Soubeh Týrání a Ohrožení Výchovy Dítěte v Českém Právu

Ochrana rodiny a dětí je v České republice zaručena řadou mezinárodních závazných dokumentů a ústavněprávními předpisy, zejména článkem 32 Listiny základních práv a svobod. Rodina je tradičním základním prvkem lidské společnosti, který zajišťuje její kontinuitu a budoucí perspektivu.

Trestné činy proti rodině a dětem jsou zařazeny do hlavy IV. zvláštní části trestního zákoníku, hned za trestněprávní ochranu lidského života, zdraví, tělesné integrity, osobních svobod, nedotknutelnosti a důstojnosti.

Dítětem se podle ustanovení § 126 trestního zákoníku rozumí osoba mladší osmnácti let, pokud trestní zákoník nestanoví jinak. Odlišně vymezuje pojem „dítě“ zákon o soudnictví ve věcech mládeže, který v rámci pojmu „mládež“ rozeznává děti mladší patnácti let a mladistvé jako osoby ve věku od patnácti do osmnácti let.

Trestné činy proti rodině a dětem

Pachatelem trestných činů podle § 200 až § 204 může být kdokoliv. Pachatelem trestných činů podle § 195 až § 198 a § 201 odst. 1 písm. d) může být jen ten, kdo má zvláštní povinnost podle rodinného práva (například povinnost výchovy dítěte na základě rodičovské odpovědnosti, výživy dítěte atd.

Objektem této skupiny trestných činů je zájem společnosti na uplatnění institutu monogamie (§ 194 TZ) a dále zájem na řádné výchově, výživě, tělesném a duševním vývoji dítěte.

Čtěte také: Klíčové aspekty rozsudku ve věci týrání

Z hlediska subjektivní stránky převažují v hlavě IV trestné činy s úmyslným zaviněním. Zavinění z nedbalosti postačí u trestných činů zanedbání povinné výživy podle § 196 odst.1 TZ a ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1, 2 TZ („byť i z nedbalosti“).

Navazování nedovolených kontaktů s dítětem

Trestný čin navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle § 193b zákona č. 40/2009 Sb., tedy trestního zákoníku, byl do českého právního řádu zaveden novelou účinnou od 1. 8. 2014. V současné době totiž náš trestní zákoník postihuje navazování nedovolených kontaktů s dítětem jakoukoliv formou, a nikoli jen prostřednictvím informačních či komunikačních technologií, jak směrnice EU vyžadovala.

Skutková podstata tohoto přečinu zní: „Kdo navrhne setkání dítěti mladšímu patnácti let v úmyslu spáchat trestný čin podle § 187 odst. 1, § 192, 193, § 202 odst. 1, 2, § 203 nebo § 204, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.“ Tato sociální síť umožňuje dobře propojovat profily a chatování, uživatel získává pocit, že ví, s kým komunikuje. Živnou půdou pro tyto pachatele jsou nejčastěji zcela otevřené nezabezpečené profily dívek a chlapců ve věkovém rozmezí zhruba 10-14 let, plné osobních údajů a více či méně vylepšených fotografií, často i naivně provokativního rázu.

K naplnění objektivní stánky tohoto přečinu dochází ve chvíli, kdy pachatel navrhne dítěti mladšímu patnácti let osobní setkání s úmyslem spáchat na něm jeden z trestných činů vyjmenovaných v ustanovení § 193b trestního zákoníku, popř. Pro takové jednání je charakteristické, že pachatel kontaktuje vytipovanou osobu a naváže s ní komunikaci skrze informace, které se dozvěděl z jejího profilu. Nejprve získává důvěru, často poskytuje i drobné dárky, které může zaslat online, a postupně ladí komunikaci sexuálním směrem, zasílá fotografie a videa a požaduje to samé na oplátku.

Později začne požadovat osobní setkání, a pokud dítě odmítne, přistoupí k vydírání, kdy hrozí zveřejněním jemu zaslaných fotek a videí a vzájemné komunikace. Ačkoliv je osobní setkání cílem pachatele, nemusí k němu vůbec dojít. Pro spáchání tohoto přečinu není nutné, aby se schůzka uskutečnila, k dokonání dochází již ve chvíli návrhu osobního setkání, jedná se o předčasně dokonaný trestný čin.

