Sociálně Ekologické Systémy: Definice a Klíčové Pojmy

Sociální ekologie je součástí sociologie a zabývá se procesy vzájemného přizpůsobování mezi lidskými společenstvími a jejich fyzicko-prostorovým prostředím. Je to zároveň nejvýznamnější empirická tradice sociologie města. Pojem sociální ekologie je evropskou verzí původního amerického pojmu "human ecology". Ten poprvé použili R. E. Park a E. W. Burgess v roce 1921.

Pro lepší orientaci v této problematice je užitečné znát klíčové pojmy a jejich definice. Následuje přehled důležitých termínů:

Klíčové Pojmy v Sociální Ekologii

• CSR (Firemní sociální odpovědnost): CSR se odkazuje na praktiky a pravidla, která jsou přijímána společnostmi a organizacemi s cílem převzít odpovědnost za pozitivní dopad na svět. Jedná se o koncept v oblasti firemního řízení, který integruje sociální a environmentální závazky do celkové strategie podniku. Princip zahrnutí sociálních a environmentálních hledisek do strategie firmy se nazývá trojí zodpovědnost (Triple Bottom Line).
• Dekarbonizace: Pojem dekarbonizace zahrnuje omezování a snížení produkce uhlíkové stopy a ekvivalentů CO2 z chodu společnosti. Tedy množství emisí skleníkových plynů uvolňovaných do atmosféry, a to s cílem dosáhnout udržitelnějšího rozvoje, využit obnovitelné zdroje energie, dosáhnout větší udržitelnost v dodavatelském řetězci.
• Dopadové investování (Impact Investing): Jedná se v zásadě o udržitelné investování do společností nebo produktů, jejichž cílem je především pozitivní dopad na životní prostředí a společnost.
• Due diligence: Due diligence popisuje stav opatření podniknutých ke zvládnutí aktuálních i potenciálních negativních dopadů na lidská práva a životní prostředí. Nově se tímto tématem bude zabývat samostatná směrnice EU.
• ESG (Environmentální, Sociální a Správní faktory): Environmentální (E), sociální (S) a správní (G) faktory jsou souborem kritérií, na základě kterých lze hodnotit udržitelnost a etiku společnosti. Poskytují měřítko toho, do jaké míry je společnost připravena na budoucnost mimo pouhý finanční výkon.
• ESG audit: Jedná se o audit nefinančních dat. V současné době je možné provést tento audit pomocí různých komerčních metodik. Avšak připravuje se jednotný přístup v rámci nasazení CSRD (Corporate Sustainability Reporting Directive), který umožní postavit nefinanční audit na stejnou úroveň důležitosti jako finanční audit, který je všeobecně znám.
• Emisní povolenka: Emisní povolenky jsou základní nástroj pro realizaci plánů snižování emisí oxidu uhličitého. Jsou součástí Evropského systému obchodování s emisemi. Tento systém funguje na principu "cap and trade", kdy je stanoven celkový limit (cap) na množství emisí, které mohou být vypuštěny do atmosféry.
• GHG Protocol (Greenhouse Gas Protocol): Greenhouse Gas Protocol je iniciativa, která si klade za cíl stanovit univerzální standardizované postupy, pomocí kterých lze jednotně hodnotit emisní výstupy firem a organizací.
• GHG Uhlíková stopa: Jedná se o standardizované vyjádření uhlíkové stopy, které zahrnuje nejen oxid uhličitý (CO2), ale také dalších 6 substancí určených Kyotským protokolem. Někdy jej můžete vidět zapsaný jako CO2e.
• Global Reporting Initiative (GRI): Global Reporting Initiative (známá jako GRI) je nezávislá mezinárodní organizace, která pomáhá podnikům a dalším organizacím monitorovat a řídit jejich environmentální a společenské dopady prostřednictvím poskytování společného postupu pro vykazování. Standardy této organizace slouží také jako jeden ze vzorů pro připravované Evropské Reportovací Standardy (ESRS).
• Greenwashing: Greenwashing má nejčastěji podobu účelové interpretace dat o udržitelnosti produktu, služby nebo celé společnosti. Jako jeden příklad lze uvést ropné společnosti, které se snaží zakrýt svůj negativní dopad tím, že kompenzují emise nákupem komerčních offsetů ve formě "výsadby stromů" v několik set let starém původním lese.
