Spalovna Malešice a Znečištění Ovzduší

Ekologický spolek Arnika zveřejnil žebříčky největších producentů škodlivých látek v 18 kategoriích podle dat z Integrovaného registru znečišťování. Malešická spalovna zaujala stejnou pozici v kategorii dioxinů, vypuštěných do ovzduší nebo předaných v odpadech.

Podle zpracovatele žebříčků Milana Havla se ekologická zátěž z malešické spalovny v minulých letech významně snížila. Průmysl je v Praze malým zdrojem škodlivin ve srovnání s dopravou.

Rekonstrukce ZEVO Malešice

Po pěti letech skončila rekonstrukce pražského Zařízení na energetické využití odpadu (ZEVO) Malešice. Cílem ambiciózního projektu Generální Obnovy Linek a Ekologizace Malešice bylo za plného provozu postupně vyměnit všechny kotle.

Výměna první ze čtyř spalovacích linek a souvisejících komponentů začala na jaře 2018, hotovo bylo o necelý rok později. Prvně osazený kotel dostal jméno Mikuláš. V roce 2020 se k němu připojil Jonáš, o rok později Matyáš a nakonec Kryštof. Výměna třetí a čtvrté linky pokračovala ve stejném tempu dokonce i během pandemie COVID-19.

„Fakt, že GOLEMa, nezbrzdila ani koronavirová pandemie je dán skutečně pečlivou přípravou projektu. Ta začala přibližně o dva roky dříve. Spolu s projektanty jsme museli detailně naplánovat stavební práce i související logistiku s ohledem na pokračující provoz na zbývajících třech linkách. Tuto zásadní výzvu, se nám podařilo úspěšně zvládnout,“ říká ředitel ZEVO Malešice Aleš Bláha.

Čtěte také: Simulátor spalování odpadu

Stavební práce šly podle plánu, těsně před dokončením ale přišel zvrat. Část zrekonstruovaného zařízení zachvátil na podzim roku 2021 námi nezaviněný požár, který poničil téměř polovinu spalovny a způsobil škody v řádech stovek milionů korun. Rekonstrukce se kvůli němu protáhla o rok. Díky enormnímu úsilí našich zaměstnanců však sanace následků proběhla v rekordně krátkém čase.

Pražské služby přistoupily k rekonstrukci za plného provozu proto, aby další odpad nekončil na skládkách a zároveň, aby společnost obyvatele města nekrátila na dodávkách tepla a energie. To dodává ZEVO Malešice 20 000 pražských domácností.

Navzdory požáru byl projekt dokončen a čtyři moderní linky tak mohou díky vysoké spolehlivosti ročně zpracovat zhruba 400 tisíc tun odpadu, cca o čtvrtinu více než umožnovala původní technologie. Nové technologie výrazně přispějí ke zvýšení spalovací kapacity při minimálních emisích. Díky tomu je malešická spalovna srovnatelná s teplárnami spalujícími zemní plyn.

Důvodem obnovy byl fakt, že se stávající technologie po více než dvaceti letech provozu značně opotřebily. Velkou ránu projektu GOLEM zasadil koncem října 2021, dva měsíce před plánovaným dokončením, námi prokazatelně nezaviněný požár na právě rekonstruované třetí lince. Částečně byla zasažena i sousední linka číslo 4. Oheň poničil téměř polovinu spalovny, poškozenou technologii bylo potřeba opravit. Škoda se vyšplhala na stovky milionů korun, nicméně náklady krylo pojištění.

„Opravy zasažených linek vedly k omezení provozu. Pražské služby se proto dohodly s plzeňskou spalovnou v Chotíkově a část pražského odpadu putovala k využití tam, aby se co nejméně skládkovalo,“ pokračuje generální ředitel Roman.

