Škola v přírodě a rostliny: Budování vztahu k přírodě v raném věku

Řada výzkumů dokazuje, že pro vybudování tzv. environmentální senzitivity (citlivého vztahu k životnímu prostředí) jsou příjemné zážitky z pobytu v přírodě v raném věku klíčové. Nejranější dětství je zvláštní vývojovou periodou, velmi citlivou na vnější stimulaci. Je to období, kdy se pro další vývoj člověka dá udělat mnoho k jeho dobru, ale zároveň se může i mnoho poškodit.

Vztah k přírodě je v dětech přirozeně zakódován a je potřebné ho dále rozvíjet a upevňovat. Proto je důležité začít u dětí budit zájem o rostliny a zvířata co nejdříve, a totéž platí o sbližování dětí s přírodou. Z dětí lze tímto způsobem vychovat zodpovědné lidi, ochotné pomáhat, lidi, kteří si váží živých tvorů a jejich životního prostoru, lidi, kteří pochopí, že za naše životní prostředí jsme zodpovědní sami.

Podněty, které dětem v této oblasti dáváme, je pozitivně ovlivňují v běžném životě, stávají se vůči sobě a okolí citlivější a ohleduplnější. Zvláštní význam má styk dětí s živočichy, který ovlivňuje jejich citlivost, která se pak projevuje v mezilidských vztazích. Klíčovou roli při vzpomínkovém pronikání do dětského světa hrají intenzivní smyslové vjemy.

Děti, které byly v dětství v nedostatečném kontaktu s přírodou, jsou o tyto zkušenosti ochuzeny, jejich tvořivost, představivost a fantazie se zapouzdřují do jednostejnosti konzumního světa, odkud není úniku. Nejvýraznějším nedostatkem je však absence povědomí o souvislostech, vazbách a vztazích mezi člověkem a přírodou, které byly pro jejich "historické vrstevníky“ samozřejmostí.

Děti získávají více informací o přírodě zprostředkovaně než přímým kontaktem. Dokážou zasvěceně hovořit o problematice deštného pralesa nebo nadměrného výlovu velryb, chybí jim však praktické zkušenosti, jak se např. pohybovat v lese, co si mohou a nemohou dovolit v chráněné oblasti. Do terénu se často neumějí obléknout, nepoznávají stromy, keře, květiny ani některá zvířata.

Čtěte také: Školy v přírodě a aktivity

V přírodě se neumějí zabavit, nepoznaly kouzlo přehrazování potůčků, stavění zahrádek z klacíků a kamenů, vrtání se v zemi a přitom vytažení na světlo dne např. žížaly, brouka nebo zvláštního kamene, nepoznaly dobrodružství najít v "jeskyni z houští“ skrýš a zmizet z dohledu dospělých, šplhat po stromě nebo se houpat na houpačce z lana zavěšeného na silné větvi, pohladit si kůru stromu a přivonět k mateřídoušce, pozorovat, jak z nepatrných cibulek uložených na podzim do země, vyrůstají pestré jarní květiny.

Pokud dětem neumožníme dostatečný bezprostřední kontakt s přírodou, omezujeme jejich operační pole ve využívání tzv. explorativní hry, ve které se dítě chová jako badatel, potřebuje zkoušet realitu dotýkáním, hleděním, nasloucháním, čicháním, zjišťuje vše svými smysly, svou zkušeností. Dopouštíme se zde velké výchovné křivdy, čímž vlastně ochuzujeme plnohodnotné prožívání jejich života.

Předškolní věk je věkem iniciativy a touhy po poznání a je tedy zřejmé, že děti předškolního věku častý pobyt v přírodním prostředí spojený s pohybem a poznáváním potřebují. Místem, které splní jejich očekávání, může být právě školní zahrada.

Školní zahrady jako "přírodní učebny"

Školní zahrady objevujeme jako něco nového a potřebného, a přitom jsme je vždy měli. V době po revoluci řada škol, především základních, o své zahrady ztratila zájem, některé o ni přišly, ne svojí vinou. U mateřských škol jsou školní zahrady většinou samozřejmostí, ale často mezi moderními nápaditými průlezkami, herními prvky a pískovišti chybí obyčejný "kousek země“, obyčejný záhonek, kde by i předškolní děti přišly do styku se zemí. V současné přetechnizované době se právě školní zahrady stávají často pro děti jedinou možností pro zachování jejich kontaktu s přírodou. Řada dětí z měst se do přírody dostává již jen výjimečně a příroda se pro ně stává něčím cizím a neznámým.

