Škody ekologického zemědělství a jeho budoucnost v České republice

26.12.2025

Národní financování ekologického zemědělství je v Česku v porovnání s jinými unijními zeměmi nízké a chybí mu větší stabilita. Po jednání na ministerstvu zemědělství to uvedla společnost Czech Organics. Podle odborníků nedostatečné financování ekologické farmáře znevýhodňuje a brání plnému využití jejich potenciálu.

Společnost vnímá oceňování ekosystémových služeb jako zásadní pro další rozvoj ekologického zemědělství, a to jak ve zvyšování ploch, tak v růstu podílu biopotravin na trhu. Odborníci navrhují zavést model prémií, který existuje například ve Švýcarsku, kdy zemědělci dostávají vyšší objemy plateb za komplexní a nadstandardní přístup k hospodaření. V současném nastavení podpůrných programů v Česku je EZ často znevýhodněno oproti jiným přístupům, například regenerativnímu nebo uhlíkovému hospodaření.

Podíl ekologické půdy na veškeré zemědělské půdě v ČR činí 17,5 procenta, což řadí Česko v Evropě na devátou příčku zemí s nejvyšším podílem ekologického zemědělství. Česko by chtělo do roku 2030 dosáhnout čtvrtinového podílu ekologické půdy. Podle dřívějšího vyjádření ministra zemědělství Marka Výborného (KDU-ČSL) to není nereálné, neboť se daří navyšovat i orné půdy. Od příštího roku navíc budou muset školní jídelny s více než 180 strávníky povinně zařadit dvě procenta biopotravin.

Rozvoji domácího trhu brání i chybějící strategické partnerství mezi nadnárodními obchodními řetězci a lokálními ekologickými farmáři, dodala Pavlína Samsonová, ředitelka Bioinstitutu.

Pohled zakladatele značky Probio na ekologické zemědělství

Zakladatel značky Probio Martin Hutař za 33 let rozjel tolik aktivit na poli ekologického hospodaření, že je složité je dostat do jedné věty. Vedle produkce biopotravin v „ptáčkových obalech“ je jedním z jeho hlavních projektů ekofarma, která slouží jako laboratoř pro ty, kteří chtějí hospodařit šetrně. „Logika je, že pokud budu produkovat zdravou potravinu, tak se sníží náklady na zdravotní pojištění obyvatel, lidi budou zdravější, dlouhověcí, ale společnost to nedokáže pochopit. Raději budu dělat pro lidi, pro které je priorita zdraví, zdraví jejich dětí a přírody a jsou ochotni za to zaplatit.

Čtěte také: Požadavky na ekologické stáje

Ekologickým zemědělstvím jste se začal zabývat už před revolucí. Byl jsem zemědělský inženýr, tehdy jsme to s kamarády dělali ještě ve spolupráci s Hnutím Brontosaurus. Komunističtí papaláši na nás „křičeli“, jestli si vážně myslíme, že jsou naše potraviny lepší než ty normální. Není to tak odlišné od dnešní diskuse. Hned po revoluci jsme se začali sdružovat, vznikl PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců a zjistili jsme, že tomu spousta lidí fandí a chtějí to provozovat. Vznikaly prodejny zdravé výživy, byli jsme u tvorby zákona o ekologickém zemědělství. Z literatury a dostupných zdrojů jsme zjistili, že na českých horách se dříve dělala špalda, pohanka, a tak jsem z Rakouska přivezl první bio špaldu, kterou jsme začali pěstovat a zpracovávat.

