Využití textilních odpadových vláken

Textilní výroba má v České republice dlouholetou tradici. Již koncem 18. století začaly vznikat první manufaktury, v 19. a 20. století pak došlo k rozvoji průmyslové textilní výroby. V 80. letech 20. století bylo Československo považováno za světovou textilní velmoc. Po roce 1989 prošla textilní výroba v České republice významnou restrukturalizací, která vedla k rušení neekonomických provozů a odklonu od výroby tradičních textilií k novým typům s moderními a unikátními užitnými vlastnostmi.

Plné skříně nekvalitního oblečení, které nevypadá moc dobře ještě před prvním vypráním, člověku berou energii. Tričko na jedno použití, svetr, který se nesmí vyprat, aby nezežmolkovatěl, šaty, kterými moc neoslníte, protože se pářou ve švech - všechno velmi brzy skončí v popelnici, protože se to nedá nosit.

Jeden člověk ročně odloží průměrně 11 kg textilu a celkově se v Evropě každým rokem vyhodí 5,8 milionů tun textilního odpadu. Je řada možností, jak to vyřešit - od návratu k principům, které uznávaly naše prababičky, když si pořizovaly oblečení z kvalitních materiálů na celý život. O každý kousek se dobře staraly, byly zvyklé poškozené kusy spravovat a zašívat, a když nějaký dosloužil, ještě mu našly jiné využití, např.

Druhým směrem, jak předcházet zbytečnému plýtvání textilem, je vyvíjení technologií, které umožní vlákna lépe recyklovat. Stále více se prosazují i nové způsoby používání textilu, například pronájem oblečení jako servisní služba, s možností jeho vrácení a s garancí oprav. Můžete si dokonce představit, že bude existovat něco jako předplatné oblečení.

Legislativa a oběhové hospodářství

Evropská komise se chystá s nekvalitním textilem zatočit. Brzy by měla začít platit legislativa pro ekologičtější nakládání nejen se spotřební elektronikou, ale také s textilem a obuví. Cílem je prodloužit životnost zboží a snížit množství vyprodukovaného odpadu. Plán také počítá se zavedením digitálního produktového pasu, díky němuž lidé zjistí údaje o výrobku potřebné pro opravy či recyklace věcí.

Čtěte také: Textilní průmysl a ekologie

Během posledních dvaceti let zlepšila řada evropských států nakládání s odpady. V roce 1995 bylo na skládky ukládáno asi 64 % komunálních odpadů, o pět let později byl průměr snížen na 55 %. Míra recyklace činila 25 %, ta se do roku 2016 zvýšila na 46 % a ukládání odpadu na skládky se naopak snížilo na 24 %.

V květnu roku 2018 přijala Rada Evropy balíček předpisů o odpadech, v němž jsou stanovena nová pravidla pro nakládání s textilními odpady a právně závazné cíle pro recyklaci. Do 1. ledna 2025 budou muset členské státy zavést tříděný sběr textilu.

Oběhové textilní hospodářství je často definováno jako bezodpadový neboli zero waste koncept - po vzoru přírodních ekosystémů navrhuje uzavírání toků materiálů ve funkčních a nekončících cyklech, čerpání energie z obnovitelných a udržitelných zdrojů a vytváření udržitelných produktů a služeb. Již dříve označila Evropská komise v Novém akčním plánu oběhového hospodářství textil za prioritní kategorii, a to na základě jeho „oběhového potenciálu“.

Jsou zde představeny tři cesty ke zvýšení oběhovosti, tj. zvýšení udržitelnosti používaných materiálů, vylepšený sběr, opětovné použití a recyklace textilu, a k tomu ještě efektivní kontrola emisí tzv. Také společnost Lindström je založena na cirkulárně ekonomickém přístupu díky opětovnému využívání a opravování opotřebovaných pracovních oděvů a upřednostňování pronájmu oděvů před prodejem.

Nové technologie v recyklaci textilu

Vědci ze švédské Lund University přišli na metodu, která dokáže ekologicky přeměnit bavlnu na sacharidy a ty potom na textilní materiály (spandex nebo nylon), vhodné na šití nových oděvů. Zjistili totiž, že některé látky z vyřazeného textilu mohou mít i po dlouhodobém používání stále tak silná vlákna, že se dají opakovaně využít. Což se sice už děje, ale jen velmi málo.

