Byl Sókratés učitel? Tato otázka je klíčová pro pochopení jeho působení a vlivu na mládež. Odpovědi na tuto otázku se u několika badatelů 20. století liší (např. Patočka, Guthrie, Teloh, Nehamas, Scott).
Sám Sókratés popírá svou nevědomost a stejně rozhodně popírá, že by někoho něčemu učil. Proč tedy Platón vylíčil Sókrata takovým způsobem? Závěry připisují Sókratovi historickému nebo Platónovu působení.
Karl R. Popper označuje Sókrata za učitele ve IV. části 7. kapitoly "Princip vůdcovství". Prvním důležitým rysem je Sókratův mravní intelektualismus. Ctnosti nelze učit "odborně" jako např. geometrii. Sókratés se snažil posluchače přimět k hledání odpovědi, tedy k péči o duši. Nicméně, duši nelze někoho naučit tak jako řemeslu nebo matematice. Popper považoval Sókrata za politika; byl učitelem a učením uspěl.
Podle Poppera tehdejší athénská moc považovala Sókrata za úspěšného "učitele". Bál se mocenské zvůli a totalitární ideologii autoritativních vládců. Patočka Sókrata za učitele neoznačuje, ale vyzývá k péči o vlastní duši, k hledání celkového smyslu.
W. K. Ch. Guthrie se Sókratovým působením zabývá v kapitolce "Effect on others". Cílem a obsahem Sókratova působení podle Guthrieho byla morální reforma. Guthrie Sókrata za učitele asi považuje. Sókratés může být označen za učitele. Poslední cíl lidského života je zdokonalení mysli. K tomu slouží maieutické zkoumání žákových myšlenek.
Čtěte také: Uloz.to a autorské právo
Teloh se zabývá otázkou, zda Sókrata považovat za učitele nebo vychovatele. Odpovídá na dvou rovinách: Sókratés uvádí partnera k dialektickému sebezkoumání, ale nemůže je vynutit; není za něj odpovědný, partner je odpovědný sám za sebe. Teloh se také ptá, proč Sókratés se svými partnery neuspěl. Jeho metoda je jediná, která může dosáhnout svého cíle. Ptá se, proč se zdá, že poté, co se s nimi stýkal, se někteří lidé stali horšími než předtím, a že Sókratés nedokáže partnera poučit či vychovat. Zdá se, že soulad není snadno nalézt.
Nehamas se zabývá dlouhodobě Sókratem a v různých souvislostech. Proto Nehamas bere zcela vážně Sókratovo tvrzení, že nikoho nic neučí. Nepečoval o duše druhých, ale především o vlastní duši. Sókratés měl žáky. Nehamas jako by obrátil smysl třetí otázky. Odpovídalo skutečnosti, že Sókratés neměl jisté vědění, a proto nemohl učit.
Téma tohoto článku je také ústředním tématem Scottovy monografie. Klade si otázku, zda Sókratovo působení lze či nelze označit za učení. Klíčové je podle něj, zda lze pod působením Sókratovým dosáhnout úspěch. Ptá se na důvod, proč Platón dopřává Sókratovi tak málo úspěchů s jeho partnery. Jeho filosofické poselství má zřejmě mírnit Platónovo publikum v jeho pobláznění či omámení Sókratem. Dialozích nacházíme Sókrata nevědoucího a učitelsky neúspěšného.
Sókratés byl obviněn z kažení mládeže. V Apologii zároveň znamená větší odklon od historického Sókrata. Sókratés byl shledán vinným z bezbožnosti a z toho, že zkazil athénskou mládež svým učením.
Sokrates žil v době přechodu od vrcholu Athénské říše k jejímu úpadku po porážce Spartou a jejími spojenci v peloponéské válce. V době, kdy se Athény snažily stabilizovat a vzpamatovat se ze své ponižující porážky, byl Athénský veřejný soud třemi předními veřejnými osobnostmi donucen soudit Sokrata za bezbožnost a za zkažení aténské mládeže. To byla v kultuře doba, kdy Řekové považovali bohy a bohyně za spojené s ochranou konkrétních měst.
Čtěte také: Rizika pro jakost vody
Podle verze jeho obhajovací řeči prezentované v Platónově Omluvě začal Sokratův život „vychytralce“ z Athén, když se jeho přítel Chaerephon zeptal věštce v Delfách, zda je někdo moudřejší než Sokrates; věštkyně odpověděla negativně. Sokrates, který si to vyložil jako hádanku, se vydal hledat muže, kteří jsou moudřejší než on. Vyptával se mužů z Athén na jejich znalost dobra, krásy a ctnosti. Když zjistil, že nevědí nic, a přesto věřil, že vědí mnoho, došel Sokrates k závěru, že je moudrý jen potud, pokud ví, že neví nic.
Přesto byl shledán vinným a odsouzen k smrti vypitím šálku bolehlavu. Podle Phaeda měl Sokrates klidnou smrt a svůj trest snášel statečně.
Sókratés zůstává fascinující postavou dějin filosofie. Jeho metoda tázání a jeho důraz na mravní hodnoty ovlivnily generace myslitelů. Otázka, zda byl Sókratés učitelem v tradičním smyslu slova, zůstává otevřená a podněcuje k dalšímu zkoumání jeho myšlení a působení.
Čtěte také: Pracovní rizika
tags: #sokrates #ohrozeni #mladeze #argumenty