Hlasy divokých prasat (Sus scrofa): Život a chování černé zvěře

„Plány revanšistů zhatí naši vepři boubelatí!“ zní nezapomenutelné heslo z filmu Černí baroni. Zatímco však vojín Kefalín na Zelené Hoře vytvořil Ráj socialistických vepřů pouze pro ty domácí čuníky, aby z nich později byly výborné zabíjačkové pochoutky, v ostravské zoologické zahradě mají zkušenost s chovem celkem šesti druhů prasat, a to včetně těch divokých.

Celkem se uvádí 18 druhů prasat, které se původně vyskytují v Africe, Evropě nebo Asii. Osm druhů prasat příbuzných našemu praseti divokému, dva druhy štětkounů, dva druhy bradavičnatých prasat, čtyři druhy babirus a jedno prasátko zakrslé.

Domácí prase bylo vyšlechtěno z prasete divokého, které obývalo rozsáhlé území od západní Evropy a severní Afriky až po jihovýchodní Asii. Na tomto území vytvořilo řadu poddruhů. Z nich minimálně dva daly vznik dnešním domácím prasatům, a to prase evropské (Sus scrofa scrofa) a prase páskované (Sus scrofa vittatus). Proces domestikace sahá do 6.-7. tisíciletí př. n. l.

Prasata patří mezi kytokopytníky (Cetartiodactyla), do podřádu nepřežvýkaví (Suiformes) a čeledi prasatovití (Suidae). Vykastrovaný samec je označován jako vepř. Prasata jsou všežravá, potravu si opatřují pomocí čichu. Prodloužený čenich je vyztužen kostí rypákovou (os rostrum), čenich obsahuje mnoho hmatových tělísek a je uzpůsoben k rytí v půdě.

Samci prasat mají na boku silnou kůži (tzv. „kyrys“), který působí jako štít při ritualizovaných soubojích. Samice si před porodem stavějí hnízda. Selata se rodí pruhovaná.

Čtěte také: Průvodce ptačími hlasy

Rozlišují se ještě dva poddruhy, a to prase divoké středoevropské (Sus scrofa scrofa) a prase divoké karpatské (Suc scrofa attila). Je domestikovaná forma prasete divokého. Samec se nazývá kňour, samice bachyně, mláďata selata.

Vyskytuje se i v teplých a lesnatých částech Asie a v severní Africe. Černá u nás téměř jen oborní zvěři. Svědčí o tom i údaje z ročních odstřelů. Tak v r. 1950 se ulovilo v českých zemích necelých 200 divočáků, v r. V roce 1980 byl již v ČR hlášený jarní kmenový stav 12 038 kusů a odlov byl 11 733.

Velikost a váha divokých prasat jsou značně rozdílné, a to i v rámci téže oblasti. 110 do 150 cm, že jejich ocas, kterému se říká pírko, bývá 15 až 25 cm dlouhý, a že zvěř měří v kohoutku 85 až 95 cm. vyskytují ve váze. Někteří dospělí jedinci váží sotva 150 kg, jiní více než 300 kg.

Základní barva zimního šatu je tmavohnědá až černá; konečky štětin bývají světlejší než vlastní srst. někdy s rezavějšími tóny. Někdy se vyskytují barevné odchylky nebo i skvrny. Je to většinou výsledek zkřížení s domácími prasaty. strana těla je pokrytá tuhými štětinami, osinami, na konci rozdvojenými, vytvářejícími na hřbetě tzv. hřeben. Pod nimi je v zimě hustá vlna. Letní srst je krátká a téměř bez vlny. Černé pírko je poměrně dosti dlouhé a ukončené chvostkem z dlouhých černých chlupů. mají na tmavohnědém podkladu světležluté podélné pruhy.

Pruhování se ztrácí do první podzimní výměny srsti, kdy dorůstají tmavé štětiny. zvěř má zavalité tělo vpředu vyšší, krátký, skoro neznatelný krk a mohutnou hlavu, protaženou do dlouhého rypáku, ryje. Pohlavní rozdílnost se neprojevuje navenek nějak zvlášť patrně, zvlášť u mladé zvěře. jakoby štíhlejší než hlava kňourů. střapec kanců a vemínko vodící bachyně. Černá je společenskou zvěří.

Čtěte také: Článek o hlasech přírody

Se selaty, loňská mláďata, nazývaná lončáky, popřípadě i mladší kňouři. Starší kňouři vytvářejí někdy samostatné, méně početné tlupy. život vedou pouze staří kňouři. K samičí zvěři se připojují pouze v době chrutí, tedy v říji. noční. Přes den žije velmi skrytě v hustých úkrytech; za potravou vychází až pozdě večer a do zálehů se navrací s prvním rozbřeskem. získává svou potravu převážně rytím, tzv.

