Sklo a plasty v přírodě: Dopad na životní prostředí

Plastové obaly jsou opředeny řadou mýtů, týkajících se jejich spotřeby i zátěže pro životní prostředí. Pod drobnohledem faktů ale tyto mylné předpoklady ztrácejí na síle. Plastový obal může být mnohdy ekologičtější než papír nebo sklo. V porovnání s jinými dopady na životní prostředí představují obaly jen velmi malou část. A jejich rádoby škodlivost se zmiňuje mnohem častěji než reálný užitek.

Sklo není třeba dlouze představovat. Tento materiál provází lidstvo již téměř pět tisíc let a život bez něj bychom si dnes už ani nedokázali představit. Ze skla pijeme nápoje, konzervujeme s jeho pomocí potraviny, aby se nezkazily, a připravujeme v něm pokrmy. Sklo však proniklo daleko za hranice potravinářského průmyslu a nevznikly by bez něj ani důležité předměty denní potřeby, například okna, žárovky, obrazovky, displeje, autoskla nebo zrcadla. V porovnání se sklem vznikl plast teprve nedávno, a to v 19.-20. století. I plast je všudypřítomný a v mnoha ohledech nezastupitelný materiál, ale za krátkou dobu své existence již stihl na životním prostředí napáchat nevratné škody.

Porovnání dopadů plastů a skla

V EU zaujímají plastové obaly 19 % z celkového obalového odpadu, sklo 18 %, dřevo 17 % a kov 5 %. Environmentální dopady samotných obalů se často přeceňují. Výroba plastů vyžaduje mnohem méně fosilních zdrojů, než si lidé myslí. Navíc jsou nutné i pro výrobu jiných obalových materiálů. U jedné litrové PET lahve se jich spotřebuje 0,56 l, kdežto u skleněné až 1,57 l. Jak moc zatěžuje životní prostředí každý typ obalu, dokáže porovnat tzv. LCA analýza.

Srovnáme-li ekologickou stopu u 1 litrové PET lahve a skleněné lahve, pak při výrobě PET lahve je vytvořeno 107 g CO2, ovšem u skleněné 324 g CO2. Je to díky nižším energetickým výdajům při výrobě. Plast je velmi lehký, a proto se při přepravě vypouští méně uhlíkových emisí než při přepravě jiných obalových materiálů. Výhodou PET plastů je jejich snadná recyklace. PET je tedy hodnotným materiálem. Plast, který se likviduje v zemích s fungujícím systémem nakládání s odpady, se do oceánu nedostane. 80 % odpadu ve světových oceánech pochází z pevniny, především z rozvojových zemí. Na znečištění oceánů mikroplasty se plastové obaly primárně nepodílí. Hlavními zdroji mikroplastů jsou syntetické textilie (35 %) a opotřebené pneumatiky (24 %).

Při ročním použití plastových obalů na osobu vzniká 50 kg emisí CO2. S uhlíkovou stopou souvisí i další benefit, který s sebou používání plastových obalů přináší - snižují plýtvání potravinami. Salátová okurka zabalená v plastu vydrží až třikrát déle, než nezabalená.

Čtěte také: Skleněný odpad a brusné materiály

Recyklace a likvidace

Čím dál méně evropského plastového odpadu končí na skládkách. Stále častěji se naopak recykluje nebo spaluje. Při spalování plastů se využívá energie, kterou obsahují. V Česku je velmi účinný kolektivní systém zajišťující zpětný odběr obalových materiálů. Plastů se jich daří shromáždit 69 %.

Podle Evropské agentury pro životní prostředí za sebou zanechá každý Evropan zhruba 8,4 t uhlíkových emisí ročně. Patrný je přitom evropský trend ekodesignu. Postupně od roku 1991 se staly obaly z plastu v průměru o 25 % lehčí například díky lepším materiálovým vlastnostem, pokrokům ve vývoji a výrobní technologii.

