Výskyt rostlin v české přírodě

Složení flóry a charakter vegetace závisí obecně na geografické poloze, nadmořské výšce, charakteru klimatu, geologických, půdních a vlhkostních poměrech, celkovém vývoji přírody v době poledové a působení člověka.

Území Českých Budějovic (a celé České republiky) je z fytogeografického hlediska součástí rozsáhlé středoevropské květenné oblasti, charakterizované převahou opadavého listnatého lesa, nazývané mezofytikum.

Flóra ani vegetace nejsou neměnné, jednak podléhají přirozeným globálním změnám v závislosti na dlouhodobých změnách klimatu, jednak jejich složení odráží stále vyšší intenzitu činností člověka.

Obraz původního stavu a složení vegetace před výraznějším zásahem člověka do přírodního prostředí za klimatických podmínek blízkých stávajícím podává geobotanická rekonstrukce.

Podle ní bylo území Českých Budějovic, ležící dílem na dně pánve a dílem na mírných svazích spodní části Lišovského prahu, pokryto lesními společenstvy s naprostou plošnou převahou kyselých (acidofilních) doubrav.

Čtěte také: Stanování na divoko: co je legální?

V těchto lesích převažovaly duby (v pánvi dub letní, na svazích dub zimní) se silnou příměsí jedle, bylinné patro bylo druhově chudé, s převahou několika acidofilních druhů.

Na půdně a klimaticky příznivějších stanovištích na svazích drobných toků stékajících z Lišovského prahu lze předpokládat maloplošný výskyt habrových (lipových) doubrav s druhově bohatším bylinným patrem; habr na území města zřejmě původně nerostl, přirozený výskyt začíná až v sevřeném údolí Vltavy severně od Hluboké nad Vltavou.

Podél Malše, Vltavy a větších vodních toků se vyvinuly údolní luhy a olšiny s olší lepkavou, dubem letním a s bohatým nitrofilním bylinným podrostem.

Flóra i vegetace Českých Budějovic je na začátku 21. století zcela pozměněná.

Značná část území je zastavěna nebo pokryta komunikacemi a zpevněnými plochami bez rostlinného krytu.

Čtěte také: Tipy pro kempování v Evropě

Vegetace v rámci vlastního města je tvořena parky a zahradami, spontánně vzniklými stromovými a křovinnými porosty a ruderálními společenstvy narušovaných, opuštěných a neudržovaných ploch.

Rostlinná společenstva (fytocenózy) lze obdobně jako organismy sestavit v jednotný hierarchický klasifikační systém, založený na floristicko-fytocenologických principech.

Základní a poměrně homogenní jednotkou je asociace, která je určena charakteristickým druhovým souborem, specifickými ekologickými nároky a určitým rozšířením (areálem).

Příbuzné asociace jsou sdruženy do svazů a ty obdobně do vyšších jednotek, řádů a tříd.

Současná lesní, luční, vodní, mokřadní a ruderální vegetace Českých Budějovic náleží do rámce 21 tříd, 35 řádů a 51 svazů; počet společenstev na úrovni asociací lze přibližně odhadnout na 95-100.

Čtěte také: Tipy pro kempování v přírodě

Flóra Českých Budějovic s vyloučením záměrně pěstovaných užitkových a okrasných bylin obsahuje přibližně 700 druhů cévnatých rostlin.

Flóra a vegetace lesů

Hlavní složka nejvýše organizovaných ekosystémů, v přirozeném stavu ekologicky stabilních, v nichž řídící úlohu hraje stromové patro.

V rámci města a přilehlých katastrálních území České Vrbné a Haklovy Dvory je oficiálně evidováno 120 ha lesních porostů.

Kromě toho mají charakter lesa další spontánně vzniklé stromové porosty na dlouhodobě nevyužívaných plochách, takže celková výměra lesní formace (bez parkových porostů) činí asi 140 ha.

Lesy Českých Budějovic lze v zásadě rozdělit na lesní porosty přirozeného charakteru na městské periferii, lesní kultury a spontánně vzniklé náletové porosty na dlouhodobě opuštěných plochách.

Přirozená lesní společenstva náleží ke 4 základním typům a jsou v rámci hierarchické klasifikace řazena do 3 tříd, 3 řádů a 4 svazů.

Plošně nejvýznamnější jsou bažinné olšiny (svaz Alnion glutinosae) na silně zamokřených slatinných půdách.

Jsou soustředěny v přírodní rezervaci Vrbenské rybníky nad jižním břehem rybníka Černiš a zčásti i pod jeho hrází.

Tento mimořádně cenný komplex mokřadního lesa zaujímá plochu 80 ha.

Hlavní složkou stromového patra je olše lepkavá, k níž jsou přimíseny bříza bělokorá, bříza pýřitá a vzácně i dub letní, na sušších místech smrk ztepilý a borovice lesní.

