Škola v přírodě: Ano, či ne? Diskuze pro rodiče introvertních dětí

06.12.2025

Diskuze míří, jak z názvu asi každému došlo, na rodiče introvertních dětí. Dneska mi dítě odjelo na školu v přírodě, hrozně se tam těšila. A teď vidím jak na každé fotce, každém videu co posílají stojí někde vzadu, nezapojuje se, většinou si hraje s kšiltovkou. A naprosto mi to trhá srdce.

Dcera je šikovná, nikdo jí (díkybohu) neubližuje, vlastně ji mají ostatní holčičky asi docela rády, ale ona se prostě není sto zapojit do aktivit. Běžně ve škole to není tak patrné, je spokojená ve svém světě, při hodině dává pozor, o přestávce si vytáhne svaču nebo si čte. Když se náhodou chce s někým kamarádit, tak si za spolužačkou dojde, normálně se s ní baví a třeba si spolu pohrají v družině taky nemá problém, ale zároveň jak je většinu doby ve svém světě a moc se k nim nemá, tak na ni tak nějak zapomínají.

Měla jsem svoji rodičovskou krizi, kdy o Vánocích starší ségra přišla s plnou taškou dárků od spolužáků a mladší jen povídala, jak byla přeci jen trochu smutná, že spolužačky si dávali hodně dárečků a ona nic nedostala (ještě měla super smůlu, protože jeden dárek si vyměnili pod stromečkem anonymně pro někoho vylosovaného - nevěděl nikdo pro koho a od koho a ona dostala zrovna ponožky. Vážně, kdo proboha dítěti pod stromeček zabalí ponožky????). To jsem se cítila strašně, že jsem nevěděla jak jí pomoci, jen jsem si slíbila, že příští rok se s ní domluvím, jestli ten poslední den před Vánoci nechce zůstat doma...

A teď je to tu zase. Video jak holčičky skáčou v pokoji po postelích a jsou nadšené. Jen to moje dítě sedí o kus dál a hrabe si v kufříku. Další nějaká aktivita, kde si hodí míč, kdo drží míč něco řekne a hodí někomu jinému, za míčem letí provázek, takže se hezky pozná, kdo už ho měl. A zas ta moje holčička je mezi posledními. Fotka, kde se děti hrnou někam dopředu a po něčem natahují, až na pár výjimek - a ona je zase mezi nimi.

Hlavně zatím je jen trochu outsider na základě svého vlastního rozhodnutí, jsem si jistá, že jí ZATÍM nikdo neubližuje, ale mám o ni strašný strach, že z ní její nezájem a nedružnost dělají naprosto ideální objekt k šikaně. A já vůbec nevím, jak bych ji mohla pomoci a strašně mě to trápí. Posíláte třeba svoje děti na akce jako je škola v přírodě? Chtěla jet, ale teď mi přijde, že tam vůbec ráda není....

Čtěte také: Školy v přírodě a aktivity

Situaci ještě u nás zhoršuje starší ségra, která je naopak velmi extrovertní a má strašně moc kamarádek, každou chvíli je někde na přespání nebo na návštěvě, pozvánky na oslavy nosí snad každý týden. O to výrazněji je patrné, že ta mladší je trochu jako kůl v plotě.

V prosinci jsem se se svou devítiletou dcerou přestěhovala do sousedního města. Důvodem byl rozvod manželství. Tu změnu nenese zrovna lehce. Je plašší, trvá jí déle, než se s někým skamarádí, a nových spolužáků se spíš straní. Vím, že po je týdnu je těžké dělat nějaké závěry a že se to nejspíš časem poddá. Ani by mne nenapadlo, že by dcera nejela, ale ona se toho vyloženě děsí a prosí mne, aby jet nemusela. Samozřejmě že jedná pod vlivem stávajících dojmů, kdy se ve škole necítí moc dobře. Do března je však ještě dost času, myslím, že pak už si na nepříjemné začátky ani nevzpomene. Přesto váhám, zda ji na školu v přírodě přihlásit mám, nebo ne. Ona zoufale pláče a prosí mne, aby nemusela. Nepomáhá, ani když jí řeknu, že kdyby nejela, musela by chodit do jiné třídy, což znamená zase nové děti.

