Slon Indický a Jeho Ekosystém

Slon indický se vyskytuje především v Indii, na Srí Lance a v jihovýchodní Sumatře. Je o něco menší než slon africký. Má trojúhelníkovité boltce, nápadné čelní hrboly a na konci chobotu jeden prstíkovitý výrůstek. Samice často nemají kly viditelné.

Slon indický dorůstá délky těla 5,5-6,5 metru a váží 2-5 tuny. Má silný dlouhý chobot s jedním prstíkem, který slouží k uchopování předmětů. Na zadních končetinách má čtyři a na předních pět kopýtek. Barva kůže je šedá, řídce porostlá štětinami. Na rozdíl od slona afrického má vysoké čelo s dvěma čelními hrboly, menší uši a nejvyšším místem na zvířeti je vrcholek hlavy (u afrického druhu jsou to naopak ramena).

Sociální struktura a reprodukce

Slon je stádovým zvířetem, ve volné přírodě se vyskytuje ve společnosti až 40 jedinců. Příbuzné samice s mláďaty vytváří matriarchální skupiny, které vede nejstarší z nich. Mladí samci opouští skupinu, v dospělosti žijí samotářským životem a ke skupině se připojují jen na období rozmnožování. Slon pohlavně dospívá mezi 10-17 rokem života. Samice je březí 20-22 měsíců a rodí obvykle pouze jedno mládě, které váží okolo 80-100 kg a samice ho kojí 1,5 roku (max 3 roky).

Potrava a chování

Denně spořádají v přírodě přibližně 150 kg potravy a nejméně 70-90 litrů vody. Živí se rostlinnou potravou během rána, navečer a v noci. Snad nejnápadnější je jejich chobot, který vznikl srůstem a prodloužením horního pysku a nozder. Je to nesmírně užitečný orgán, vybavený více než 60 000 svalů a tenkou, citlivou kůží. S jeho pomocí si sloni podávají potravu do tlamy, trhají listí i větve, nasávají vodu a tu vstřikují buď do tlamy (při pití) nebo na hřbet (při koupeli). Chobot je samozřejmě i sídlem jemného čichu a slouží slonům k vzájemnému dorozumívání při pozdravech i potyčkách. V případě nebezpečí pak dokáže být ničivou zbraní. Sloni se musejí naučit chobot používat.

Sloni jsou společenská zvířata. Základním uspořádáním jejich rodinného života je matriarchát. Stáda samic s mláďaty vede starší slonice, která předává své zkušenosti mladším generacím. Dospělí samci bývají obvykle samotářští. Jednotlivá stáda mezi sebou udržují kontakt nejen pomocí pachu a hlučného troubení, ale i prostřednictvím pro člověka neslyšitelných infrazvuků a vnímání otřesů, které způsobuje chůze obrovských zvířat. Na svou velikost se však sloni dovedou pohybovat neobyčejně tiše.

Čtěte také: Sloní motiv v designu košů

Sloni jsou výhradně býložraví. Mají zmenšený počet zubů: horní řezáky jsou přeměněné v kly, dolní chybějí. Pak už mají sloni jen široké stoličky, které se jim asi šestkrát za život vymění. Když vypadnou poslední, což bývá ve věku asi 55 let, jsou sloni v přírodě odsouzeni k pomalé smrti hlady. Slonice je březí 18 až 22 měsíců a rodí jedno mládě. Bedlivě ho hlídá a brání, později se k péči o slůňata přidají i další členky stáda. Novorozeně váží nejčastěji kolem 80 kg a brzy po narození je schopno vstát. Matka ho kojí 1,5 roku a teprve ve 4 letech se mládě začíná osamostatňovat.

Ohrožení a ochrana

Sloni indičtí jsou, stejně jako většina velkých savců, ohrožení a jejich šance přežít do 22. století je nízká. Etika nám jasně říká, že pro jejich přežití musíme udělat co nejvíc - v poslední době nám díky vědě ale dává stejný argument také ekologie a enviromentalistika. Sloni totiž dle posledních studií hrají zcela klíčovou roli v řadě ekosystémů. Pokud z nich zmizí, přestávají ekosystémy fungovat a buď kolabují, anebo se stávají snadným terčem invazních druhů.