Ukazuje se, že rušení školních zahrad (často bohužel bez možnosti návratu na ztracené pozemky) bylo chybou a mnoho učitelů a škol se ke svým zahradám zase vrací. Nikoliv ovšem k zahradám tradičním, ale k zahradám, které vycházejí z principů permakultury, které se svým prostředím blíží přírodnímu a přirozenému vzhledu a kde je zastoupena řada rostlinných a živočišných druhů. K zahradám, které umožňují dětem strávit část dne v "přírodní učebně“ a rozvíjet jejich vnímání a poznávání. Čím přírodnější a mnohotvárnější zahrada je, tím více proměn se v ní dá prožít, tím bohatší jsou také zážitky a zkušenosti, které v ní děti mohou nasbírat. Tato prožitková pedagogika má v současném digitalizovaném způsobu předávání informací obrovský význam pro zdravý a rovnoměrný vývoj osobnosti dítěte a je nenahraditelná.

Čtěte také: Příroda Libá a ubytování

Prvky přírodní školní zahrady

Školní zahrada je více než místo mezi domem a ulicí nebo pozemkem za školou, je místem odpočinku, prostorem pro dětské hry a prostorem, kde děti mohou přírodu vnímat všemi smysly současně. Je to místo, kde lze pozorovat a pochopit přírodní děje, kde lze experimentovat, získávat zručnost i dovednost, kde lze dovádět, cvičit, relaxovat. Možnosti školní zahrady a její využití jsou veliké. Pobyt a činnosti probíhající v přírodní školní zahradě, napomáhají dětem k získání znalostí na základě vlastní prožité zkušenosti a pozorování, zahrada je využitelná k aktivitám a relaxaci, jako zdroj přírodního materiálu vhodného pro poznávání. S touhou po pobytu v přírodě roste i poznání, jak nezbytně přírodu potřebujeme pro tělesné i duševní zdraví.

Školám vlastnícím přírodní zahradu, která co nejvěrněji kopíruje přírodní podmínky, nabízí bezpočet využití a inspiruje ke spoustě nápadů. Může být zdrojem zdravé úrody ovoce a zeleniny, může zde vést naučná stezka (výukové tabule mohou vyrobit a nakreslit děti). Je zde umístěno malé jezírko pro zajištění životního prostoru pro obojživelníky, vyskládaná hromádka kamenů zase vyhovuje ještěrkám, pro ptáky jsou zavěšeny budky a krmítko, na jejich výrobě se opět mohou podílet děti. Samozřejmostí v přírodní zahradě je kompost a jeho využití ke třídění bioodpadu. Dnešní generace dětí ztrácí vztah k přírodě, k půdě, k místu, kde žije. Alternativní školní zahrady se tak stávají místem, kde lze na tyto zpřetrhané vazby navázat.

Školní zahrada musí vyhovovat celé řadě požadavků. Měla by nabízet prostory pro míčové hry, prostory k houpání a šplhání, prostory pro klidnou hru i prostory pro odpočinek. Pískoviště pro tvořivou hru, vodní plochu, kde je možno pozorovat živočichy, blátivé zóny a staveniště, zeleninovou zahrádku, květinový záhon.

Základní prvky přírodní zahrady:

• Terénní vlny: Zahrada s různými výškovými úrovněmi klade větší nároky na obratnost dětí. Zemina nasypaná do nevelkých kopců a valů, ale i jednoduché terasy lákají ke skákání, šplhání, klouzání a válení se.
• Křoví a živé ploty: Člení zahradu na rozdílné prostory. Ty poskytují dětem úkryt a vytvářejí zákoutí.
• Místa k běhání, dovádění a skákání: Pokud je zahrada dostatečně velká, měli bychom vytvořit rovnou plochu pro míčové hry. Kolem můžeme vysázet odolné keře, které plochu oddělí od ostatního okolí.
• Šplhací strom: Ideální exemplář má rozložité, nízko posazené větve, na které se dá ze země snadno dosáhnout.
• Ležící kmeny stromů: Bývají výzvou k udržování rovnováhy, skákání a šplhání, sedění i schovávání. Aby se kmen nemohl převrátit, zapustíme ho do mírné prohlubně.
• Houpačka nebo lano: Jednoduchá houpačka nebo lano zavěšené na silné rozložité větvi, jsou mnohem zajímavější než jakákoli houpačková konstrukce. Kolem houpačky je nutný dostatečný volný prostor, protože musíme počítat s tím, že děti z houpačky seskakují.
• Lano k procvičení rovnováhy: Lano určené ke stání i chůzi, napnuté od jednoho stromu ke druhému a nad ním druhé lano k držení je zajímavou překážkou k procvičení rovnováhy a obratnosti.
• Pískoviště: Vhodnější a lákavější pro děti jsou větší pískové jámy. K ohrazení použijeme kulatinu, kmeny stromů nebo kameny, které se dají využít k cvičení rovnováhy nebo sedění. Důležité v horkých letních dnech je zastínění vzrostlými stromy nebo plachtou napnutou nad jámou. Připojíme-li k pískovišti také jámu se štěrkem, dáváme dětem možnost se obzvláště nápaditě vyřádit.
• Bahniště: Stačí nevelké místo, kde se děti mohou ponořit do hry, kopat díry a kanály a přitom leccos vytáhnout na světlo dne (žížaly, brouky, zvláštní kameny...). Když se naplní vodou, vzniknou nádherná bahniště. Stačí koutek, kde to děti smí.
• Brouzdaliště, stružka: Hra s vodou děti neuvěřitelně fascinuje. Pro hry s vodou postačí fontána s pumpou, káď na dešťovou vodu, dřevěné koryto, vydlážděná stružka, staré kamenné napajedlo. Když si děti musí vodu samy napumpovat, automaticky se reguluje její spotřeba. V letních dnech je zdrojem ochlazení brouzdaliště, okraje obložíme plochými kameny a osázíme odolnými rostlinami. Z hygienických důvodů nesmí chybět odtok, který umožní vypuštění a vyčištění.
• Mokřadní biotop: Malá jezírka se stávají útočištěm a lákadlem pro řadu drobných organismů, jako jsou vodoměrky, blešivci, vodní plži, vážky, ale i pro větší živočichy jako skokany a ropuchy. Děti se u tůňky mohou naučit ohleduplnému zacházení s citlivými sférami přírody. Na prvním místě je zážitek "divoké přírody“ a klidné pozorování.
• Květinový a zeleninový záhon: Stanoviště s humózní půdou je ideální pro zeleninu a květiny, na jejichž pěstování by se měly děti podílet a také je ochutnat. Důležité je každý výsev označit, což umožní snazší pozorování. Podél plotu vysazujeme maliny, ostružiny a rybíz.
• Kompost: Je nezbytný, děti se na něm učí chápat koloběh látek v přírodě. Učí se využívat organický odpad, ze zahrady i ze školy, k získávání kvalitní zeminy pro pěstování rostlin Založení kompostu také úzce souvisí s výchovou ke správnému zacházení s odpady. Je to prostředí, ve kterém děti mohou pozorovat půdní bezobratlé živočichy.
• Bylinková spirála: Pěstování léčivých rostlin, je pro děti zábava, při které si ani neuvědomují, co všechno se naučí. Vybíráme rostliny s nápadnými květy, které přitahují motýly, včely a jiný hmyz nebo rostliny s nápadnými a tvarově zajímavými semeny, se kterými si děti rády hrají. Vytvořením vyvýšeného spirálového záhonu využijeme trojrozměrný prostor k pěstování většího množství bylinek než na klasickém záhonku. Na začátek bylinkové spirály můžeme umístit malé jezírko, které vytváří vlhké mikroklima a zároveň láká různé živočichy.
• Jezírko: Zlepšuje mikroklima, zachytává prach, vytváří prostředí pro vlhkomilné a vodní rostliny a živočichy, slouží jako napajedlo pro ptactvo, zvyšuje estetickou kvalitu prostředí. Vytvoříme si vodní svět ideální pro zkoumání a pozorování. O čištění vody se starají vodní rostliny a mikroorganismy. Mělkou, pískem, drobným štěrkem a kameny tvarovanou prohlubeň lze vymezit jako brouzdaliště. Při tvarování břehu by měla být mělká místa s přístupem k vodě vysypána hrubým štěrkem a vyložena plochými kameny.
• Skrýše, chýše, jeskyně a tunely: Nabídka skrýší, kam děti rády zmizí z dohledu dospělých, může být vytvořena z vrbového proutí. Lze z nich tvarovat chýše, tunely a bludiště.
• Louka: V mírném polostínu pod ovocnými stromy se daří louce s planým kvítím a trávou. Pokud máme možnost, je vhodné takovou louku sekat pouze kosou.
• Les: Díky dřevinám typickým pro les se toto prostředí stane útočištěm dětských her a nejrozmanitějších organismů.
• Ovocné stromy: Vhodné k pozorování květů a plodů jsou takzvané zákrsky s výškou kmene 60-80 cm. Sázíme odolné odrůdy, na kterých si děti rády pochutnají (jablko, hruška, švestka).
• Suchá zídka: Postavíme-li opěrné zídky z větších kamenů bez použití malty, získáme ve škvírách místo pro pěstování netřesků a rozchodníků, a přilákáme drobná zvířata, kterým vyhovují dutiny mezi kameny, jako například ještěrky, slimáky, střevlíky, slepýše.
• Přírodní učebna: Nezbytným zařízením přírodní zahrady jsou lavice nebo židle se stolky, kryté pergolou nebo přístřeškem Umožňuje přenášet do zahrady téměř všechny činnosti, které s dětmi uskutečňujeme ve třídě.
• Hmatová stezka: Stezku, chodník, na kterém se střídají různé materiály (kůra, oblázky, mech, písek, tráva atd.), lze vybudovat kdekoli v areálu zahrady. Děti zde rozlišují materiály hmatem, bez zrakové kontroly, bosou nohou případně rukama. Stezka může být lemována vonnými bylinami, které děti určují podle vůně.