• Materialita / Dvojí materialita: Materialita/Dvojí materialita je termín, který hraje klíčovou roli v rámci ESG (environmentální, sociální, správní) reportování a zohledňuje, jak vliv finančních faktorů na udržitelnost společnosti (zvenčí dovnitř), tak i vliv udržitelných faktorů na finanční fungování společnosti (zvnitř dovně). Tímto přístupem je zajištěna komplexní analýza a zohlednění relevantních aspektů udržitelnosti, které mají vliv na podnikání a výkonnost společnosti z finančního hlediska. Dvojí materialita je koncept, který rozpoznává, jaké environmentální, sociální a správní (ESG) faktory mohou mít významný dopad jak na finanční výkon organizace, tak na širší společnost a životní prostředí. Tento přístup zdůrazňuje důležitost hodnocení a řízení vnějších dopadů organizace, ale i toho, jak mohou tyto ESG faktory ovlivnit její schopnost vytvářet hodnotu. Dvojí materialita pomáhá organizacím a investorům lépe pochopit a řídit celková rizika a příležitosti spojené s udržitelností.
• Nefinanční data: Zkratku ESG lze shrnout pod pojmem "nefinanční data". Uhlíková stopa, antikorupční pravidla a rovné pracovní podmínky jsou všechny aspekty, které samy o sobě nemusí mít přímý finanční dopad na společnost, ale ovlivňují ji a mohou se projevit v praxi. Proto je hodnocení těchto faktorů již nyní důležité. Nefinanční data jsou informace o firmě mimo finanční výsledky. Patří sem například uhlíková stopa, etické postupy či sociální dopady, které mohou ovlivnit dlouhodobou udržitelnost firmy. Nefinanční data jsou stále více považována za klíčovou součást komplexního hodnocení výkonnosti a udržitelnosti podniků. Stávají se stále důležitějšími pro investory, stakeholdery a regulační orgány, když chtějí získat komplexní pohled na výkonnost a dopad organizace.
• Offset: Offsetting je proces odstraňování oxidu uhličitého nebo jiných emisí skleníkových plynů z atmosféry. Tento proces může probíhat různými způsoby.
• Směrnice CSRD (Corporate Sustainability Reporting Directive): Směrnice CSRD zvyšuje transparentnost finančních produktů a definuje data, která musí být dostupná pro dostatečnou informovanost investora. Během roku 2024 má vstoupit v platnost nová směrnice CSRD (Corporate Sustainability Reporting Directive) týkající se nefinančního reportování. Firmy v Česku, především ty s 250 a více zaměstnanci, budou podobně jako finanční výkazy povinně podávat i nefinanční zprávy. Zejména pro společnosti hledající investice nebo úvěry bude mít tato směrnice zásadní význam.
• Směrnice SFDR (Sustainable Finance Disclosure Regulation): Směrnice SFDR vyžaduje, aby banky při posuzování žádostí o úvěr od společností zohledňovaly nejen finanční, ale také nefinanční data. Tyto faktory nejsou důležité pouze při stanovení úrokových sazeb, ale mohou také ovlivnit schválení samotného úvěru. Směrnice byla přijata jako součást Evropského akčního plánu pro financování udržitelného růstu a nabyla účinnosti od 10. března 2021.
• Sociální kritéria (S): Sociální kritéria pokrývají širokou škálu potenciálních témat souvisejících s dodržováním sociálně-etických norem. Klíčovým faktorem v tomto ohledu je především vztah firmy k jejím zaměstnancům a komunitě, kterou ovlivňuje. Sociální kritéria (Social Criteria) jsou součástí ESG (Environmental, Social and Governance) kritérií udržitelného investování. Tato kritéria se zaměřují na hodnocení sociálních aspektů podnikání a investic. Tedy na způsob, jakým organizace spravují své vztahy s lidmi a společností obecně. Cílem je dosáhnout dlouhodobé udržitelnosti v oblasti environmentální, sociální a správní odpovědnosti.
