Recyklace plastů: Proces vyplachování a běžné mýty

Recyklace je v dnešní době běžnou součástí každodenního života - barevné kontejnery na tříděný odpad najdeme téměř na každém rohu a většina z nás se snaží odpady třídit co nejzodpovědněji. Přesto kolem recyklace koluje spousta polopravd a mýtů, které mohou vést k nedorozuměním nebo zbytečným chybám. Ale aby měla skutečně smysl, je důležité vědět, jak ji dělat správně - a nenechat se zmást zažitými omyly nebo dezinformacemi. Mýty kolem recyklace často pramení z neznalosti, zastaralých informací nebo nedůvěry v systém.

Pamatujme, že nejde jen o to hodit správný odpad do správného kontejneru, ale také o to předcházet jeho vzniku, znovu využívat věci a podporovat produkty z recyklovaných materiálů. V tomto článku si posvítíme na ty nejčastější mýty, které se kolem recyklace šíří, a uvedeme věci na pravou míru.

Proces vyplachování recyklovatelných materiálů

V zásadě platí, že recyklovatelné materiály by měly být co nejvíce čisté, aby proces recyklace fungoval správně. Mnoho recyklovatelných věcí by mělo být umyto před tím, než je vhodné je hodit do recyklačního kontejneru. Důvodem je, že znečištěné materiály (například plastové obaly nebo plechovky s olejem, jídlem nebo zbytky tekutin) mohou znečistit recyklační proces, což ztěžuje jejich zpracování. Některé materiály, jako například plastové lahve, mohou způsobit, že se jiné materiály znečistí, a tím sníží kvalitu recyklovaných materiálů.

Jak správně připravit obaly k recyklaci:

• Obal zcela vyprázdněte - Ujistěte se, že všechny nádoby jsou prázdné.
• Krátce opláchněte - Není nutné důkladně umývat každou nádobu, ale rychlé opláchnutí může být užitečné.

Mýty o recyklaci

Mýtus: Recyklace vyžaduje určité množství energie

Recyklace vyžaduje určité množství energie. Nicméně je důležité si uvědomit, že recyklace má dlouhodobé pozitivní dopady na životní prostředí, ale není samospásná. I když recyklace vyžaduje investice do infrastruktury a technologií, dlouhodobě může být levnější než těžba a zpracování nových surovin. Recyklace také snižuje potřebu skládek a snižuje emisní zátěž spojenou s výrobou nových materiálů. Primární výroba plastů z ropy nebo zemního plynu je velmi energeticky náročná. Jejich zpětná recyklace umožňuje snížit potřebu nové plastové výroby. Tím že recyklujeme, snižujeme množství plastového odpadu, který by skončil na skládkách nebo v oceánech. To má dlouhodobé pozitivní dopady na životní prostředí.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Mýtus: Ne vše, co hodíme do recyklačního kontejneru, skutečně skončí recyklováno

Ne vše, co hodíme do recyklačního kontejneru, skutečně skončí recyklováno. Mnohé materiály nejsou recyklovatelné, nebo jsou znečištěné natolik, že proces recyklace je náročný nebo neefektivní. Jedná se například o plasty se zbytky potravin či detergentů, kartony znečištěné oleji nebo smíšené materiály.

Mýtus: Produkty obsahující více než jeden typ materiálu nemohou být recyklovány

Produkty obsahující více než jeden typ materiálu mohou být recyklovány, ale proces recyklace může být složitější a nákladnější. Proč jsou kombinované materiály problematické pro recyklaci? Je to hlavně z důvodu obtížnosti oddělení materiálů: Pokud je produkt vyroben z několika různých materiálů (např. plast a hliník nebo plast a papír), může být obtížné je oddělit. Recyklování těchto materiálů vyžaduje specifické technologické postupy, které jsou nákladné a ne vždy efektivní. Některé kombinace materiálů mohou být problematické, protože materiály, které jsou běžně recyklovatelné samostatně (například hliník nebo papír), se mohou stát neefektivními nebo neekologickými, pokud jsou spojeny s jinými materiály, které nejsou snadno recyklovatelné (například některé typy plastů).