Zahrada jako učebna

Záměrem vzdělávacího úsilí pedagoga je naplnění dílčích cílů Rámcově vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání. V oblasti sociálně-kulturní uvést dítě do společenství ostatních lidí, a do pravidel soužití s ostatními, uvést je do světa materiálních i duchovních hodnot, do světa kultury a umění, pomoci dětem si osvojit potřebné dovednosti, návyky a postoje a umožnit mu aktivně se podílet na utváření společenské pohody ve svém sociálním prostředí. V environmentální oblasti pak založit u dítěte elementární povědomí o okolním světě a jeho dění, o vlivu člověka na životní prostředí - počínaje nejbližším okolím a konče globálními problémy celosvětového dosahu - a vytvořit elementární základy pro otevřený a odpovědný postoj dítěte (člověka) k životnímu prostředí. Školní zahrada s přírodními prvky je ideální místem k naplnění těchto výchovných a vzdělávacích cílů. Umožní dětem vnímání živé i neživé přírody všemi smysly. Věci, které děti v přírodě nacházejí a vidí, jim pomáhají ve všech aktivitách, emocích, sociálních dovednostech, pomáhají jim přírodu pochopit, a díky tomu s ní zůstávají spjaté po celý svůj život.

K nejcennějším metodám, jimiž se děti seznamují se vztahy v přírodě, náleží přímé pozorování a pěstování rostlin v zahradě. Péče o rostliny rozvíjí u dětí samostatnost a odpovědnost, učí je pochopit, že půda není jen mrtvá hmota, po které šlapeme, ale že je plná života. Voda v zahradě nabízí zážitek, který bychom dětem měli dopřát. Vodu děti mohou slyšet, cítit, mohou ji pohladit, zašplouchat v ní, ponořit do ní ruku. Ve vodě se zrcadlí celý svět. Ve vodě jezírka a na jeho březích je místo pro množství pokusů s vodou.

Čtěte také: Školy v přírodě a očkování dětí

Poznávačka rostlin, sběr šišek na čas, výlety na hrady a zámky, večerní stezka odvahy nebo sportovní klání mezi třídami. Žáky čeká velká dávka dobrodružství, odpočinek od stereotypu, ale i rozvoj citu k přírodě nebo výuka s názornými ukázkami. Zažijí nové situace a získají nové zkušenosti.

