Environmentální souvislosti definice

Do českých škol se výchova k ochraně přírody, a poté šířeji pojatá výchova k péči o životní prostředí, prosazovala již od 70. let. V osmdesátých letech se ujalo označení ekologická výchova zdůrazňující uplatňování ekologických aspektů ve vzdělávání. Ekologická výchova si klade za cíl probouzet v lidech zájem o přírodu a všechno živé.

Učí vnímat v souvislostech, ve vzájemné harmonii používat cit i rozum, a chovat se odpovědně ke světu, lidem a přírodě. Důležitá je vlastní zkušenost a prožitek, protože teprve to, co blíže poznáme, dokážeme lépe vnímat a účinně chránit.

Cílem EVVO je nejen vytváření pozitivních postojů k životnímu prostředí, k úctě k životu ve všech jeho formách, znalost a péče o prostředí kolem nás, ale i pochopení vzájemné provázanosti oblastí sociální, ekonomické a kulturní. V současné době jsou požadavky na environmentální vzdělávání zahrnuty v obecné rovině do většiny základních pedagogických dokumentů a ovlivnily i tvorbu učebnic, zejména přírodovědy, vlastivědy, přírodopisu, zeměpisu a občanské výchovy.

Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (EVVO)

Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta vychází z anglického termínu environmental education, kde environment znamená životní prostředí a education se chápe široce jako vzdělávání, výchova či osvěta všech typů cílových skupin, od nejmenších dětí po dospělé. Vzděláváním se rozumí zejména ovlivňování racionální stránky osobnosti. Výchovou působení na city a vůli. Osvětou se označují speciální způsoby předávání informací zejména dospělé populaci.

EVVO zahrnuje činnosti a aktivity probíhající ve školách a školských zařízeních (formální vzdělávání), v rámci volnočasových aktivit (neformální vzdělávání) i v rámci neorganizovaného volného času jednotlivců (informální učení) zaměřené na oblast životního prostředí.

Čtěte také: Likvidace nebezpečných odpadů

Oblast EVVO zaměřená na vzájemnou interakci a souvislosti mezi ekonomickými, sociálními, environmentálními a právními aspekty rozvoje (globálními i lokálními) je označována jako vzdělávání pro udržitelný rozvoj (dále jen VUR). VUR je významně interdisciplinární povahy a široce se opírá o společenskovědní disciplíny, metodicky i obsahově významně čerpá z EVVO.

EVVO představuje jeden z klíčových preventivních nástrojů ochrany životního prostředí a je jedním z prostředků k naplnění udržitelného rozvoje. Do systému EVVO se začleňují kromě vzdělávacích aktivit spadajících z velké části do resortu školství i další aktivity zajišťované mimo resort, a to např. poskytování environmentálního poradenství a realizace osvětových aktivit včetně poskytování environmentálních informací odborné i široké veřejnosti.

EVVO představuje nezastupitelný významný předpoklad udržitelného rozvoje. Vytváření podmínek pro jeho realizaci patří i mezi prvořadé zájmy Evropské unie. Základní podmínkou nastoupení cesty k udržitelnému rozvoji je zvýšení environmentálního vědomí občanů a jejich odborná připravenost pro kvalitativně nové přístupy v celé technicko-ekonomické a sociální oblasti.

Základní rámec pro EVVO

Základní rámec pro EVVO vychází ze strategického dokumentu, Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v ČR (dále jen SP EVVO ČR), který byl přijat usnesením vlády č. 1048/2000.

EVVO se rozumí všestranné rozvíjení klíčových kompetencí (definovaných v RVP PV, RVP ZV, RVP G, RVP GSP a RVP SOV) v kontextu vzájemných vztahů mezi člověkem a životním prostředím, s důrazem na vyvážené působení nejen společenských, ale i přírodních faktorů.

Čtěte také: Příčiny klimatických změn

Jde tedy o motivaci a poskytnutí příležitostí k dosažení znalostí, dovedností, postojů a návyků k ochraně a zlepšování životního prostředí, k utváření hierarchie životních hodnot slučitelných s udržitelným rozvojem, k smysluplnému jednání a tvořivosti ve prospěch životního prostředí, k udržitelnému způsobu života a k udržitelným vzorcům chování jednotlivců, skupin i společnosti jako celku.

Mezi cíle patří i uplatňovat principy udržitelného způsobu života v občanském a pracovním jednání (odpovědně a ekonomicky nakládat s přírodními zdroji a odpady v souladu se strategií udržitelného rozvoje, minimalizovat negativní vlivy na životní prostředí).

EVVO je dále integrována do další dokumentace školy (např. formy EVVO - např. zařadit průřezové téma vztahující se k EVVO nejen integrací do vzdělávacích obsahů jednotlivých předmětů, ale i ucelenou formou samostatných vyučovacích předmětů, kurzů, projektů, tematických dnů, apod.

