Nejvyšší soud České republiky se v neveřejném zasedání dne 21. 8. 2024 zabýval dovoláními S. K. a M. K. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2024.
Předmětem řízení byla trestní věc vedená u Okresního soudu v Jičíně, sp. zn. I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2024, č. j. 11 To 29/2024-810, a rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 20. 9. 2023, č. j. II.
Rozsudek Okresního soudu v Jičíně
Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 20. 9. 2023, č. j. 1 T 67/2021-750, byli obvinění S. K. a M. K. uznáni vinnými ze zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku a přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku.
Jednalo se o období nejméně od listopadu 2019 do 22. 7. 2020 v obci XY, kde měli v péči nezletilé děti AAAAA, BBBBB, CCCCC, DDDDD, EEEEE a FFFFF, které byly dne 22. 7. 2020 přijaty do Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc XY.
Obvinění měli při výchově používat fyzické i psychické násilí, zejména obviněný S. K., který děti bil otevřenou dlaní a koštětem. Děti byly omezovány v osobní hygieně, v důsledku čehož byly opakovaně zavšivené a onemocněly svrabem. Dlouhodobě žily v nevhodných hygienických a celkově neutěšených podmínkách a byly vystaveny hrubému zacházení a vulgárnímu slovnímu napadání.
Čtěte také: Judikatura v případu Tyrani Jednočinný Souběh
Chování obou rodičů považují za běžnou normu, jejich vztah k nim je ambivalentní. Oba obžalovaní se dopouštěli výše popsaného jednání na nezletilých dětech i přesto, že v minulosti byli za dlouhodobé závažné nedostatky shledané v jejich péči šetřeni a projednáváni v rámci trestního i správního řízení.
Na základě pravomocného rozhodnutí soudu byly pro závažné nedostatky v péči rodičů nezletilé děti umístěné do ústavního zařízení. Toto krajní opatření bylo později na základě rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou zrušeno a nad nezletilými dětmi stanoven soudní dohled.
Současně jim byla opakovaně dávána šance na zlepšení poměrů ve vztahu k nezletilým dětem, poskytovány různé sociální služby státních úřadů i neziskových organizací včetně vyplácení státních sociálních dávek a dávek hmotné nouze, ale přes veškerou dostupnou odbornou pomoc a finanční podporu svůj přístup k nim jako rodiče nezměnili, naopak celou situaci vystupňovali tak, že se jejich rodina musela z pronajatého bytu obývaného v XY vystěhovat a nezletilým dětem hrozilo, že zůstanou zcela bez zabezpečení, což nakonec vedlo dne 22. 7. 2020 k jejich umístění do Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc XY, následně k nařízení ústavní výchovy na základě rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11. 1. 2021 pod č. j. 0 P 129/2015-1969, 23 P a Nc 291/2020, a ze strany MěÚ v Hořicích, Odboru zdravotní a sociální péče pak i k podání trestního oznámení na PČR.
Obviněný byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Obviněná byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let.
Odvolání a dovolání
O odvoláních obou obviněných proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 27. 2. 2024, č. j. 11 To 29/2024-810. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Milana Plíška dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř., přičemž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) uplatnil v jeho druhé variantě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr.
Čtěte také: Náprava a finanční postih
Obviněný především namítá, že pokud odvolací soud dospěl k závěru, že v odvolání není žádná nová argumentace, tak takový názor není správný. Oba soudy se nevypořádaly s obhajobou obviněného. Nevypořádání se s obhajovací argumentací odvolacím soudem považuje obviněný ze porušení jeho práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1. Obviněný má za to, že závěr o tom, že obviněný omezoval děti v osobní hygieně je v rozporu se sdělením obce XY, konstatující špatný technický stav objektu bydlení i s výpověďmi svědkyň J. H. a M.
Za účelem prokázání poměrů v bytě v obci XY a způsobu života odsouzeného a jeho rodiny v bytě v obci XY navrhoval odsouzený rovněž provedení důkazů spočívajících v záznamu televizní reportáže natočené společností TV Nova s.r.o. a ve výslechu autora této reportáže P. B. (reportéra společnosti TV Nova s.r.o.) Tyto důkazy mohly zásadním způsobem přispět k učinění rozhodných skutkových zjištění. Obviněný označil závěr, že on a obviněná měli používat při výchově nezletilých dětí fyzické i psychické násilí a nezletilé děti měly být z jejich strany vystavovány hrubému zacházení a vulgárnímu slovnímu napadání v rozporu s peticí vlastníků nemovitostí v ulici XY, XY (provedené jako důkaz) však vyplývá, že si sousedé stěžují na „neustálý, nesnesitelný hluk“ vytvářený všemi členy rodiny odsouzeného včetně nezletilých dětí. V předmětné petici je doslova uvedeno „řev, hluk a nepořádek dělají všichni“. Závěr o fyzickém týrání považuje obviněný za rozporný se zprávou praktické lékařky pro děti a dorost E. B. ze dne 20. 5.
