Skladování separovaného plastu v České republice

V tomto článku budeme mluvit o celoplošných zásadách veřejného separování a také dopodrobna rozebereme jeho problematiku, pravdy a mýty a časté omyly. Stávající systém třídění a recyklace odpadů funguje v České republice už téměř 20 let. Obyvatelům se třídění odpadů dlouhodobě daří a už několik let se držíme na špici evropských žebříčků. Ačkoliv jsme na tom s tříděním odpadu poměrně dobře, neusněme na vavřínech - stále je co zlepšovat.

Největší prostor ke zlepšení máme v separaci kovů, elektrospotřebičů či dokonce nápojových kartonů. Naopak nejlepší jsme v třídění papírového odpadu - pamatujete na povinné školní sběry papíru? Skvěle tomu napomáhají i vzdělávací a osvětové aktivity, skrz které jsou lidé stále informování o smysluplnosti separace odpadu. S touto osvětou jsme zvyklí začínat už v útlém věku. Problémem je stále vysoká závislost na skládkách. Tomuto problému pomůže hlavně účinné třídění odpadu a kompostování bioodpadu.

Aby bylo naše snažení efektivní, musíme se nejprve seznámit se zákonitostmi třídění a vyhýbat se mýtům o recyklování. V našich městech je několik rozdílů v separaci odpadů - například do žluté nádoby na tříděný odpad, která je primárně na plasty, v jiných městech můžete separovat i nápojové kartony. Ne všechen separovaný materiál se dá separovat znovu. To, že je pro daný materiál určena samostatná nádoba znamená i to, že výrobky z takového odpadu jsou aktivně v oběhu, ale nemohou se recyklovat donekonečna.

To jsou například papírové obaly od vajec nebo roličky z toaletního papíru. Ty jsou vždy vyrobené z recyklovaného papíru, který už není vhodný pro další cyklus separování. Při svědomité třídění si často nevíme rady jaký postup při konkrétních odpadních zaujmout a čemu se vyvarovat. Mnoho z nás vyhazuje plastové obaly a kelímky i se zbytky jídla uvnitř. Je pravda, že plasty se v recyklačním oběhu umývají. Co se týče mastných zbytků v kelímcích, ty je třeba vymýt teplou vodou a čisticím prostředkem. Je to pracné, ale příroda za to stojí.

Pokud tedy kupujete oleje nebo jiné mastné potraviny v plastových obalech - ano, před vyhozením do separovaného odpadu je potřeba je zbavit mastnoty. U plastových lahví není třeba odšroubovat uzávěr - stačí láhev sešlápnout a uzavřít (kvůli šetření prostoru). Zrcadlo do zelené nádoby nepatří - obsahuje totiž kovové části. Možná jste se právě dozvěděli mnoho nových informací a možná jste o většině už věděli. Jestli jste přišli na to, že spoustu věcí jste do teď dělali špatně, nevěšte hlavu - stále je čas to napravit.

Čtěte také: Co znamená evropský zákaz skládkování?

Mýty a omyly o třídění a recyklaci

Jen málo témat vzbuzuje tolik otázek jako třídění a recyklace. Dosud se s nimi pojí mnoho polopravd, omylů a mýtů. Dosud se s nimi pojí mnoho polopravd, omylů a mýtů. Máme kelímky od jogurtů vymývat? Kam házet kapsle z kávovarů? Hladinu emocí jitří zejména problematika plastů, které v České republice tvoří skoro třetinu vytříděného komunálního odpadu.

Z reklamy se na nás směje charismatický George Clooney a z malinkého šálku upíjí kávu. Připravil si ji z kapsle. Co s ní však udělal, když ji použitou vyndal z kávovaru? To už se z reklamy nedozvíme. Kapsle do kávovarů se vyrábějí z různých materiálů, včetně biodegradovatelných. Převažuje však kombinace polypropylenu (kalíšek) a hliníku (víčko).

„Ekologicky založení občané mohou použité kapsle rozebrat, oddělit hliníkové víčko od polypropylenového kalíšku, dát je do sběrných kontejnerů na kovy a plasty a vysypaným lógrem zušlechtit zeminu v květináči nebo na záhonku. Obaly či výrobky, které nepatří do separovaného sběru, způsobují při recyklaci technologické potíže a patří do směsného odpadu. Mezi lidmi stále panují mnohé omyly. „Do separovaného skla rozhodně nepatří porcelán a varné sklo. Do papíru zase kartony s plastovou vrstvou nebo papíry lakované. A jak je to s tolik diskutovanými kelímky od jogurtů? Do žlutého kontejneru by měly přijít pokud možno bez větší porce jogurtu, postačí zběžně vypláchnout nebo ekologicky nechat vylízat pejskovi.