Myslím, že dceru celá ta změna dost vyvedla z rovnováhy. V bývalém bydlišti vyrůstala od malička, měla tam spoustu kamarádek, se kterými se navštěvovaly, hodnou paní učitelku, zkrátka to pro ni bylo bezpečné zázemí. Z toho byla vytržena a musí si zvykat na úplně nové prostředí, což je pro ni určitě velice náročné. Nechci ji trápit, ani jí přitěžovat. Jako matka samozřejmě můžu kategoricky rozhodnout „pojedeš a basta“, ale nerada bych dcerce nějak ublížila.

Rozchod rodičů, přestěhování, změna kolektivu je pro každé dítě velké trauma. Navíc škola v přírodě, kdy je dítě odloučené. Vše ve velmi krátké době. Zajděte za paní učitelkou, řekněte, co Vás trápí, jaké problémy má vaše dcera, ať Vám poradí. Pokud i přesto, že dcera nebude chtít jet, nenuťte ji. Bude to trápit i Vás. U nás se to řeší tak, že dítě je v náhradní třídě nebo po domluvě s paní učitelkou je dítě doma s tím, že dostane úkoly a ty posléze donese do školy. Dělejte to vždy tak, abyste dcerce neublížila.

Určitě bych před rozhodnutím přihlásit - nepřihlásit zašla za učitelkou. Zjistit, kolik dětí jede, zjistit, co se bude dít v případě, že by dcera fakt jet nechtěla, zjistit, jak začleňování do kolektivu vidí třídní. Zažila jsem stěhování a změnu školy několikrát, první dny a týdny byly vždycky těžký, ale určitě vždycky pomohlo, když jsem rychle začala dělat nějaké aktivity po škole s dětmi, se kterými jsem chodila do třídy. Tenkrát to bylo jednodušší, byl pionýr a tam se chodilo podle třídy, ale dneska zase jsou různý kroužky pořádaný školou - keramika, sportovky a tak dále.

Čtěte také: Příroda Libá a ubytování

Neposílejte ji tam. Já mám možná podobnou povahu a dodnes si dokážu vyvolat pocit, že bych měla jet někam do cizího prostředí. Dcerka ho navíc vnímá jako nepřátelské. Trápila by se tam a daleko horší by pak bylo, kdyby se musela z tábora jako jediná vracet. Nešlo by to domluvit s učitelkou, vysvětlit jí situaci, aby bylo možné se přihlásit a pak to udělat podle toho, jak se to vyvine?

Líbí se mi názor Sallie. Já sama jsem se jako dítě začleňovala do kolektivu zdrženlivě, takže si myslím, že to chce čas a možná trochu pomoc ze strany dospělích (učitelka, vychovatelka...). Nebylo by od věci uspořádat doma malou dětskou oslavu např. Můj starší syn je teď v 1. třídě, ve školce na školku v přírodě nikdy nejezdil, nechtěl a mě by ani nenapadlo, ho nutit, proč proboha. Teď jede s fotbalem na soustředění (jen na 3 dny) a jedeme celá rodina (podotýkám že jeden z rodičů musí jet, spí se ve stanech), syn projevil zájem, že by chtěl, abych jela taky a já pojedu, když o mě stojí. Na školu v přírodě se v naší skole nejezdí, jen na jednodenní výlety, to jezdí moc rád, každý si velmi užije a těší se, ale na více dní vím, že by jet nechtěl a rozhodně bych ho nenutila. Jsem ráda, že o mě i v 7 letech ještě stojí a ještě si užiji období, až bude v pubertě, kdy o mě už nebude stát, tak teď s ním budu trávit co nejvíce času, co to jde!!! Já také nikdy nejezdila (až pak na druhém stupni na školní 3 denní výlety) ani na tábory, byla jsem jednou a nenáviděla jsem to, jsem z vesnice, babička na stejném dvorku, nebylo to potřeba. Manžel má na tyto aktivity také jiný názor, jako ten tvůj. Můj muž jezdil na tábory už od velmi útlého věku a dodnes nechápu tchýni, že to tam poslala, když poprvé přijel, zeptala se ho, jestli se mu líbilo, on kývl, že jo a tak se ho zeptala, zda pojede znovu a on řekl, že už ne. Tak jak se tam asi takovému dítěti líbilo. Takové aktivity uznávám jen tehdy, kdy si už dítě samo řekne, že chce jet (podle mě ne dříve než v 10letech).

