Waldorfská Škola Slinov: Recenze a Pohled na Alternativní Pedagogiku

Waldorfské školy představují jeden z nejrozšířenějších typů alternativních škol, které se odlišují od ostatních školních alternativ svým přístupem a filozofií. Zakladatelem waldorfské pedagogiky je Rudolf Steiner (1861-1922), rakouský filosof, sociální reformátor, architekt a umělec, který kladl důraz na výchovu celého člověka.

První waldorfská škola vznikla ve Stuttgartu pro děti dělníků tabákové firmy Waldorf-Astoria, odtud tedy název celého systému. Tradiční předměty se zde učí netradičně, hodně experimentálně, zapojením hlavy (znalosti), srdce (cítění) a rukou (činy) dítěte. Waldorfská pedagogika považuje pedagogiku za umění, kde by se pedagogové měli věnovat nějakému umění a umět skrze umění vyučovanou látku předávat.

Znaky Waldorfské Školy

Asociace waldorfských škol České republiky charakterizuje waldorfské školy několika znaky:

• Škola by měla navázat partnerství s jinými školami a zapojit se do místního veřejného života.
• Pedagogové by měli žákům nabídnout důvěryhodný a bezpečný vztah.
• Třídy jsou věkově homogenní a všichni žáci i třídní učitel/ka spolu stráví ideálně celých devět let.

Meg Weber, třídní učitelka z americké Marin Waldorf School, říká: „Krása tohoto vzdělávání spočívá v tom, že vytváříte hlubší vztah.“ Vzniká tak větší úcta i větší spolupráce.

Principy Waldorfské Pedagogiky

Pro waldorfskou pedagogiku je typické slovní hodnocení: motivací k učení nejsou známky, ale způsob, jakým se vyučuje. Chybí učebnice, žáci si je vytvářejí sami. Typické je také epochové vyučování neboli dvě hodiny denně, po celý měsíc věnované jednomu předmětu nebo tématu. Vyučování končí „smysluplným vyprávěním“ s archetypálním významem.

Čtěte také: Školy v přírodě a aktivity

Waldorfská pedagogika se snaží připravovat dítě na reálný život a vychovat svobodné lidi schopné vlastního úsudku i jednání. Škola jim proto chce nabídnout co nejširší škálu činností. Žáci se mají rozvíjet po rozumové, kreativní, umělecké, praktické, sociální, duševní i duchovní stránce.

Všechny předměty jsou tedy stavěny na stejnou úroveň - matematika není důležitější než tělesná výchova. A všechny jsou povinné pro všechny - všichni pletou, všichni vyřezávají, zahradničí, pečou. Všichni tak mají stejnou možnost činnosti vyzkoušet, aby si později mohli a uměli vybrat, co chtějí sami dělat.

Rudolf Steiner stavěl pedagogiku na poznání člověka, na stadiích vývoje, v němž se dítě nachází. „Jeho“ školy se snaží respektovat fyziologický i psychický vývoj dítěte. Během prvních sedmi let by se děti měly naučit, jak se o sebe postarat, zacházet samy se sebou, zjistit, jak funguje okolní svět. Usazují se ve svém těle a potřebují pocítit, že svět je plný lásky a že mu můžou důvěřovat. Neměly by se učit „akademické znalosti“, i proto by ani neměly přijít do styku s knihami. Podobně jako v klasických školách, tam je to jen posunuté o rok dopředu.

Pracuje se s vyprávěním (příběh je údajně procítěnější, pokud jej předává živá osoba) a s nápodobou. Ředitelka pražské waldorfské mateřské školy Helena Baláková v rozhovoru pro Český rozhlas říká, že jestliže chceme, aby něco bavilo dítě, musí to bavit i učitele a učitelky.

Rytmus a Slavnosti

Rytmus je vůbec ve waldorfských školách velmi důležitý. Každý den, týden a rok má svůj vlastní. Rytmus času i přírody jsou zdrojem jistoty. Nejmladší děti každý týden melou mouku a následně pečou chleba, jiný den v týdnu zase modelují ze včelího vosku. Rytmus roku je určován slavnostmi.

Čtěte také: Příroda Libá a ubytování

Každý měsíc proběhne nějaká slavnost (Tři králové, Hromnice, masopust, Velikonoce, letnice, sv. Jan, sv. Michael, sv. Martin, Mikuláš, Advent, Vánoce), k níž se celý měsíc směřuje, připravuje se a těší se na ni. Očekávání se pak může proměnit v pocit naplnění. Slavení svátků nás učí oddělovat všední dny od těch svátečních, kdy se děje něco mimořádného, jiného.

