Spolek ekologie, bratr ministra informací a další souvislosti

Jedním z nejznámějších ekologických právníků po roce 1990, který se uměl pohybovat nejen v advokacii či na akademické půdě, ale také mezi politiky a občanskými aktivisty, byl levicový demokrat Petr Kužvart. Zemřel v šedesáti šesti letech v neděli 15. května 2022. Petr patřil mezi ty osobnosti, které měly veřejnou angažovanost v krvi, neboť se mu nelíbilo, pokud docházelo k nějakému bezpráví ze strany státní moci.

Ekologické aktivity Petra Kužvarta

Před rokem 1990 byl Petr mj. jedním ze zakladatelů ekologické iniciativy Ekologická společnost, která se sice snažila vzniknout již v dubnu a v červnu 1987 na diskusních fórech Charty 77, nicméně až 29. května 1989 byla na Ministerstvo vnitra ČSR podána žádost o schválení organizačního řádu společnosti. Před rokem 1990 se Petr, který pracoval i jako podnikový právník, mj. angažoval proti plánu na výstavbu přehrady na Křivoklátsku, která se kupodivu nakonec nikdy nepostavila.

Petr se po revoluci 1989 snadno pustil do angažované práce při ochraně životního prostředí, neboť měl kontakty v politickém i v nevládním prostředí. Jako právník nejprve pomáhal s činností Federálního výboru životního prostředí, a to až do jeho zrušení v roce 1992. Stal se také členem Společnosti pro trvale udržitelný život (STUŽ), která vznikla v září 1992, a v níž byl asi deset členem předsednictva. V rámci její činnosti vedl v Podolí ekologickou právní poradu pro veřejnost.

Naplno právně pomáhal i novým radikálním ekologickým sdružením, jako byly Děti Země, Hnutí DUHA nebo GREENPEACE. V roce 1999 dokonce zakládá „vlastní“ občanské sdružení Ateliér pro životní prostředí, aby životní prostředí mohl právně hájit podle vlastního přesvědčení. Šíře jeho právní a občanské činnosti a pomoci obcím a sdružením tak začala strmě vzrůstat. Přitom mnohdy šlo o mnohaleté a těžké případy po celém území státu. Ovšem asi nejvíce případů řešil s kolegy v Praze, kde se mu podařilo vyhrát řadu právních sporů.

Poskytoval také rady při obraně CHKO České středohoří před výstavbou trasy dálnice D8 bez dlouhého tunelu, které dal nakonec „zelenou“ ministr Miloš Kužvart, přestože postavit tunel bylo technicky a finančně možné. Anebo Děti Země právně zastupoval proti opakovanému schvalování koncepcí rozvoje dálniční sítě Klausovou vládou bez hodnocení vlivů na životní prostředí. Spor nakonec ukončil Ústavní soud, který prohlásil, že nejde o žádnou koncepci, ale jen o časový a finanční harmonogram výstavby dálnic.

Čtěte také: Zelené kluby na univerzitách

V mnoha případech přitom nebylo pro něho cílem nějaké škodlivé stavbě bránit, ale to, aby veřejnost měla podle demokratických pravidel právo předložit své návrhy, připomínky a kritiku jako protiváhu proti státu a byznysu. A aby na tyto znepokojivé otázky bylo řádně odpovězeno a tyto odpovědi mohly být přezkoumány soudem.

Od února 2009 se Petr stal také spoluzakladatelem a členem neformální občanské Iniciativy pro společenskou změnu. Archív databáze článků Anopress například od roku 1996 až dosud eviduje jeho jméno ve více než čtrnácti set třiceti článcích, přičemž ten první s názvem „Ekologové volají po evropském soudu“ pochází z 29. února 1996. Článek popisuje spor Dětí Země s vrcholnými českými soudy o neposouzení vlivů rozvoje dálniční sítě. Jeho vlastní články se týkaly životního prostředí i politiky, zejména s levicovým obsahem. Články posílal i svým známým a přátelům. Psal i knihy a brožury.

Pověstná byla ovšem jeho praktická příručka s názvem „Kterak proti zlořádu úřadem bojovati! Právní formy a možnosti občanské angažovanosti ve věcech životního prostředí“, kterou v roce 1994 vydal pro GREENPEACE a která se na dlouhé roky stala „biblí“ občanských aktivistek a aktivistů. Navíc Petr v letech 1994-2004 jako člen nezávislé Komise spolurozhodoval, kdo se stane Ropákem za největší ničení životního prostředí u nás a kdo získá Zelenou perlu za antiekologický výrok.

Právem mu jistě patří nálepka nejznámějšího porevolučního ekologického právníka, který se svou lidskou i odbornou urputností byl jistě postrachem studentek a studentů, pokud je zkoušel z právní vědy a byl rozezlen, když toho moc nevěděli, ale hlavně státních a soukromých investorů. Mnozí z těchto investorů asi nedokázali pochopit, že mu nejde o peníze, moc nebo o slávu, ale jako levicovému intelektuálovi mu šlo hlavně o dodržování demokratických principů, tj. Petr tak svou právní praxí formoval nejen ekologické právní vědomí veřejnosti, ale svými právními výklady s širokým politickým a historickým přehledem nutil mnohé soudní stolice, aby se na hájení občanských a ekologických práv dívali i z pozice veřejnosti, nikoliv jen státu. Svými právními nápady sice třeba napoprvé u soudů neuspěl, nicméně svou právní argumentaci vždy dokázal vylepšovat.