• Společensky odpovědné investování (SRI): Společensky odpovědné investování je založeno na individuálně zvolených hodnotách. Transparentnost a nefinanční data slouží jako základ pro rozhodnutí investora, zda daný produkt splňuje nebo nesplňuje jeho kritéria týkající se etiky a společenské odpovědnosti. Tyto informace umožňují investoru lépe posoudit, zda investice odpovídá jeho osobním hodnotám a cílům v oblasti udržitelnosti a sociálního dopadu. Společensky odpovědné investování (Socially Responsible Investment = SRI) je investiční strategie, která se zaměřuje nejen na finanční výnosnost, ale také na sociální a environmentální dopady investic. Cílem SRI je podporovat investice do firem a projektů, které sledují etické, udržitelné a společensky odpovědné cíle.
• Standardy GRI: Reportovací standardy vytvářejí společný postup pro organizace - ať už jsou velké nebo malé, soukromé nebo veřejné, z finančního i nefinančního sektoru - při ESG reportingu. Tím se zlepšuje globální srovnatelnost a umožňuje organizacím být transparentní a odpovědné.
• Sustainability management: Sustainability management je výraz pro řízení udržitelnosti. Může být definován mezinárodním standardem nebo vlastní politikou. Pro měření, vyhodnocování a sběr potřebných dat je vhodné využít software. Automatizace pomáhá získat lepší přehled a kontrolu nad daty monitorujícími dopad na životní prostředí.
• Taxonomie EU: Cílem nařízení o taxonomii je v podstatě umožnit firmám jasně a jednoduše určit, zda je jejich podnikání udržitelné, zejména z hlediska environmentální udržitelnosti, a podpořit přechod k udržitelnému financování prostřednictvím bank. Taxonomie EU je systém klasifikace hospodářských aktivit, který představila Evropská unie (EU) s cílem poskytnout jednotný rámec pro hodnocení udržitelnosti investic. V rámci každé kategorie jsou stanovená technická kritéria a požadavky na udržitelnost, která musí být naplněna, aby byla aktivita považována za ekologicky udržitelnou.
• Uhlíková neutralita: Aby byl projekt nebo organizace uhlíkově neutrální, musí přispět (přímo či nepřímo) k odstranění stejného množství CO2 z atmosféry, jako kolik do ní uvolnil. Uhlíková neutralita je stav, ve kterém organizace, jednotlivci nebo země vyrovnávají množství skleníkových plynů, které vypustí do atmosféry, odstraněním ekvivalentního množství skleníkových plynů nebo investováním do projektů, jež emise snižují.
• Udržitelné investování (sustainable investing): Udržitelné investování (sustainable investing), známé také jako udržitelné finance nebo etické investování, je investiční strategie, která klade důraz na dosahování nejen finančních výnosů, ale také na dosažení pozitivních sociálních a environmentálních dopadů. Cílem udržitelného investování je podporovat podnikání, které sleduje etické normy, udržitelnost a odpovědnost v oblastech životního prostředí, sociálních otázek a správy.
• CBAM (Carbon Border Adjustment Mechanism): CBAM je mechanismus, který Evropská unie zvažuje zavést s cílem zabránit úniku uhlíku přes hranice a zároveň tím podpořit globální snahy o snižování emisí skleníkových plynů. Tento mechanismus by měl garantovat, že dovoz ze zemí s méně přísnými emisními normami bude zatížen cenou uhlíku, aby byla zajištěna spravedlnost a aby evropské společnosti zůstaly konkurenceschopné na globálním trhu. CBAM je součástí širšího cíle EU dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050.
• Hodnocení životního cyklu: Hodnocení životního cyklu je metodologie, která se používá k měření celkového dopadu produktu nebo služby na životní prostředí během celého jejího životního cyklu - od výroby až po konečnou likvidaci.
• Green Bleaching: Green Bleaching je strategie, kdy společnosti nejenže skrývají své udržitelné činy, ale také se snaží aktivně zneužívat těchto praktik k vyhýbání se regulačním povinnostem nebo obviněním z greenwashingu.
• Green Hushing: Green Hushing je situace, kdy firmy nebo organizace záměrně neprozrazují nebo bagatelizují své úspěchy a snahy v oblasti ekologie a udržitelnosti.
• Scope 3: Scope 3 zahrnuje nepřímé emise vznikající při aktivitách společnosti a jsou mimo její kontrolu.