Waldorfská pedagogika též klade důraz na vztah člověka k přírodě a přírodním rytmům. A právě slavení by mělo dětem pomoci pochopit neměnné přírodní cykly. V zimě spolu s přírodou více odpočíváme a rozjímáme, masopustem oslavujeme příchod nových sil, o Velikonocích bychom po boku bující přírody měli naše sny proměnit v činy.

„Každodenní procházky známým prostředím za každého počasí umožňují prožívat přírodu v její elementární, živelné podobě. V hlubokém prožitku z pravidelně slavených svátků nalézá dětská duše přirozenou oporu v koloběhu ročních dob. Slavnosti jsou pořádány za výrazné pomoci rodičů. Na ně jsou kladeny vyšší nároky než na běžných školách. Rodiče spravují hračky, pečou na slavnosti a vyrábějí drobnosti k prodeji na jarmarcích. Ty se konají na waldorfských školách po celém světě o Vánocích a Velikonocích. Na některých zahraničních školách pracují žáci na projektu vytvoření vlastní nepeněžní měny, s níž se pak na jarmarku platí.

Vizuální Stránka a Kreativita

Velký důraz kladou waldorfské školy na vizuální stránku, vše by tedy mělo být esteticky kvalitní. Učitelé by se měli starat o prostředí tříd a okolí školy, protože „to se odrazí na nevědomém rozpoložení žáků“. Třídy mateřských škol mají co nejvíce připomínat útulné domácí prostředí, aby se děti cítily bezpečně. Všude samé dřevo, domečky, látky, oltáříčky, košíky, křesílka.

Výchova předškolních dětí se uskutečňuje prostřednictvím utváření okolí, a to jak věcí, tak dospělých. Typické jsou výtvarné potřeby: voskové bločky, pastely, křídy, vodové barvy, dřevo, vlna, včelí vosk. I tady má vše svůj význam. Voskové bločky jsou ze včelího vosku a přírodních pigmentů a jejich kvádrový tvar napomáhá fixovat správný úchop tužky. Děti s nimi začínají i psát. Až o pár let později použijí obyčejnou tužku.

Čtěte také: Školy v přírodě a očkování dětí

Současné umělecké směry a dění je naprosto mimo zájem WŠ. Vedle běžných předmětů se děti učí ještě hře na flétnu, dvěma cizím jazykům a mají dva speciální předměty: eurytmii a formy. Eurytmie, „řeč andělů“, má být pohybové ztvárnění řeči a hudby s jasně danými pohyby pro určité hlásky a tóny, jejichž počet určuje počet planet a znamení zvěrokruhu. Ve formách děti kreslí různé geometrické útvary, oblé, hranaté, symetrické, které mají sloužit jako grafomotorická cvičení, pomáhat rozvíjet psaní a orientaci v prostoru. Děti je procvičují do šesté třídy.

Antroposofie a Kritika

Waldorfská pedagogika vychází z antroposofie („duchovní věda“, moudrost o člověku), nauky, kterou Rudolf Steiner vytvořil inspirován theosofií, mystikou, esoterikou, křesťanstvím, hinduistickou reinkarnací, okultismem, Goethem, gnosticismem, astrologií… Podle antroposofie člověka tvoří tělo, duše (myšlení, cítění, vůle) a nesmrtelný duch. Duchovní hodnoty jsou tudíž stejně důležité jako věda a umění.

Zastánci waldorfské pedagogiky často opakují, že antroposofie není předmětem vyučování. Dětem se přesto předává, protože mají být vychovávány především nápodobou. Pedagogové by totiž antroposofii měli nejen znát a studovat, ale i žít a jednat v jejím souladu. Každé ráno děti odříkávají Steinerovu modlitbu - ranní průpověď: „To milý slunce svit den ozařuje mi a údům sílu dá, moc ducha v mé mysli…“

Český klub skeptiků Sysifos kritizuje právě to, že „objektivní poznatky a transcendentno jsou žákům předkládány na stejné informační úrovni“. Vzdělávací expert Tomáš Feřtek z EduInu však hodnotí dvacet let waldorfských škol a jejich kritiky poměrně pozitivně: „Vyučování ,steineriánských bludů‘ se samozřejmě občas probíralo, ale většinou skončilo konstatováním, že mezi případným antroposofickým přesvědčením některých učitelů a výukou je jasná hranice. Kromě toho waldorfské školy měly už první absolventy a prokázalo se, že jsou se zbytkem studentské populace ve všech směrech zcela kompatibilní.“