Čtěte také: Judikatura v případu Tyrani Jednočinný Souběh

Domácí násilí a ohrožování výchovy dítěte

Nikoli každé domácí násilí je trestným činem. Týrání nemusí mít nutně jen povahu fyzického násilí, ale může spočívat i v působení psychických útrap, ekonomického násilí, vyvolání stavu sociální izolace, v činění schválností apod., popř. může jít o kombinaci více forem.

Přítomnost dítěte u domácího násilí mezi dospělými osobami dle obvyklé praxe nebude posuzována jako dítěte, tj. týrání svěřené osoby ve smyslu § 198 trestního zákoníku, neboť jednání směřuje vůči jiné osobě, než je dítě. Jednání pachatele však v některých případech může být posouzeno jako trestný čin ohrožování výchovy dítěte dle § 201 trestního zákoníku.

Jak je z definice zřejmé, postihuje tento trestný čin dvě oblasti jednání, kdy rozlišovacím prvkem je zejména skutečnost, v čem rodič při výkonu rodičovské odpovědnosti selhal či pochybil. První kategorie (shrnutá v písm. a)-c) výše) se týká případů, kdy rodič umožňuje či dokonce povzbudí chování dítěte, které je nežádoucí. Jde tedy zejména o porušení povinnosti rodiče zajišťovat dítěti výchovu a vzdělání a péči o jeho mravní vývoj. Druhá kategorie (písm. d) výše) zahrnuje jednání, kdy dítě nedostává od rodiče potřebnou ochranu nebo péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový vývoj, ale rovněž i mravní vývoj.

Příkladem této rozhodovací praxe je usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2019, sp. zn. 4 Tdo 1293/2018 (dále jen „Rozhodnutí 1“). Soudy jednoznačně dovodily, že „pokud je dítě přítomno domácímu násilí, není vyloučeno jednání pachatele posoudit jako jednočinný souběh trestného činu podle § 199 tr. zákoníku a podle § 201 tr. zákoníku, když obviněný tím, že týral svoji manželku za přítomnosti nezletilých dětí, tímto jednáním zároveň ohrožoval citový a mravní vývoj svých nezletilých dětí. Je tomu z toho důvodu, že zásadně platí, že každý skutek má být posouzen podle všech zákonných ustanovení, která jsou jím naplněna.“

Není-li nutné pro naplnění skutkové podstaty ohrožování výchovy dítěte, aby bylo nutno vyhledat odbornou pomoc pro dítě. V posuzovaném případě bylo nutno odbornou pomoc vyhledat jen pro jedno dítě, u druhého tomu tak nebylo. Soud přesto trestněprávní odpovědnost pachatele dovodil i vůči tomuto druhému dítěti s tím, že tento syn naopak jednání obviněného v jisté míře bagatelizoval, což svědčí o tom, že protiprávní jednání obviněného akceptoval a v podstatě ho považuje za určitou normu chování v rodinných vztazích, takže se zvyšuje nebezpečí, že takové protiprávní chování bude v budoucnu považovat za zcela běžné a normální.Důraz je zde kladen jak na citový, tak i na mravní vývoj, což odpovídá tomu, v jakých oblastech je v těchto případech dítě zasaženo nejvíce.

Čtěte také: Náprava a finanční postih

Judikatura

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, ze dne 27. 1.: Po tzv. velké novele trestního řádu (zákon č. 265/2001 Sb.) nastala ohledně pokračujícího trestného činu zvláštní situace, protože se rozdělil režim jednoty skutku v trestním právu procesním a hmotném, z hlediska procesního jsou dílčí útoky samostatnými skutky, o nichž je třeba vždy rozhodnout (§ 12 odst. 12 tr. řádu), zatímco z hlediska hmotněprávního jde stále i po této novele o skutek jediný, za který následuje též jediný trest.

Cílem bylo, aby vždy všechny dílčí útoky téhož pokračujícího trestného činu, byť by o nich bylo vedeno samostatné řízení, byly uvedeny pohromadě v jediném rozsudku, který zahrne celý v té době známý a prokázaný rozsah pokračujícího trestného činu. Respektuje se totiž tím povaha pokračujícího trestného činu jako jediného skutku z hlediska trestního práva hmotného, a proto závěry o něm v určitém okamžiku musí být uvedeny vždy v jediném pravomocném rozsudku, byť by o jeho dílčích částech (útocích) probíhala samostatná řízení.

tags: #soubeh #tyrani #ohrozeni #vychovy #ditete

Oblíbené příspěvky:

• Volné kempování ve Slovinsku
• Šlapanice a ekologická zátěž
• Emise při výrobě vodíku
• O létajících přáních
• Filtry pro odsávání pilin