Ohrožený muž: Sociologický pohled na krizi mužství a genderové nerovnosti

Systém pomoci obětem domácího násilí a násilí mezi partnery je roztříštěný a jednotlivé služby nejsou provázané. Případy se často zlehčují a za závažné se považují jen fyzické výpady. Řešení komplikuje nedostatek bydlení, kam by se mohly oběti od násilného protějšku přestěhovat. Podfinancovaná je prevence.

Ukázal to výzkum Sociologického ústavu Akademie věd ČR a společnosti proFem. Systém pomoci tvoří policie, sociální pracovníci z odborů ochrany dětí (OSPOD) a intervenční centra na pomoc obětem. Dřívější výzkum ukázal, že přístup policie, sociálních pracovníků a intervenčních center není po republice jednotný.

Záleží na jednotlivých policistech či pracovnících, jak se bude případ řešit. Ne vždy spolu také spolupracují. Úzké zaměření mívají i neziskové organizace, které znevýhodněným pomáhají. Služby také nebývají všem dostupné.

Překážkou jsou třeba stavební bariéry či chybějící tlumočení pro neslyšící či do jiného jazyka. Na pomoc lidem s různými znevýhodněními není systém připravený vůbec. Výzkumníci už dřív spočítali, že ČR ztrácí ročně kvůli násilí za dveřmi domovů desítky miliard korun. Důvodem jsou mimo jiné vyšší výdaje na nemocenské, policejní zásahy či justici.

Evropská unie připravuje směrnici s opatřeními proti domácímu a sexuálnímu násilí. Státy by pak jednotlivé kroky měly přenést do svých zákonů a zavést do praxe.

Čtěte také: Rizika mobilních aplikací a Wi-Fi

Krize mužství v moderní společnosti

Do vedoucích pozic míří ženy čím dál častěji, muži se zase více zapojují v domácnosti. Pro někoho naprosto běžná záležitost, pro druhého krize mužství. Je to skutečně tak? Iva Šmídová, která působí na Fakultě sociálních studií na Masarykově univerzitě v Brně, se zabývá muži a mužstvím už desítky let.

„Nevím proč, protože nejpozději od 50. let ženy pracují na plné úvazky v téměř stejné míře jako muži,“ říká socioložka Iva Šmídová. Určitě těch vln bylo víc. Vždy to souvisí s proměnou ve společnosti a s posunem vnímání ženské nebo mužské role. Pro někoho ta proměna znamená ohrožení, pro někoho zase pozitivní výzvu a příležitost.

Mladí muži kritizují feminismus více než „boomeři“. Je dnes těžší být mužem než ženou a nadělal feminismus víc škody než užitku? Jak ukázal nový britský průzkum, mladá generace překvapivě na...

Genderové stereotypy a role

Podle ní výzkum ukázal i na potvrzování stereotypů při řešení kauz. Často se kladla vina ženám a zvládnout partnerovo násilné chování dostávaly za úkol ony jako oběti. Když se stal obětí muž, pracovníci popírali, že by násilí mohlo vůči němu směřovat.

„Setkaly jsme se s tím, že jako problém se vyhodnocuje jen fyzické násilí. Jiným formám se nepřiznává důležitost. Řada z obětí, které se zapojily do výzkumu, s expertkami o své situaci a násilí doma mluvila poprvé. Své problémy přitom už dřív s policisty, sociálními pracovníky či jinými profesionály opakovaně řešily. Potíže se ale do souvislosti s násilným jednáním nedávaly. Psychické, sexuální či fyzické výpady se také často zlehčovaly.

Čtěte také: Ohrožení orangutani: Podrobná analýza

Stále u nás existuje představa, že muž je ten chlebodárce.

Antifeminismus a genderové nerovnosti

Socioložka Blanka Nyklová poskytla rozhovor magazínu Žena.cz. Zaměřila se v něm na téma genderových nerovností v souvislosti s probíhající válkou na Ukrajině či sílícího antifeminismu. Blanka Nyklová, působící v Národním kontaktním centru - gender a věda, v rozhovoru například oponuje názoru, že již bylo dosaženo potřebné rovnosti mezi muži a ženami a není proto potřeba feminismus.

