Historie a vývoj Hradeckého písku

Hradecké divadlo má počátky v protireformačním barokním divadle jezuitském, provozovaném žáky řádového učiliště.

První školské hradecké představení je doloženo k roku 1637, kdy byla v kostele sv. Antonína Poustevníka na Mýtském předměstí sehrána hra o Narození Páně.

Až do roku 1766, kdy bylo pořádání divadelních her úředně zakázáno, se zde pravidelně hrálo střídavě česky a latinsky.

Po osvícenských nařízeních císaře Josefa II., kdy divadelní produkce povolovaly krajské úřady, divadelní činnost v Hradci zeslábla.

Na konci 18. století ve městě hrála v domě čp. 139 a na takzvané Střelnici německá důstojnicko-měšťanská ochotnická družina.

Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět

Roku 1796 adaptovali čeští ochotníci sál hostince U zlatého orla na první hradeckou stálou divadelní scénu.

V témže roce do města přichází gymnaziální profesor a dramatik Václav Kliment Klicpera, jehož autorská a režisérská činnost dala zdejším ochotnickým aktivitám nový impuls.

Roku 1825 měla v Hradci české provedení první opera, Weberův Střelec kouzelník, a od třicátých let 19. století získaly české hry v repertoáru ochotnických souborů pravidelné místo.

Zájem o divadlo vyvolal v zimě na přelomu let 1838-1839 přestavbu sálu U zlatého orla, kterou koordinoval krajský inženýr Pavlovský z Rosenfeldu.

Při ní bylo rozšířeno jeviště, na místo obyčejných lavic pořízena uzavřená sedadla a místo tří loží provedeny na obou stranách hlediště lóže čtyři.

Čtěte také: Kvalita dřeva a skladování

Sál získal také novou malovanou oponu s vedutou Hradce Králové od malíře pražského Stavovského divadla Tobiáše Mössnera, která nahradila původní oponu s jednoduchými „modrými záclonami“.

Když V. K. Klicpera odešel v roce 1846 z Hradce Králové do Prahy, místní divadelnická činnost opět ochabla.

V roce 1852 ve městě hostovala první česká kočující společnost.

„Střádat kapitál na postavení důstojného divadla“ se jednota rozhodla 11. března 1877.

V roce 1881 byla na zahradě domu Oskara Lhoty postavena letní scéna s jevištěm navrženým Stanislavem Červeným.

Čtěte také: Slzí Plačice: Co skrývá tato skladba?

Jeho amfiteatrální hlediště mělo kapacitu 200 sedadel.

V roce 1881 podala jednota memorandum představitelům města s žádostí o stavbu vhodné divadelní budovy.

Po politických třenicích se městské zastupitelstvo v únoru roku 1882 usneslo postavit na obecní náklady městské divadlo, nazvané „Klicperovo“, v lokalitě mezi reálkou a Vodičkovými kasárnami.

Obec na dodání plánů k divadelní budově vypsala otevřenou soutěž.

K postavení divadelní budovy došlo až zásluhou tehdejšího náměstka starosty Ladislava Jana Pospíšila v roce 1884, kdy jednota převedla městu celý svůj stavební fond.

Stavba byla svěřena místnímu architektu Viktoru Weinhengstovi.

K slavnostnímu otevření novorenesanční divadla došlo Klicperovou Eliškou Přemyslovnou a Hubičkou od Bedřicha Smetany 24.

Hlavní pohledové průčelí divadla bylo jednopatrové.

Přízemí dekorovala pásová bosáž.

„Piano nobile“ členily pilastry, završené atikovými akcenty nad hlavní římsou.

Původní hlediště se rozvíjelo na obdélném půdoryse se segmentově vyklenutým balkónem vybíhajícím po stranách do křídel s otevřenými lóžemi.

Jejich řada vedla až k jevištnímu portálu, sevřenému v parteru kanelovanými a v úrovni lóží hladce rámovanými pilastry.

