Současné environmentální umění: Charakteristika

Již od 60. a 70. let 20. století se dotýká environmentální problematika i prostoru umění, přičemž v posledních dvaceti letech můžeme hovořit o důsledné tematizaci v rámci tzv. environmentálního umění nebo eco artu. Článek zmiňuje a na příkladech prezentuje některé cíle a prostředky tohoto umění a srovnává je s oblastmi klíčových kompetencí EVVO. Nalézá mezi nimi shody a prostor, který je širší a rozmanitější, než se může jevit z úhlu tradičních pohledů.

Environmentální výchova jako klíč k budoucnosti

V dnešní době, kdy se potýkáme s mnoha ekologickými problémy, je environmentální výchova klíčová pro budoucnost našich dětí a celé planety. Je nezbytné, aby se mladé generace učily o ochraně životního prostředí, ekologické zodpovědnosti a udržitelnosti. Důležitost environmentální výchovy ve škole tak spočívá nejen ve vzdělávání, ale i v utváření aktivního vztahu dětí k životnímu prostředí.

Naše škola se neustále snaží vychovávat žáky k aktivnímu přístupu k těmto otázkám a to nejen v rámci samostatného předmětu, ale i při různých aktivitách, které propojují teoretické poznatky s praktickými zkušenostmi. V devátém ročníku je na naší škole vyučován předmět environmentální výchova, kde se žáci seznamují s tématy ekologie, ochrany přírody, recyklace a udržitelného rozvoje. Tento předmět poskytuje důležité teoretické základy, které se následně aplikují v praxi.

Aktivity a projekty v environmentální výchově

V letošním roce se naše škola vymyslela unikátní projektu „Příběh krajiny“, který je spojen s knihou „Šikmý kostel“ od Karin Lednické. V rámci tohoto projektu zkoumáme náš region a jeho specifika, čímž posilujeme vztah žáků k místní přírodě a kultuře. Součástí našich aktivit je také přechod Beskyd, během něhož se žáci seznamují s krásami přírody, sbírají zkušenosti a učí se o ochraně přírody.

Pravidelné exkurze do zoo, včetně noční prohlídky, umožňují žákům pozorovat zvířata a dozvědět se o jejich biotopu a ochraně ohrožených druhů. Dále se každý rok snažíme organizovat školy v přírodě s environmentální tematikou, kde se děti učí praktické dovednosti a váží si přírody kolem nás. Naše škola také pravidelně pořádá ukázky práce s dravci, které nám přiváží místní sokolník. Tyto akce žákům umožňují pochopit důležitost dravců v ekosystému. Navíc se aktivně zapojujeme do projektu Světová škola, který se věnuje globálním problémům, včetně témat environmentální udržitelnosti. Tento projekt motivuje žáky, aby přemýšleli o svém vlivu na svět a hledali řešení pro udržitelnost.

Čtěte také: Český pohled na ekologii

V rámci projektového vyučování v environmentální výchově využíváme pozemek školy k různým praktickým aktivitám, jako je zahradničení a pozorování přírody. Tímto způsobem se žáci učí, jak se správně starat o přírodu a jak ji chránit. Hospodaření na školní zahrádce navíc poskytuje žákům příležitost zapojit se do ekologického pěstování rostlin a učit se o důležitosti přírodních cyklů.

Je důležité zdůraznit, že environmentální témata se dotýkají každého předmětu, ať už je to biologie, zeměpis, fyzika nebo umění. Naše škola se snaží integrovat tyto hodnoty do každodenní výuky, aby se žáci stali uvědomělými občany schopnými nést odpovědnost za naši planetu.

Environmentální estetika: Vnímání přírody

Environmentální estetika kritizuje obvyklý přístup k vnímání přírody, jako by to byl nějaký výhled krajináře či fotografa. Estetická hodnota přírody i krajiny je důležitá pro mnohé z nás, motivovala často první pokusy přírodu chránit a dnes ji zmiňuje i zákon jako jeden z důvodů ochrany krajinného rázu nebo chráněných území, zejména přírodních památek.

Paradoxem je, že estetika jako odvětví filosofie víc než století krásu přírody přehlížela. Její jméno je stejně jako v případě environmentalismu odvozeno od environmentu - prostředí, přesto je však environmentální estetika soustředěna především na prostředí přírodní a náš vztah k tomuto prostředí. Čtenáře z přírodovědeckých či ochranářských kruhů jistě potěší, že tento proud, na rozdíl od předchozí filosoficko-estetické tradice, považuje za zásadní pro estetický zážitek s přírodou i přírodovědecké znalosti.