Čtěte také: Spalovna nebezpečných odpadů

„Energetickým využitím tohoto množství odpadu dojde k roční úspoře stovek tisíc tun ekvivalentu CO2, které by se jinak dostaly do životního prostředí neekologickým skládkováním,“ objasňuje generální ředitel Patrik Roman a zdůrazňuje: „Díky tomu je malešická spalovna emisně srovnatelná s teplárnami na zemní plyn.“

Neznamená to však, že by původní technologie byly neekologické, právě naopak. Výstavba spalovny na konci devadesátých let se řídila filozofií minimalizace dopadu na životní prostředí, ale technicky docílitelné limity byly poplatné své době a tehdy dostupným technikám. „Parametry spalovny jsme průběžně vylepšovali. V roce 2007 o další stupně čištění spalin. V roce 2010 byla doplněna turbína na výrobu elektřiny. V roce 2018 pak začala kompletní rekonstrukce kotlů,“ dodává Aleš Bláha.

Zrekonstruované ZEVO Malešice je na stejné úrovni jako nejlepší evropské spalovny, a to jak po ekologické a technologické, tak i po ekonomické stránce. Garantovaná životnost nově osazených linek je minimálně dvacet pět let. Pražské služby ale očekávají, že linky budou obyvatelům hlavního města sloužit příštích zhruba 40 let.

Nová Technologie De-dioxinových Filtrů

Společnost Pražské služby spustila v malešické spalovně novou technologii de-dioxinových filtrů, která má radikálně snížit produkci dioxinů a minimalizovat ekologické dopady zpracování komunálního odpadu v Praze.

„Přešli jsme z vodní absorpční technologie na takzvanou katalytickou. Tato technologie má tu výhodu, že nedochází k záchytu a k následnému odstraňování látek, nýbrž dochází k destrukci - rozkladu dioxinů přímo na katalyzátoru,“ upřesnil ve studiu Dobrého rána Aleš Bláha, ředitel ZEVO Malešice.

Čtěte také: Ekotermex Spalovna: Co potřebujete vědět

Při rozkladu dioxinů na novém katalyzátoru vznikají stopová množství páry, oxidu uhličitého a chlorovodíku, který je neutralizován při následujícím stupni čištění spalin. Po spuštění katalytické technologie by měla malešická spalovna vypouštět o 70 procent méně emisí než dosud.

Dioxiny jsou vysoce toxické látky, pro člověka i pro přírodu nebezpečné již ve stopových koncentracích. Akumulují se zejména v potravinovém řetězci. K jejich uvolňování dochází při spalování komunálního odpadu, vznikají ale i v přírodě - např. při lesních požárech a sopečných erupcích.

Znečištění Ovzduší v Praze

V Praze je kvalita ovzduší jedním z největších ekologických problémů. Ovzduší je znečišťováno především vzduchem přenášeným prachem (pevné částice PM10, PM2,5), přízemním ozonem (O3), oxidy dusíku (NOx), benzo (a) pyrenem (C20H12) a těkavými organickými sloučeninami (VOC).

V hlavním městě Praha za poslední desetiletí došlo k velkému nárůstu počtu vozidel. K překročení cílové přípustné koncentrace v ovzduší dochází v mnoha oblastech Prahy pro znečišťující látku benzo (a) pyren, většinou v zimě, kdy významným zdrojem emisí je spalování fosilních paliv v místních teplárnách.

Emise těkavých organických sloučenin (VOC) do ovzduší jsou způsobeny povrchovou spotřebou rozpouštědel a dopravou, částečně automobilovým průmyslem a tiskárnami. Těkavé organické sloučeniny (VOC) s spolu s oxidy dusíku (NOx) přispívají k tvorbě přízemního ozonu (O3).

Oxid dusičitý (NO2) je nejčastější znečišťující látkou v pražském ovzduší, konkrétně na křižovatce ulic Sokolská a Ječná v centru města. Vysoké hodnoty vykazovaly i další místa v blízkosti hlavní silnice nebo poblíž vjezdu/výjezdu do tunelu Blanka. Ve všech případech jde o ulice, kterými denně projedou desítky tisíc aut.

Vystavení oxidům dusíku (NOx) může způsobit podráždění dýchacích cest, ve vysokých koncentracích a dlouhodobá expozice může způsobit astma. Oxid siřičitý (SO2) může způsobit kašel a podráždění dýchacích cest. Oxid uhelnatý (CO) snižuje schopnost krve přenášet kyslík do tkání, což zase zatěžuje srdce a může způsobit bolesti hlavy, závratě a nevolnost. Při velmi vysokých koncentracích může vést ke smrti. Přízemní ozón (O3) způsobuje podráždění očí, nosu a hrdla a poškozuje plíce a dýchací cesty. Mikroskopické částice známé jako PM2.5 jsou možná nejhorší, protože díky své malé velikosti mohou snadno obejít obranný systém těla a uvíznout hluboko v plicích. Zde mohou projít do krevního oběhu a nakonec dosáhnout srdce.