„Cílem většiny feministických snah je změna distribuce moci ve společnosti. Zastánci antifeminismu popírají, že by zavedené pořádky byly znevýhodňující pro spoustu lidí ve společnosti a poukazují na to, že feminismy chtějí změnit něco, co už rovné je. Může to snadno rezonovat s lidmi, kteří o tom nic nevědí, nezajímá je to nebo neměli důvod nad tím přemýšlet,“ vysvětluje pozadí antifeministických nálad Nyklová.

Podle ní těmto náladám nahrává také skutečnost, že v často se měnícím světě se jednou z mála stabilních věcí zdá být rodina, kritika rozdělení rolí tak může vyvolávat odpor. „Antigenderová populistická politika staví na pocitu ohrožení, reálný důvod nejistot je ale zastírán. Vytváří jednoduchou představu redukující věci, které jednoduché nejsou. Pozdně moderní společnost je velmi složitá na výklad i na pochopení, nezdá se mi, že by školství jako celek bylo úspěšné v tom, to porozumění budovat,“ vysvětluje Nyklová.

Potíž může podle Nyklové také představovat názvosloví genderových studií, které příliš nepomáhá s pochopením některých problémů. Že se potom v důsledku toho bráníme využití poznatků kritických sociálních věd k řešení krizí, kterým v současnosti čelíme, představuje problém sám o sobě.

Čtěte také: Jak se chránit při práci s křovinořezem

„Pojďme se bavit spíš o tom, jak to dělat, ne jestli. Právě válečný konflikt i pandemie velmi dobře ukazují, proč je potřeba se genderovými nerovnostmi, a to v kombinaci s dalšími faktory, zabývat. Pokud to odmítáme udělat, a je těžké nějak jinak vyložit stávající politiku vůči genderově segregovanému zdravotnictví, neziskovému sektoru, těm, kdo zajišťují péči, i těm, kdo sem přicházejí či by přijít chtěli, určitě to pomůže posílit nějaké osobní mýty a ega, ale celku to spíš neprospěje a dlouhodobě na to doplatíme všichni,“ vyzývá socioložka.

Podle ní má smysl se proti antifeminismu stavět vysvětlováním. „Má smysl ukázat fakta o tom, že obzvláště někteří rovnost opravdu nemají (...). Ale nikdo nechce být v pozici dítěte, kterému se něco vysvětluje, nechce mít pocit, že mu říkáme: ty jsi blbý, ty nerozumíš své vlastní životní zkušenosti. To asi není cesta, která povede k tomu, že s vámi začne souhlasit. Je dobré poukázat na to, že ani vy nejste poblouzněnec, kterému je potřeba otevřít oči. Nezastírat, že zde dochází ke střetu o kulturní hodnoty,“ uvádí Nyklová.

Krize mužů: Komplexní pohled

Když si položíme otázku, zda jsou muži v krizi, je dobré si nejdříve ujasnit, koho myslíme tím “muži” a také, co rozumíme “krizí”. Abychom tím netrávili hodiny, pro definici krize jsem nahlédla do novinových titulků z posledního roku. Je z nich patrné, že ve veřejné mediální debatě spojitost mezi krizí a muži prostor věnován je (krize je tu s námi).

Shodněme se také pracovně, že za krizi budeme považovat intersubjektivní sdílení pocitu, přesvědčení či na datech založené zprávy, že nějací lidé jsou v nesnázích, že se jim nedaří dobře a definují to jako problém. Pokud jde o muže, i o nich můžeme uvažovat jako o jednolité kategorii - o polovině lidstva - nebo o různorodých osudech, očekáváních i normativních představách, které si s nimi spojujeme.

Pokud si tedy položíme tu otázku, zda jsou muži v krizi, zůstává užitečným si také říci: muži kde, kdy, kteří? Jde o celosvětový fenomén, o něco historicky nového či jedinečného, dopadá na každého? Jde o krizi, která vede ke zhroucení dobrých pořádků, nebo jde o snahu najít východisko z neudržitelného stavu?

