Výpočet součinitele emisí CO2 pro CZT

Zjišťování a vykazování emisí se řídí vyhláškou Ministerstva životního prostředí, která stanovuje postupy pro výpočet emisí CO2 ze zařízení. Tato vyhláška se vztahuje na zařízení, u kterých je překročena prahová hodnota alespoň u jedné z činností uvedených v příloze č. 1 zákona č. 695/2004 Sb.

Metody zjišťování emisí

Emise se zjišťují postupem založeným na výpočtu, měření, nebo kombinací obou metod. Provozovatel zařízení vytváří podrobný popis postupu zjišťování pro své zařízení, který je součástí žádosti o povolení k emisím skleníkových plynů podle § 4 zákona.

Pro každé období vykazování potvrdí provozovatel zařízení shodu naměřených hodnot s hodnotami vypočtenými potvrzovacím výpočtem postupem podle § 5.

Výpočet emisí CO2

Provozovatel zařízení vypočte emise CO2 jako součin aktivitního údaje, emisního faktoru a oxidačního nebo konverzního faktoru nebo použije specifické výpočty uvedené v příloze č.

CO2 neemitovaný z daného zařízení, ale přemístěný jinam jako čistá substance, jako složka paliva nebo jako vstupní surovina pro chemický nebo papírenský průmysl, se od vypočtené úrovně emisí odečte a vykáže odděleně jako zvláštní položka.

Čtěte také: Znečištění a lidské zdraví

Aktivitní údaje

V případě emisí ze spalování je aktivitní údaj založen na spotřebě paliv. Množství paliva se vyjadřuje v jednotkách energetického obsahu v TJ.

V případě emisí z procesů jsou aktivitní údaje založené na spotřebě suroviny, prosazení nebo vyrobeného produktu v tunách nebo obvyklých metrech krychlových.

Emisní faktor

Emisní faktor se vyjadřuje v t CO2 na TJ. Obsahuje-li emisní faktor v sobě faktor konverzní, konverzní faktor se již nevyjadřuje.

Skutečnost, že během spalování se převážná část uhlíku obsažená v palivu zoxiduje na CO2, přičemž část uhlíku může zůstat nezoxidovaná v popelu nebo se tvoří saze, se zohlední oxidačním faktorem vyjádřeným jako podíl zoxidovaného uhlíku, kdy jeho maximální hodnota je rovna jedné.

Uhlík obsažený ve vstupní surovině, který není přeměněn na CO2 během procesu, se zohlední v konverzním faktoru. V případě převedení veškerého uhlíku v surovině na CO2 je konverzní faktor roven jedné.

Čtěte také: Zasklení a sluneční záření: energetické hodnocení

Úrovně přesnosti

Úroveň přesnosti slouží k určování proměnných, jimiž jsou aktivitní údaje, emisní faktory, oxidační nebo konverzní faktory. Pro stanovení všech proměnných použije provozovatel zařízení u všech zdrojových toků ve všech zařízeních kategorie B nebo C pro účely zjišťování a vykazování nejvyšší úroveň přesnosti.

Nižší úroveň přesnosti pro příslušné proměnné v rámci zjišťovacího postupu je možné použít pouze, pokud se prokáže, že nejvyšší úroveň přesnosti není technicky proveditelná, nebo vyžaduje nepřiměřeně vysoké náklady.

Pro paliva z čisté biomasy mohou být použity postupy nižších úrovní přesnosti nebo přístupy bez stanovených úrovní přesnosti, mezi které patří metoda energetické bilance, pokud by se takto vypočítané emise neodečítaly od emisí stanovených na základě kontinuálního měření.

Pokud pro dočasné technické problémy nelze aplikovat předepsané úrovně přesnosti, aplikuje se nejvyšší dosažitelná úroveň přesnosti do té doby, než se podaří návrat k původnímu stavu.

Přehled předepsaných úrovní stanovení emisí pro různé typy činností podle přílohy č. 1 zákona uvádí tabulka v příloze č. vyhlášce.

Čtěte také: Jak správně ohlásit emise kotle?

Emisní faktory

Pro biomasu je stanoven emisní faktor 0; emise CO2 pocházející z biomasy se nezapočítávají; skutečné emise z biomasy se vykazují odděleně od ostatních emisí daného zařízení ve formuláři podle přílohy č. 5 k této vyhlášce.