Nejprve jsme postavili linku na loupání a mletí špaldy. Pak se přidal Češkův mlýn v Jarcové na Valašsku, který jsme si pronajali a kde meleme celozrnné, bílé nebo chlebové mouky. No a ve třetím, čistě bezlepkovém mlýně, který jsme museli ze dne na den postavit, jsme začali dělat zvlášť pohanku, kvůli přísnější legislativě ohledně bezlepkových potravin. Meleme tam třeba i čiroky a luštěniny. Firma se rozvíjela až do dnešní podoby, kdy máme zhruba 100 zaměstnanců. Významně se začala objevovat až před 12 až 15 lety. Nějakou dobu trvalo, než jsme si uvědomili, že biopotraviny jsou sektor jako jakýkoliv jiný. Takže jsme začali budovat svoje produkty v „ptáčkových“ obalech Probio. Letos budeme mít obrat kolem 300 milionů korun. Zdá se vysoký, ale abychom se uživili, musíme dělat široký sortiment potravin a činností. Meleme ve třech mlýnech, balíme osiva, nakupujeme výrobky ze zahraničí, děláme export, e-shop, dodáváme zpracovatelům. Vše v biokvalitě. Prodáváme pod značkou Probio do zdravých výživ, Rohlíku.cz, dm drogerie, ale také pod privátními značkami, například pro Albert či Tesco. Máme asi 1400 produktů, z toho 300 vlastních, které dáváme i do zdravých výživ.

Provozování vlastní ekofarmy bylo asi logickým krokem. Protože děláme různé speciální plodiny, jako je špalda, pohanka, jednozrnka, dvouzrnka, čirok a zemědělci je tak dobře neznali, aby je pro nás pěstovali, tak jsme v roce 2008 koupili chátrající družstvo ve Velkých Hostěrádkách s 400 hektary orné půdy. Dnes je to Ekofarma Probio a je to taková laboratoř. Řešíme tam problematiku eroze, sucha, přívalových dešťů, a především ekologického pěstování a chovu zvířat. Pokryje zhruba deset procent naší produkce. Vznikl Sociální podnik Jasan, který pěstuje zeleninu a bylinky a zaměstnává lidi s handicapem. Je tam lesní školka. Jezdí k nám i studenti z vyšší odborné farmářské školy. Vlastní políčko tam má brněnská Waldorfská škola. Také spolupracujeme s mladou firmou Czechorganics a dalšími organizacemi na různých výzkumných projektech. Mám radost, že ekologické zemědělství přitahuje stále více mladých lidí.

Celoevropský trh je ale malý, některé suroviny se musejí dovážet. Čeští bio farmáři nemají tolik hektarů, většina ploch je zatravněna. Třeba luštěniny, jako je fazole a čočka, se tu už skoro nepěstují. Ale jinak ostatní obilniny seženeme na tuzemském trhu, s výjimkou neúrodných ročníků. Jak je to s poptávkou? Mají lidé o speciální mouky zájem? Ano, velká část jde do malospotřebitelských balení. Postupně stoupá zájem pekařů, třeba v Německu jsou hlavními odběrateli bio surovin právě oni. Od nás bere mouky bistro Eska Karlín, to je velmi dobrý zákazník, pečou z nich chleba.

Před lety utrpěla pověst pšenice z důvodu vzniku alergií a intolerancí. Jenže to není dáno pšenicí, ale intenzitou konvenční produkce, kdy složení takové suroviny není ideální například z pohledu poměru aminokyselin. Problém s pšenicí je také daný tím, že v Česku za posledních dvacet let vymizelo zpracování kváskových chlebů. Těsně po revoluci byla pracovní síla levná, lidé byli ještě ochotní pracovat v noci, takže 80 procent chleba na trhu bylo kváskového ve složení voda, mouka a sůl. Takový chléb je také stravitelnější, protože při kváskovém pečení dochází ke štěpení škrobů na jednodušší cukry. Dalším faktorem je, že pšenice se jako nejlevnější plnidlo využívala v mnoha druzích potravin, kde byste ji nečekali. Pro konzumaci potravin je klíčový obsah vlákniny, vitaminů a dalších mikronutrientů. Proto je důležité konzumovat celozrnné mouky.

Čtěte také: Podpora zdraví ovcí bylinami

Špalda znovu roste každý rok. O tu je stále zájem, i když byla aféra některých konkurenčních firem s přimícháváním levné pšenice do špaldy, která má vyšší cenu, protože se musí loupat. Vyvolalo to nedůvěru zákazníků a tříletý útlum. I kvůli tomu má Probio špalda vyšší cenu, protože ji nepančujeme. Je dobře, že se do výživy vrací i žito, i když pokles byl za třicet let obrovský. Žitný chléb je složitější na pekařské zpracování, je pro něj důležité kváskové pečení.