Vědci se domnívají, že hlavní příčinou nezvyklé a nečekané migrace slonů jsou zejména klimatické změny a zásahy člověka do ekosystémů, ve kterých tato zvířata doposud žila. Zatímco doposud žili jen v podhůří Himalájí nebo se občas vydávali do jejich nejnižších poloh, v poslední době míří do stále vyšších oblastí. Sloni byli nyní v Himalájích pozorováni až v nadmořských výškách nad 1500 metrů, tedy nad úrovní vrcholu Sněžky. Klimatická změna současně posouvá oblíbenou potravu slonů do vyšších nadmořských výšek; rostliny se tak adaptují na vyšší teploty v nížinách.

Přibližně třetina ze všech slonů indických je v zajetí. Přibližně 15 000 slonů indických, tedy asi třetina jejich celkového počtu, žije bez svobody v lidské „péči“. Světoví zoologové řeší, jak dál postupovat. Takový počet vysoce inteligentních dlouhověkých tvorů, kteří své životy musí trávit většinou těžkou prací, je eticky velmi sporný, pro některé vědce dokonce zcela nepřijatelný.

Problém se slony indickými spočívá v tom, že jsou to v podstatě domácí zvířata. Poprvé byli ochočeni už kolem roku 6000 před naším letopočtem, od té doby byli používáni pro dopravu, zemědělství, válčení, ale také fungovali jako důležitý náboženský a společenský symbol. Někteří dokonce byli pokládáni za božstva... V některých zemích tato úcta k majestátním tvorům existuje dodnes.

Čtěte také: Slon a jeho věk

Rozdíl mezi indickými a africkými slony spočívá právě v tom, jak moc jsou ti asijští navázáni na člověka. Afričtí sloni se sice dají ochočit, ale nikdy se nestali takovou součástí lidských dějin jako sloni indičtí. Indičtí sloni ale nejsou ani v pravém smyslu zvířaty domácími - v Asii se totiž nechovají jako u nás skot. Drtivá většina slonů se v zajetí nerozmnožuje, mláďata pocházejí od slonů chycených v divočině a teprve potom se stávají cílem domestikace.

V posledních letech rostou jako houby po dešti po celé Asii různá útočiště pro slony. Jde o jakési menší rezervace, které slouží především potřebám turistického ruchu - sloni zde sice nemusí dřít a tahat těžká břemena, zato neustále pózují fotoaparátům a kamerám turistů. Problém je, že řada těchto útočišť své slony získala odlovením ve volné přírodě, čímž jen dále narušila přirozený stav. Přitom útočiště jistě smysl mají - mohou sloužit jako zásobárna živé DNA - sloni se odsud mohou vracet do volné přírody. Jenže to jde proti ekonomickým zájmům útočišť... Indičtí sloni se ocitli v začarovaném kruhu, ze kterého se bude jen těžko hledat cesta ven...

Chov slonů v Zoo Liberec

Chov slonů v Zoo Liberec započal v roce 1958.

Historie chovu slonů v pražské zoo

Historie chovu slonů v pražské zoo sahá do roku 1933, kdy z tehdejšího Cejlonu (dnešní Srí Lanky) přišel něco přes rok starý slon indický Baby. Poté se zde vystřídali čtyři sloni afričtí, jeden slon pralesní a několik dalších slonů indických. Dnes v zoo chováme pouze slony indické, včetně dvou slonic, které se řadí mezi naše nejstarší obyvatele - obě v zoo žijí již několik desítek let. Starší z nich, Gulab, se narodila v roce 1959 ve stájích pracovních slonů v Indii a do zoo přišla v roce 1966 jako dar majitele těchto stájí. Její dlouholetá společnice, slonice Shanti, je o 16 let mladší a do naší zoo přišla jako mládě v roce 1977. Pochází z Indie a do Evropy přicestovala jako budoucí filmová hvězda - byla zakoupena pro natáčení filmu s panem Tau „Poplach v oblacích“. V minulosti za asistence chovatelů tu a tam malovala abstraktní obrazy a dočkala se i několika vlastních výstav. Obě dvě slonice se v roce 2012 přestěhovaly do nového pavilonu v Údolí slonů. Spolu s nimi tam žijí i dvě samice původem ze Srí Lanky - Tamara a Janita. Každá je již matkou - v roce 2016 přivedly na svět samečky Rudiho a Maxe a v roce 2020 samičky Lakunu a Amalee. Skupinu doplňuje samec Ankhor.

Čtěte také: Více o slonech indických

tags: #slon #indicky #ekosystem

Oblíbené příspěvky:

• Vyplachování plastů před recyklací
• Tipy pro výběr plastového koše
• Objevování tajemství přírody
• Etiopská příroda
• Analogová fotografie přírody: Průvodce