Bioplasty a oxo-plasty

Riziko znečišťování životního prostředí se ve spojení s užíváním plastů skloňuje čím dál víc. Z části jde o problém, který je třeba řešit, z části o mediální masáž různých ochranářských frakcí. Evropská komise našla řešení: zákaz plastových tašek, talířků, brček, kelímků či tyčinek na čištění uší na jedno použití. Je to krok správným směrem? Co jsou bioplasty? Plasty jsou tu s námi již nějakou dobu a budou i dlouho po nás. Prvním plastem vůbec byl parkesin. Na průmyslové výstavě v Londýně jej v roce 1862 představil anglický vynálezce Alexander Parkes.

„Nitrát celulózy, později známý a průmyslově vyráběný jako celuloid, mohl být podle své převažující přírodní suroviny - celulózy - považován za bioplast. Americká auta padesátých let, známé ‚křižníky silnic‘, měla věnec volantu a ovládací prvky přístrojové desky právě z imitace slonoviny a želvoviny z triacetátu celulózy,“ vysvětluje Zdeněk Kruliš. Z dnešního pohledu byly bioplasty prvními plasty, které se do technických aplikací rozšířily. Vše, co je „bio“ (popřípadě „eko“), je „in“. „Vše bio- je správné, pokrokové a šetrné k životnímu prostředí, bio- prodává,“ říká s nadsázkou. Bioplasty jsou plasty vyrobené z přírodních surovin.

Čtěte také: Dopady zákazu skládkování komunálního odpadu

Označují se tak ale i biodegradovatelné plasty vyrobené z fosilních surovin, například polykaprolakton (PCL) nebo polylaktidy z kyseliny mléčné, připravené z etylenu nebo acetylenu, a rovněž rozložitelné plasty vyrobené z přírodních surovin, například polylaktidy (PLA) z kyseliny mléčné vyrobené bakteriální fermentací cukrů. Biodegradovatelných plastů se průmyslově vyrábí několik typů. Vlastnost, která je pro jedno odvětví výhodou, je pro jiné nevýhodou. „Biologicky rozložitelné plasty se těžko uplatní v potravinářské obalové technice, když základním požadavkem na materiál pro uchování potravin je jeho biologická stabilita,“ podotýká Zdeněk Kruliš.

Jednou z alternativ klasických plastů je biodegradovatelný materiál vyrobený z kyseliny mléčné, tzv. Biodegradabilní plasty je možné kompostovat, případně likvidovat se směsným odpadem. Dosud se však přesně neví, jak se budou v různých prostředích a za různých podmínek chovat. V přírodě mohou zůstávat i několik let a za určitých podmínek, zejména v suchém prostředí, se pravděpodobně úplně nerozloží. Pokud se dostanou k běžným plastům do žlutého kontejneru, mohou je kontaminovat a proces recyklace narušit.

Dobré vlastnosti plastů využíváme ve svém životě každý den. Stále častěji si ale lidé tyto materiály spojují také s problémy, které souvisí se znečištěním životního prostředí při likvidaci plastového odpadu. Před časem se na trhu objevily tzv. oxo-plasty s příslibem, že se v přírodě rozloží během několika měsíců nebo let. Jako oxo-plasty se označují polymery vyráběné z běžného polyethylenu, do kterých jsou přidávána speciální aditiva. Ta způsobí, že vyrobené fólie se začnou během několika měsíců až let rozkládat. Rychlost rozkladu fólie závisí například na teplotě prostředí nebo intenzitě slunečního ultrafialového záření, kterým je oxo-plast vystaven.

Oxo-plasty poté, co jsou vyrobeny, odpuzují vodu a mají podobné vlastnosti jako běžný polyetylen, který většina z nás zná například v podobě tzv. mikrotenových pytlíků nebo „igelitových“ nákupních tašek. Poté, co se oxo-plast začne rozkládat, se jeho vlastnosti změní. Po testech v 90. letech začaly některé firmy nabízet oxo-plasty hlavně velkým obchodním řetězcům pro výrobu sáčků na potraviny nebo plastových tašek pro odnos nákupů. Dalším oborem, na který se výrobci oxo-plastů vrhli, byla nabídka plastových pytlů na odpadky s tím, že jsou ideální jak pro kompostování bioodpadů, tak pro ukládání směsného komunálního odpadu na skládky.