Školní program EVVO je vždy zpracováván jako dlouhodobý strategický dokument, který je dále dle potřeb školy aktualizován, zpravidla do krátkodobého akčního programu na nejbližší školní rok (ročního školního programu EVVO).

Důležitá je spolupráce školy s okolím (s rodinou, s obcí, s neziskovými organizacemi, s podnikatelskou sférou a dalšími subjekty), s dalšími školami (vytváření sítě škol k vzájemnému předávání zkušeností, spolupráce s pedagogicky zaměřenými vysokými školami atd.), se středisky ekologické výchovy, se školami vyšších stupňů (např.

Čtěte také: Vývoj Greenpeace v Česku

Dokumenty EVVO ve škole je vhodné každoročně vyhodnocovat a na základě získaných zkušeností upravovat pro následující školní rok.

Koordinace EVVO

Koordinací EVVO mohou ředitelé škol pověřit jednoho (případně více) pedagogického pracovníka - tzv. Při pověřování dbají na odpovídající kvalifikační úroveň koordinátora EVVO. Přednostně by touto činností měli být pověřováni pedagogičtí pracovníci, kteří úspěšně absolvovali studium k výkonu specializačních činností v oblasti environmentální výchovy (v souladu s § 9, odst. 1, písm. d) vyhlášky č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků, ve znění vyhlášky č. 412/2006 Sb.).

Zajištění vhodných prostorových, materiálních a časových podmínek tj. např. zajištění prostorových a materiálních podmínek podporujících EVVO tj.

Základní vzdělávání školního koordinátora EVVO probíhá zejména formou specializačního studia v rozsahu určeném vyhláškou č. 317/2005 Sb. (o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků ve znění vyhlášky č. 412/2006 Sb.) a obsahu stanoveném Standardem DVPP v oblasti EVVO.

Za další vzdělávání řídících pracovníků a ostatních pedagogických pracovníků zodpovídá ředitel školy, a to i v oblasti EVVO. Vzdělávání probíhá formou akreditovaných seminářů v rámci DVPP minimálně v rozsahu a obsahu, který je vymezen Standardem DVPP v oblasti EVVO.

Při realizaci EVVO se doporučuje uplatňovat takové metody a formy vzdělávání, které vedou k aktivizaci žáků a k podpoře činnostního učení. Důležitou složkou EVVO je i přímé učení ve venkovním terénu, které je hlavně v předškolním a mladším školním věku navíc spojeno i s včasným rozvíjením harmonické osobnosti a přirozené vitality dětí.

MŠMT pověřuje řízením úkolů EVVO svého odborného pracovníka, který v této oblasti spolupracuje s pověřenými představiteli přímo řízených organizací resortu školství, Ministerstvem životního prostředí (dále jen MŽP) i s představiteli nevládních organizací, včetně školských asociací a sdružení.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy zřizuje Poradní sbor pro EVVO. Skupina je složena ze zástupců MŠMT a jeho přímo řízených organizací a partnerů (zejména škol a školských zařízení, MŽP, neziskových organizací a středisek ekologické výchovy). Skupina slouží jako iniciační a poradní orgán MŠMT pro realizaci a plánování EVVO ve školách, včetně úprav příslušné legislativy.

Udržitelný rozvoj

Vedle EVVO se v současnosti formuje tzv. vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Vychází z principů udržitelného rozvoje a metodicky i svým zaměřením významně čerpá z oblasti environmentálního vzdělávání.

Na mezinárodní úrovni je aktuálním rámcem pro rozvoj VUR Strategie EHK OSN (Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů) pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj, přijatá v roce 2005 ve Vilniusu.

Vzdělávání pro udržitelný rozvoj je předpokladem k osvojení si takových způsobů myšlení, rozhodování a chování jedince, které vedou k udržitelnému jednání v osobním, pracovním i občanském životě.

Takový rozvoj, který současným a budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystému (Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů).

Udržitelným rozvojem se rozumí přístup k plánování a procesu rozhodování, jehož cílem je dosažení skutečného a trvalého snižování sociální a ekonomické nerovnosti a ochrana životního prostředí.

Environmentální hazardy

Environmentální hazardy můžeme klasifikovat do tří hlavních skupin (SMITH, K., 2002, 8). Přestože životní prostředí jistě patří mezi lidské hodnoty, při posuzování účinků hazardů jsou škody na něm méně významné oproti ztrátám na životech a škodách na majetku.

Podle Z. Kukala (1983, 13) je za riziko považována pravděpodobnost negativních účinků katastrofy. V odborné literatuře často splývají pojmy přírodní a environmentální hazardy.

Čistě přírodní hazardy by byly takové, které by měly pouze přirozenou příčinu a nebyly ovlivněny činností člověka. V současné době je ovšem možné říci, že zcela přírodní hazardy vůbec neexistují, neboť většina hazardů má hybridní povahu.