Trojí zodpovědnost se dělí do 3 složek, a to: ekonomická (např. transparentnost finančních transakcí, odmítání korupce), sociální (např. dodržování lidských práv) a environmentální (např. šetrná produkce, ochrana využívaných přírodních zdrojů). Tato kritéria slouží k měření dopadu investic na životní prostředí, sociální aspekty a kvalitu správy vedení podniku.

Územní Systém Ekologické Stability (ÚSES)

Územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES) je definován jako „vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu“. Vytváření územního systému ekologické stability (ÚSES) je podle § 4 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát.

Smyslem vytváření a ochrany ÚSES je zajištění základních prostorových, resp. územních podmínek pro dlouhodobé udržení a posílení ekologické stability („schopnost ekosystému vyrovnávat změny způsobené vnějšími činiteli a zachovávat své přirozené vlastnosti a funkce“ - viz § 4 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí). Děje se tak postupným vytvářením spojité sítě ploch s relativně vysokou ekologickou stabilitou, na kterých je umožněn rozvoj přirozených, především rostlinných společenstev, jejichž druhová skladba odpovídá ekologickým podmínkám stanovišť v kontextu biogeografického členění krajiny (přirozený genofond krajiny).

Čtěte také: Definice Sociálně Ekologické Niky

Odborné a metodické principy vymezování ÚSES spočívají v biogeografickém členění krajiny a typologii přirozených společenstev ve vztahu ke stanovištním podmínkám. Využívají poznatků o závislosti složení a struktury přirozených společenstev na geografických podmínkách (klima, nadmořská výška, průběh počasí), geologických podmínkách (složení a struktura geologických vrstev), pedologických podmínkách (složení a struktura půdy), hydrologických a dalších podmínkách.

Základními skladebnými částmi systémů ekologické stability jsou biocentra a biokoridory. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability. K vymezování jednotlivých hierarchických úrovní ÚSES v úzké vazbě na procesy územního plánování jsou příslušné orgány ochrany přírody.

Komplex Ekologický

Komplex ekologický - (z lat. complexus = svírající, obklopující, objímající) - heuristický makrostrukturální model, který předpokládá vzájemnou závislost 4 shluků proměnných: obyv., soc. organizace, prostředí a technologie. Myšlenka k.e. byla formulována v 60. l. především O. D. Duncanem a L. F. Schnorem. Ti jsou považováni za představitele novějších koncepcí sociální ekologie, navazujících spíše přímo na principy obecné ekologie než na tzv. klasickou, tj. chicagskou verzi soc. ekologie. Změna kterékoliv z nich působí na všechny ostatní.

Přesné definice 4 dimenzí k.e. jeho autoři nepodali, ale lze je alespoň zčásti nahradit vyčíslením jednotlivých proměnných podle L. F. Schnorea:

1. obyvatelstvo: množství, tempo růstu, komponenty růstu (mezi jiným migrace), struktura (včetně struktury etnické);
2. organizace: hosp. základna (průmysl, obchod, univerzita), ekologická organizace (mezi jiným autonomie obcí uvnitř městských území, segregace), soc. rozvrstvení;
3. prostředí: topografie, fyzikální prostředí;
4. technologie: dopravní prostředky, zdroje energie pro průmysl, stavební hmoty, zásobování energií, kanalizace, orientace dopravních komunikací, spojové technologie.

Vztah ÚSES a Zelené Infrastruktury (ZI)

Oba přístupy vycházejí z polyfunkčnosti působení. V dnešní době se hovoří spíše o ekosystémových službách. Zatímco ZI je pojata velmi široce jako ochrana, management, tvorba či využívání krajiny jako celku s důrazem na ony ekosystémové služby, ÚSES je koncipován daleko úžeji jako specifický a přesný nástroj s jasným zaměřením na potřebu ochrany (případně i tvorby) minimálního území pro potenciální přirozenou biotu tak, aby bylo možno využít působení těchto minimálních ploch i na okolní krajinu (a využít v konkrétním místě určité ekosystémové služby).