Intenzita automobilové dopravy se nijak nezmenšuje a mnoho aut vypouští mnohem více oxidu dusičitého (NO), než jsou emisní limity. A dělají to přímo uprostřed města, kde mezi nimi chodí chodci. Existují dvě řešení tohoto problému, buď upravit motory tak, aby produkovaly méně emisí a potrestat přebytečné emise, nebo omezit a nahradit automobilovou dopravu jinými způsoby.

K centrální výrobě tepla se používá několik zdrojů energie. Na společnou výrobu elektřiny a tepla se společně používají různá paliva a energie ze spalování nerecyklovatelného odpadu. Hlavní výhodou společné výroby tepla a elektřiny je maximální využitelnost tepelné energie v palivu včetně odpadu. Energie se tak vyrábí nejen velmi efektivně, ale také ekologicky.

Ekologicky vyrobené teplo dodává do pražského topného systému Zařízení pro využití odpadní energie Malešice (ZEVO), mezi obyvateli Prahy známé jako „spalovna Malešice“. Ročně zpracuje 31 000 tun komunálního odpadu z celé Prahy a vyrobí 850 TJ tepelné energie.

Navýšení Kapacity Spalovny

Roční kapacita spalovny, respektive zařízení na energetické využití odpadu (ZEVO) v pražských Malešicích se od roku 2023 zvýší ze současných 330 000 na 394 200 tun odpadu. Pražské služby svůj záměr zveřejnily v červenci 2019. V rámci procesu posuzování vlivů záměru na životní prostředí podala Arnika k projektu své vyjádření.

V něm poukazovala mimo jiné i na důležitý fakt, že stávající kapacita spalovny nebyla v posledních třech letech ani jednou naplněna. Podle dat Českého hydrometeorologického ústavu, který na svých stránkách zveřejňuje pravidelně aktualizovaný seznam spaloven odpadů v ČR, se množství odpadu spáleného v malešické spalovně dokonce rok od roku zmenšuje. Zatímco v roce 2016 to bylo 307 099 tun a v roce 2017 pak 294 899 tun, v roce 2018 to bylo dokonce už jen 272 211 tun odpadu ročně. Stanovisko, které Ministerstvo životního prostředí k záměru v prosinci 2019 vydalo, je přesto souhlasné.

Stanovisko Ekologických Aktivistů

Spalovny jsou podle ekologických aktivistů nebezpečné pro životní prostředí, zvyšují chemické znečištění, množství emisí oxidu uhličitého a ohrožují populace predátorů v přírodě. Spolek od roku 2011 vede kampaň Nespaluj, recykluj, kterou se snaží apelovat na veřejnost i politiky.

„Planetární meze vyznačují bezpečný operační prostor planety Země, ve kterém se můžeme pohybovat tak, aby to pro svět nemělo škodlivé nebo katastrofické účinky. Konkrétně se jedná o devastace ekosystémů, omezování ekosystémových služeb a ekologické katastrofy," řekla odbornice na problematiku vlivu spaloven na životní prostředí spolku Nikola Jelínek.

Právě k chemickému znečištění planety přispívají podle odbornice i spalovny. Co se týká emisí toxických látek, tak spalovny mají nejpřísnější emisní limity ze všech energetických procesů.

„Hnacím motorem klimatické změny je oxid uhličitý. Odpad obsahuje uhlík, který má buď biogenní, nebo fosilní původ. Uhlík fosilního původu se v odpadu nachází zejména v plastech, které jsou vyrobené z ropy. Poměr druhů uhlíku je zhruba půl na půl. Podle odbornice se do hodnocení vlivu spaloven na životní prostředí nezapočítávají emise biogenního uhlíku. Množství spalovaných odpadů v Evropě podle ní roste, čímž rostou i emise oxidu uhličitého.