Když se podíváme do historie estetiky jako filosofické disciplíny, pak na jejím počátku v druhé půli 18. století vidíme enormní zájem o estetické fenomény v přírodě. Environmentální estetika kritizuje rovněž přístup, podle něhož se na přírodu díváme, jako by byla nějakým individuálním objektem nezávislým na svém prostředí - asi jako je umělecké dílo poměrně nezávislé na stěně, na které visí či před kterou stojí. Příroda ale nezná žádné rámy a podstavce.

Čtěte také: Úvod do ekologie - recenze

Odlišnosti vnímání přírody a umění

Až na výjimky se totiž doposud v rámci evropské kultury uvyklo hledět na přírodu jako na umělecké dílo. Podle Hepburna je například zřejmá jistá "bezrámcovost" přírody - přírodní objekty nemají žádné předem stanovené rámce ani podstavce (jsou frameless), určující perspektivu jejich vnímání, a to nejen ve fyzickém smyslu. Když něco leží za rámcem uměleckého díla, jako třeba stěna za sochou či obrazem v galerii, normálně se to nestává součástí našeho estetického zážitku. U přírody je tomu ale jinak, můžeme vždy rozšířit naše pole o další části krajiny či další přírodní objekty.

Také - na rozdíl od většiny uměleckých děl - je divák přírodou obklopen, a současně se v ní může pohybovat. Na rozdíl od uměleckého díla je vnímatel v jiné, svým způsobem dvojí roli. Při vnímání přírodních krás je podle Hepburna vnímající oddělen, vytržen z běžné žité zkušenosti s přírodou, tj. nehodnotí ji z funkčního pohledu (obdivuji-li krásu lesa, nehodnotím ho z hlediska jeho použitelnosti na otop). Současně je ale divák i intenzivně zapojen ve formě svého pohyblivého „umístění“ přímo uvnitř přírodního prostředí. Dalo by se říci, že je současně hercem i divákem. Příroda není umělecké dílo. A to ani ve chvílích, kdy nám například západ slunce připadá „kýčovitý“.

Další odlišností od umění je pak i rozdíl v libosti, založené na uchopování odlišné smysluplnosti celku uměleckého díla (stvořeného autorem a v určitém kontextu) i přírodního objektu či krajiny, která je tu „sama od sebe“, není vytvořena s nějakým záměrem. Při vnímání přírody se také uplatňují další fenomény, které při vnímání umění do hry nevstupují, např. shledávání analogických struktur u různých přírodních jevů i objektů - stejnou strukturu žilkování listu vidím i ve struktuře celého stromu, chomáče pýru mohou být obdobou mraku či srsti a obdivuji se těmto analogiím.

Environmentální výchova a výtvarné umění

Environmentální výchova jako průřezové téma má vedle tradičního přírodopisu společný průnik s celou řadou dalších vyučovacích předmětů. Mám za to, že široké pole environmentálních témat je možné (a vhodné) využívat nejen v předmětech přírodovědných, ale v zásadní míře také v oblasti humanitních oborů.

Úvod, ve kterém hledám vztah mezi výtvarnou a environmentální výchovou, otevřu poukázáním na to, že v publikacích zaměřených na environmentální vzdělávání se často klade důraz na uchopení estetické stránky přírody jako nástroje k budování pozitivních afektivních stránek vztahu k přírodnímu prostředí. Pro utváření pozitivních postojů k přírodě je třeba rozvíjet a podporovat vnímavost žáků. Výtvarný estetický rozměr se uplatní například kresbou při vyjadřování vztahu ke krajině, ve které žák žije. Kultivace žáků v jejich schopnostech vcítění a vytváření citových vazeb k prostředí patří podle Nedvědové (1999) k výtvarně výchovným cílům předmětu výtvarná výchova.

Čtěte také: Ekologická likvidace

Krajina, přírodní prostředí a nejrozmanitější přírodní artefakty jsou skutečně skvělými prostředníky pro kultivaci žáka v oblasti estetiky i citlivosti k přírodě, nicméně tento článek je zaměřen na méně spektakulární kontakt výtvarné výchovy s problematikou životního prostředí. V následujících odstavcích se pokusím popsat pokus propojení výtvarné výchovy s environmentální problematikou ekologicky šetrného spotřebitele, přesněji s grafickým označováním ekologicky šetrných výrobků.