Čtěte také: Pojmy sociální ekologie

Můžeme opodstatněně spekulovat, že ÚSES může díky protieroznímu působení fungovat při zachování úrodnosti půdy, zvládání škod způsobených bouřkami, regulaci eroze či její omezování, snižování povodňového nebezpečí, zvyšování úrodnosti půdy a lepší produktivitě. Další přínosy ÚSES mohou být také lepší opylování, zachycování a ukládání uhlíku, regulace teploty, čištění vody, hodnota plynoucí z existence či uchování rozmanitosti přírodních stanovišť a druhů a genetické rozmanitosti, multifunkčně odolnému zemědělství a lesnictví, lepší regulace škodlivých organismů, více investic, lepší image, kvalita ovzduší a regulace hluku, atraktivnější destinace, lepší zdravotní a sociální podmínky, více možností rekreace, zdroj pro výuku a „přírodní laboratoř“ či odolnost ekosystémových služeb.

Z výše uvedeného plyne, že ÚSES není totožný pojem jako ZI, ale je její nedílnou součástí.

Tabulka: Srovnání přínosů a funkcí ZI a ÚSES

Sociálně Ekologická Nika

Sociálně ekologická nika představuje komplexní koncept, který zkoumá vzájemné působení mezi společností a prostředím, ve kterém existuje. Tato nika není pouze o fyzickém prostoru, ale zahrnuje i sociální, ekonomické a kulturní aspekty, které ovlivňují, jak lidé interagují s přírodou a jak příroda ovlivňuje lidskou společnost.

Sociálně ekologická nika může být definována jako specifický soubor podmínek a zdrojů, které umožňují určité skupině lidí nebo komunitě udržovat a rozvíjet svůj způsob života v souladu s daným prostředím. Tato nika zahrnuje nejen ekologické faktory, jako jsou klima, dostupnost vody a půdy, ale také sociální faktory, jako jsou tradice, znalosti a technologie, které lidé využívají k adaptaci na své prostředí.

Čtěte také: Aktuální mapa sociálního vyloučení

Komponenty Sociálně Ekologické Niky:

• Ekologické zdroje: Dostupnost přírodních zdrojů, jako je voda, půda, lesy a nerostné suroviny.
• Sociální struktury: Organizace společnosti, včetně politických, ekonomických a sociálních institucí.
• Kulturní praktiky: Zvyky, tradice a znalosti, které lidé používají k interakci s prostředím.
• Technologie: Nástroje a postupy, které lidé vyvinuli k využívání a správě přírodních zdrojů.

Pochopení sociálně ekologické niky je klíčové pro udržitelný rozvoj a ochranu životního prostředí.

Systém Environmentálního Managementu (EMS)

Ekologická poradna Dr. nebo také "environmentální manažerský systém, zkratka EMS", je v podstatě systém řízení ochrany životního prostředí, který si příslušná organizace jakékoliv velikosti, zaměření i charakteru vlastnictví, sama vytvoří, udržuje a zlepšuje. Jestliže organizace chce získat potvrzení o zavedení systému, musí se podrobit auditu EMS (viz), který provádí třetí nezávislá strana, mající pro tuto činnost akreditaci. Pro vytvoření systému existují dvě základní možnosti (dva návody): 1) Směrnice EU, (viz EMAS) 2) mezinárodní řada norem ISO 14000, v nichž vlastní popis tvorby systému je obsažen v normě ISO 14001 a ISO 14004 (viz ISO 14000)

Oficiální definice EMS podle normy ČSN EN ISO 14001 zní: "systém environmentálního managementu je ta součást celkového systému managementu, která zahrnuje organizační strukturu, plánovací činnosti, odpovědnosti, praktiky, postupy, procesy a zdroje k vyvíjení, zavádění, dosahování, přezkoumávání a udržování environmentální politiky." Z hlediska environmentální politiky patří systém environmentálního managementu mezi tzv. dobrovolné nástroje. Podnik k jeho tvorbě není nucen žádným zákonem, ale na druhé straně státní správa může různými způsoby zavádění EMS podporovat.

tags: #socialne #ekologicke #systemy #definice

Oblíbené příspěvky:

• Rozměry a materiály stojanu na odpad
• Odpad na staveništi: Co říká zákon?
• Kovový odpad Nymburk
• Útulná kuchyň s přírodními doplňky
• Informace o skládkách suti a odpadu