„Uhlíková náročnost výroby energie z černého uhlí je téměř totožná se spalovnou, která vyrábí elektřinu,“ řekla Jelínek. Uhlíková náročnost je jedním ze způsobů na nahlížení výroby energie. Ukazuje, kolik emisí oxidu uhličitého se uvolní při výrobě jedné kilowatthodiny energie. Díky tomuto ukazateli je možné porovnávat ekologičnost jednotlivých způsobů výroby energie.

Podle zástupkyně Arniky je spalovna, která vyrábí elektřinu dvakrát tolik uhlíkově náročná, než je průměrná náročnost energie proudící do sítě Evropské unie.

Podle Gavora je počet spaloven v Česku v porovnání s průměrem vyspělých států nižší. Podle odborníka na toxické látky v odpadech a v životním prostředí spolku Jindřicha Petrlíka jsou spalovny zdrojem toxických látek, které obecně znečišťují životní prostředí.

Výstavba spalovny na konci devadesátých let se řídila filozofií minimalizace dopadu na životní prostředí, ale technicky docílitelné limity byly poplatné své době a tehdy dostupným technikám.

Arnika ve svém vyjádření poukazovala mimo jiné i na důležitý fakt, že stávající kapacita spalovny nebyla v posledních třech letech ani jednou naplněna.

Velmi mě těší, že je modernizace provozu zdárně u konce. Doufám, že v brzké době dojde k razantnímu snižování emisí NOx, protože současný stav mě znepokojil.

Zóny a Aglomerace v ČR

Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, člení území ČR pro posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění ovzduší na zóny a aglomerace, přičemž zóny jsou tvořeny jedním až třemi kraji. Tato kapitola je věnována podrobnějšímu hodnocení kvality ovzduší v regionech ČR, kde se regionem rozumí kraj, aglomerace nebo území kraje bez aglomerace.

Pro meziregionální hodnocení kvality ovzduší jsou použity následující ukazatele: index kvality ovzduší (kap. V.II), koncentrace vybraných látek znečišťujících ovzduší vážených populací v regionech ČR a pro města s více než 30 000 obyvateli, podíl obyvatel žijících v nadlimitních oblastech a podíl území regionu s překročením imisních limitů (kap. V.III).Charakteristiky regionů zaměřující se na vlivy na kvalitu ovzduší jsou doplněny skladbou emisí TZL, NOX a SOX v daném regionu.

Hlavní město Praha patří z hlediska znečištění ovzduší mezi více zatížené oblasti ČR. Tento stav je výsledkem spolupůsobení řady antropogenních a přírodních faktorů.

Poloha Prahy v členitém terénu Pražské kotliny zásadním způsobem ovlivňuje klimatické poměry a rozptylové podmínky území. V údolí Vltavy zejména v chladné polovině roku vznikají vhodné podmínky pro vznik teplotních inverzí, v jejichž důsledku dochází k akumulaci koncentrací škodlivých látek v přízemní vrstvě atmosféry.

Zhoršená kvalita ovzduší souvisí zejména se značným dopravním zatížením. Praha je díky své poloze nejen hlavním uzlem silniční sítě ČR, ale i významnou křižovatkou mezinárodní přepravy. Část hlavních tahů vede centrem Prahy. Růst sektoru služeb a s ním spojená výstavba komerčních a administrativních center klade další nárok na dopravní obslužnost a na spotřebu energií včetně vytápění.

Nezanedbatelný vliv na současnou imisní situaci v Praze má i spotřeba pevných paliv pro vytápění rodinných domů především v okrajových částech města a vzrůstající obliba používání krbů a krbových kamen.

Nejvýznamnější vyjmenované zdroje emisí TZL jsou trvalé nebo dočasné provozy recyklačních linek stavebních odpadů a dále těžba a zpracování nerostných surovin. Emise SOX nejvíce produkují podniky Českomoravský cement - závod Radotín, KNAUF Praha a v malé míře rovněž Pražské služby - spalovna Malešice).

