Oblast solární energetiky je rychle rostoucím trhem. Po propadu kvůli COVID-19 se americké domácí instalace solárních panelů vzpamatovaly a začaly růst. Analytici předpovídají celkovou instalovanou kapacitu ve výši více než 19 gigawattů. Pro srovnání, na konci roku 2019 kapacita dosáhla 13 gigawatt.
Právě daňové dotace mají na svědomí solární rozmach. Solární investiční daňový kredit (ITC) hradí v USA 26 % nákladů souvisejících se solární energií pro všechny zákazníky z domácností i pro podnikatele. Zákazníci se snaží získat dotace, dokud ještě mohou, proto se prodej solárních panelů v nadcházejících měsících pravděpodobně ještě více zvýší.
Rozmachu solární energetiky nahrává i fakt, že konverzní účinnost panelů se během posledních 10 let každým rokem až o 0,5 % zlepšila. Naproti tomu výrobní náklady, a tím pádem i ceny, prudce klesly. Pro koncového spotřebitele to má za následek mnohem nižší počáteční náklady na kilowatt vyrobené energie.
Většinu panelu tvoří sklo a hliník, což představuje přibližně 90 % jeho celkové hmotnosti. Tyto materiály jsou snadněji dostupné a výroba z nich je poměrně jednoduchá. Navíc se stále častěji využívají recyklované materiály, což výrazně zlepšuje ekologickou bilanci výroby panelů.
Nejdůležitějším prvkem pro výrobu solárních panelů je křemík, který díky svým vlastnostem dokáže při dopadu částic slunečního záření uvolnit elektrony a vytvořit elektrický proud. Nejsložitější částí výroby solárního panelu je právě část s křemíkem, konkrétně tvorba tzv. waferů - tenkých desek z křemíku. Jeden 300Wp solární panel potřebuje přibližně 1 kg křemíku.
Čtěte také: Ohřev vody sluncem
V přírodě se křemík vyskytuje nejčastěji ve formě křemičitého písku, který se získává zejména povrchovou těžbou. Tento způsob těžby s sebou nese environmentální dopady, včetně zásahů do krajiny a biodiverzity. Z tohoto důvodu je v mnoha zemích, včetně České republiky, legislativně stanovena povinnost rekultivace, tedy obnovení území po ukončení těžby.
Ve srovnání s těžbou uhlí však nejsou zásahy do krajiny tak devastující. Těžba hnědého uhlí často znamená odstranění desítek až stovek metrů svrchní vrstvy půdy. Krajina po těžbě uhlí je ekologicky i ekonomicky zdevastovaná, protože dlouhodobé zničení půdy, změny ve vodních tocích a trvalé poškození místní biodiverzity mohou způsobit ztrátu zemědělské produkce, znečištění vody a vzduchu a zvýšit náklady na rekultivaci.
Oproti tomu těžba křemičitého písku obvykle zasahuje pouze jednotky až desítky km² v hloubce několika metrů. Nesmíme také zapomínat, že výstavba velkých uhelných elektráren také nebyla bezemisní. Tenkrát se ale jejich dopad na životní prostředí až do 80. Těžba zemního plynu zase často zahrnuje vrtání v moři, což může poškodit mořské ekosystémy. Převoz plynu tankery zase zvyšuje riziko úniků a znečištění. Dále je nutná výstavba plynovodů, které mohou zasahovat do krajiny a ohrozit místní faunu a flóru. V porovnání s těžbou křemičitého písku, která zasahuje menší plochy a většinou nevyžaduje tak rozsáhlé infrastruktury, je těžba plynu ekologicky náročnější.
Po vytěžení se křemičitý písek zpracovává na čistý křemík. Při výrobě jednoho kilogramu křemíku se uvolní přibližně 6 až 9 kilogramů CO₂. Podobné množství emisí vznikne při jízdě autem se spalovacím motorem na vzdálenost mezi 50 a 100 km.
Fotovoltaické panely mají ve srovnání s uhlím nebo plynem výrazně nižší ekologickou stopu. Zatímco spalování fosilních paliv produkuje vysoké emise CO₂, fotovoltaika během provozu neprodukuje žádné emise.