Ahoj, tak nějak si nevím rady. Dcerka je v první třídě a za týden mají odjet na školu v přírodě, již jí má celou zaplacenou. Chtěla jet, ale jak se blíží čas odjezdu, je vidět, že má strach, ptá se mě na spoustu věcí, jak to tam bude probíhat, kolik nocí to bude a že příště už nebude chtít jet. Dcerka měla odklad z důvodu sociální nezralosti, jezdí občas s babičkou a dědou na prodloužené víkendy, ale jinak ještě bez nás nebo prarodičů nebyla. Vůbec nevím, zda jí mám poslat, bojím se, aby to tam celé neproplakala a pak se bála od nás hnout.

Každé dítě se poprvé bojí. Já se taky napoprvé a bála a musím přiznat, že se mi večer hrozně stýskalo. Ale ona to zvládne. Poslala bych už kvuli tomu, aby si zvykala…s tím, že si pro ni případně dojedeš. Má strach z neznáma. Jsi nadšená a popisuješ, jak se tam budou mít skvěle, jak se ještě víc poznají, jak na to budou potom vzpomínat, výlety… nebo je z tebe cítit nervozita a obavy, které se můžou přenést i na ní?

Nj, mám takového nejmladšího kluka v první třídě jet nechtěl, tak nejel. pak mu to bylo a chtěl odjet taky, ale už pro něj nebylo místo. teď je ve druhé, jet chtěl… a v pondělí odjíždí a už jsme doma taky měli slzavé údolí, že nepojede pak z něj vylezlo, že nesmí mít s sebou mobil a jak mi bude volat. tak jsem mu řekla, že na třídních schůzkách nám učitelka říkala, že každý den o poledním klidu bude čas na to, aby si děti mohli rodičům zavolat z jejich telefonu nebo aby rodiče mohli zavolat dětem, tak se uklidnil. on letos už byl se školou na lyžáku, ale tam jely děti z více tříd a on tam se staršími sestrami… i tak jeden den vlezl sestře potají do pokoje a půjčil si její mobil (svůj tehdy neměl), jenom proto, aby mi zavolal, aby mě slyšel, to ho uklidnilo a byl zase v pohodě.

Čtěte také: Školy v přírodě a očkování dětí

Já jezdila každý rok jako dítě na tábory a na školy v přírodě a naprosto jsem si to užila a ještě ted na to vzpomínám. Pamatuju si, že mi bylo po mamce hodně smutno ale bylo tam plno dětí co na tom bylo stejně takže jsme v tom nebyla sama. Myslím si, že tím mělo projít každé dítě. A že se určitě vrátí s úsměvem.

Já mám teď předškoláka na 5 dní na školce v přírodě. Přesně jak popisuješ, čím víc se to blížilo, tak se víc vyptával, ale naakonec odjel v klidu. Zatím to tam probíhá hladce, zítra se vrací. S učitelkou jsem se jasně domluvila, že kdyby to nebylo dobrý, tak si pro něj přijedu. Někdy my mámy máme větší nervy než děti.