Obviněný namítal nedostatky výroku rozsudku soudu prvního stupně, které odvolací soud nenapravil. Podle obviněného z výroku soudu nevyplývá, že by obviněný spáchal trestné činy úmyslně. Soud prvního stupně pouze popisuje jednání obviněného, ale není popsáno, jaké následky mělo jeho jednání způsobit. Obviněný má za to, že popsaný skutek nenaplňuje právní kvalifikaci užitou soudem. Popis skutku nijak neřeší existenci a formu zavinění. Není zřejmé, z čeho soud prvního stupně dovodil existenci subjektivní stránky příslušných trestných činů. Z provedených důkazů neplyne, že by se měl obviněný dopustit úmyslného týrání osoby žijící ve společném obydlí nebo ohrožování výchovy dítěte. Nebylo přihlédnuto k rozumovým schopnostem obviněného, jeho vzdělání či sociálním dovednostem. Nebylo rovněž přihlédnuto k nepříznivým sociálním poměrům rodiny a náročné péči o šest dětí. Obviněný se zajímal o děti i po umístění do Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc i o jejich školní docházku. Obviněný rozvíjí úvahu, že podmínky nezletilých dětí a celková atmosféra v rodině nebyly důsledkem úmyslného jednání obviněného směřujícího k týrání a ohrožení výchovy nezletilých dětí, ale jednalo se o důsledek celkově nepříznivých poměrů obviněných.
Z provedených důkazů, zejména výslechů svědků, plyne, že i samotné nezletilé děti byly velmi temperamentní a vytvářely hluk, chaos a nepořádek. S tím souvisí i skutečnost, většina dětí odsouzeného má snížený intelekt a nezletilý AAAAA dokonce trpí výraznými zdravotními obtížemi. Záměrem obviněného rozhodně nebylo nezletilým dětem škodit. Obviněný zvolil takový způsob výchovy a reakce na chování dětí, jehož byl s ohledem na své výchovné předpoklady schopen, a který považoval za adekvátní. Obviněný si přitom rozhodně nebyl vědom toho, že by jeho jednání mohlo být v neprospěch nezletilých dětí. Proto obviněný trvá na tom, že svým jednáním nenaplnil subjektivní stránku předmětných trestných činů ve formě úmyslu. Je také přesvědčen, že se nedopustil ani nedbalostního protiprávního jednání. Z rozsudku nevyplývá, v čem je spatřováno naplnění subjektivní stránky trestných činů. Obviněný zdůraznil, že úmysl pachatele nelze jen předpokládat, nýbrž musí být prokázán s tím, že samotná případná lhostejnost je nedostatečná. V rámci zkoumání subjektivní stránky musí být bráno v potaz, zda si pachatel byl vědom toho, že se chová nevhodně, a s jakým cílem a záměrem dané jednání činil, a zda si byl vědom negativních následků. Významné pochybnosti lze podle obviněného vznést i k samotné otázce, jakým způsobem se obviněný ke svým dětem choval. Obviněný od počátku trestního řízení popírá, že by se vůči nezletilým dětem dopouštěl fyzického nebo psychického násilí, které by naplnilo znaky týrání.
Podle obviněného se soudy měly zabývat i zásadou subsidiarity trestní represe. Je přesvědčen, že poměry v rodině odsouzeného a jeho manželky M. K. měly být primárně řešeny prostředky rodinného a sociálního práva, nikoliv formou trestní represe. Ve vztahu k výroku o náhradě nemajetkové újmy obviněný namítá, že jednak je tato náhrada vázána na jeho odsouzení (přičemž důvodnost tohoto odsouzení zpochybňuje), a jednak odvolací soud (stejně jako předtím okresní soud) posoudil danou věc nesprávně. Zároveň tvrzené následky (které jsou předpokladem uložení povinnosti k náhradě nemajetkové újmy) nejsou součástí skutkové věty podle odsuzujícího rozsudku. Provedené dokazování (včetně znaleckého posudku PhDr. Václava Mrštíka) neposkytuje oporu pro závěr, že by nezletilým dětem v příčinné souvislosti s jednáním obviněných vznikla újma. Zároveň prováděné dokazování (a to ani znalecký posudek PhDr. Václava Mrštíka) neposkytuje podklad pro to, aby případná újma nezletilých dětí mohla být vyjádřena v penězích. Tato problematika přitom s ohledem na svoji složitost podle obviněného zjevně přesahuje rámec adhezního řízení.