Čtěte také: Úspora s solárními kolektory
Solární energie tak pomáhá nejen snižovat emise skleníkových plynů, ale i zlepšovat kvalitu ovzduší v místech, kde se elektřina vyrábí. U spalování uhlí se kromě CO₂ uvolňuje také oxid uhelnatý, oxid siřičitý a tuhé zplodiny jako popílek a prach, které znečišťují vzduch a mají škodlivý vliv na zdraví. U zemního plynu je situace o něco lepší, protože uvolňuje méně škodlivin, ale i tak při jeho spalování vzniká oxid uhelnatý a oxid siřičitý. Největší problém je ale s úniky metanu při těžbě a přepravě, což je nejhorší skleníkový plyn.
| Zdroj energie | Uhlíková stopa (g CO₂e/kWh) |
|---|---|
| Uhlí | cca 920 |
| Zemní plyn | cca 460 |
| Fotovoltaika | 46 |
| Větrná energie | 12-18 |
| Jaderná energie | 5-6 |
Uvedené hodnoty představují přibližné mediány (střední hodnoty) uhlíkové stopy v celém životním cyklu výroby elektřiny. Skutečné emise se mohou lišit podle konkrétní technologie, lokality, použitých materiálů a výrobních podmínek.
I když výroba a recyklace panelů zahrnují určité emisní náklady, během jejich 20-30leté životnosti generují čistou energii bez emisí CO₂. Na rozdíl od uhlí nebo plynu fotovoltaika při výrobě elektřiny neuvolňuje žádné škodliviny, jako jsou oxidy síry, dusíku nebo prachové částice.
S tím jde ruku v ruce fakt, že dochází k výměně solárních panelů ještě před ukončením jejich životnosti. Autoři studie publikované v Harvard Business Review se obávají situace v průmyslu, kde by samotný objem vyřazených panelů mohl brzy představovat riziko existenciálně škodlivých rozměrů.
Předpoklady Mezinárodní agentury pro obnovitelnou energii (IRENA) očekávají „velké množství ročního odpadu na začátku třicátých let“, které by do roku 2050 mohlo činit 78 milionů tun. Jenomže hrozba je skryta ve skutečnosti, že předpovědi společnosti IRENA jsou založeny na tom, že zákazníci si panely ponechají po celou dobu jejich 30letého životního cyklu.
Čtěte také: Recenze solární plovoucí čističky
Když panely doslouží, čeká je recyklace, při které se materiály jako křemík, sklo a hliník znovu využijí. I menší množství materiálů, jako stříbro a měď, se recykluje, čímž se snižuje potřeba těžby nových surovin. Cena každého fotovoltaického panelu zahrnuje poplatek na recyklaci, který výrobce nebo dovozce platí firmám, které se starají o zpětný odběr a recyklaci starých panelů. Tento poplatek jde do tzv. kolektivního systému zpětného odběru, který zajišťuje recyklaci panelů. Odběr starých panelů a jejich odvoz ale platí provozovatel nebo zákazník.
Existují dva způsoby recyklace solárních panelů:
Energetická návratnost solárního panelu je dnes 1 až 3 roky - během tohoto období vyrobí tolik energie, kolik stálo jeho vyrobení. Po zbytek životnosti už vyrábí energii s nulovými provozními emisemi.
Mezinárodní agentura pro obnovitelnou energii (IRENA) předpokládá, že největší vlna recyklace přijde kolem roku 2050, kdy na celém světě doslouží až 80 milionů FV panelů. Poté bude každý rok potřeba recyklovat asi 6 milionů tun solárních panelů. Agentura počítá se vznikem nových recyklačních firem, pracovních míst a technologií pro recyklaci panelů. Recyklaci fotovoltaických panelů u nás nařizuje zákon.
Sluneční energie je ovlivňována povětrnostními podmínkami a její výroba se mění v průběhu dnů i ročních období. V dlouhodobém horizontu by změna klimatu mohla ovlivnit oblačnost některých regionů a množství solární energie, kterou mohou vyrábět.