Mimochodem, mě tyhlety akce taky nikdy nebraly. Ne že bych byla asociál nebo že bych si kdy stěžovala na jakoukoli šikanu, nebo že by mě kdokoli kamkoli posílal proti mé vůli, ale… prostě jsem zápecník domácí dodnes a… prostě mě to tam nebavilo. Také jsem nerada jezdila. Nakonec to bylo fajn a mám z toho hodně vzpomínek, i ze školky v přírodě. Máma mi každý den posílala pohled a já ho vždycky obrečela. Poslala bych ji, navnaď ji a učitelku bych varovala.

Jasně, že jí pozitivně motivuji, že si užije spoustu her a výletů a zábavy…s učitelkou jsem již mluvila, že v případě, že uvidí, že to nezvládá, dojedu pro ní i o půlnoci, budou od domova cca hodinu svižnou jízdou autem:-). Ano, pošli jí. Ona si to tam užije a bude nadšená. Jinak v nejhorším si pro ni dojedete. Kluk nechtěl jet, užil si to. Určitě záleží na dítěti… Ale v naší škole prvňáci na ŠvP nejezdí. Mají svůj program ve škole. Jezdí se až do 2. třídy výše.

„Naše školka jezdí každý rok na týdenní pobyty v přírodě. Den odjezdu už se blíží, a já ještě stále nevím, zda mám dceru přihlásit. Radost z nových zážitků a dobrodružství, pobyt na čerstvém vzduchu a spousta legrace. První školka v přírodě ale může přinést i stýskání nebo dokonce úzkost z neznámého prostředí a jiného režimu dne, než na jaký bylo dítě dosud zvyklé. Na školky v přírodě jezdí především děti z města, ale zájem o ně mají i některé vesnické třídy, přestože jim blízkost lesa a pobyt na čerstvém vzduchu vzácný není. Dávno už totiž neplatí, že se na takové pobyty jezdí hlavně ze zdravotních důvodů. Tak dlouhou dobu strávenou bez rodičů ovšem většina dětí školkového věku nezvládá a částka, kterou je nutné za ubytování a jídlo zaplatit není pro mnohé rodiny zanedbatelná.

Na školky v přírodě se dnes jezdí většinou na sedm dní a jejich cena se pohybuje v rozmezí od dvou do tří tisíc korun. Dnešní děti mají ovšem jeden problém, shodují se učitelé. Jsou líné chodit, protože je rodiče vozí všude autem. Často až na školce v přírodě se čtyřleté dítě poprvé setká se skutečností, že má ujít větší vzdálenost s batůžkem na zádech, někdy i za mírného deště. Musí se sám obléknout a zvládnout základní hygienické úkony. Navíc musí usínat bez pohádky od rodičů a nějak se vypořádat se steskem po domově. Protože s tím vším mají malé děti problémy, řada učitelů organizování školek v přírodě odmítá nebo to dělá s velkými obavami. Naopak pravidelně vyráží do přírody Romana Zalabáková, ředitelka soukromé školky v Kolíně. Důležitá je, podle jejích slov, hlavně příprava. „Děti na pobyt připravujeme dlouho dopředu, povídáme si o něm, vysvětlujeme si, co nás čeká. Odjezd bez přípravy by byl nevhodný.

Teplota, kašel a rýma jsou nejčastějšími důvody, proč je dítě nuceno svůj pobyt ukončit dříve. V takových případech ho přijedou vyzvednout rodiče. „Je pravda, že se děti na školce v přírodě často nachladí nebo se mezi nimi rozšíří infekční rýma. Příčinou je jejich ještě nevyzrálý imunitní systém,“ říká pediatrička Jitka Fabiánová. Jako lékařka v tom nevidí nic zásadního. „Důvody nejsou zdravotní, ale psychologické. Jedním z radikálních odpůrců školek v přírodě je psycholožka Jiřina Prekopová. Podle ní se dítě na takovém pobytu setkává se spoustou nových věcí a nemá vedle sebe nikoho blízkého, kdo by mu je vysvětlil. Děti zaměňují lež za pravdu, nemají smysl pro realitu, pro čas.