Pokud je řeč o krizi mužů - nebo já raději odkazuji ke krizi mužství, jako společenských, historických a kulturních představách o roli či sociální identitě mužů, které jsou vždy pestré, nejednolité - známe vlastně nějaký výchozí stav (ideál, žádoucí podobu), od nějž pak krizi odvozujeme? Máme vůbec nějaký takový ahistorický generální model mužství? Byl někdy a je žádoucí? Nebo jsou dnes referenčním rámcem pro podobu mužství spíše kategorie ženy a ženství?

Nebo se srovnávají s jinými muži? Naznačuji, že krize mužů není univerzálním fenoménem, ani ničím historicky unikátním, má však smysl se bavit o míře, kterou krize rezonuje ve společenských debatách - a ta je nyní, i vlivem sociálních médií, silná i v Česku.

Pokud si klademe otázky po problémech, které muži způsobují - jiným i sobě, vydáváme se podle mě správným směrem. Při statistickém pohledu na (českou) společnost je patrné, že muži jsou bohatšími a mocnějšími (než ženy). Jsou také častěji pachateli, ale i oběťmi násilných činů, mají větší sklony k závislostem (i na práci), umírají dříve a častěji páchají sebevraždy. Individuálně zakoušené problémy, osobní nesnáze, vykořeněnost a nejistota vlastní identity jsou v rozporu s celospolečensky dominantní pozicí - některých - mužů. Sociologické výzkumy naznačují, že právě tomuto paradoxu je vhodné věnovat další výzkumnou pozornost.

Při zkoumání individuálních krizí mužů nejde odhlédnout od pozic, které muži jako kategorie zastávají celospolečensky. Vedle relativně nově zaměřené pozornosti na hledání rozdílů také uvnitř kategorie muži (nebo ženy), spíše než polarizování žen a mužů, je také fajn přihlédnout k tomu, že gender - sociální identita mužů (žen), není nějakou vlastností mužů (či žen).

Není ani „svrškem“, který si ráno rozhodneme obléci na sebe. Naše celkem pestré individuální životy mají nakonec relativně omezenou volbu v tom, jak ukazovat jiným, že/zda jsem muž. A učíme se to od malička, abychom dobře zapadli. Náš gender je vztahový konstrukt, je vyjednávaný ve vztazích s ostatními. Vedle socializace hraje ale roli také nastavení společenských institucí - jako je dělba práce.

Nepídím se teď po slepici či vejci, každopádně možnost individuální volby je omezena pravidly a očekáváními v tom, jak funguje soukromá a veřejná sféra, víme, kam a komu - genderově - patří péče a komu materiální produkce (placená práce). Pro mě není ani tak otázkou, zda je to tak dobře nebo špatně, ale spíše se ptám, co můžeme vysvětlit jako produkt historických, sociálních a kulturních vlivů.

Mezi ně (do naší kulturní produkce) patří i velmi silný proces naturalizace společnosti - výkladů, které se odvolávají na přirozenost a tudíž neměnnost takových uspořádání. Za přírodu a přirozenost pak vydáváme něco, co je produktem lidské kultury. Gender - a tedy i vyjednávané a vyžadované mužství - je nejrigidněji zakotveno právě v tzv. symbolickém řádu společnosti, v normách, jazyce - a ten reprodukuje nerovné vztahy.

Dominance hodnot veřejného světa jako je racionalita, aktivita a univerzálnost nad emocionalitou, pasivitou a partikulárností mají i svou jasnou genderovou linii. Problém přitom není ani tak v oné připisované jinakosti či duálnosti, ale v její hierarchii.

tags: #socioložka #ohrožený #muž #výzkum

Oblíbené příspěvky:

• Seznam knih o životním prostředí
• Prezentace s přírodním motivem
• Jak připojit pračku a sušičku na jeden odpad
• Jak funguje spalovna odpadu?
• Jak správně zlikvidovat olej?