Doba chrutí je nejednotná. A že k tomu také dochází, vidíme na různě starých selatech. Bachyně bývá březí 112 až 140 dnů, takže se většinou selí v březnu. připraví vystlané lože. Počet selat v jednom vrhu je různý, pohybuje se od 2 do 10 i více kusů.

Prase divoké je velký sudokopytník. Má silné a zavalité tělo na krátkých a překvapivě rychlých nožkách, díky kterým dokáže běžet rychlostí až 50 kilometrů za hodinu. Pro vzhled divočáka je typický dlouhý rypák, kterým rozrývá zem a hledá tam potravu. Ocas má krátký, řídce osrstěný a zakončený štětičkou. Dospělí samci dorůstají délky 120-180 cm a v kohoutku měří 55-100 cm. Jejich hmotnost bývá kolem 50-90 kg, ale byly zaznamenány i kusy s hmotností téměř 300 kg!

Od svého domestikovaného příbuzného prasete domácího se liší především barvou své srsti. Ta je v šedo černá, v létě i rezavě hnědá. Právě odtud dostalo prase své myslivecké pojmenování - černá zvěř nebo černý rytíř.

Počty divočáka ve volné přírodě trvale stoupají a v některých zemích je již považován za vážného škůdce. U nás byla divoká prasata ve volné přírodě do 18. století prakticky vyhubena a chovala se pouze v oborách. Až po druhé světové válce se u nás opět objevila volně žijící divoká prasata, která uprchla ze zrušených obor. Od roku 1950 počet divokých prasat v Česku rapidně vzrůstá a v mnoha oblastech je u nás již přemnoženým druhem. Důvodem k jejich přemnožení je jejich vysoká plodnost, absence přirozených predátorů a schopnost se díky své vysoké inteligenci přizpůsobit aktuálnímu prostředí.

Čtěte také: Latinské názvy ptactva a jejich význam

Divočáci jsou u nás sice přemnožení, přesto je ale mnoho lidí při procházkách lesem nevidělo. Tato velká zvířata totiž žijí skrytým způsobem života a brání se tak před zraky možných predátorů, tedy i člověka. Obvykle žijí ve skupinách kolem 20, vzácně až 50 jedinců.

Přestože se kontaktu s lidmi vyhýbají, stejně k takové situaci může dojít. S ohledem na prasečí hmotnost, rychlost a inteligenci je v takové situaci nejdůležitější nezačít zmatkovat. Nedělejte prudké pohyby, vyhněte se přímému očnímu kontaktu a pomalu odejděte. Prase vás s největší pravděpodobností nechá na pokoji. Pokud ale uvidíte jeho naježenou srst nebo dokonce uslyšíte zlověstné cvakání jeho zubů, je nejvyšší čas připravit se na útěk. Praseti s jeho schopností běžet až 50 km/h neutečete, ale stejně se o to pokuste.

Přes den se divoké prase ukrývá v hustém houští nebo v rákosí u rybníku, aktivní je teprve navečer. Jeho vášní je válení se v bahnitých tůních. Po takovéto koupeli můžeme divočáky vidět obalené silnou vrstvou bláta, které po zaschnutí tvoří pevný krunýř.

Po takové koupeli se vždy vydá pro něco k snědku, jako jsou například kořínky, různé plody a semena. Samice divokých prasat pohlavně dospívají v 8. až 10. měsíci života, samci přibližně ve věku 2 let.

Páření (chrutí) probíhá v podzimních a zimních měsících (listopad, prosinec, leden). Bachyně po 15 - 16 týdnech (březen až květen) porodí 3 - 12 selat, samotnému porodu říkají myslivci metání. Těsně před vrhem se samice odpojuje od své skupiny a zpět se k ní připojuje až v době, kdy jsou již selata odrostlá.

„O prasatech panují některé nelichotivé mýty, zejména stran čistoty, přitom se ale jedná o čistotná a také velmi inteligentní zvířata. Někdo dokonce chová vybraná domácí plemena jako domácí mazlíčky. A připomíná, že ačkoliv se o prasatech říká, že jsou špinavá, jedná se o velmi čistotná zvířata, která si nelehají do vlastních výkalů, pokud k tomu nejsou donucena například v malém chlívku.

Prasata se objevují v názvech obcí (Vepříkov, Vepřová a další), na vlajkách některých obcí jsou vyobrazeni kanci. Ze Starých pověstí českých je známá pověst O Bivojovi. Zajímavá je i legenda o vzniku pokladničky ve tvaru prasátka: v 15. století se levné domácí nádoby dělaly z jílu zvaného pygg - kvůli podobě tohoto slova s výrazem pig (prase) nakonec začali hrnčíři dělat nádoby na mince ve tvaru prasat.

tags: #hlasy #divokých #prasat #sus #scrofa

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelné výtvarné potřeby pro děti
• Revitalizace brownfieldů v ČR
• Průvodce pěstováním rozrazilu
• Význam vodních ploch pro biodiverzitu
• Odstranění černých skvrn