Tipy pro školu v přírodě

Ať už jste odkudkoliv, pomůžeme vám s pobytem v přírodě všude po ČR. Můžete vybírat z pobytu na horách, u vody nebo ve skalách. Máme pro vás hned několik tipů, co si promyslet, aby téma korespondovalo s místem pobytu a požadavky na ubytování. Budou to Indiáni? Pomůžeme vám i se zabalením! A tak seznam věcí na školu v přírodě najdete přímo tady. Rádi vám doporučíme ideální lokalitu i ubytování, vše naplánujeme, zajistíme dopravu, pojištění, výlety, zpracujeme informace pro rodiče. Pořádáte školu v přírodě vy jako rodiče místo učitelů? Stačí nám sdělit vaši představu, typ pobytu a my oslovíme vhodné objekty, se kterými máme dobré zkušenosti.

Lázně, už jen to samotné slovo ve většině z nás navozuje pocit klidu, harmonie, odpočinku a příjemných okamžiků. Proč tento pocit nedopřát také vašim žákům? Nechte odpočinout své tělo, organismus i duši. Nabízíme tyto programy jako součást pobytu u nás ve Škole v přírodě.

Příklady programů pro školu v přírodě:

1. Seznámení se s lidovou slovesností a tradicemi v období Velikonoc. Práce s proutím - pletení pomlázky či jiného výrobku z proutí. Pozorování ekosystému rybník - potok - les. Pozorování hospodářských zvířat.
2. Seznámení se s hospodářskými zvířaty, užitek z hospodářských zvířat, pozorování mláďat na farmě. Možnost návštěvy farmy a chráněné dílny Na vlně - zpracování vlny. Ukázka starého hospodářského nářadí v místním muzeu.
3. Seznámení se s ekosystémem les - louka, pozorování rozdílů těchto ekosystémů, kdo žije v lese, kdo žije na louce, ochrana přírody - poznej, co do lesa nepatří. Užitek les - louka, pozorování živočichů a rostlin na louce i v lese. Rostliny - jedovaté - léčivé. Vnímání lesa, louky všemi smysly - hmat - hmatové hádanky, čich - poznej rostlinu apod. Sběr bylin a příprava bylinkového čaje. Vytvoření bylinkového herbáře.
4. Seznámení se s životem předků v období jara, názorné přiblížení a porozumění lidovým tradicím, zvykům, obyčejům a pranostik, zdobení máječku a hudebně dramatická složka výchovy - májové lidové písně s dudáckým doprovodem, pálení čarodějnic a Filipojakubská noc.
5. Seznámením s ekosystémem louka - pozorování živočichů a rostlin na louce, Rostliny - jedovaté - léčivé. Vnímání lesa, louky všemi smysly - hmat - hmatové hádanky, čich - poznej rostlinu apod. Sběr bylin a příprava bylinkového čaje. Literárně dramatická a hudební složka výchovy spojená se svátkem matek.
6. Seznámení se s ekosystémem les - louka, rostliny a živočichové těchto ekosystému, především pak hmyz, rozdíl mezi včelou, čmelákem vosou a sršněm, povídání si o včelím království - kdo žije v úle, co všechno včela umí a k čemu je užitečná, vývoj cyklus a řemesla včely, ukázka skutečných úlů a pozorování včel při práci za sklem, výroba dřevěných včelek z přírodního materiálu, případně svíček aj.
7. Seznámení se a pozorování ekosystému les a život v lese a jeho okolí , osvojování si poznatků o přírodě, pozorování změn v přírodě, didaktické hry s přírodovědnou tématikou, orientace v prostoru, posilování fyzické zdatnosti, na závěr pobytu zařazení stezky s přírodovědnými úkoly, rukodělná činnost - výroba dle fantazie z přírodního materiálu např.
8. Seznámení s ekosystémem les - louka - pole - rybník, pozorování podzimní přírody a změn v přírodě, pozorování hub, rostlin a živočichů v lese, možnost pozorování lesní zvěře v oboře, co roste na poli - sběr brambor a pečení brambor na ohni, dramatická a hudebně výchovná složka s touto tématikou spojená, rukodělná činnost - sběr přírodnin a tvoření z nich např.