V nabídce se objevily také fólie z oxo-plastů pro překrývání skládek. Čím se liší Oxoplasty vs. bioplasty? Zatímco oxo-plasty jsou vyráběny z ropy, tzv. bioplasty, neboli biologicky rozložitelné plasty, jsou založeny na bázi kyseliny mléčné, škrobu nebo celulózy. Vyrábějí se například z kukuřice, cukrové řepy nebo třtiny, z brambor, konopí nebo třeba z odpadních rostlinných pletiv. Bioplasty se v kompostu rozloží podobně jako papír nebo dřevěné větvičky.

Čtěte také: Zákaz skládkování v ČR

Po roce 2000 si výrobci oxo-plastů najali šikovné firmy z oblasti reklamy a PR, které dokázaly veřejnost přesvědčit, že jde o ekologické produkty. Oxo-plasty zažily značný rozvoj, když je svým zákazníkům nabízela řada velkých obchodních řetězců, například britské TESCO nebo COOP. V médiích se objevily články o „zázračných“ nebo „kouzelných“ plastech nebo o odpadcích, které se za čas „vypaří“ nebo samy „zmizí“.

Laboratorní analýzy ukázaly, že jako aditiva, která způsobují rozložitelnost oxo-plastů, jsou používány některé problematické látky, například těžké kovy jako kobalt nebo nikl a jejich sloučeniny. Některé studie také zpochybňují tvrzení výrobců o úplném rozkladu oxo-plastů. Upozorňují na vznik plastových fragmentů, tzv. mikroplastů, jejichž rostoucí množství v životním prostředí, zejména v jezerech a mořích, je považováno za vážnou ekologickou hrozbu pro nejbližší budoucnost.

Po analýze řady studií, které byly v posledních letech zpracovány, se na podzim 2017 rozhodla skupina zhruba 150 neziskových organizací, firem, vědců, politiků a průmyslových asociací vyzvat k tomu, aby používání oxo-plastů v obalech bylo zakázáno. Signatáři výzvy argumentují tím, že oxo-plasty neumožňují znovupoužití, mají negativní vliv na kvalitu a ekonomickou hodnotu plastových recyklovaných materiálů.

Problémy v odpadovém hospodářství a lokální řešení

Mnozí z obyvatel Vrbna pod Pradědem, městečka mezi jesenickými kopci si na třídění odpadů dávno zvykli, systém svozu vytříděného odpadu tam funguje spolehlivě. Výkup kovu po 1. lednu upravuje vyhláška č. 478/2008 Sb. a zatím jen odhadujeme, jaký dopad bude mít opatření, kdy platby za odevzdané kovy budou možné jedině převodem na účet lidí. Minimální zájem je o železo a třeba papír a sklo už se odebírá bez úhrady. Největší problém je u plastů. Odběratel předpokládá, že bude tento rok požadovat za kilogram plastů minimálně 1,50 Kč, to by v objemu roku 2008 znamenalo zaplatit částku zhruba 40 tisíc korun. Shrnul problémy jednatel společnosti Technické služby Vrbno Stanislav Kocourek.

V zástavbě městského typu je umístěno osmačtyřicet barevných kontejnerů o objemu 1100 litrů pro papír, sklo a plast i nápojové kartony, ze zástavby venkovského typu se sváží vytříděný odpad v pytlích na korbě nákladního vozu. Technické služby zajišťují svoz separovaného odpadu jednou za dva týdny také obcím mikroregionu Vrbensko. Lidé mohou pro ukládání vytříděného odpadu využít také recyklační dvůr. Během uplynulého roku tak bylo ve městě vytříděno zhruba 30 tun papíru, rovněž 30 tun skla, 25 tun plastů a 242 tun kovů.

Potíže v odpadovém hospodářství souvisejí s poklesem poptávky o využitelný odpad v Číně a rovněž s uzavíráním hutních, plastikářských či papírenských provozů v tuzemsku. Další ze skláren patřící pod Crystalex se zavřela v lednu také ve Vrbně pod Pradědem a o práci přišlo bezmála 120 zaměstnanců. Pokud budou svozové firmy podmiňovat odběr recyklovatelného odpadu platbami, bude to mít dopad jak na rozpočty obcí, tak na výši místních poplatků.