Porovnání uhlíkové stopy a spotřeby vody u různých obalů:

Výhody a nevýhody skla

1. Sklo se vyrábí z přírodních surovin: písku, sody, vápence a skleněných střepů (neboli drceného, zrecyklovaného skla). Do obsahu, který se ve skleněné nádobě nachází, neuvolňuje žádné chemické látky, a to ani při zahřátí či styku s kyselými potravinami. Navíc jeho kvalita časem nedegraduje. Oproti tomu výrobky z plastu mohou obsahovat zdraví škodlivé ftaláty a bisfenol A (BPA), které se do potravin uvolňují zejména při ohřevu (či styku s kyselými potravinami). Také proto by se plastové nádobí nemělo umývat v myčce a určitě byste v něm jídlo neměli ani připravovat nebo ohřívat v mikrovlnce. Je vám líto vyhodit plastovou lahev a používáte ji do doby, dokud není poškrábaná a pomačkaná? Vaše tělo vám za to moc nepoděkuje. PET lahve, vyráběné z polyethylentereftalátu, jsou jednorázové, nejsou tedy stavěné na opakované používání. Postupně totiž dochází k degradaci a narušení materiálu, ve kterém se poté začnou usazovat bakterie, které se následně uvolňují do nápoje. Proto je skleněná láhev (případně nerezová) nejen ekologičtější, ale i zdravější volbou. Pokud už chcete sáhnout po lehčí plastové láhvi na opakované použití, ujistěte se, že je vyrobená z plastu označeného zkratkou HDPE, což je nejbezpečnější plast určený pro přímý styk s potravinami, protože se z něho uvolňuje nejméně škodlivých látek. V dnešní době také představují problém všudypřítomné mikroplasty. Plasty se v přírodě rozkládají stovky let, ale rozpadají se přitom právě na zmíněné mikroplasty až nanoplasty. Sklo se v přírodě či na skládce rozkládá ještě pomaleji než plasty, v řádu tisíců let.

2. Proč se sklo považuje za jeden z nejekologičtějších materiálů vůbec? Lze ho totiž opakovaně zrecyklovat, aniž by se tento proces jakkoliv negativně podepsal na kvalitě nového výrobku. Díky možnosti recyklovat sklo se snižuje potřeba těžby nových surovin a snižuje se tím i množství odpadu končícího na skládkách. Výroba skla z primárních surovin je energeticky velmi náročná, proto se klade důraz na jeho recyklaci. Při recyklaci skla se spotřebuje o 90 % méně energie, než když se produkt vyrábí z primárních surovin, a současně se do ovzduší uvolňuje méně CO2. Plasty mají v tomto směru velkou nevýhodu. Jeden nebo dva cykly recyklace ustojí, ale další se již projeví výrazně horší kvalitou produktu. Na rozdíl od plastů, které se mohou snadno poškodit nebo opotřebovat, skleněné výrobky mohou při správném zacházení vydržet mnoho let, což snižuje potřebu časté výměny a tím i produkci odpadu. U skla jeho životnost přirozeně snižuje fakt, že je křehčí než plast a snadno se rozbije. Existuje však i speciální sklo, které je odolnější vůči mechanickému poškození, a to varné (borosilikátové) sklo. Za zmínku stojí také německý výrobce Schott Zwiesel, který vyvinul unikátní patentovanou technologii TRITAN, kdy měkčí olovo v křišťálovém sklu nahrazuje sloučeninou titanu.

Čtěte také: Přírodní zelené sklo

3. Sklo je neporézní, nepřilnavý materiál. Jak se tato vlastnost projevuje v praxi? Výrobky ze skla se snadněji umývají než například plast. Oproti plastu také mnohem rychleji schnou.

4. Přemýšleli jste někdy nad tím, proč jídlo či nápoje chutnají lépe ze skla než z plastového obalu? Souvisí to s tím, že sklo je tzv. inertní materiál. To znamená, že díky svému chemickému složení neabsorbuje barviva ani aromata pokrmů či nápojů. Zároveň do obsahu, který se v něm nachází, neuvolňuje žádné chemické látky či aromata, takže jídlo a nápoje si uchovávají svou přirozenou chuť, vůni, barvu, vitamíny i sycení. Proto se potraviny s dlouhou trvanlivostí (např. Mimo klasické čiré sklo existuje také speciální barevné - zelené, hnědé, černé či fialové. Takto zbarvené sklo chrání obsah před UV zářením, které by ho znehodnotilo.

