Umělci, jako snad jediná definovatelná společenská skupina, sdílejí s environmentalisty, že civilizace by se měla rozvíjet ústupem z dosavadních požadavků a tlaků na přírodu, ne jejich stupňováním nebo rafinovanějším obelstíváním přírody. Významné je i to, že umělci jsou účinným zprostředkovatelem hodnot do ostatní společnosti. V Německu, ve Velké Británii a dalších zemích to lidé usilující o ochranu přírody pochopili již dávno.
Důvod pro zařazování kurzů vztahujících se k umění je nasnadě; environmentální pedagogové tuší, že hodnotové změny ve společnosti nebývají výsledkem věcné a racionální argumentace; spíše odrážejí posuny v senzibilitě společnosti. V potřebné změně lidských postojů k přírodě bude hrát důležitou roli schopnost oceňovat její estetickou hodnotu.
Od roku 2023 propojuje platforma Culture for Future v českém prostředí umělce*kyně napříč kulturním odvětvím, experty*ky, zabývající se klimatickou změnou a širokou veřejnost. Krom otevřených výzev, možností konzultace, či vzdělávání, vypisuje open cally, pořádá pravidelné akce.
Platforma Culture for Future uspořádala minikonferenci s názvem Příběhy změny: audiovize v časech klimatické krize, která se uskutečnila 20. května v ARŠE+. Akce se konala ve spolupráci s organizacemi Planet A Collective, FAMU a ARCHA+. Vedle expertů a expertek na udržitelnou audiovizi a storytelling nabídla také odborné workshopy a rozsáhlý diskuzní panel. Konferenci zakončilo živé natáčení podcastu Artcafé s Annou Herzou Tydlitátovou a následně koncerty kapel Koně a Prase.
Jaké příběhy vyprávíme o současné environmentální krizi? A jakou roli může audiovize hrát v jejím řešení? Na tyto otázky si odpovídali experti a expertky na minikonferenci Příběhy změny: audiovize v časech klimatické krize.
Čtěte také: Doporučení pro zlepšení ovzduší
Kapela Koně a Prase zakončila program celého dne se svou hudbou i texty, jež veselou formou odrážejí každodenní situaci obyčejných lidí s důrazem na ekologii a kritiku společnosti.
Výstava Milana Kunce (*1944) přináší průřez mnohostrannou prací jedné z nejvýznamnějších osobností soudobého evropského umění. Kunc náleží k hlavním zástupcům nové vlny malířství z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století.
„Moje díla mají určitý metafyzicky obsah, který koresponduje s rovinami všech věd. Umění není nic jiného než nějaká individuální syntéza, která je spíše poeticky řízená, ale koketuje a řeší i současné problémy politiky, historie, ekonomie, ekologie a mnoha dalších oborů,“ říká umělec, který například dělal ilustrace i pro výroční zprávu jedné německé společnosti zabývající se ekologií a recyklací surovin.
„Problematiku recyklování jsem skutečně studoval, jezdil jsem na jednotlivá místa, bavil se s odborníky.
Výstava s názvem Za hranicí představivosti, pojmenovaná podle úryvku z citátu Alberta Einsteina, představuje průřez jeho všestrannou bohatou tvorbou za několik uplynulých desetiletí, od okamžiku, kdy se poprvé objevil na německé scéně, přes léta, kdy úspěšně pracoval v New Yorku, Los Angeles, Římě a Kolíně nad Rýnem, až po jeho nynější polohu, rozvíjenou během jeho patnáctiletého pobytu v Praze.
Čtěte také: Současné problémy s ovzduším ve světě
Výstavu, propojenou životopisným pásmem, člení několik na sebe navazujících tematických celků, složených z autorovy düsseldorfské minulosti sedmdesátých let, kdy svým projevem šel proti proudu tehdejšího umění, z proměnlivého toku jeho hlavních, vzájemně se přelévajících a proplétajících námětových oblastí, týkajících se globalizace, symbolů růží a srdcí, lásky, všedního a svátečního života, idyly bezčasí a dramatických dopadů dnešní civilizace.
Kafkárna - Centrum pro umění a ekologii UMPRUM je sto let starý sochařský atelier na pražské Ořechovce, který vznikl pro Bohumila Kafku a jeho monumentální realizace, především sochu Jana Žižky na pražský Vítkov. V období normalizace v Kafkárně působili kamenosochaři. Od revoluce atelier využívají studenti sochařství UMPRUM, původně pod vedením Kurta Gebauera, který atelier pro školu získal, posledních deset let pod vedením Dominika Langa a Edith Jeřábkové (Isabely Grosseové, Kateřiny Vídenové).
Právě atelier sochařství v minulém roce začal prostor otevírat veřejnosti a postupně pro něj definovat program, ve kterém se prolíná ekologie a umění. Témata se otevřela sérií Hostin, což byl formát pravidelných komunitních večeří kombinovaných s přednáškami a uměleckými performancemi. Důležitým nebyl jenom interiér atelieru, ale i magická zahrada plná soch, která ho obklopuje.
Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně uspořádala Zlínský salon mladých 2021 s podtitulem Země pod nohama. Výstava představuje mladou generaci umělců z České a Slovenské republiky.
„Popření klimatické změny udělalo v umění poměrně silnou trendovou čáru. Klimatické změny však nepřišly ze dne na den. Jsme svědky intenzivního rozpadu názorů, začínajících nepokojů, politické nestability, ekologických bojů, které sílí a nabírají novou intenzitu ve světě. Hrozby populismu se tak týkají nás všech, ať již v obecné univerzalitě, jako je půda, teritorium, místo či region nebo v aktuálních problémech migrace, ekologie, postkolonialismu či nový nástup nacionalismu." popisuje kurátorka výstavy Tereza Záchová.
Čtěte také: České ekologické vinice
Objevují se tak zde například díla zabývající se plastovým odpadem, videoeseje na téma domestikace nebo dokument o záhadném chátrajícím místě bývalého úhelného dolu. Zlínská krajina zase inspirovala dvojici Karin Šrubařovou a Nikolu Brabcovou k vytvoření haptické materiální laboratoře.
Ekologie a klimatické změny jsou v dnešní době tématem, kterým se musíme zabývat.
tags: #soucasny #umelec #zabyvajici #se #ekologii