Botanika v lomu a blízkém okolí

Lomy po ukončení těžby bývají spíše jizvou v krajině. Vždy se však jedná o přechodný stav i když z lidského měřítka to trvá dlouho než je osídlí první rostliny a stanou se přijatelnými našemu pohledu. Ale i tak extrémní slunná a suchá stanoviště poskytují vhodné podmínky pro život rostlin. Jako první pionýři se objevují druhy s jemnými semínky, které přináší vítr ze širokého okolí nebo druhy jejichž semínka roznáší ptáci ve svém trusu. Mimo mechů, lišejníkú jsou to i různé trávy, byliny a z dřevin např. vrba jíva, topol osika, ale také borovice, smrk či modřín. Vytváří stín a z opadu či rozkladem svých těl vzniká humus, který potřebují rostliny náročnější na živiny a zlepšují se i vlhkostní poměry. Postupem času se lomy stávají součástí krajiny s bohatým výskytem často i vzácných rostlin a živočichů, kteří zde díky různorodosti životních podmínek nachází své útočiště.

Krajina Moravského krasu

Moravský kras je jednou z nejkrásnějších moravských oblastí celé a určitě nejtajemnějším územím celé České republiky. Lidé sem přicházeli již v době kamenné, sídlili zde a ve zdejších jeskyních provozovali své rituály. Později zde těžili železo a proto vznikly slavné blanské a adamovské železárny. Těžili vápenec a pálili z něj vápno. Z opuštěných lomů se stávaly ostrůvky nové divočiny, kde můžete spatřit rostliny, které u volné přírody téměř zmizely i geologické jevy včetně jeskyně, které by jinak byly skryté pod povrchem. Lidskou činnost připomene i jedna z mála téměř úplně zachovaných vápenek.

Příroda v zahradě

Příroda v zahradě existuje od roku 1999. Tato iniciativa začala v Dolním Rakousku a nyní je aktivní v celém Rakousku i mimo něj s cílem stát se evropským hnutím. Cílem je naturalizace soukromých, obecních a školních zahrad. Kritéria hnutí Příroda v zahradě stanoví, že zahrady jsou navrženy a udržovány bez syntetických pesticidů, hnojiv nebo rašeliny. Zahradnictví bez rašeliny, používání místních původních rostlin a využívání dešťové vody k zalévání, to vše pomáhá vytvořit udržitelný a klimaticky šetrný prostor. Pochopení pěstování potravin také pomáhá při přijímání udržitelných rozhodnutí. Udělením odznaku Příroda v zahradě již více než 17 000 zahradníků v Dolním Rakousku ukázalo, že příroda má v jejich zahradách své místo. Školy, školky, obce a soukromé objekty, které jsou součástí hnutí, přispívají k tomu, aby přírodu uvítaly ve svých zahradách. Získávají podporu od iniciativy „Natur im Garten“. Školy a školky mohou využít veřejně sponzorované zahradní poradenství na místě, které je vede k vytvoření přírodní zahrady. Kritéria jsou upřesněna při zahradní konzultaci na místě.

Hry a pomůcky pro výuku o přírodě

Jak jinak dětem představit přírodu, rostliny a živočichy, než pomocí barevných a poutavých pomůcek či her? Ty se budou líbit i těm nejmenším školkovým dětem, kteří při nich stráví dlouhé hodiny. Skvělou volbou je například hra životní cyklus rostlin a zvířat. Ta ukazuje jednotlivé fáze vývoje živočichů, květin a stromů. Děti se díky hrám inspirovaným přírodou a živočichy výborně zabaví. Nehledě na to, že je mohou motivovat k tomu, aby trávily více času venku a stále objevovaly něco nového. Pro ještě lepší zábavu nezapomeňte do mateřské školy pořídit i jiné pomůcky. Malí i velcí si zamilují především dráhy a tobogány, které zaručují vzrušení a hodně adrenalinu, ale líbit se jim budou i hry na zrakové vnímání. Ty jsou o něco klidnější, přičemž se zaměřují na rozvoj zrakové ostrosti a pozornosti.

tags: #škola #v #přírodě #rostliny

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce tříděním odpadu
• Dopad letecké dopravy na klima
• Rizika v ochraně spotřebitele
• Plastové tašky a obaly v EU: Přehled
• Mandelinka bramborová a ekologie