Nejvýznamnější zdroje emisí NOX pochází z Českomoravského cementu - závod Radotín a provozu Pražské služby, a.s. - Závod 14, Zařízení na energetické využití odpadů Malešice). Postupně narůstají emise z provozu kogeneračních jednotek spalujících kalový plyn (Pražské vodovody a kanalizace, a.s., ÚČOV Praha 6) a skládkový plyn (TEDOM a.s.

U emisí dalších znečišťujících látek je dominantní podíl (více než 40 % z celkové emise vyjmenovaných zdrojů) CO (Českomoravský cement - závod Radotín). Emise NMVOC v tiskárně Svoboda Press představují 9,1 % z celkové emise vyjmenovaných zdrojů.

Středočeský kraj je velikostí, počtem obcí i obyvatel největším krajem ČR. Reliéf kraje je poměrně málo členitý. Kvalita ovzduší ve Středočeském kraji je dlouhodobě ovlivňována průmyslovým charakterem kraje; stěžejními průmyslovými odvětvími jsou strojírenství, chemie a potravinářství. V kraji je hustá dopravní infrastruktura a vysoké intenzity dopravy v návaznosti na aglomeraci Praha (NOX). Je zde hustá rezidenční zástavba s lokálními topeništi. Podíl městského obyvatelstva na celkovém počtu obyvatel kraje byl 51,7 % k 31. 12.

Nejvýznamnější vyjmenované zdroje emisí TZL jsou výroba elektrické energie a tepla (Energotrans Mělník), těžba a zpracování nerostných surovin (SHB - lom Bernartice a ZAPA beton - lom Votice) a rovněž ŠKODA AUTO - závod Mladá Boleslav. Emise SOX pochází z výroby elektrické energie a tepla (Energotrans Mělník, Teplárna Kladno - Elektrárna Kladno, Veolia Energie Kolín - Elektrárna Kolín) a průmyslových zdrojů (např. ORLEN Unipetrol RPA - Jednotka RAFINÉRIE Kralupy). V průběhu října 2020 došlo k ukončení provozu hnědouhelných kotlů ve Spolaně a jejich náhradě moderními kotly spalujícími zemní plyn.

U emisí dalších znečišťujících látek je dominantní podíl (56,2 % z celkové emise vyjmenovaných zdrojů) CO z výroby vápna (Vápenka Čertovy schody) a emise NMVOC z výroby aut (ŠKODA AUTO a.s.

Historie Spalovny Malešice

Od počátku sedmdesátých let bylo zřejmé, že v dohledné době nastane v Praze situace, kdy nebude prostor pro ukládání tuhého komunálního odpadu. Přes projevy nesouhlasu od přímých účastníků stavebního řízení i ze strany veřejnosti byla stavba spalovny direktivním rozhodnutím MěV KSČ prosazena. Dogmaticky bylo stanoveno, že spalovna se stavět bude a diskuze byla připuštěna pouze ke zmírnění jejího vlivu na životní prostředí. Snahy o jiný způsob zpracování odpadu byly potlačeny a veřejnost je vlivem neobjektivních informací přesvědčena, že jiná možnost než spalování není.

V té době se pro čištění uvažovalo pouze s elektro-filtry. Když o rok později požadoval obvodní hygienik Prahy 10 druhý stupeň čištění, hygienik hl. m. Prahy MUDr. Sovina jeho rozhodnutí na žádost investora změnil - spalovna měla být uvedena do provozu bez chemického čištění spalin. Teprve po odvolání MNV v Dolních Počernicích proti stavebnímu povolení bylo akceptováno čištění plynných emisí. Ostatní závažné požadavky však byly zamítnuty (např. vybudování třídírny, spalování za vyšších teplot, ukončení plynofikace teplárny Malešice zároveň se zahájením provozu spalovny). Odvolání bylo podáno dne 19.8.1988. Stavba spalovny byla zahájena v září 1988 podle původně schválené dokumentace a dodnes podle ní probíhá. Dostavba II. stupně čištění není připravena ani na úrovni předprojektové dokumentace.

tags: #spalovna #malesice #znečištění #ovzduší

Oblíbené příspěvky:

• Tapety s motivem vody
• Jak přežít v přírodě
• Odpadkové koše z kartonu Žďár
• Jak na ucpaný sprchový kout?
• Papírové ubrousky a životní prostředí