Nejsem pekař, ale že by ekologicky pěstovaná pšenice byla horší než konvenční, to není pravda. Jde o způsob pěstování i o odrůdy. V ekologickém pěstování je mnoho postupů, jak zvyšovat a udržovat zdravou půdu. Například pěstování jetelovin a dalších luskovin vázajících vzdušný dusík, pěstování meziplodin, hnojení hnojem a kompostem či střídání plodin. My úzce spolupracujeme se švýcarskou šlechtitelskou firmou, která šlechtí osiva v režimu ekologického zemědělství. Mají vynikající parametry, a to jak v lepku, tak ostatních technologických pekařských parametrech. Problém s pšenicí je v ekologickém režimu spíše ten, že je jen málo bio zemědělců, kteří hospodaří v optimálních produkčních podmínkách. Není potřeba tak intenzivně pěstovat.

V Česku se letos sklidilo kolem osmi milionů tun obilovin. Přitom pro výrobu potravin a výkrm zvířat potřebujeme jen asi pět až šest milionů tun. Takže dvě až tři miliony tun se exportují, a to za úplně mizerné ceny. Druhá věc je, že české zemědělství se změnilo. Chlévský hnůj se posílá raději do bioplynek. Hledají se nové cesty, jak půdu udržet v dobrém stavu. To je třeba regenerativní zemědělství. Nevím ale, jestli je to krok dopředu, nebo je to vytloukání klínu klínem. Je potřeba ubírat se cestou regenerativního ekologického zemědělství, protože pouze v regenerativním přístupu se může používat chemie neomezeně. Ekologické je naopak kontrolované státem podle zákonných norem a podvod se může trestat i vězením, což už se v zahraniční stalo. Regenerativní nemá žádný status, chybí kontrola.

V ekologickém zemědělství probíhá orba, to regenerativní je naopak proti ní. Vynález pluhu významně zvýšil produkci potravin, ale je to několik století. Pluh byl, je a bude vždy dobrý prostředek na odplevelení. Má určitě i negativa, zabíjí život v půdě, způsobuje vysokou mineralizaci živin. Dnes při rozvoji robotizace a precizních strojů je ale mnoho nových možností a využívají se i v precizním ekologickém zemědělství. Na naší farmě pluh určitě nezahazujeme, ale omezíme jeho užívání zhruba na polovinu a budeme se učit využívat novou techniku.

Velké a módní téma je ukládání uhlíku do půdy. Jakékoliv měření je problematické. Bohužel i ve vědeckých kruzích se neustále opakuje, že když nestříkáte, vznikají plísně a mykotoxiny. To vůbec není pravda. Existuje řada českých i zahraničních studií, které potvrzují, že právě ekologické zemědělství má fytosanitární postupy, mimochodem dané zákonnými nařízeními, které to vylučují. Tím, že nesmíte obilninu pěstovat po sobě a pěstujete meziplodiny, tak nedochází k přenosu plísní. Hrozí to jedině vlivem špatného skladování, ale toho se mohou dopustit i konvenční zemědělci. My pravidelně provádíme rozbory mikrobiologie a mykotoxinů, když je obilí vlhčí, děláme to i preventivně.

Čtěte také: Znečištění planety skotem

To je stálý spor - obě strany mají výzkumy, které potvrzují to, či ono. My jsme přesvědčeni, že když rostlinu „neznásilňujeme“, vyvíjí se přirozeně a má vyrovnané obsahy všech živin a látek. Tím, že do systému nepřidáváme pesticidy včetně mořidel, morforegulátorů a podobně, je ta potravina hodnotnější. Z hlediska výživy je pro mě důležité, aby člověk jedl širší spektrum produktů, ze kterých si každý organismus má možnost vzít, co potřebuje. Myslím tím výrobky ze špaldy, jednozrnky, pšenice, žita, ovsa, pohanky, prosa, čiroku, čočky, hrachu či fazole. Když si uvědomíte, co jíte a z čeho to je, tak třeba o žito v běžném jídelníčku nezavadíte. Je to samá pšenice.