Skupina zastánců školek v přírodě naopak zdůrazňuje, že na školkách v přírodě se děti osmělí a osamostatní. V době, kdy se rodí hodně jedináčků, jsou školky v přírodě jako stvořené k tomu, aby dítě pochopilo, že není vždy středem pozornosti. Doc. Lenka Šulová z Katedry psychologie Univerzity Karlovy připomíná také to, že získají spoustu cenných sociálních dovedností. „Už jenom to, že spí více dětí pohromadě a při usínání a probouzení se nesmějí vzájemně rušit, je přínosné.“ Podle ní si dítě už ve třech letech dokáže vytvořit tzv. mentální reprezentaci rodiče. Psychologové ale upozorňují: každé dítě je jiné, některé může jet bez problémů, ale odjezd dítěte, které ještě nemá zkušenost z vícedenního odloučení od rodičů, je lépe zvážit.

Kde tedy hledat pomoc při rozhodování? Pomoci by vám měl učitel, který dobře zná chování vašeho dítěte v kolektivu. Dítě se totiž může projevovat v kolektivu jinak než doma. O tom, zda je pobyt na školce v přírodě vhodný se poraďte s učitelem. Nemá cenu dítěti vysvětlovat, že bude pryč sedm dní, nemá představu o čase. Dejte mu například sedm malých čokolád, které si bude postupně ujídat. Nepřerušujte pobyt dítěte jenom proto, že se mu stýská. Vnímalo by to jako vlastní selhání. Zajistěte předem, aby každý den dostalo dítě pohled, děti si je ukazují a bude mu líto, když jeden den nic nedostane.

Ráda bych vás požádala o nějaké tipy, co dítěti určitě sbalit s sebou a co je zbytečné. Preventivně šampon proti vším, určitě pláštěnku, pořádné boty, batůžek. Rozhodně ne elektroniku a mobil. Na špinavé prádlo se nám osvědčil plátěný pytel, ne igelitka. Doporučuju jedno zavazadlo (taška, kufr na kolečkách nebo větší batoh) a jedno příruční (batůžek), žádné další. Vždy dvoje boty na přezutí, bačkory. Mobil nám učitelka nedoporučuje, prý s tím měli jen problémy.

Jak se díváte na „školky v přírodě“. Nezdá se vám příliš brzo poslat dítě v pěti letech pryč a ještě ke všemu s cizími lidmi? Nijak bych to neřešila, ale z okolí jsem slyšela už 3 příšerné historky o tom, jak dítě trpělo. Dvakrát šlo o šikanu, neb učitelky měly s sebou své starší dítě a jednou bylo dítě nemocné (chřipka) a učitelky to rodičům oznámily až po návratu. Podotýkám, že šlo o různé školky, ne jedna hrůzostrašná a ty děti tam před tím samy strašně chtěly. Takže co vy, poslaly jste své dítě na ŠVP? Jak jste byly spokojené?

Jezdila jsem od první třídy, šikana byla v první i v šesté v tomhle je věk fakt jedno, šikana je hnus vždy a i kdyby jsi se na hlavu postavila tak se může stát. Na druhou stranu to tak nemusí být a dítě přichází o skvělé zážitky. Já mám ještě dítě malé, ale pastorka na školku v přírodě jela ve čtyřech letech, to jsem to něčem takovém slyšela prvně a nechápala jsem. Dcera jezdila cca od svých skoro 5 let dvakrát do roka a byla vždy nadšená a spokojena a učitelky si ji moc chvalily. Za me to je super akce.