Pokud bychom někdy postavili skutečně obří solární farmy, které by se rozkládaly na území celých zemí a kontinentů, mohlo by to mít podobný dopad. Fotovoltaický solární panel je tmavě zbarvený, a tak absorbuje mnohem více tepla než reflexní pouštní písek. Přestože určitý podíl energie přemění na elektřinu, velká část z ní panel zahřívá. Simulace ukazují, že takový zdroj tepla by změnil globální klimatické vzorce, přesunul srážky z tropů a vedl by k tomu, že by se poušť opět zazelenala. Vliv by to mělo také na strukturu oblačnosti a množství sluneční energie po celém světě. Každá z nich vedla ke změnám klimatu v jiných regionech.
Pohled na fotovoltaické elektrárny většinou příjemné pocity nebudí. Zabírají půdu, přinášejí do krajiny další ploty, podle některých hyzdí krajinu. V horším případě provozovatelé pod solární panely aplikují pesticidy proti pleveli či hlodavcům. V lepším případě bývá vše tak důkladně posečené a vyschlé, že na kvetoucí kytku či bzučící hmyz nenarazíte.
Pokud se FVE staví takzvaně na „na zelené louce“, jsou většinou nutné i terénní úpravy: něco vybagrovat, hlínu navézt nebo ji zhutnit. Těmito úpravami se změní vlastnosti půdy, která je navíc zastíněna panely. Tím se přírodní podmínky na místě může změnit podobně, jako kdybyste se přestěhovali z vesnického domku se zahrádkou do sousedství průmyslové zóny.
Údržba FV panelů může přinášet další negativa, například v podobě škodlivých látek, které se dostávají do půdy z přípravků proti korozi nebo usazování prachu. Těmito přípravky bývají panely pravidelně ošetřovány, aby se prodloužila jejich efektivita a životnost. Když ještě přidáme pesticidy proti zarůstání plevelem nebo na hubení nežádoucích živočichů, tak prostor FVE skutečně není místem přátelským k přírodě a k životu.
Zkušenosti z výzkumu biodiverzity FVE elektráren v Bílých Karpatech ukazují, že i mezi řadami solárních panelů může příroda najít útočiště. Během vegetační sezóny 2023 odborný tým botaniků a zoologů pracoviště ENVIROP Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity zkoumal druhové složení vegetace a fauny na území čtyř FVE o celkové rozloze 18 ha. Průzkum se týkal počtu druhů a početnosti populací cévnatých rostlin, motýlů, brouků, pavouků, plazů a ptáků.
Z průzkumu biodiverzity v areálech FVE se dá vyvodit několik doporučení pro podporu druhové bohatosti i v tomto člověkem ovlivněném prostředí. Stačí se inspirovat zásadami hospodaření na podobných typech přírodních stanovišť, jakými jsou například louky. Přestože vegetace může v areálech FVE způsobovat zastínění panelů či zvyšovat jejich znečištění pylem, přítomnost rostlin vždy jednoznačně zlepšuje stav půdy. Půda pak lépe zadržuje vodu a je méně náchylná k erozi. Je tedy nutné vyloučit používání herbicidů a najít kompromis mezi vysokým porostem a vymydleným trávníčkem. Naše zkušenosti naznačují, že jednou až dvakrát ročně kosené travino-bylinné porosty stíhají kvést. Kvetoucí rostliny poskytují úkryt i potravu velkému množství opylovačů a jinému hmyzu, který je potravou například pro ještěrky, ježky, netopýry a ptáky.
Pokud je navíc možnost kolem elektrárny vysadit bobulonosné keře, ptáci si toto místo zcela jistě oblíbí. Z praktického hlediska pro provozovatele FVE tato forma hospodaření znamená výrazně nižší náklady na údržbu. Pozitivního efektu lze dosáhnout i využitím extenzivní pastvy malého dobytka, například ovcí. Ve vhodném počtu ovce udržují porost druhově i výškově pestrý a pokud se vyhneme agresivním odčervovacím přípravkům, jejich trus láká další druhy hmyzu, zejména různé druhy brouků.