Čtěte také: Konopí v textilním průmyslu

Vědci přišli na způsob, jak rozložit vlákna v bavlně (celulózu) na menší části. Využili přitom kyselinu sírovou, v níž se textil namáčí a následně spolu s vodou zahřívá na vysoké teploty. Výsledkem tohoto procesu je glukóza ve formě čistého, žlutě zbarveného roztoku.

Textilní sektor čekají v nejbližší době zásadní environmentální změny: od roku 2025 budou muset členské státy zajistit tříděný sběr textilu a Komise vydala Strategii pro udržitelnost textilního průmyslu. V ní se snaží zformulovat své požadavky na udržitelnost textilních výrobků: veškerý textil by měl mít dlouhou životnost, být recyklovatelný, vyrobený z recyklovaných vláken a neobsahovat nebezpečné látky. Do roku 2030 chce Evropská unie zajistit, aby se na její trh dostalo jen takové textilní zboží, které neobsahuje žádné nebezpečné látky a bylo vyrobeno s respektem k sociálním právům.

Za tímto pojmem se skrývá větší odpovědnost společností za svůj výrobní řetězec včetně toho, kdy se z jejich oděvů stane odpad. Po roce 2030 bude vyžadováno dodržení limitu minimálního množství recyklovaných vláken, mluví se také o zákazu ničení neprodaného zboží. Hodnotit se bude i environmentální dopad, odolnost nebo to, jak snadno se dá konkrétní kus opravit. Zboží bude označeno škálou A až G podobně jako u elektrických spotřebičů nebo u energetické náročnosti budov.

Zdá se, že můžeme doufat v renesanci jména českého textilu. Společnost Kingly se sídlem v Bulharsku je jedním z pouhých 52 výrobců ponožek s certifikací GOTS na světě. Tvrdí také, že je první textilní společností s nulovým odpadem. Vytváří udržitelné produkty pro reklamní průmysl. „Jedním z největších znečišťovatelů na zemi je textilní a oděvní průmysl, jeho aktivity poškozující životní prostředí, které přispívá ke zhoršujícímu se zdraví naší planety.

„S hrdostí oznamujeme novou iniciativu, kterou nazýváme The Kingly Upcycling Project‘. Při výrobě ponožek vznikají malé odřezky. Jsou směsí bavlny, nylonu, lycry, dalšího elastanu a materiálů jako polyester, polypropylen a další vlákna. Kingly říká, že je nemožné, aby byly tyto odřezky recyklovány, protože neexistuje způsob, jak lze různá vlákna oddělit. Nicméně na základě závazku k lepšímu a čistšímu životnímu prostředí a v souladu s její environmentální politikou ISO 14001 jsou odpadní vlákna nyní uchovávána v Kingly.

Čtěte také: Zpracování textilního odpadu lisem

Kingly také říká, že do konce října 2022 její klienti ušetřili úžasných 25 milionů litrů vody tím, že si jako firemní dárky vybrali upcyklované ponožky v kompostovatelných pytlích.

Veletrh Heimtextil a inovativní přístupy

Heimtextil jsme letos navštívily poprvé. Avšak od největšího veletrhu bytového textilu jsme očekávaly, že bude zahrnovat kromě tkanin také pleteniny a objevíme nové výrobce přízí a koberců. Přece jenom kvůli nim jsme na veletrh primárně jely, jelikož jsme se jejich výrobou samy začaly zabývat.

Nejdéle jsme se zdržely v části veletrhu, která byla koncepčně zaměřená na prezentaci trendů a životního stylu, ne pouze v rámci textilního designu. V letošním roce se této části kurátorsky ujalo trend-forecastové studio Franklin Till z Londýna. Expozice nazvaná The Future is Urban zkoumá, jakým způsobem se bude měnit městský prostor, ve kterém žijeme, pracujeme, nakupujeme a socializujeme se.