Malířskou výzdobu interiérů, hrazenou ochotnickou jednotou, provedli bratři Nejedlí z Nového Bydžova.

Neorenesanční malba stropu předváděla v bohatém ornamentálním rámci na žlutém a blankytně modrém pozadí vznešenou alegorickou kompozici s múzami Hudby, Lyrického básnictví, Tragédie a Historie a personifikacemi Malířství, Sochařství, Řečnictví a dalších svobodných umění, které doplňovali satyři a nymfy.

Na stěnách balkónu bylo vymalováno sloupořadí s draperiemi, třináct poprsňových polí navzájem dělily karyatidy a lví hlavy, čelní pole vyplňovaly terče se symbolickými emblémy a ornamenty.

Již v roce 1886 se ale ukázalo, že budova divadla byla od základů špatně stavebně založena.

V jejím zdivu se objevily trhliny a část západního traktu, založeného na svahu, se dokonce zřítila, což vedlo k úřednímu uzavření divadla.

Nutné opravy budovy byly značně rozsáhlé.

Veškeré rekonstrukční práce byly prováděny na náklad chybujícího stavitele Weinhengsta.

Znovuotevření divadla proběhlo 17. prosince 1886.

Centrální topení v hledišti bylo zřízeno v roce 1891 dle projektu vídeňského inženýra Lešetického.

Na budově byla opravena střecha, v hledišti byly nově koncipovány lóže a původní výmalba stropu zde ustoupila secesní výzdobě známého dekoratéra Františka Kysely.

V roce 1911 byl upraven i foyer, jeviště dostalo nové podlahy a část strojního zařízení.

Kyselova malířská úprava zanikla při nové přestavbě budovy, provedené městem nákladem 350 000 korun v roce 1927 podle plánů architekta Oldřicha Lisky.

V rámci Liskovy přestavby došlo k technickému zdokonalení rekonstruovaného jeviště pořízením regulátoru světla, nového kruhového horizontu a dvou pohyblivých propadel.

Vestibul byl rozšířen, vznikla nová šatna pro obecenstvo a v hledišti s kapacitou tisíce osob byla instalována nová sedadla.

Patrně až při některé z úprav divadla ve druhé polovině 20. století byla před pětiosou průčelní frontu budovy představena o něco užší přízemní hranolová hmota, kterou s historickou částí budovy sjednocuje motiv pásové bosáže.

Vynáší otevřenou terasu obkrouženou železným zábradlím a přístupnou z úrovně foyeru.

Po víceméně udržovacích pracích a provozních úpravách proběhnuvších do roku 1989, z nichž pravděpodobně pocházejí také kuriózní „hroznová“ svítidla v bočních chodbách v patře, se interiéry divadla dočkaly výraznějších modernizačních adaptací až v devadesátých letech 20. století.

Výškově i půdorysně roztříštěná, asymetrická hmota divadla má chladnou klasicizující fasádní masku, využívající tvaroslovný repertoár historizující neorenesance.

Do předpolí budova vybíhá šestiosou frontou s předsunutým přízemním hranolovým rizalitem s novodobým mělkým portikem.

Plášť rizalitu horizontálně člení pásová bosáž, jeho rovná střecha slouží jako otevřená terasa přístupná dvoukřídlými dveřmi vstupu z foyeru.

Šestiosé části prvního patra dominuje levá pětiosá fronta s vysokými obdélnými okny.

Střední osu levé části flankují dva sdružené pilastry se štukovým rostlinným dekorem hlavic a nad korunní římsou ji završuje nízká segmentová atika.

Za ní je skryt novodobý vikýř, osvětlený střešním oknem obloukového profilu.

Střední část divadla kryje kýlová střecha s měkkým obrysem a novodobou červenou krytinou.

tags: #skladba #hradecký #písek #historie

Oblíbené příspěvky:

• Problémy s odpadem v Chomutově
• Aktuality KTS EKOLOGIE s.r.o.
• Ohrožené druhy zvířat v Česku
• Romantický víkend v přírodě
• Služby odvozu odpadu