Cena ekologické produkce je v některých případech o dost vyšší. Je vyšší a je spravedlivá, protože je s tím hodně práce. Jako zemědělci máme vyšší náklady a nižší výnosy, jsme menší než někteří velcí konvenční zpracovatelé, takže třeba požadované rozbory mohou tvořit až korunu na kilogram. Hlavně ale nezpůsobujeme negativní ekologické důsledky, které nakonec musí někdo zaplatit. To znamená, že cena biopotravin zahrnuje ekosystémové služby. Navíc cena konvenčních surovin je strašně nízká. Dnes je cena obilnin, když je nadprodukce, stejná jak před 40 lety. Můj důchod se přitom násobil koeficientem 13, tak by to mělo být 13krát dražší.

Už před pěti lety byla naše idea, že budeme ekologické zemědělství rozšiřovat, strany to měly v programech. Ale naše společnost na to není nastavená, není jednota mezi politiky a státní správou. Veřejnost je nejednoznačným názorem zmatená. Logika je, že pokud budu produkovat zdravou potravinu, tak se sníží náklady na zdravotní pojištění obyvatel, lidi budou zdravější, dlouhověcí, ale společnost to nedokáže pochopit. Raději budu dělat pro lidi, pro které je priorita zdraví, zdraví jejich dětí a přírody a jsou ochotni za to zaplatit. Běžný spotřebitel to možná neřeší i proto, že neexistuje způsob, jak by se zorientoval. Ty metodiky a čísla, to je boj s větrným mlýny. Navíc černá spotřeba pesticidů je nějakých dvacet procent i víc, která se neuvádějí. Dělají to velké firmy. Je to běžná praxe.

Zabývám se ekologickým zemědělstvím 35 let a zdá se mi, že tak samozřejmá věc, jako jsou zdravé potraviny, příroda, krajina by měly být cílem pro všechny. Bohužel to tak není. Na druhou stranu jsme zaseli semínko, které pomalu a pořád roste. Na farmu jezdím přes celou Moravu, pozoruji, že se začaly vysévat meziplodiny, dochází k ozdravení půdy, něco se hýbe. Ministerstvo udělalo spoustu protierozních opatření.

Já osobně moc nepeču, spíše vařím, třeba oblíbené kroupy ze špaldy, pohanky, ovsa nebo jáhly. Pro jakékoliv pečení bych doporučil přecházet postupně z bílých mouk na ty celozrnné nebo alespoň chlebové. Naše chlebové mouky, které nejsou jen na chleba, jsou něco mezi. A mají více minerálů vitaminů a vlákniny. Oproti tomu v bílé mouce vláknina téměř není. Když slýcháme takové ty historky „manžel a děti mi to nejedí“, tak to lze obejít tím, že začnete po troškách přimíchávat celozrnnou. Oni to nepoznají a postupně je všechny „přetočíte“. My když doma něco děláme, tak sesypeme dohromady, co zrovna je. Někdy i luštěninovou mouku, i když s tou se musí opatrně, její chuť je výrazná.

Společnost Probio založil s Karlem Matějem v roce 1992.
Dnes ve firmě pracuje více než 100 lidí. Provozuje tři mlýny, balírny, sklady.
Hutař je přesvědčen, že hospodařit ekologicky je ekonomické, a baví ho přesvědčovat skeptiky.

Náklady a přínosy ekologického zemědělství: Švýcarský pohled

Konvenční zemědělství zatěžuje životní prostředí výrazněji než bio. Kdyby politici dokázali zajistit, aby škody na životním prostředí zaplatili jejich původci, vycházela by najednou cena bioproduktů jinak - dokonce by možná u řady z nich byla lepší než u běžně vyráběných potravin.

Federace například již dlouhá léta vykazuje náklady, jimiž sanuje škody, které způsobují uživatelé silnic, kolejové i letecké dopravy, avšak v ceně dopravy se odrážejí jen neúplně: možná poškození přírody a krajiny, znečištění vzduchu nebo havárie. U výroby potravin však srovnatelná kalkulace úplných nákladů chybí úplně.

Vision Landwirtschaft nyní jako think tank předkládá publikaci, ve které jsou vykázány celkové náklady zemědělství, a ukazuje, kdo je nese. Studie přitom dochází k frustrujícímu závěru. Spotřebitelé nesou zhruba polovinu externích nákladů na zemědělství, které představují celkem 15,9 miliard franků. Velkou část zbytku platí stát - tedy plátce daní - a veřejnost, která je dotčena například zatížením životního prostředí.