Současná horní hranice plateb za svoz, třídění a nakládání s odpady 500 Kč na občana a rok se bude muset zřejmě zvednout. "Situace nahrává tomu, že lidé přestanou odpady třídit, že se zvýší tlak na ukládání využitelného odpadu na skládkách. Ty jej ale nebudou chtít přijmout," řekl Stanislav Kocourek a tím, že obavy z vytváření nových černých skládek nemusí být vůbec liché.

Recyklační dvůr ve Vrbně pod Pradědem umožňuje po přechodnou dobu ukládat neodebraný vytříděný odpad, mezitím budou pracovníci Technických služeb, ale také představitelé radnice hledat řešení nerudovského problému. Podle starostky města Ing. Heleny Kudelové radnice jedná se společností EKO-KOM, a postavit se k řešení současného stavu musí přinejmenším ministerstvo životního prostředí. "Stát nastavil pravidla separace odpadů, ale náklady nesou obce; to jim stanoví zákon. Obce přitom nemají možnost spolurozhodovat o cenách," doplnila starostka.

Lépe jsou na tom podle ní výrobci obalů, kteří uhradí jen určené sazby podle typu obalu. Sběrové firmy kalkulují odměny za separovaný odpad, ale je velký rozdíl mezi tím, co obce musí zaplatit, a tím, co dostávají. "Černé skládky teď prakticky nikde ve městě nebo v okolí nemáme, spíše se po víkendech objevují v příkopech u silnic a v lesích pytle s odpadky. Přitom by stačilo, kdyby s nimi lidé zajeli do recyklačního dvora, nebo přinejmenším někde k popelnicím a kontejnerům ve městě. Za současné situace, kdy není poptávka po druhotných surovinách, můžeme jen dále zkvalitňovat sběr a třídění odpadů, letos chceme vyzkoušet navíc svoz biologického odpadu," řekla Ing. Kudelová.

Krizi s odpady živí spotřební způsob života, podléhání diktátu módy či vášni nakupování. "Když ve městě rozmístíme velkoobjemové kontejnery, ihned se zaplní vyřazovaným nábytkem a jiným balastem. Připadá mi, že lidé mnohdy kupují hlouposti, kterých se pak rychle zbavují. Náklady na likvidaci takového odpadu jdou do desetitisíců korun," uzavřela starostka.

Značení separovaného odpadu

Zajistěte snadné a přehledné třídění odpadu s naším značením na tříděný odpad, které kombinuje jasné symboly a srozumitelné texty. Toto značení separovaného odpadu je ideálním pomocníkem pro každou domácnost, firmu, školu či veřejné prostory, kde je kladen důraz na ekologické chování a správné nakládání s odpadem. Díky dobře viditelnému designu a odolným materiálům přispívá k efektivní recyklaci a zvyšuje povědomí o důležitosti ochrany životního prostředí. Značení odpadu zajišťuje, že každý odpad skončí tam, kam patří - od plastů a papíru až po bioodpad nebo sklo. Produkty pro značení odpadu jsou navrženy tak, aby odolaly náročným podmínkám v interiéru i exteriéru.

Perfektně se hodí pro recyklační centra, kanceláře, školy či komerční provozy, kde je třídění odpadu součástí každodenního provozu. Vytvořte si organizovaný systém separace odpadu a podpořte udržitelnou budoucnost. Se správným značením na tříděný odpad je třídění jednodušší než kdy dříve. Stálobarevnost - sítotisk min. 3 roky, UV tisk min. 1.

Otázky a problémy spojené s recyklací

Jak se bude OBJEKTIVNĚ stanovovat hodnota 6,5 MJ/kg? - Kdo dle představ MŽP je kompetentní na skládce odhadovat výhřevnost odpadů, zda je větší či menší než 6,5 MJ/kg? (vážná, kompaktorista?? - ti ani netuší co to je. - Mnohé auta přivážející odpad na skládku jsou uzavřená, obsah lze kontrolovat až po vysypání. 2. Zohlední MŽP situaci, spojenou s výmětem vznikajícím díky objektivním technologickým faktorům jak na dotřiďovacích linkách (nesprávně odložený odpad tvoří běžně až 15 % viz. metodické sdělení), tak ale i v technologiích recyklace? Čím kvalitnější regranulát/aglomerát/flakes, tím je větší výmět z procesu předúpravy před výrobou finálního produktu.