Rozsah povodně je sice podmíněn klimatickými podmínkami, na jeho velikost má ale vliv i charakter využívání krajiny, odlesňování apod. Stejně tak rozsah škod způsobených tropickou cyklónou bude záležet nejen na její síle, ale rovněž na včasné informovanosti a na účinnosti preventivních opatření.

Zastřešujícím pojmem pro všechny předchozí je termín environmentální hazard. Tento koncept v nejširším smyslu zahrnuje všechny typy hazardů od přírodních, přes technologické až po sociální; tedy od rizika zemětřesení, přes průmyslové nehody až po kriminalitu.

Zároveň by sem patřily jak rychlé události jako je sopečná erupce, tak i dlouhodobé procesy jako například acidifikace sladkých vod. V užším pohledu jsou za environmentální hazardy považovány rychlé události, které přímo ohrožují lidské životy, majetek a životní prostředí.

Jejich původ můžeme hledat jak v přirozených procesech (zemětřesení, tsunami apod.) tak i v procesech podmíněných činností člověka (únik toxických látek). Důležitým společným znakem je, že vystavení riziku, které hazard představuje, je zcela nedobrovolné (na rozdíl od sociálních hazardů jako je např. kouření nebo jízda autem).

Podstatný je důraz na rychlý průběh události. Tím se environmentální hazardy odlišují od environmentálních problémů, které jsou charakteristické dlouhodobým pomalým působením, které ale postihuje velké oblasti nebo celou planetu.

Za environmentální problémy považujeme například procesy dezertifikace, odlesňování nebo globální oteplování. Na druhou stranu je nutné si uvědomit, že hazardy a problémy spolu navzájem souvisí. Globální oteplování má za následek vzestup teploty světového oceánu, při jejímž růstu se zvyšuje nebezpečí vzniku tropických cyklón.

Koncept zranitelnosti (SMITH, K. 2002, 12) odráží sociální a ekonomickou toleranci populace vůči hazardům. Hlavní úlohu proto hrají socioekonomické faktory společnosti.

Z tohoto důvodu je koncept zranitelnosti hlavní otázkou v rozvojových (LDCs), kde chudoba, zaostalost hospodářství a ostatní socioekonomické problémy znamenají vysokou míru zranitelnosti obyvatelstva vůči extrémním procesům.

Klasifikace environmentálních hazardů

Při klasifikaci environmentálních hazardů musíme, vzhledem k jejich komplexnější definici, použít i odlišnou klasifikaci:

• Technologické hazardy - průmyslové nehody, nukleární hrozba, atd.

Hodnotíme-li následky environmentálních hazardů, bereme v úvahu nejen přímé oběti na životech, ale celé spektrum dalších dopadů (SMITH, K., 2002, 20). Přímé efekty jsou následky, které je možno určit ihned po dané události, nepřímé efekty se projevují až po určité době.

Přímé ztráty jsou negativní dopady, které jsou nejvíce zřejmé a které jsou nejsnadněji měřitelné. Jsou to hlavně okamžité ztráty na životech a majetku. Přímé zisky představují pozitivní přínos katastrofy v dané oblasti. Může to být například uložení úrodných nánosů řek v říční nivě po předešlých záplavách.

Velikost přírodních katastrof určujeme především podle počtu obětí a škod. Zde je nutné si uvědomit, že určení velikosti přírodní katastrofy je velice relativní a závislé na součinnosti mnoha faktorů.

Předpověď a ochrana před negativními účinky katastrof je jednou z hlavních priorit studia environmentálních hazardů. Důležitým předpokladem obrany člověka proti přírodním katastrofám je poznání příčin procesů, které vedou ke vzniku hazardu. Jen při jejich znalosti je možná včasná předpověď, jež je prerekvizitou účinné ochrany.

Ochrana před účinky přírodních hazardů a katastrof může mít podobu aktivní nebo pasivní (KUKAL, Z., 1983, 21). Aktivní ochrana zahrnuje stavbu protipovodňových hrází, zemětřesení odolných staveb, zpevňování svahů proti sesuvům apod. Pasivní ochranou může být evakuace obyvatelstva nebo využití ochranných krytů.

Pro zvolení účinných ochranných opatření je nutné dobře odhadnout možné dopady environmentálních hazardů a přírodních katastrof.

V celkovém pohledu představuje úspěšné zvládání environmentálních hazardů a katastrof řetěz lidských aktivit, které zahrnují prevenci, předpověď, ochranu před a obnovu po katastrofě (SMITH, K., 2002, 74). Ochrana před katastrofou zahrnuje velké množství různých aktivit, od hodnocení rizik, přes využívání krajiny až po krizové plánování.

tags: #environmentalni #souvislosti #definice

Oblíbené příspěvky:

• Informace o životním prostředí v Českém Brodě
• Výzvy recyklace PE fólie
• Dobrodružství v Poslově Mlýně
• Likvidace strojů v Kladně
• Vše o borovici lesní