Jen mohli jezdit na dyl než týden. Nejsem utlocitna a dcera bývala na prázdniny u babičky od svých skoro dvou let. Syn ještě dřív, ale vždy se starší sestrou. Já byla asi dvakrát, co si pamatuju, a taky jediný, co si pamatuju, byl ten stesk po domově. Ale já byla jen s rodiči, nikdo nás nehlídával, nejezdívali jsme k prarodičům na víkend a tak. Ja pracovala v soukrome skolce, braly se jen deti, o kterych ucitelky vedely, ze jsou na to zrale. Takze jely i nektere ostrilene trilete a naopak nekteri 5leti nejeli. Zazila jsem za sveho pusobeni dve skolky v pr. A vzdy probehly bez problemu, deti nadsene. Rodice pred odjezdem vyplnovali podrobny dotaznik - s cim dite rado usina, jestli ma nejake ritualy apod., aby to bylo pro deti co nejmene stresujici.

na „školku v přírodě“ mě rodiče nevyslali, ale v 6 letech na „školu v přírodě“ ano a dodnes si to živě pamatuji, strašně jsem chtěla domů, učitelky po večerech chlastaly, když jsem přišla, uplakaná, že se tam bojím, učitelka páchnoucí vínem mi lískla přes zadek a poslala spát, druhý den ráno jsem měla 39 horečku a museli si pro mě přijet, den po návratu domů jsem byla jak rybička - měla jsem prostě tu horečku asi ze stesku, nebo nevím, dodnes to nechápu, ale to samé se odehrálo za 3 roky nato, když mě pro změnu vyslali na tábor, byla jsem mamánek a bylo mi smutno, navíc jsem měla nějaké zdr. Jinak ja jako dite odmitla i v 9letech skolu v prirode, byla jsem hrozny maman.

Neumím si představit školku v přírodě, protože jezdím až se školáky a je to opravdu nářez. Děti školní jsou (některé) bez maminek úplně vyřízené a je to pro ně opravdu spíš trápení. Náš jel poprvé ve čtyřech letech, letos podruhé. Nadšený, spokojený. Když se poprvé vrátil (mmch. jeli vlakem, což už sám o sobě byl zážitek), já slzela, čekali jsme celá rodina, tak už v autě se ptal, kdy pojedou zas. Letos jeli sice autobusem, zato jako námořníci. Učitelky vytáhly kormidlo, který nalepily na autobus a kotvu, kterou autobus ukotvily. Děti měly trika a čepice a nalodily se a s nadšením odpluly. Podle mě je to podle učitelek. Já prostě vím, že jsou skvělé, a tak se nebojím. Když byly děti na švp, dávaly dvakrát denně na web fotky, abychom viděli, co dělají. Ten první večer vyfotily i každé dítě, jak spí. Já jsem jako dítě snášela odloučení těžko, ale náš malý je společenský a já jsem byla pyšná, jak to zvládl. A mimochodem: utužilo se tam hodně jeho přátelství s dneska jeho nejlepším kamarádem.

Mě se zdá školka v přírodě tak nějak zbytečná. Nějak si nedovedu představit ty zisky, proč bych to měla chtít? Když ale teď přišlo na mé dítě, názor jsem změnila. Je to o programu, o nadšení, o tom, jak hezký vztah k učitelkám má, o tom, jak školkou v přírodě žijí už dopředu, jak se na ni připravují. no u nás utužují třeba lyžařským výcvikem, ale to jedou společně přes den a odpoledne si dítko vyzvedneš ze školky, takhle jezdí týden. Třeba na tábory jsem já jezdila moc ráda (nebyla jsem vůbec stýskací typ) ale já jezdila na zájmový tábory např. vodácký apod.

Tipy pro rodiče váhající, zda poslat dítě na školu v přírodě

Konzultace s učitelem: Poraďte se s učitelem, který zná vaše dítě v kolektivu a může vám pomoci s rozhodnutím.
Příprava dítěte: Dlouho dopředu si s dítětem povídejte o pobytu, vysvětlujte, co ho čeká.
Pozitivní motivace: Zdůrazňujte zábavu a nové zážitky, které na dítě čekají.
Domluva s učitelem: Domluvte se s učitelem, že v případě problémů si pro dítě přijedete.
Zvažte individualitu dítěte: Každé dítě je jiné a snáší odloučení od rodičů jinak.