Část výmětu lze použít pro recyklace jiného typu např. směsné plasty atd. část odpadů, však nemá využití jako je odpadů z flotace a praní (díky vlhkosti, a to i po odstředění - není možno využít pro výrobu TAP ani energeticky využít). Samostatnou kapitolou je případné zkoncentrování PVC ve výmětu (etikety, PVC obaly …) nad limity povolené v zařízeních pro energetické využití. Ani pro vyšší % pro 30 % vyseparovaných a v současné době na trhu neuplatnitelných plastů nejsou v ČR energetické kapacity. 4 stávající ZEVO odmítají vysoce výhřevné odpady spalovat a cementárny požadují garantovaný kvalitativná vstup do 0,5 % chlorovaných látek.

- Kdo a jak bude odpovídat za bezpečné uložení, tedy že nedojde k zahoření? A pokud ano, tak jak a jaké se budou vykazovat škody a bude povinnost každý takový incident řádně prošetřit? ČIŽP šetří i sebemenší neplnění povinností za poškození vod, ovzduší atd. u subjektů, které jsou povinny limity plnit, ale nemám povědomí o tom, že by byly stanoveny škody, např. 3. K bodu 2. metodického pokynu MŽP k přechodným ustanovením ze dne 23. 12. „Některé povinnosti provozovatele zařízení“: podle par. 14 odst. 1 minulého zákona 185/2001 Sb., jde o problém, kdy zařízení jsou provozována do konce platnosti vydaného souhlasu podle dřívějšího zákona.

Pokud provozovatel požádá o nové povolení půl roku před koncem platnosti souhlasu, může provozovat zařízení, dokud krajský úřad o novém povolení nerozhodne. Těmto provozovatelům prostě skončí starý souhlas např. k 31. 3. 2021 a nepomůže jim, že podali svou žádost v předstihu před koncem roku (toto řízení bude zastaveno) anebo ihned na začátku roku. Může MŽP svým pokynem toto svévolné pozastavení výkonu státní správy Krajskými úřady odmítnout? Podle stávajících dat byl rok 2020 z řady důvodů rekordní, co se týká produkce odpadů.

4. Přehodnotí MŽP stanovené limity, kolik procent výstupů (výmětů z dotřiďovacích linek) může být energeticky využito, resp. skládkováno? Bariéry jsou dnes jednak technologické, ale i komerční (odbytová cena). Takto přísné parametry mohou být stanoveny jen v případě, že stát vytvoří podmínky, aby tyto limity byly splnitelné (např. dotace na zajištění modernějších technologií dotřídění). Moderní linky jsou schopné dosáhnout 50 až 60 % účinnosti, ale musí existovat kapacity, které dané množství budou schopny zpracovat. A dodáváme, že řešením tohoto problému není využít novou legislativou dané možnosti až 3 roky mít např. nyní „nevyužitelné“ plastové fólie na „mezideponii“.

5. Nárůst množství např. 6. Jak mají svozové firmy postupovat v souvislosti s evidencí a zařazením nápojových kartonů pod nový kód odpadu 200151 v souvislosti s novou legislativou. Nápojové kartony byly původně evidovány pod obaly tedy 15kové kódy. Podle nové legislativy nelze z obcí odebírat jiný odpad než pod kódem 20tkovým. Schválení nových kódů odpadů v provozních řádech zařízení bude trvat nějakou dobu. Každý provoz je jiný, ne všichni mají prostory na uskladnění NK, do doby, než se kódy schválí. Někde je tato komodita sbírána do pytlů, někde do samostatných nádoby, někde je sbírán ve směsi s jinou komoditou.

Alternativní pohled na recyklaci plastů

McAfee nemá nic proti recyklaci papíru, skla a kovů. Má ale zásadní problém s recyklací plastů. Nevidí v ní udržitelnost, smysluplnost a nakonec, ani pomoc životnímu prostředí. Pokud by péče o životní prostředí byla náboženstvím, dopustil by se s největší pravděpodobností inženýr ekonomiky z MIT Andrew McAfee strašlivého kacířství. Protože ale zájem o přírodu a životní prostředí církví není, má jeho aktuální hereze podobu velmi neotřelého přístupu, hodného vašeho kritického rozboru.

McAfee totiž navrhuje světu (no, minimálně USA) rezignovat na recyklaci plastů a současně obnovit jejich ukládání na skládkách. Čímž dva dost podstatné pilíře moderního odpadového hospodářství staví na hlavu. McAfee nemá nic proti recyklaci papíru, které je každému dostupná a levná. Zrovna tak nemá nic proti recyklaci skla, která je z hlediska materiálové návratnosti smysluplná. Nevadí mu ani recyklace kovů, protože je energeticky mnohem méně náročná, než výroba kovů z primárních surovin. Má ale zásadní problém s recyklací plastů. Nevidí v ní udržitelnost, smysluplnost a nakonec ani pomoc životnímu prostředí. Tvrdí, že snaha třídit a svážet plasty k recyklaci je plýtvání časem a energií.

