Velbloud dvouhrbý a jeho ohrožení

Velbloud dvouhrbý, známý také jako drabař, je fascinující zvíře přizpůsobené extrémním podmínkám asijských stepí a polopouští. Dospělý jedinec může dosahovat hmotnosti až téměř 1000 kg.

Popis velblouda dvouhrbého

Rozměry velblouda dvouhrbého jsou:

• Délka: 220 - 350 cm
• Výška v kohoutku: 190 - 230 cm
• Váha: 450 - 650 kg (v extrémních případech až téměř 1000 kg)

Dvouhrbí velbloudi se od jednohrbých (dromedárů) liší nejen počtem hrbů, ale i velikostí a celkově mohutnějším tělem. Jsou také nesrovnatelně odolnější vůči extrémním podmínkám (teplotám od -25°C do +50°C). Stejně jako ostatní mají na končetinách jen dva prsty a široký nášlapný mozol. Na hlavě jsou nápadné prodloužené nozdry, rozštěpený pysk, bezzubá horní čelist a dopředu orientované zuby spodní čelisti.

Domestikace a rozšíření

Velbloud dvouhrbý je domácím zvířetem, domestikovaným ve 2. - 3. tisíciletí př. n. l. zřejmě v dnešním Afghánistánu nebo Turkmenistánu. Dnes je rozšířen téměř po celé jihozápadní a střední Asii a v menším množství jsou chováni i na dalších místech světa. Občas doplňují velbloudy jednohrbé (Turecko, Arabský poloostrov, Severní Afrika) nebo jsou chováni ve větší míře paralelně a velmi často se záměrně kříží i v několika generacích - kvůli lepším vlastnostem kříženců (postsovětská střední Asie, Turecko, Írán...).

Velbloudi dvouhrbí jsou spolu s velbloudy jednohrbými (dromedáry) jedinými zástupci rodu velbloud. Velbloud jednohrbý se s dvouhrbým může zkřížit. Takovýmto hybridům na Blízkém východě říkají nar, bertuar či hachamaia. Běžně chovaní (zvláště v Rusku, ve střední Asii, Íránu, Turecku a Saúdské Arábii) jsou i kříženci drabařů a dromedárů, kterým se říká nar (případně tulu, turkoman, bukht, iner, iver, majen, bertuar, boghor, hachamaia atd.). Naři mají jeden protáhlý velký hrb a jsou větší a odolnější než oba rodiče. Vzácností nejsou ani kříženci kříženců - potomkům nara a drabaře se (z ruštiny) říká koslak, potomkům nara a dromedára kochert.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Způsob života

Velbloudi dvouhrbí jsou stádová zvířata, tvoří skupiny až 30 jedinců, vedených dominantním samcem. Chovají se ve stádech (stejně jako žijí divocí velbloudi) o 5 - 15 jedincích, někdy i 30. Stádo vede starý samec. Říje probíhá v lednu až únoru. Během období říje jsou samci tak zaneprázdněni souboji o samice, že téměř nežerou. Stávají se velmi agresivními a boje končí občas i smrtí jednoho ze soků. Svůj odér dávají na odiv tak, že si pomočí ocas a moč si pak rozstřikují na záda. Samice je březí 13 měsíců. Rodí se obvykle jediné mládě, vážící okolo 35 kg. Zpočátku je velmi slabé, samice jej sice brání, ale nepomáhá mu vstát. Saje asi 1 - 1,5 roku.

Dvouhrbí velbloudi (drabaři) se od jednohrbých (dromedárů) liší nejen počtem hrbů, ale i velikostí a celkově mohutnějším tělem. Jsou také nesrovnatelně odolnější vůči extrémním podmínkám (teplotám od -25°C do +50°C).

Velbloud dvouhrbý je přizpůsoben extrémním teplotám, v létě +40°C, v zimě -40°C. V horku dokáže ztratit až 25% hmotnosti svého těla. Jeho tělesná teplota se pohybuje v závislosti na přírodních podmínkách od 34°C do více než 40°C i během jednoho dne. Chůzi v písčité poušti usnadňují velbloudům speciálně rostlá chodidla. Na každé noze mají pouze dva prsty, jejichž kosti jsou široce rozložené do stran a vytvářejí prostor pro ploché nášlapné mozoly.

Adaptace na suché prostředí

Dále velbloudi dokáží zadržovat a uchovávat vodu na horší časy, ale nezadržují ji v hrbu (jak se někdy chybně uvádí), ale ve výstelce žaludku. V hrbech se hromadí tuk. Vodu dokážou velmi dobře absorbovat i z trusu.

Potrava

Tráva, seno, vělve, zlenina, ovoce, krmá řepa, oves, granulované směsi... V přírodě, v nouzi nejvyšší, ohlodává i zbytky mršin nebo se pustí do různých předmětů patřících lidem (stany, lana, boty).

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Ohrožení a ochrana

Divocí velbloudi žijí na několika málo lokalitách jižního Mongolska (v poušti Gobi) a severozápadní Číny (poušť Taklamakan), v zimě se stahují až na jižní Sibiř. Několik málo velbloudů žije možná ještě i v Kazachstánu a Kašmíru.

Divoký velbloud dvouhrbý je kriticky ohroženým druhem, a to zejména kvůli lovu pro maso a odchytem pro sportovní účely. Uvádí se, že divoce žije už jen 500 - 1000 jedinců, a to v poušti Gobi. Tyto počty však stále klesají.

Velbloudi ze zoologických zahrad, jak je známe, jsou však domestikované formy divoce žijících velbloudů. Podle posledních výzkumů je zdomácnělý velbloud dvouhrbý, díky odlišné DNA, považován již za samostatný druh velblouda s latinským názvem Camelus bactrianus, zatímco název pro divokého velblouda je Camelus ferus.

Donedávna byl tento velbloud uváděn jako domácí forma divokého dvouhrbého velblouda, dnes je již oficiálně veden jako poddruh, ale většina zoologů tvrdí, že jde o dva samostatné druhy. IUCN má již dokonce připravená nová latinská jména - Camelus bactrianus pro domácího a Camelus ferus pro divokého velblouda. Oba velbloudi se od sebe liší nejen vzhledem (divoký má kuželovité a o polovinu menší hrby), způsobem života, ale i geneticky (divoký velbloud má o 3 páry chromozomů více).

Čtěte také: Pracovní rizika

tags: #velbloud #dvouhrby #ohrožení #stupeň

Oblíbené příspěvky:

• Kosmický odpad okolo Země
• Činnost organizace ROSA
• Aktivity a služby AVE CZ
• Emise CO2 a pražské metro
• Charakteristika klimatu západní Evropy