Obdobného pozitivního efektu lze dosáhnout i využitím extenzivní pastvy malého dobytka, například ovcí. Je důležité dobře nastavit velikost stáda. Ve vhodném počtu ovce udržují porost druhově i výškově pestrý a pokud se vyhneme agresivním odčervovacím přípravkům, jejich trus láká další druhy hmyzu, zejména různé druhy brouků. Ti pak zpracováním ovčího trusu obohacují půdu o organické látky. Půda s vyšším obsahem organických látek ještě lépe zadržuje vodu i uhlík a je bohatší o další druhy mikroskopických půdních živočichů.
Takzvaná solární pastva není žádnou alternativní novinkou - ve světě se plochy solárních elektráren takto udržují například ve Španělsku, ve Francii, v Anglii, Kanadě, Austrálii i v Japonsku. Extenzivní, tedy méně časté kosení, i pastva na plochách FVE umožňují vznik druhově bohatých polo-přirozených trávníků. Různé druhy rostlin zde hostí různé druhy hmyzu, které jsou atraktivní potravou pro ptáky, netopýry i hmyzožravé savce. Vyšší podíl kvetoucích rostlin láká opylovače (včely, motýly, čmeláky, mouchy, samotářské včely) a také bezobratlé predátory (například střevlíkovité brouky či pavouky).
Pozitivní vliv takového ohniska druhové pestrosti je patrný i na okolních zemědělských pozemcích - v krajině je více opylovačů, více ptactva a drobných predátorů, což znamená lepší úrodu plodin opylovaných hmyzem (např. ovocné stromy) a méně škůdců na hospodářských plodinách. Celkové zlepšení podmínek a zvýšení biodiverzity se pak projeví i tak, že i přímo v areálu FVE natrefíte na chráněné druhy rostlin či živočichů.
Při botanickém průzkumu FVE v Bílých Karpatech byly nalezeny vzácné druhy orchidejí, jako je například pětiprstka hustokvětá (Gymnadenia densiflora), prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata) či kruštík bahenní (Epipactis palustris). Z chráněných živočichů se zde vyskytovaly například skálovky - vzácné druhy pavouků, které mají nejraději suchá a teplá stanoviště.
Příroda pracuje svým vlastním tempem, pomalu, ale vytrvale. Vznik místa bohatého na život chvíli trvá, zvlášť když bylo předtím decimováno nevhodnými zásahy a chemickými látkami. Životnost fotovoltaických elektráren je kolem dvaceti až třiceti let, což je dostatečně dlouho na to, aby se luční společenstva rostlin a živočichů rozvinula do plné krásy a bohatosti, když jim dáme šanci.
I přes určité nevýhody mají vhodně obhospodařované plochy fotovoltaických elektráren možnost stát se ostrůvky biodiverzity v současné intenzivně využívané krajině. Mohou oživit zanedbané lokality na okraji vesnic a měst, poskytnout útočiště původním druhům rostlin i živočichů a přispět k zachování přírody i na místech pozměněných člověkem. Máme tedy příležitost nejen získávat solární energii, ale i podpořit přírodní bohatství a pestrost zemědělské krajiny. A nakonec, když budete procházet kolem elektrárny s pasoucími se ovcemi, kvetoucími rostlinami a poletujícími motýli, dojde i na příjemný estetický prožitek.
Projekt PILATUS, na kterém spolupracuje tým pod vedením Martina Ledinského z Fyzikálního ústavu AV ČR, má za cíl zvýšit výrobní kapacitu fotovoltaických článků v Evropě a současně snížit dopad na životní prostředí. Odborníci plánují využít moduly s vysokou účinností, vyrobené s ohledem na recyklaci použitých materiálů, které splňují nejpřísnější evropské ekologické požadavky. „Plánovaná pilotní linka na výrobu fotovoltaických modulů zvýší současnou celkovou kapacitu výroby fotovoltaických článků v Evropě o třicet procent,“ uvádí Martin Ledinský.