5. Zkuste porovnat skleněnou láhev na vodu a tu vyrobenou z plastu. Nebo sklenici na nealko a plastový kelímek. Platí to i pro skleněné obaly. Nezáleží na tom, zda se zrovna díváte na skleněnou láhev s mlékem, paštiku v zavařovací sklenici nebo skleněnou dózu s pralinkami.

6. Díky transparentnosti se sklo snadněji udržuje čisté. K dalším výhodám patří samozřejmě i přehlednost. Skladujete-li potraviny v zavařovacích sklenicích a přebytky jídla uschováte do skleněného boxu, můžete mít lepší přehled o množství či stavu obsahu. Totéž ocení zákazníci v obchodě, kteří si mohou snadno prohlédnout, co se nachází uvnitř obalu. Takto zabalený produkt navíc působí důvěryhodněji, protože se výrobce nesnaží před zákazníkem nic "schovávat".

7. Tato část se týká především borosilikátového varného skla, které je odolnější vůči teplotním šokům a bez problémů zvládne velmi vysoké i velmi nízké teploty. Výrobky z tohoto skla můžete použít na vaření či přípravu zapékaných pokrmů, které v nich následně můžete i stylově naservírovat. Můžete v nich také bez obav o své zdraví ohřát jídlo v mikrovlnce a uchovávat přebytky v ledničce i mrazničce.

Čtěte také: Vše o nádobách na tříděný odpad

Bioplasty

8. Nyní máte přehled o všech výhodách použití skla. Co ale taková novinka posledních let, kterou jsou bioplasty? Bioplasty se nevyrábí z ropy jako klasické plasty, ale jsou rostlinného původu - na jejich produkci se používá například cukrová třtina, kukuřice či brambory. Velkou výhodou bioplastů je, že se vyrábí z rostlin, tedy obnovitelného materiálu. Při jejich výrobě se také neuvolňují skleníkové plyny, které mají negativní dopad na naše klima, pouze plyny, které při růstu absorbovaly rostliny. Problém nastává, když se začneme ptát, jak se bioplastů ekologicky zbavit. Široce rozšířenou představou je, že bioplasty lze kompostovat. To však neznamená, že si s nimi poradí kompostovač, který máte na zahrádce - bioplasty musí putovat do industriální kompostáry, kde z nich však nevzniká nijak hodnotné hnojivo. Pokud se bioplasty ocitnout v přírodě, rozkládají se velmi pomalu jako běžné plasty.

Třídění a upcyklace

Rozbila se vám skleněná váza, spotřebovali jste sklenici s džemem nebo dopili láhev vína? Skleněné obaly nemusíte před vyhozením vymývat. Odstraňovat víčka také není zcela nutné, ale protože sklo se musí následně ještě manuálně protřídit, ulehčíte tak práci zaměstnancům ve třídírnách. Hlavu si nemusíte lámat ani nad tím, jestli se jedná o olovnaté nebo neolovnaté sklo. Sklárny s pomocí magnetických a laserových separátorů zvládnou vytřídit netavitelné druhy skla a sklo s příměsemi. Při třídění skla dbejte jen na to, abyste barevné sklo nevhazovali do bílého kontejneru na čiré sklo. Čiré sklo naopak můžete vhodit do zeleného kontejneru na barevné sklo. Do kontejneru na sklo nikdy nevhazujte: keramiku, sklokeramiku, varné sklo, porcelán, zrcadla, žárovky, autosklo, obrazovky a displeje nebo plexisklo.

Pojem upcykling vám nic neříká? Kouzlo upcyklace spočívá v použití výrobků, které by jinak skončily v koši, na jiný účel. Skleněné nádoby lze zbavit etikety, aby nepůsobily rušivě a neesteticky, a použít na konzervaci či skladování potravin nebo jako nádoby na domácí kosmetiku. Přímo se nabízí, aby se do upcyklace zapojily i děti. Skleněné výrobky mohou pomalovat barvami na sklo nebo ozdobit ubrouskovou technikou. Takto "esteticky vylepšené" sklenice pak poslouží třeba jako vázy, stojánky, pokladničky či svícny. A proč do nich nezabalit i vánoční dárky?