Ekoznačky a environmentální výchova

Takzvané ekoznačky jsou ve své podstatě loga. Z výtvarného hlediska jsou to jakési jednoduché obrázky, popř. piktogramy. Estetická kvalita loga se ve světě grafiky bere velice vážně, takže z hlediska výtvarné estetiky máme na žáky při tvorbě log adekvátní nároky (v kontextu RVP lze tuto činnost zařadit do učiva Rozvíjení smyslové citlivosti - smyslové účinky vizuálně obrazných vyjádření). Z hlediska tradičního pojetí environmentálních prvků ve výtvarné výchově je práce na vytváření log poněkud neobvyklá, jelikož nevyžaduje přímý kontakt s přírodou.

Už od sedmdesátých let se zejména ve Spojených státech amerických objevil tlak jisté skupiny spotřebitelů na výrobce, aby poskytovali zboží, jehož výroba (popřípadě provoz a údržba) by příliš nezatěžovala životní prostředí. Požadavek institucionálně kontrolované ekoznačky se poprvé prosadil v tehdejší Spolkové republice Německo, kdy vznikla první ekoznačka Der Blaue Engel (Modrý anděl).

Domnívám se, že vedle rodiny je škola právě tou institucí, ve které by žáci měli získat informace o možnostech jednání ekologicky šetrného spotřebitele. Vedle snahy o šetrnou dopravu a šetrné bydlení je spotřebitelský svět významnou oblastí, ve které může běžný člověk pozitivně ovlivňovat životní prostředí. V kontextu průřezového tématu environmentální výchova Rámcového vzdělávacího programu patří problematika šetrného spotřebitele do tematického okruhu Vztah člověka k prostředí - náš životní styl (spotřeba věcí, energie, odpady, způsoby jednání a vlivy na prostředí).

Žákům jsou ukázány tradiční značky jako Ekologicky šetrný výrobek, ekologicky šetrná služba, Fair Trade, FSC, BIO, HSC atd. Potom jsou žáci seznámeni s výtvarným rozměrem problému. - Slovo Logo pochází z řeckého slova logos a obvykle znamená graficky ztvárněný název (včetně piktogramu) nějaké organizace, společnosti, skupiny apod. (dalo by se přeložit jako grafická značka). Piktogram je obrázkový symbol (souvisí s pojmy jako ikona, emblém či symbol).

Kritéria pro hodnocení log: IDENTIFIKAČNÍ: rozpoznatelnost (identifikovatelnost), zapamatovatelnost, nápaditost, nadčasovost, čitelnost, lokalizovatelnost (značka by měla být srozumitelnou i v jiném kulturním kontextu), rozšiřitelnost; SÉMANTICKÁ: název (jméno značky), srozumitelnost, vztah k oboru, emocionalita, odolnost proti zneužívání a vandalismu (značky by neměly připouštět nezamýšlenou interpretaci popřípadě svádět k „lidové tvořivosti“, například když se značka po drobných grafických úpravách vandala promění v neslušný symbol); ESTETICKÁ: kvalita výtvarné stylizace, abstrakce - jednoduchost (ukazuje se, že značka tvarově jednodušší je úspěšnější), barevná řešení, kvalita a výběr písma, atraktivita (Logo by mělo být v souladu s trendy a aktuální módou, pokud má význam právě v aktuálním čase.

Poté jsou žáci vyzváni, aby promluvili o svých zkušenostech s nějakými ekologicky šetrnými výrobky. Obvykle se najde několik žáků, jejichž rodiče upřednostňují nějaký druh ekologicky šetrných výrobků. Žáci si rozdají velké výkresy (A3) a rozdělí si je na dvě poloviny. V mém případě měli žáci jako doporučenou techniku malbu temperami na tužkou předkreslený náčrt.

V této fázi mohou konečně žáci použít svoji kreativitu, a to nejen ve smyslu výtvarném. Musí totiž sami vymyslet nějaký environmentální aspekt výrobku, který by mohl být environmentálně významný tak, že by stálo za to vytvořit pro něj speciální ekoznačku (inspiraci samozřejmě mohou čerpat z předešlé diskuse).

V závěru vyučovací jednotky jsou žáci opět vyzváni k diskusi, aby se vyjádřili, s jakými problémy se během reprodukování zavedených log a také při tvorbě vlastních log potýkali. V rámci environmentální výchovy existují oblasti a témata, která lze obtížně přenést tam, kde by se mělo nacházet těžiště environmentální výchovy, tedy do přírodního prostředí. Některé důležité učivo se zkrátka lépe učí ve škole.

tags: #soucasne #environmentalni #umeni #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelná budoucnost stavebnictví
• Legální odchyt ptáků v ČR
• Kůrovcová Kalamita a Klimatická Změna
• Páté evangelium a Cesta sněžných ptáků – recenze
• Ochrana blatouchu bahenního