Školka Slinov

Školka sídlí v nově zrekonstruované budově na pražských Vinohradech. Pro děti jsme připravili prostředí, které je bohaté na podněty a současně jimi není zahlceno. Vycházíme totiž z myšlenky, že bohatství prostoru nesouvisí s kvantitou, ale s kvalitou. Funkční prostor je důvtipně členěn do pěti zón, konkrétně interaktivní, volno-činnostní, pohybové, jídelní a odpočinkové. Aby se u nás dětem líbilo ještě více, vnesli jsme do školky i kus přírody v podobě přírodních materiálů a květin. Školka je též vybavena pomůckami, které rozvíjejí rozumové a pohybové dovednosti dětí.

Recenze Školky

• “Ceníme si partnerského přístupu k dětem, ale i k nám samotným. Moc díky za vše - EduArt byla nejlepší volba a jsme šťastní, že to se nám to neustále potvrzuje. Velice oceňujeme přístup a laskavost paní učitelek. Je znát, že kvůli nim se naše děti do školky těší, mají k nim důvěru a mají je velmi rády. Moc si ceníme návštěv divadel. Jsme nadšení s přespávaček ve školce, na které naše dětí často vzpomínají. Velice bychom chtěli poděkovat za empatický přístup k dětem, často s učitelkami probíráme konkrétní situace, a je na nich znát, že jim moc záleží na tom, aby se děti měly co nejlépe.”
• “Milujeme personál školky a cítíme, že naše dcera si čas v EduArt užívá.”