Čtěte také: Agrivoltaika: Český model
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2024, č. j. 11 To 29/2024-810, a napadený rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 20. 9. 2023, č. j. 14. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podala i obviněná prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Dagmar Satrapové dovolání, jež opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. Již od počátku zahájení trestního řízení se obviněná M. K. hájila tím, že se zažalovaných trestných činu nedopustila.
Především ze žádného provedeného důkazu nevyplynulo to, že by odsouzená při výchově dětí používala fyzické či psychické násilí. Z provedených důkazů, především z výpovědi nezletilých dětí, a to zejména nezletilé BBBBB, která i dle znalce psychologa byla schopna nejobjektivněji hodnotit situaci v rodině, vyplývá, že obviněná se naopak snažila nezletilé děti před jednáním otce chránit, zastávala se jich, přičemž ona sama byla naopak také předmětem fyzického násilí ze strany obviněného. Nebylo ani prokázáno, že by o děti nepečovala. Skutkové zjištění soudů, že se odsouzená M. K. dopouštěla proti dětem fyzického a psychického násilí, tak nemá oporu v provedených důkazech. Stejně tak závěr obou soudů, že děti byly ze strany obviněné omezovány v osobní hygieně, nemá oporu v provedených důkazech.
Stejně tak i přečin ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku je trestným činem úmyslným, pachatel si přinejmenším musí být vědom toho, že to, co se v rodině děje, může ohrozit rozumový, citový či mravní vývoj dítěte. Obviněná si jako simplexní osoba se zmenšenou ovládací schopností nebyla schopna toto uvědomit, snažila se jako každá jiná matka, potřeby dětí dle svých schopností uspokojit.
Obviněná je tedy toho názoru, že oba soudy dospěly na základě provedení a hodnocení jednotlivých důkazů ve vztahu k ní k nesprávným právním závěrům, nerespektovaly princip individuální viny, ani odpovědnosti za zavinění. Dle zásady individuální odpovědnosti vyplývá, že soudy by měly trestat osoby za jejich vlastní jednání za situace, kdy trestní právo nezná odpovědnost za cizí vinu. Stejně tak si trestaná osoba musí být možností spáchání trestného činu svým jednáním alespoň vědoma. Obviněná si zřejmě nebyla schopna uvědomit, že by svým jednáním mohla trestný čin spáchat. Stejně tak, jestliže ona nezletilé děti fyzicky netrestala, naopak se jich snažila zastávat, pak by neměla být trestána za to, že její manžel, jehož jednání nebyla schopna zkorigovat, děti fyzicky trestal.
Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2024, č. j. 11 To 29/2024-810, a napadený rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 20. 9. 2023, č. j. 20. Pokud jde o konkrétní námitky obviněného, tak namítá-li porušení svého práva na spravedlivý proces postupem odvolacího soudu, který se nevypořádal s jeho odvolacími námitkami, k této části jeho námitek se nelze blíže vyjádřit. Poukazuje-li obviněný na rozpory v provedených důkazech a rozhodných skutkových zjištěních soudu prvního stupně, podle státní zástupkyně nelze shledat extrémní rozpory.
Obviněný dále výslovně namítá, že „popsaný skutek nenaplňuje právní kvalifikaci zvolenou okresním soudem“. Primárně sice svou další argumentaci cílí na nenaplnění subjektivní stránky a nedostatek jejího zachycení v popisu skutku, ale v kontextu celého dovolání je zřejmé, že fakticky se jeho námitky dotýkají i otázky objektivní stránky trestných činů, jimiž byl shledán vinným.
Trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí, jehož spácháním byli oba obvinění shledáni vinnými, je upraven v § 199 tr. zákoníku a nikoli v § 198 tr. zákoníku, který je v rámci právní kvalifikace jejich jednání uváděn v rozsudku soudu prvního stupně. S tím souvisí i pochybnosti o zvolené právní kvalifikaci jejich jednání jako trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí, neboť obvinění měli týrat své nezletilé děti, tj. osoby, které byly v jejich péči a výchově ve smyslu § 198 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž trestný čin týrání svěřené osoby podle § 198 tr. zákoníku je v poměru speciality k trestnému činu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 tr. zákoníku. Trestní stíhání obviněných přitom bylo zahájeno pro zločin týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zákoníku a přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, nicméně obžaloba byla zjevně v důsledku písařské chyby podána pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 198 odst. 1, 2 písm. c) a d) tr. zákoníku a přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst.
tags: #soubeh #tyrani #ohrozeni #vychovy #ditete #judikatura
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]