Podstatným důvodem tohoto zkreslení je, že federace produkci potravin finančně podporuje všemi možnými způsoby: příspěvky od federace jsou poskytovány na cukrovku a na mléko pro výrobu sýrů, ale i na přístroje pro postřik pesticidy a likvidaci odpadu z jatek. Podle Vision Landwirtschaft nelze opomenout ekologické škody, které způsobují například pesticidy, emise amoniaku nebo skleníkové plyny a musí je nést veřejnost.

Protože tyto náklady nelze zjistit na trhu, vypočítávají autoři studie jejich výši podle výdajů, které federace vynakládá na snížení škod na životním prostředí. Z příspěvků federace na polní kultury bez pesticidů například odvozují, že náklady na životní prostředí a zdravotnictví související s použitými pesticidy činí 1200 franků na hektar. Po vynásobení ošetřovanou plochou vyjdou celkové externí náklady na používání pesticidů. Analogicky jsou vyhodnoceny externí náklady v důsledku emisí amoniaku a skleníkových plynů. Podle Vision Landwirtschaft činí celkové škody na životním prostředí připadající na zemědělství 3,6 miliard franků.

Výsledky studie jsou pro současné rozhodování v oblasti agrární politiky výbušné: ukazují, že nejvíce federálních peněz dostávají právě ty části zemědělství, které se nejvíce podílejí na zatížení přírody a zdraví. Výroba potravin z živočišných zdrojů, která zajišťuje téměř polovinu potřebných kalorií, způsobuje dobré tři čtvrtiny zatížení životního prostředí. Z federace však dostává čtyřikrát tolik subvencí, než výroba rostlinných potravin. Těch několik stovek milionů franků, kterými federace škody žehlí, nelze z hlediska uvedených skutečností považovat za jejich skutečné omezení - takový je závěr studie.

Ignorování principu původce a chybně vydávané subvence vedou podle autorů studie k tomu, že produkty vyráběné udržitelným způsobem, jsou příliš drahé. „Jestliže fazole nebo burger pro vegetariány stojí víc než kuře nebo mleté maso, vypadá snaha spotřebitele nebo výrobce získat udržitelné produkty jako boj s větrnými mlýny“, říká Felix Schläpfer, který vyučuje jako profesor na odborné vysoké škole Kalaidos v Curychu.

Podpora produktů škodících životnímu prostředí je rovněž v rozporu s oficiálními cíli a strategiemi federace. Podle švýcarské strategie v oblasti výživy je v zemi příliš vysoká spotřeba masa, tučných mléčných produktů jako máslo a smetana, a příliš nízká spotřeba obilných produktů, brambor, luštěnin a zeleniny. Navíc na cíle z hlediska klimatu může zemědělství dosáhnout pouze tehdy, jestliže bude produkovat méně masa a mléka, a zejména jestliže sníží stavy hovězího dobytka.

Svaz zemědělců kritizuje Svaz zemědělců může číslům o skutečných nákladech zjištěných Vision Landwirtschaft jen těžko oponovat. Náklady zemědělství se prý dříve počítaly jinými metodami a studie přitom docházely ke zcela jiným výsledkům. „To ukazuje, že u mnoha různých zkoumaných bodů chybí dostatečně vědecky seriózní datové podklady“, říká mluvčí Sandra Helfenstein. Studie prý klade důraz na náklady a její výpočty jsou příliš „velkorysé“. Užitky zemědělství jsou naproti tomu potlačovány.

Vision Landwirtschaft požaduje, aniž by to federace brala na vědomí, aby se udržitelnému zemědělství přestaly do cesty házet miliardy pocházející z daní. K tomu je ovšem zapotřebí plán, jehož horizont přesáhne čtyřleté etapy agrární politiky a který bude úzce koordinován s cíli federace v oblasti životního prostředí, klimatu, zdraví a výživy.

Odstranění subvencí pro živočišnou výrobu, které Vision Landwirtschaft propaguje, by v současné době vyvolalo odpor, stejně jako navrhované poplatky za jadrná krmiva, dovážená krmiva a pesticidy.

Tabulka: Podíl ekologické půdy v Evropě (vybrané země)