Tým Školky

• Ida (ředitelka pobočky): Po absolvování Karlovy Univerzity v oboru občanský sektor jsem sbírala zkušenosti při vedení jesliček a řízení vzdělávacích projektů. Rovněž jsem atestovaná chůva. Ve volném čase se ráda věnuji četbě a svým dvěma dětem. V tom pracovním se snažím pečovat o své „třetí dítě“, kterým je EduArt. Nejvíc mě na mé práci těší, že mi dává smysl.
• Petra (učitelka): Jsem maminkou malého rošťáka, který mě obohacuje a inspiruje každým dnem. Již během studia sociální práce na VOŠ a VŠ jsem byla v kontaktu s dětmi, zejména v rámci školní praxe. Dále jsem vedla taneční kroužky pro mládež, pracovala v dětské skupině a mateřském centru. Vystudovala jsem předškolní pedagogiku a snažím se vzdělávat prostřednictvím různých pedagogických kurzů. Jsem také logopedickou asistentkou. Mám ráda hlavně tanec, ale také hudbu a výtvarné činnosti, kterým se snažím věnovat i při práci s dětmi.
• Adéla (učitelka): Vystudovala jsem střední školu pedagogickou, na kterou nyní navazuji studiem oboru speciální pedagogiky na vysoké škole. Dosavadní praktické zkušenosti jsem získávala jak v mateřských školách, či školní družině, tak v dětských domovech a denním stacionáři. Pracovala jsem nejen s dětmi intaktními, ale i s těmi, které vyžadují určitou formu podpory. Práci s dětmi vnímám jako oboustranné obohacování. Jsou pro mě zdrojem inspirace a obdivuji na nich jejich bezprostřednost.
• Mili (učitelka): První praxi ve školce jsem absolvovala už při studiích sociální práce na vyšší odborné škole. Rovněž jsem pracovala jako chůva v rodinách a dětských koutcích. Ráda se průběžně vzdělávám, a tak jsem si rozšířila vzdělání o obor předškolní a mimoškolní pedagogiky.
• Nikola (učitelka): Být učitelkou byl můj sen již od malička. Vystudovala jsem střední pedagogickou školu v Karlových Varech a moje (sebe)vzdělávání tím rozhodně nekončí. Je pro mě velmi důležité, aby se v mé přítomnosti děti cítily dobře a aby se nebály mi cokoliv říci. Důvěra je stěžejní. Také chci vést děti k tomu, aby sebe i své kamarády braly takové, jací jsou a neshazovaly ostatní děti například proto, že jsou v něčem jiné.
• Victoria (učitelka angličtiny): Jmenuji se Victoria a jsem z Velké Británie. Žiji v Praze téměř 8 let a mnoho z těchto let jsem strávila prací s dětmi všech věkových kategorií při výuce angličtiny a umění. Své první zkušenosti s dětmi jsem poprvé získala jako behaviorální terapeut pro autistické děti, což ve mně vyvolalo zájem o komunikaci s dětmi obecně.
• Ivana (hospodyně): Jmenuji se Ivana, pocházím ze Slovenska a jsem maminkou téměř pětileté dcerky. Děti mám moc ráda a už dříve jsem se občas věnovala jejich hlídání.
• Šárka (klinická logopedka): Jsem klinická logopedka s vysokoškolským vzděláním v oboru logopedie, které jsem absolvovala na Univerzitě Palackého v Olomouci. V roce 2017 jsem složila atestaci a založila vlastní ambulanci klinické logopedie v Brně, kterou jsem v roce 2022 rozšířila o pracoviště také v Praze.
• Alena (nutriční poradkyně): V roce 2018 jsem získala titul inženýrky IT na Univerzitě Hradec Králové a několik let jsem se věnovala technickému světu dat a systémů. dětí. Práce nutriční terapeutky mě naplňuje a výživa je mou vášní. mateřských a základních školách. ohledem na práci a rodinné povinnosti.
• Hana (školní asistentka): Dovolte, abych se představila. a józe, které mi přinášejí radost a energii. Velmi ráda navštěvuji divadla, výstavy a koncerty různých žánrů, kde nacházím inspiraci a odpočinek.
• Natálie (školní asistentka): Vystudovala jsem střední uměleckou školu a teď momentálně studuji vysokou školu v anglickém jazyce. Už od svých 12 let hlídám své tři malé sourozence a díky tomu jsem se dostala k hlídání dětí a pořádání dětských oslav. Děti mám moc ráda a ráda s nimi komunikuji. Rozumíme si. Díky času strávenému s dětmi se na malou chvilku sama vrátím k dětství.
• Lydie (školní asistentka): I když jsem si jako dítě nikdy sama sebe nepředstavovala ve školce, tato práce s dětmi mě však nejen baví a naplňuje, ale také mi otevírá nové obzory. Působení ve školce není jen o dohledu nad dětmi, vyžaduje také kreativitu, schopnost získat si autoritu a vymýšlení různých aktivit pro děti. Ve svém volném čase dokončuji studium radiologického asistenta a sociálního pedagoga a v budoucnu bych velmi ráda zůstala v oblasti práce s dětmi.
• Marie (školní asistentka, lektor kroužku): Jsem moc ráda, že jsem dostala příležitost v EduArt, jelikož se v současné době zaměřuji na studium pedagogiky na Karlově univerzitě. Práce s dětmi mi přináší velkou radost a naplnění.
• Alžběta (výkonná asistentka): Obor předškolní pedagogiky jsem začala studovat již na střední škole a pokračovala jsem na vysoké škole v bakalářském i magisterský programu na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. K tomuto oboru mě přivedla zejména láska k dětem. Po studiích jsem působila nejen jako učitelka, ale také jsem byla několik let v roli vedoucí učitelky mateřské školy. Na své práci si cením především smyslu pro organizaci, pečlivost a otevřenou komunikaci. Ráda se pravidelně vzdělávám a rozvíjím, ať už v profesním či osobním životě. Baví mě hledat řešení, která usnadní chod školky a těší mě, že se mohu podílet na vytváření prostředí, kde se cítí spokojeně nejen děti, ale i jejich rodiče a učitelé.

Aktivity a Projekty

Naši učitelé se aktivně zapojují do mezinárodního vzdělávacího programu Erasmus+, který podporuje profesní růst a sdílení zkušeností mezi pedagogy z celé Evropy. Díky účasti v projektu mají možnost navštěvovat partnerské školy, sledovat práci zahraničních kolegů a inspirovat se novými metodami i materiály. Cílem programu je obohatit naše vzdělávací postupy, posílit jazykové kompetence učitelů a přinášet do výuky inovativní přístupy.

Naše mateřská škola získává finanční podporu z programu OP JAK, který je financován z Evropských strukturálních fondů v rámci programového období 2021-2027 a je spravován Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.

tags: #škola #v #přírodě #školka #slinova #recenze

Oblíbené příspěvky:

• Emise STK – co potřebujete vědět
• Co je ekologická daň?
• Proč člověk není od přírody?
• Legislativa v oblasti životního prostředí ČR
• Problémy s Irisbusy