Pro stanovení emisních faktorů, obsahu uhlíku a výhřevnosti se přednostně použije laboratoř akreditovaná podle normy EN ISO/IEC 17025 s výjimkou případu, kdy provozovatel zařízení ministerstvu doloží, že laboratoř splňuje požadavky rovnocenné požadavkům stanoveným v normě EN ISO/IEC 17025.

Stanovené emisní a oxidační faktory se použijí jen pro ty vsázky paliva, které byly shledány jako reprezentativní.

Podíl biomasy v palivu se stanoví například metodou manuálního roztřídění složek směsných materiálů, diferenční metodou stanovující výhřevnost binárních směsí a jejich čisté složky nebo isotopickými metodami založenými na analýze uhlíku 14.

Nejistota při zjišťování emisí

Nejistotu při zjišťování emisí podle § 3 je nutno omezit na minimum. V případě použití postupu založeného na výpočtu se navrhne v popisu postupu podle § 3 odst. 2 kombinace úrovní přesnosti zahrnujících nejistotu pro každý zdroj daného zařízení a tato kombinace se uvede ve výročním emisním hlášení zahrnujícím všechny činnosti a příslušné toky paliv a materiálu.

Přípustná nejistota určená pro měřicí zařízení pří úrovňovém systému musí zahrnovat specifikovanou nejistotu daného měřicího zařízení, nejistotu spojenou s kalibrací a dodatečné nejistoty vyplývající z toho, jak náležitě je přístroj používán v praxi.

Zbylé nejistoty v emisních datech i v emisním hlášení se kontrolují a redukují pomocí standardních kontrolních postupů zajišťujících kvalitu dat.

Vykazování emisí

Provozovatel zařízení vykazuje množství emisí skleníkových plynů ze zařízení na formuláři pro vykazování výsledků zjišťování emisí ověřeném autorizovanou osobou, jehož vzor je uveden v příloze č. veškeré zdroje. Emisní hlášení musí být ověřeno podle § 7 odst. zákona.

Zvlášť se vykazují položky, které se nezapočítají do celkového součtu emisí.

Paliva a odpovídající emise se vykáží podle přílohy č. k této vyhlášce. Emise pocházející z různých zdrojů jednoho zařízení patřící ke stejnému typu činnosti podle přílohy č. souhrnně a přiřazeny k této činnosti.

Emise se vykazují zaokrouhleně na celé tuny. Každá činnost uvedená v příloze č. zařízení musí být označena oběma kódy uvedenými v příloze č. vyhlášce.

Uchovávání informací

Informace o zjištěném množství emisí skleníkových plynů z daného zařízení provozovatel zařízení uchovává alespoň 10 let od předložení emisního hlášení podle § 7 odst. 1 zákona.

Provozovatel zařízení zajistí, aby byly všechny informace podle § 18 odst. kontrolovány a připraveny k nezávislému ověření.

Měřicí zařízení

Provozovatel zařízení zajišťuje, že měřicí zařízení je zkalibrované, adjustované, ověřené a testované pomocí příslušných norem pro měření porovnatelných s mezinárodními normami pro měření, pokud jsou k dispozici, před prvním použitím a dále v pravidelných intervalech.

Zjistí-li provozovatel zařízení, že přístroj zcela neodpovídá stanoveným požadavkům, vyhodnotí a zdokumentuje správnost předchozích výsledků měření a okamžitě přijme potřebná nápravná opatření.

Pro kontinuální měřicí systém emisí platí pokyny obsažené v normách EN 14181 a EN ISO 14956.

Kontrolní postupy

Při použití standardních kontrolních postupů zajišťujících kvalitu dat zajistí provozovatel zařízení, aby nedošlo k opominutím, zkreslením nebo chybám při zacházení s daty a jejich správou.

Přílohy

Přehled činností podle přílohy č. 1 k zákonu

Následující tabulka uvádí přehled činností podle přílohy č. 1 k zákonu, včetně kódů pro označení činností.

Tato tabulka je pouze výňatkem z úplného seznamu uvedeného v příloze č. 1 k zákonu.

tags: #soucinitel #emisi #CO2 #pro #CZT #výpočet

Oblíbené příspěvky:

• Nebezpečný odpad a legislativa
• Nebezpečné vlastnosti odpadů v ČR
• Tipy pro zavěšení pytlů v malém bytě
• Definice a význam biodiverzity v lese
• Kolorektální rakovina: Pozor na příznaky