1. Si klade otázku, jak optimalizovat prostor ve kterém žijeme, vzhledem k růstu populace a počtu lidí, kteří žijí sami, pracují z domu nebo finančně nedosahují na pořízení většího prostoru. Úsporné interiéry od studiomama. Zdroj.
2. S heslem "mysli globálně, vyráběj lokálně" byla prezentovaná platforma Opendesk, která reprezentuje nezávislé designéry a jejich produkty a propojuje zákazníka s lokálním marketem v jeho zemi. Další prezentovaná platforma je tzv. Fablab, představuje otevřenou digitální dílnu, která nabízí prostředí a vybavení k výrobě vlastních produktů. První otevřená digitální dílna v České Republice se nachází v Brně.
3. Expozice healthy space poukazovala na důležitost obklopovat se rostlinami nejen ve svých domácnostech, ale i v pracovním prostoru. Rostlinami se taktéž my obklopujeme rády a dlouho, takže to nevnímáme úplně jako nový trend. Nicméně rostlin není nikdy dost, proto vzestupný zájem o zeleň s radostí kvitujeme. Sekce Green Workspace se zaměřila na zakomponování rostlin do nejen pracovního prostoru, ve kterém trávíme často velkou část dne.
4. Nejzajímavější z expozic se zabývala experimentálním zpracováním odpadních materiálů. Jedním z nich byl například Bahia denim od Sophie Rowley, která zpracovává textilní odpad z produkce denimu. Materiál vzniká vrstvením odstřižků denimu a následným probrušováním vrstev. Dalším prezentovaným kompozitním materiálem je Solidwool, který přináší nové využití odpadové vlny. Typově jde o sklolaminát. Namísto skla je použitá vlna a pojidlem je biologická pryskyřice. Piňatex je inovativní přírodní textilie vyrobená z vláken ananasových listů. Listy jsou vedlejším produktem stávajícího zemědělství a jejich využití vytváří další příjem pro zemědělské komunity. Smile plastic studio dokáže vyrobit deskový materiál téměř z jakéhokoliv odpadového plastu. Tyto panely mají využití v architektuře a produktovém designu. Projekt Joining bottles od Micaely Pedros je experimentální princip spojování dřevěného materiálu pomocí použitých plastových lahví. Teplem se plast obalí okolo dřeva a vytvoří pevný spoj. Kusy dřeva a plastové lahve jsou nejčastějším odpadem ve městech. Projekt jako takový vybízí ke sběru tohoto odpadového materiálu a ukazuje možnosti, jak materiál, který je všude kolem nás, využít jinak.

Specifika textilního průmyslu a odpady

Povaha odpadů z textilního průmyslu závisí na typu provozu, na používaných technologiích a na zpracovávaných vláknech. Výrobní postupy v textilním průmyslu lze rozdělit do dvou základních skupin: mechanické operace (předení, tkaní, pletení) a zušlechťování (zpracování za mokra, kdy se textiliím dodávají hlavní užitné vlastnosti, jako je vzhled, omak, měkkost, nemačkavost, voduodpudivost aj.).

Materiálovými vstupy jsou různé druhy vláken (přírodní a chemická), chemické látky (hydroxid sodný, kyseliny, soli, barviva a pigmenty, textilní pomocné prostředky), voda a energie. Výstupem jsou textilní výrobky (šatovky, prádlo, ložní či bytové textilie atd.). Z hlediska dopadů textilní výroby na životní prostředí jsou nejvýznamnější především emise do vody a vzduchu a spotřeba energie.

Největší podíl na odpadech z výroby textilu mají odpadní vody, dále pak odpadní chemické látky, emise do ovzduší a ostatní odpad (např. obaly od chemických látek a barviv, zbytky zpracovaných vláken a tkanin, zbytky čisticích prostředků, olejů na údržbu strojů). Jednoznačně nejvýznamnějším odpadním výstupem z technologie zušlechťování textilií jsou odpadní vody.

Voda jakožto základní médium při výrobě textilu je využívána k odstraňování nečistot, barvení, nanášení prostředků pro zušlechťování nebo k výrobě páry. Téměř celý vstupní objem je vypouštěn jako odpadní vody, pouze malé množství se během jednotlivých technologických operací odpařuje. Odpadní voda ze zušlechťování textilií má většinou vysokou hodnotu CHSK i BSK, vyšší celkové množství rozpuštěných anorganických solí a vysokou teplotu. Hlavními zdroji znečištění jsou přírodní nečistoty odstraňované ze zpracovávaného vlákna a zbytky chemických látek použitých ve výrobním procesu. Odpadní vody z textilních procesů jsou obvykle zřetelně zabarveny. Emise do ovzduší, které při výrobě textilu vznikají, jsou tvořeny olejovými mlhami, těkavými organickými látkami, zápachem a prachovými částicemi.