Mýtus: Kelímky od kávy patří do papíru

Bohužel ne - tyto kelímky mají uvnitř plastovou vrstvu, takže nepatří ani do papíru, ani do plastu.

Mýtus: Nápojové kartony se nerecyklují

Tak tomu není. Kartony typu Tetra Pak se skládají z papíru, plastu a často i hliníku, takže mají vlastní proces recyklace.

Recyklace nápojových kartonů

Nápojový karton je několika vrstvý obal k uchovávání tekutin. Nápojový karton byl patentován roku 1915 v USA a již od r. 1930 užíván k uchovávání mléka. Kartony jsou kompozitní materiály složené z několika vrstev papíru, polyethylenu a hliníku. Vnitřní vrstvy ochraňují samotný produkt, vnější vrstvy zabraňují navlhnutí a udávají též tvar kartonu. Rozlišujeme kartony aseptické (trvanlivé výrobky) a neaseptické (pasterizované výrobky). Kartony aseptické obvykle obsahují 6 vrstev (jedna vrstva papíru, jedna vrstva hliníku a čtyři vrstvy poleethylenu).

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

Kartonové obaly je samozřejmě možné třídit, třeba jako starý papír a sklo. Ke sběru kartonů slouží oranžové kontejnery. Sběr kartonů není ještě tak rozšířen, jako třeba sběr papíru, plastů a skla. Kartony je proto také možné odevzdávat ve sběrných surovinách, popřípadě v určitých lokalitách lze tyto obaly ukládat do kontejnerů na papír a plasty. Do oranžových kontejnerů patří zejména krabice od mléka, džusů, vín a dalších tekutin. Tyto krabice bychom měli před samotným vhozením do oranžového kontejneru sešlápnout, není nutné je nijak vyplachovat či čistit.

Kartonové obaly můžeme recyklovat dvěma způsoby. Jedná se o tzv. Jednotlivé vrstvy Tetra Paku jsou oddělovány vířivým rozvlákněním, podobně jako např. při recyklaci sběrového papíru. Kartonové obaly jsou nadávkovány do vířivých rozvlákňovačů, kde dojde cca do 30 min. k dokonalému rozvláknění (oddělení) jednotlivých vláken a vznikne vodná suspenze. Celý proces je také založen na čistotě kartonů, která nemůže být vždy dosažena. Ve vířivém odlučovači proto probíhá řada procesů na odstranění např.

Při mokré metodě nám však vznikají kromě papírových vláken také zbytky polyethylenu a hliníkových fólií. Ty mohou být spalovány v cementárnách popř. v papírnách při výrobě páry nebo elektrické energie. Zajímavou metodou nakládání s kartonovými obaly je také kompostování.

Kartony jsou co se týče vlastností ideální pro uchovávání tekutin, dají se také recyklovat, přesto se nejedná o „ekologický“ výrobek. Jsou to totiž jednorázové obaly, které není možné znovu vrátit do oběhu. Prostým vyhozením kartonu do směsného komunálního odpadu přicházíme o možnost znovuzískání papíru, hliníku a polyethylenu. V České republice se každoročně vytřídí okolo 3000 tun kartonů, je to však stále málo v porovnání např. se západoevropskými zeměmi, kde se vytřídí až 75% těchto obalů.

Možnosti recyklace plastů

Plasty jsou na tom hůř - některé typy (např. PET) lze recyklovat 2-3×, než ztratí potřebné vlastnosti. Ale i poté mohou být využity např. A navíc - výzkum v oblasti recyklace se neustále vyvíjí. Nové technologie (chemická recyklace plastů, upcyklace, kombinace materiálů) rozšiřují možnosti, jak materiály znovu využít, často i mimo klasické limity. Takže i když některé materiály mají omezenou recyklovatelnost, rozhodně to neznamená, že po jednom použití končí na skládce.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

O PET (polyethylentereftalát) je mezi zpracovateli dlouhodobě největší zájem. PET lahve patří k nejlépe recyklovatelným plastovým obalům a právě jejich recyklace je často označována za „tahouna“ celého oboru. Poté, co PET lahve vhodíte do žlutého kontejneru, putují na dotřiďovací linku. Zde se plasty třídí optickými separátory podle typu polymeru i barvy. Odstraňují se nečistoty, nevhodné plasty i kovové části. Vytříděný PET se lisuje do balíků a putuje ke zpracovateli. Následuje drcení, praní a výroba tzv. PET vloček nebo granulátu. Ty se používají například na výrobu nových lahví (tzv.