Dopad odpadu na zvířata

Ježek zaklíněný v plechovce je bohužel klasika. Nejsou to jen nevzhledné hromady odpadků, co hyzdí přírodu. Zanechané plastové lahve, plechovky, sáčky nebo skleněné střepy jsou tichými zabijáky - obzvlášť pro divoká zvířata. Záchranné stanice každoročně řeší desítky případů, kdy se zvíře stalo obětí lidské bezohlednosti. Odhozená víčka od plastových lahví anebo plechovka se může zdát jako banalita. Ve skutečnosti ale představují smrtící past - a nejen pro volně žijící zvířata. V přírodě i městském prostředí se plechovky stávají nástrahou, ze které často není úniku.

Příkladem je případ lišáka, který se pokusil vyhledat potravu uvnitř odhozené plechovky. Hlava mu však zůstala zaklíněná a bez pomoci by zemřel vyčerpáním. Jeho záchrana trvala veterinářce tři hodiny - kromě odstranění plechovky musela vyčistit hluboké rány, odstranit parazity a podat antibiotika. Ježek zaklíněný v plechovce je podle pracovníků středočeské záchranné stanice „klasika“. Zvíře se dostane dovnitř, propadne panice a, pokud ho nikdo nenajde, končí to vyčerpáním nebo smrtí hladem a žízní. Nedávno dokonce zachraňovali i ptáka, který se zasekl hlavou v plastovém víčku - zranění si vyžádalo odstranění oka. Smrtící pastí jsou plechovky a láhve i pro hmyz. Lidé si často užívají piknik v přírodě, ale odpad už si s sebou neodnesou. Láhve a plechovky od nedopitých nápojů jsou lákadlem pro chrobáky, kteří si pochutnávají na zbytcích.

Hliníkové obaly při rozkladu uvolňují těžké kovy. Zvířata je mohou omylem spolknout nebo se jimi zranit.

Doba rozkladu odpadu v přírodě

• Ohryzek od jablka: Zdánlivě neškodný s dobou rozkladu přibližně za 14 dní.
• Papírový kapesník: Éra papírových kapesníků sice usnadňuje náš život, přírodě ale dvakrát neprospívá.
• Plastový kelímek a jiné plastové odpady: Pohozený se bude v přírodě rozkládat podle odhadů 70 let! O moc lépe na tom nejsou ani ostatní plasty - igelitový sáček bude potřebovat přibližně čtvrt století, PET láhev pak dle odhadů potřebuje k rozkladu století celé.
• Konzerva: Půl století a stále v té přírodě ta ocelová konzerva je! Kovové obaly se rozkládají dlouho.
• Tužkové baterie: Pokud bychom hledali nějakého rekordmana, pak se na přední příčky mohou šplhat tužkové baterie, které se mohou v přírodě rozkládat klidně i celá staletí. Odhaduje se, že přežít 200-500 let pro ně není žádný problém.
• Skleněná láhev: Rekordmanem číslo jedna je ale rozhodně sklo. Taková skleněná láhev totiž může v přírodě pobývat klidně i tisíc let, možná navždy!

Odpady bychom proto měli vždy vytřídit tam, kam patří! Pohozený odpad je nejen neestetickou záležitostí, jeho odstranění ale stojí nemalé finanční prostředky a takový odpad už nelze recyklovat. Jak tedy můžeme zabránit nezodpovědnému chování v podobě nežádoucích odpadků v našem okolí? Je to jednoduché: co si přineseme, to si také odneseme. To už by mělo být samozřejmostí. Třídíme odpad - tak umožníme jeho recyklaci! Příroda není popelnice.

tags: #sklo #plast #v #prirode #dopad

Oblíbené příspěvky:

• Fylogeneze klonálních rostlin
• Vliv barev na psychologii
• Kvalita ovzduší Frýdek-Místek
• Více o Chartě 77 a přírodě
• Novinky ze světa Škoda