Při výrobě textilií dochází ke vzniku mnoha různých pevných i kapalných odpadů, které musí být odstraněny. Některé z nich lze recyklovat nebo použít znovu, jiné se předávají k odstranění odborným firmám - většinou se spalují nebo ukládají na skládku. Mnohé z těchto odpadů nejsou specifické pouze pro textilní průmysl, např. ostatní odpad, nebezpečný odpad s obsahem odpadních olejů, chemických látek, organických rozpouštědel apod.

Mezi odpady specifické pro textilní průmysl, které nejsou nebezpečným odpadem, patří především průmyslové textilní odpady. Jedná se o technologické odpady vznikající při výrobě a zpracování textilií, jako např. odpadní příze a textilie (zmetky, odstřižky, zkušební kusy), odpady z postřihování a česání nebo textilní prach. Textilní odpad je společně se sběrovými textilními odpady možno recyklovat. Vytříděný textilní odpad se po vyčištění může využívat např. jako čisticí hadry nebo upravit rozvlákňováním. Získaný vlákenný materiál se pak jako druhotná surovina zpracovává na finální výrobky nebo polotovary, jako jsou netkané textilie, plsti, lepenky apod. Mechanicky rozdrcený textilní odpad lze použít rovněž jako přídavek do stavebních hmot. Zajímavostí je, že bavlněný odpad z přádelen je používán i k výrobě papíru pro tisk eurobankovek.

Lepšímu využití textilních odpadů ovšem brání především poměrně vysoké náklady na získání druhotných surovin. Proto se v současné době textilní odpady z ekonomických důvodů příliš nevyužívají a stávají se odpadem, který je nutno odstraňovat (skládkováním nebo spalováním). Nebezpečnými odpady specifickými pro textilní průmysl jsou zbytky barviv, pigmentů a tiskacích past, zbytky impregnačních roztoků pro barvení či finální úpravy, kondenzáty z úpravy vypouštěného plynu ze sušicích rámů obsahující oleje. Většinou jsou odstraňovány ve spalovnách, zbytky některých typů tiskacích past je možno odstraňovat v anaerobních vyhnívacích nádržích.

Některé textilní podniky čistí své odpadní vody z výrobních procesů flokulací, tj. srážením pomocí přídavku vhodných chemikálií. Vzniklý nebezpečný odpad - kaly z úpravy odpadních vod - představuje značnou zátěž pro životní prostředí. Z toho důvodu se od tohoto způsobu čištění odpadních vod ustupuje a většina textilních podniků dnes již zajišťuje jejich čištění na vlastních nebo společných biologických čistírnách odpadních vod.

Nejvyšší spotřeba energie v řetězci výroby textilu je spojena se zušlechťováním textilu. Vedle elektrické energie je používán zemní plyn a pára. Jejich spotřeba závisí na volbě technologie a na jejich hospodárném využívání, k čemuž jsou podniky motivovány především ekonomicky. V souladu s požadavky legislativy je pozornost věnována prevenci vzniku odpadů a minimalizaci jejich vzniku, což má pozitivní vliv nejen na životní prostředí, ale i na ekonomiku podniku. Ekonomicky významné je především efektivnější využití vstupních surovin a energií, což vedle úspory nákladů vede ke snížení emisí do životního prostředí.

Preventivní opatření používaná podniky mohou zahrnovat změnu technologického postupu, náhradu suroviny jinou surovinou nebo optimalizaci technologického postupu, jeho dodržování a dobré hospodaření. Preventivním opatřením je také změna výrobku vedoucí ke snížení odpadu. Minimalizace vzniku odpadu lze dosáhnout pomocí interní podnikové či externí recyklace vzniklých odpadů. Snížení chemických látek přecházejících do odpadních vod a do vzduchu je dosahováno např. výběrem a používáním vhodných chemikálií představujících menší environmentální riziko, dávkováním chemikálií pomocí automatických dávkovacích zařízení umožňujících použití přesně požadovaných množství, řízením spotřeby vody a energie a dalšími postupy.

tags: #textilní #odpadová #vlákna #využití

Oblíbené příspěvky:

• Komplexní průvodce řízením rizik
• Průvodce testováním odpadů před finální fází stavby
• Svět v jedné zemi
• Ekologické zóny Německo
• Skryté poklady Slovinska