Podobným způsobem jako PET lahve se recyklují i plastové fólie, igelitové tašky nebo různé obalové sáčky. Po dotřídění se fólie nejprve důkladně perou, aby se odstranily zbytky potravin, lepidel nebo prachu. Následuje drcení a aglomerace, kdy se materiál zahřátím „slepí“ do menších částic. Z těchto granulí se pak opět vyrábí fólie nebo plastové výrobky. Pytle na odpadky, stavební fólie, obalové materiály nebo plastové produkty mobiliářů. Jen výjimečně se recyklát vrací do potravinářských obalů - kvalita materiálu to většinou neumožňuje. Problémem zůstává znečištění fólií a jejich vícevrstvá struktura. Odpadu z recyklačních linek se říká výmět.

Takzvané zvlákňování plastů se používá především v textilním průmyslu. Technicky vzato nejde o recyklaci v pravém slova smyslu, ale spíše o downcycling - materiál sice dostane „nový život“, ale obvykle už ne v podobě dalšího recyklovatelného produktu. Nejčastěji se takto zpracovává PET z nápojových lahví. Vstupní surovina musí být dobře vytříděná, čistá, nadrcená a vysušená. Z těchto vláken vznikají fleecové bundy, výplně spacáků, koberce, technické textilie nebo třeba sportovní oblečení. Problém je, že tyto výrobky už nelze dál materiálově recyklovat.

Nové technologie v recyklaci plastů

Evropská unie si klade za cíl do roku 2025 více než zdvojnásobit používání recyklátů při výrobě plastových výrobků. K dosažení tohoto cíle jsou kromě závazku firem působících na trhu a vyšší kapacity zpracování plastového odpadu zapotřebí především nové technologie zpracování. Recykláty je nutné používat v daleko větší míře a v ještě vyšších poměrech.

S novými procesy vstřikování na jedné straně a inteligentní podporou na straně druhé sleduje výrobce vstřikovacích strojů Engel různé a často velmi slibné přístupy. Procesní technologie pro výrobu vícevrstvých a vícesložkových výrobků, jako je nový proces skinmelt od společnosti Engel, umožňují čím dál více využívat zpracovaný plastový odpad i pro plastové díly, u kterých jsou kladeny obzvláště vysoké nároky na kvalitu povrchu, ochranu výrobků nebo bezpečnost spotřebitelů.

Technologie spočívá ve využití recyklátu uvnitř výrobku, zatímco povrch je vytvořen z nepoužitého materiálu. Na rozdíl od předchozích metod výroby takovýchto sendvičových výrobků dosahuje skinmelt vysoký podíl recyklátu i při složitém tvaru výrobku. Například první přepravní boxy vyrobené metodou skinmelt již mají podíl recyklátu kolem 50 %. U obou zpracovávaných materiálů, tedy recyklátu a nepoužitého materiálu, se jedná o polypropylen (PP). Na rozdíl od klasického procesu coinjection se u metody skinmelt obě taveniny postupně vrství ještě před vstřikováním v hlavním vstřikovacím válci.

Jako první se do dutiny formy dostává povrchový nepoužitý materiál. Ten je vytlačován následně přicházejícím recyklovaným PP a tlačen na stěny dutiny formy, zatímco se jádro plní recyklátem. Dosažitelný obsah recyklátu je v podstatě dán geometrií tvarového dílu a způsobem plnění dutiny formy. Významnou roli přitom hraje zvolená poloha uzávěru a poměr viskozit materiálu povrchu a jádra.

tags: #recyklace #plastu #proces #vyplachování

Oblíbené příspěvky:

• Význam obnovitelných zdrojů dřeva
• Katalog odpadů EAK v České republice
• Karlovy Vary: Odpadky a komunikace
• Nebezpečné odpady v Praze
• Odpočinek a dobrodružství v Bělském a Českém lese