitumenová koroze napadá i jiné kovy. Ovšem ne každý asfaltový pás způsobuje jeho korozi.

Nekompatibilní přípravky pro ochranu dřeva, proti napadení houbou a protipožární prostředky (obsahující kyselinu boritou nebo jiné kyseliny a jejich estery, kovy, minerální soli jako např. měď -chrom-arsen nebo měď-chrom-bór) také mohou způsobit korozi.

Parapety

Ohýbané parapetní plechy venkovní, jsou nedílnou součástí budovy, se zabudovanými okny. Vyrábějí se v širokém množství kovových materiálů (pozink, pozink lakovaný, hliník přírodní, hliník eloxovaný lakovaný, titanzinek, měď, nerez, lakované plechy různých střešních systémů atd.) Výhodou těchto ohýbaných parapetů je, že je lze vyrábět v různých rozvinutých šířkách, můžou být kónické, aby bylo přesazení parapetu rovnoběžné se stěnou budovy, nebo je li ostění v otevřeném či zavřeném úhlu, může se ohyb okraje parapetu ke stěně přizpůsobit. Dále se používají dražší parapety tažené hliníkové, s plastovými nebo hliníkovými krajovými koncovkami.

Koroze kovů

V atmosféře, ve vodě a jiných kapalinách či různých chemických látkách může probíhat koroze, která se projevuje od změny vzhledu, až po kompletní rozpad celistvosti materiálu. Její základní příčinou je termodynamická nestálost kovů v různých prostředích. Hlavním činitelem koroze je atmosférický kyslík. Podstata koroze je přechod kovu do stabilnější sloučeniny, v níž se vyskytuje v přírodě. Platí to pro technické kovy, které v přírodě nenalézáme v ryzím stavu, jako je zlato a platina.

Čtěte také: Kvalita dřeva a skladování

Chemická koroze kovů je samovolná vzájemná interakce kovu s korozním prostředím. Probíhá v elektricky nevodivém prostředí plynném (oxid uhličitý, oxid siřičitý a podobně), za vysokých teplot. Nejvýznamnějším prostředím je vzdušný kyslík, při jeho působení na kovy vznikají korozní produkty oxidů na povrchu kovu. Pokud je vrstvička souvislá a dobře ulpívá na povrchu, chrání kov před další korozí (pasivace).

Koroze ve vodních roztocích a taveninách hydroxidů a solí. V praxi dochází k elektrochemické korozi vlivem korozních (galvanických) článků, každý kov má jiný potenciálový rozdíl na rozhraní kov-elektrolyt. Koroze je uskutečňována převážně na méně ušlechtilém kovu, který je zároveň anodou. Kombinace různých kovových materiálů je velmi často nebezpečná.

• Měď reaguje s vlhkým vzduchem a pokrývá se zelenou vrstvičkou hydrogenuhličitanů mědi. Měděné plechy se pasivují, postupně tmavnou či zelenají a mění se na tzv. měděnku, která je účinně chrání proti další korozi vzdušné vlhkosti.
• Zinek je přírodní materiál, který si působením vzdušným kyslíkem a vodou vytváří na povrchu pevně lnoucí a nerozpustnou vrstvičku zásaditého uhličitanu zinečného - patina. Titanzinkové plechy, jejichž hlavní součástí je zinek, oxidují a ztrácejí lesk.
• Za vysoké trvalé vlhkosti vzduchu na něm pak vzniká vrstva, která je tvořena objemným hydroxidem zinečnatým, který nemá dobré ochranné vlastnosti. S tohoto důvodu ztrácí svoji odolnost ve vlhkých uzavřených prostorách.
• Koroze titanzinku je způsobena stykem materiálu se silikátovými materiály (beton, hydraulická malta, vápno, které tvoří iontovodič apod.), bitumenovou korozí, ta vzniká zejména u ukončovacích oplechování na střeše spojených s živičnou krytinou a nekompatibilní přípravky pro ochranu dřeva, proti napadení houbou a protipožární prostředky.

Vyvarujme se skapávající vodě obsahující korozní produkty oxidů železa, nebezpečí cizí rzi. Titanzinek nelze kombinovat s mědí, nebezpečí galvanického článku a následné koroze.

• U nerezového plechu se díky obsahu chromu v oceli a působením kyslíku vytváří bez jakéhokoliv ochranného povlaku za působení kyslíku neviditelná, oxidační vrstva, tzv. pasivní vrstva, která materiál spolehlivě chrání proti korozi. Pokud materiál mechanicky poškodíme, poškrábáním, vrstva se ve zlomcích sekundy opětovně obnoví.

Vyvarujme se skapávající vodě obsahující korozní produkty oxidů železa, nebezpečí cizí rzi. Nerez je materiál, který lze kombinovat s mědí bez nebezpečí galvanického článku.

• Hliníkové plechy oxidují a ztrácejí lesk. Na vzduchu se rychle pokryje tenkou vrstvičkou oxidu Al2O3, která chrání kov před další oxidací. Hliník nelze kombinovat s mědí, nebezpečí galvanického článku a následné koroze.
• Železné plechy rezivějí, vznik korozních produktů oxidů jako (FeO oxid železnatý, Fe2O3 oxid železitý). Železné plechy nelze kombinovat s mědí, nebezpečí galvanického článku a následné koroze.

K elektrochemické korozi dochází vlivem korozních galvanických článků. Každý kov má jiný potenciálový rozdíl na rozhraní kov-elektrolyt. Koroze je uskutečňována převážně na méně ušlechtilém kovu, který je zároveň anodou. Kombinace různých kovových materiálů je velmi často nebezpečná.

V praxi to znamená, že nemůžeme bezhlavě spojovat jakékoliv kovové materiály dohromady, jelikož spojením např. mědi a železa nám ve vlhkém prostředí vzniká galvanický článek, který u méně ušlechtilého materiálu, jako je železo, výrazně ovlivňuje a způsobuje jeho korozi. Taktéž železo a zinek nebo měď a zinek. V obou případech je korozní nebezpečí pro zinek veliké.

tags: #skladba #galvanických #kovů

Oblíbené příspěvky:

• Složení a srovnání eko tablet
• Rozměry a význam košů se zámkem
• Návod: Zapojení sifonu vany krok za krokem
• Moták pochop v ČR
• Bezdotykové odpadkové koše