Projekt PILATUS využije patentovanou technologii křemíkových solárních článků s kontakty na zadní straně článků, na jejíž tvorbě se tým českých vědců podílel. Nové solární články budou efektivnější a ekologičtější.
Vhodnou alternativou vůči klasickým solárním panelům by mohla být nová technologie, kterou vyvinuli vědci z Massachusettského technologického institutu. Technologie, označovaná jako "solární koncentrátor", má za úkol sbírat světelné paprsky na velkých plochách jako jsou okenní panely a koncentrovat je do rohů.
Fotovoltaika, neboli solární energie, je jedním z pilířů moderního energetiky. Má nezpochybnitelný vliv na globální energetický trh a přináší řadu výhod, které mění způsob, jakým vyrábíme a spotřebováváme elektrickou energii.
Jedním z hlavních přínosů fotovoltaiky, krom těch environmentálních, je snižování nákladů na výrobu elektřiny. Vzhledem k neustálému vývoji a masové produkci fotovoltaických panelů se solární energie stává cenově dostupnější a ve srovnání s tradičními fosilními palivy zároveň i konkurenceschopnější. Masivní rozšiřování fotovoltaiky postupně snižuje celkové náklady na výrobu elektřiny a cen pro spotřebitele. Nejedná se ale o jediný důvod, proč je solární energie pro trh výhodou.
Díky fotovoltaickým panelům je možné výrobu elektřiny decentralizovat, takže místo velkých elektráren, které dodávají energii do širokých oblastí, mohou jednotlivé domácnosti a firmy využívat k výrobě vlastní solární panely. Výhoda decentralizace spočívá v tom, že zvyšuje energetickou bezpečnost, snižuje ztráty při přenosu a usnadňuje správu energetických sítí.
Solární energie zároveň snižuje naši závislost na fosilních palivech a poskytuje čistý, obnovitelný zdroj energie, který nevypouští žádné emise skleníkových plynů. Posun k obnovitelným zdrojům energie je klíčový pro boj proti klimatickým změnám a ochranu životního prostředí.
Pro spotřebitele může být velmi zajímavý fakt, že domácí fotovoltaické elektrárny hrají důležitou roli při snižování nákladů na elektřinu. Prostřednictvím solárních panelů mohou domácnosti snížit své měsíční účty za elektřinu a v některých momentech je dokonce možné realizovat prodej přetoku do sítě. V takovém případě se nejedná pouze o finanční úsporu, ale příležitost k zisku.
Pakliže si domácnost vyrábí vlastní elektřinu, snižuje se jí tím spotřeba z hlavní sítě, což vede k nižší poptávce po elektřině z tradičních zdrojů. V konečném důsledku to může znamenat, že se sníží cena elektřiny pro všechny spotřebitele. Zároveň rozvoj obnovitelných zdrojů energie tlačí na to, aby se snižovala cena fosilních paliv. I to má pozitivní dopad na ceny elektrické energie.
Investice do fotovoltaiky současně podporují ekonomický růst, jelikož výroba, instalace a údržba solárních panelů vytváří v různých sektorech nová pracovní místa. Výzkum a vývoj nových technologií v oblasti fotovoltaicky navíc podporuje technologický pokrok a konkurenceschopnost na globálním trhu. Mez ně patří vyšší účinnost solárních panelů, lepší systémy pro ukládání energie a pokročilé metody pro sledování a optimalizaci výroby elektřiny. Takové inovace mohou výrazně zvýšit efektivitu fotovoltaických systémů.
Fotovoltaika má kromě ekonomických a ekologických výhod rovněž významné sociální dopady. Zvýšení povědomí o obnovitelných zdrojích energie a podpora komunitních projektů totiž posiluje sociální vazby a podporuje udržitelný životní styl. Udržitelnost nám v současné době může připadat jako pomíjivý trend, nicméně pro budoucnost lidstva je důležitá.
Fotovoltaika v mnoha ohledech prokazatelně mění globální trh.
tags: #solarni #panely #ekologie #vliv #na #životní