V keřovém patře převládají vrba popelavá a střemcha obecná, vzácně se vyskytuje tavolník vrbolistý, šíří se agresivní a nežádoucí krušina olšová.

Bylinný podrost má několikapatrovou strukturu.

Vyšší porosty, zejm. v dosahu hladiny rybníka, jsou tvořeny rákosem obecným, chrasticí rákosovitou a místy i ostřicí vyvýšenou, typický je výskyt smldníku bahenního.

Středně vysoké bylinné patro obsahuje indikační a zároveň nejcennější druhy celého společenstva: ostřici prodlouženou, ptačinec dlouholistý, kapraď osténkatou a dvě chráněné kapradiny: silně ohrožený kapradiník bahenní a kriticky ohroženou kapraď hřebenitou.

V mělkých tůňkách a nefunkčních vodních příkopech rostou další chráněné druhy, ďáblík bahenní a žebratka bahenní.

Bažinné olšiny jsou podobně jako lužní lesy charakteristické výskytem liánových druhů, tj. chmelu otáčivého a lilku potměchuti.

V porostech stojí po značnou část roku voda.

V nivě Malše a podél některých menších vodních toků zůstaly zachovány nevelké zbytky poměrně přirozených údolních luhů a olšin (svaz Alnion incanae).

Vyskytují se např. podél odstavených ramen Malše v chráněném území Tůně U Špačků a podél slepých ramen Malše jižně od Červeného dvora.

Stromové patro je tvořeno především olší lepkavou, hojněji však bývají přimíšeny další dřeviny: dub letní, jasan ztepilý, vrba křehká, místy i javor klen, lípa malolistá, olše šedá a další.

Keřové patro je tvořeno především střemchou obecnou, vzácně se vyskytuje kalina obecná.

Hojné jsou opět liány, kromě chmelu ještě opletník plotní.

Pro bylinné patro jsou typické zejm. škarda bahenní, orsej jarní, sasanka hajní, popenec břečťanolistý, bodlák lopuchovitý, čistec lesní, krabilice chlupatá.

V porostech nevelkých olšin podél vodních toků na svazích Lišovského prahu se roztroušeně vyskytuje prvosenka vyšší.

S lužními lesy úzce stanovištně souvisejí i vrbové luhy, tj. Na území města původně nejrozšířenější typ lesních porostů, kyselé doubravy (svaz Genisto germanicae-Quercion), zůstal zachován jen v několika maloplošných a málo typických fragmentech u odstaveného ramene Vltavy a na svahu říční terasy u dvora Suchomel.

Stromové patro je tvořeno dubem letním (původně i dubem zimním), přimíšena je lípa malolistá, bříza bělokorá, vzácně javor klen i javor mléč, třešeň ptačí, v některých porostech i nepůvodní trnovník akát.

V původních porostech hojně zastoupená jedle v stávajících zbytcích zcela chybí.

V druhově chudém bylinném patře převládají charakteristické kyselomilné (acidofilní) druhy, tj. lipnice hajní, metlička křivolaká, kostřava ovčí, jestřábník obecný, okoličnatý a savojský, bika hajní, černýš luční, sporadicky i kručinka německá.

Mimo katastr města, ale v těsně s ním sousedících údolích západních svahů Lišovského prahu se dochovaly i malé netypické fragmenty lipových doubrav (svaz Carpinion).

Kromě dubu jsou ve stromovém patře hojné lípa malolistá, javor mléč, javor klen a jilm drsný.

Místy roste i habr obecný, zde uměle vysázený.

Kulturní lesy na území města mají celkově malou výměru a jsou tvořeny vysázeným smrkem ztepilým, borovicí lesní, příp. topolem kanadským.

Charakter lesa mají i spontánně vzniklé náletové porosty na poměrně bohatých půdách v některých okrajových částech města.

Jsou tvořeny především břízou bělokorou, javorem mléčem, javorem klenem a jasanem ztepilým s příměsí lípy malolisté a olše lepkavé.

Flóra a vegetace luk

Vývojově mladá, činností člověka vytvořená rostlinná společenstva, vázaná svou existencí na určitý tradiční hospodářský režim (kosení, pastva, hnojení), označovaná proto jako polopřirozená.

Při dlouhodobé absenci tradičního obhospodařování rychle degradují a zarůstají plevelnou vegetací a dřevinami.

tags: #slez #v #české #přírodě #výskyt

Oblíbené příspěvky:

• Výběr sáčků na odpadky pro trek
• Udržitelnost v McDonald's
• Environmentální Dum Fenix Group
• Rozmanitost života v zemědělské krajině
• Likvidace jaderného odpadu: Český pohled