„Přínos úspory uhlíku a skleníkových plynů během recyklace plastů byl a je ve skutečnosti velmi, velmi malý,“ tvrdí McAfee. „Moc smyslu to nedávalo, když jsme naše plasty sbírali, třídili a sváželi, a pak je posílali v kontejnerech přes oceán do Číny, tedy do země známé svým velmi drastickým přístupem k životnímu prostředí, aby je za nás recyklovala. A více smyslu to rozhodně nedává ani teď, když už se Čína našich plastových odpadů zřekla.“ Ukázalo se totiž, že plasty efektivně recyklovat zrovna neumíme. Za místní příklad dává města jako Filadelfie, kde polovina separovaného a teoreticky využitelného plastového odpadu stejně skončí na skládkách, nebo progresivní Chicago, kde jsou schopni zrecyklovat jen 9 % z celkového objemu vlastních plastů. Proč?

Příklady k zamyšlení jsou i globální: v roce 2017 se jen 9 % všech sesbíraných a přetříděných plastů podařilo recyklovat do podoby sekundárně využitelného materiálu a jen 16 % z nich se dočkalo svého přetvoření v nový výrobek. Protože o „plast zachráněný recyklací“ vlastně nemá průmysl zájem. Je tak drahý (ve smyslu výdeje energie, přepravy, financí), že vyjde řádově levněji vyrobit originální nový plast. Papír, sklo i kov se s takovými problémy nepotýká. Jejich recyklace je skutečnou úsporou energie vynaložené na jejich výrobu, vyjdou levněji. Trh poptávající „recyklovaný“ kov hravě spotřebuje 100 % nabídky (a s papírem a sklem je to dost podobné), průmysl se o ně aktivně hlásí a zpracovává je.

Jen v případě plastu to nefunguje, musíme vymýšlet a dotovat komplikovaná schémata, sběr a svoz, speciální třídící linky a ještě speciálnější zpracovatelská zařízení, abychom plastovou recyklaci udrželi v oběhu. Je to paradox: vynakládáme nemalé množství času a energie, abychom něčemu zabránili stát se odpadem a pak přešlapujeme na místě a vymýšlíme, co z toho vlastně vyrobit a komu to prodat, protože o to nikdo nestojí. Co s tím? Vybodnout se na celou recyklaci plastů a doslova to zabalit.

Začít je znovu ukládat na skládkách, respektive na dobrých, nových, kvalitně zajištěných a solidně monitorovaných skládkách. Prostě odrušit prozatím celé to schéma s recyklací plastů, které „víc žere, než dává“. Na dobrých skládkách by totiž nehrozila kontaminace životního prostředí, tedy únik plastů do moří, oceánů. Ani postupný vznik všezamořujících mikroplastů. A na takových skládkách by plasty odpočívaly tak dlouho, než by se fosilní zdroje pro jejich výrobu globálně vyčerpaly (což vzhledem k zapracování břidlicového plynu bude za dlouho). Protože pak jejich zrecyklování bude, vzhledem k nedostatku surovin, skutečně žádané a zaplatí se.

Jejich těžba ze skládek pak bude ekonomicky dávat smysl, stejně jako recyklace kovů dnes. McAfee doplňuje, že namísto hrátek s recyklací plastů by se hodilo zacílit svou energii na dekarbonizaci průmyslů a zdanění těch, kteří znečišťují nejvíce. „Přeci jen, polovinu světových emisí skleníkových plynů lze dohledat k původci, kterým je 25 největších korporátních koncernů a států. To je skutečný zdroj problému. „Ono vážně nemá cenu tady řešit drobnosti, hádat se o vaše úsporné žárovky a brčka, když 70 % veškerých emisí produkují tři odvětví globálního průmyslu. McAfee ještě dodává, že asi každý člověk má svůj vlastní, byť individuálně rozdílný „mentální rozpočet“, každodenní potenciál k realizování environmentálně prospěšných opatření.

tags: #skladování #separovaného #plastu

Oblíbené příspěvky:

• Ekologická kovová brčka – zlatá varianta: Test
• Likvidace odpadu Jihlava
• Důležité informace o svozu odpadu Hronov
• Firma specializující se na ekologické zpracování odpadu
• Praktické řešení pro kuchyni