Pokud se třeba podíváme na server Zákony pro lidi, tak zjistíme, že se jeho jméno v neúplném souboru soudních rozhodnutí od roku 2000 objeví více než dvěstěkrát. Jedním z prvních rozhodnutí je třeba rozsudek Nejvyššího správního soudu z roku 2002, kterým byla zamítnuta kasační stížnost Sdružení Jihočeské matky, které se marně domáhalo účasti v řízení o stanovení zón havarijního plánování kolem jaderných elektráren.

Čtěte také: Občanské sdružení

Petr se po vyzdravění pustil do další práce, i když už to nebyla vysilující advokátní praxe. Vrátil se totiž ke své další oblíbené činnosti, a to ke psaní. Petrovi se například úspěšně dařilo od června 2020 do ledna 2021 na serveru E-republika.cz publikovat patnáct dílů úvah s názvem „Reálný socialismus: co to bylo a proč?“. Články s širokým znalostním záběrem se zabývají socialismem a jeho významem pro lidstvo, a to od listopadu 1917 s říjnovou revolucí v Rusku až do prosince 1991 s rozpadem Sovětského svazu. Petr dokonce plánoval, že na konci roku 2021, kdy bude 30. výročí zániku SSSR, vydá na toto téma knihu.

Petr nicméně svým životem ukázal, že za demokratickou společnost a za životní prostředí je nutné chrabře a cílevědomě bojovat. Mnohdy je to ale dnes daleko obtížnější, než v porevoluční „svobodnější“ době, neboť od té doby česká společnost dorůstá do vyšších pater konzumu a do vyšších intenzit honby za penězi.

Tisková konference na Zeleném kruhu ke Dni Země

Po pondělním jmenování motoristického ministra životního prostředí Igora Červeného rozeslal Zelený kruh - asociace zaštiťující české ekologické organizace - tiskovou zprávu, ve které „vítá“ nástup motoristického ministra Igora Červeného. Tisková konference na Zeleném kruhu ke Dni Země proběhla v dubnu 1998.

Jako by ekologické organizace nevěděly, že strana, ze které „plnohodnotný“ ministr Červený pochází, už před Vánoci začala pracovat na destrukci celého ministerstva. Ministerstvo propouští klíčové úředníky a nahrazuje je bývalými lobbisty Rosatomu. Vedle toho se náměstkem stal i popírač změn klimatu Jaromír Wasserbauer. Nové vedení ministerstva připravuje seznam lidí, které chce odvolat z vedení národních parků a dalších institucí ochrany přírody.

Přes zcela zjevné kroky nepřátelství ze strany představitelů nové vlády však část ekologických organizací sama sobě i veřejnosti nalhává, že s Babišem a Motoristy lze „spolupracovat“. „Zelený kruh je připraven s novým ministrem konstruktivně spolupracovat a nabídnout odbornou expertizu svých pětadevadesáti členských organizací. Příroda a zdravé životní prostředí jsou společným zájmem všech občanů,“ píše Zelený kruh v závěru své tiskové zprávy.

Čtěte také: Historie spolku ochránců přírody

Snad nejtruchlivější na poníženém postoji ekologických organizací je jejich domněnka, že o spolupráci s nimi vůbec někdo na ministerstvu stojí. Nový ministr Červený při nástupu do úřadu volal po „konci zelené ideologie“.

Ekologické organizace už na podzim absurdně apelovaly na Babiše, ať zváží přidělení ministerstva životního prostředí Motoristům a raději nominuje kandidáta hnutí ANO. Jako důvod organizace uvedly, že Babišův ministr Richard Brabec, bývalý ředitel jedné z chemiček Agrofertu, prosadil řadu opatření ochrany přírody, a vládu ANO chválily, že „stabilizovala“ ministerstvo po předchozí vládě ODS.

Vzpírání se faktu, že vláda Andreje Babiše ústy Motoristů vyhlásila válku přírodě, má zřejmě prozaický důvod. Ekologické organizace chtějí v hrůze z chystaných „potoků zelené krve“ zachránit alespoň některé své aktivity financované ze státního rozpočtu. Smutnou pravdou je, že řada ekologických organizací se stala na příspěvcích ze státního rozpočtu existenčně závislá. A teď přichází účet za to, že česká občanská společnost - včetně organizací působících v ekologické oblasti - udělala pramálo pro to, aby své zdroje stabilizovala a učinila je nezávislými na libovůli politiků v dobách, které pro ni byly příznivější.

Debatou pro dnešek je naopak otázka, co za přilnutím řady ekologických organizací k indiferentní či vyloženě nepřátelské státní moci leží. Jedná se o hlubší problém chybného chápání role ekologického hnutí v dnešní společnosti.

Ekologická, zelená a klimatická hnutí měla - jako všechna emancipační sociální hnutí v dějinách - sílu jen tehdy, pokud hledala způsoby, jak reprezentovat co nejširší základnu lidí a byla ochotná ke konfrontaci, včetně akcí občanské neposlušnosti. To ukazuje historie ekologických demonstrací v listopadu 1989, polistopadové hnutí občanské neposlušnosti proti jaderné energetice, stejně jako příběh Fridays for Future.

Ostatně byly to právě demonstrace některých ekologických organizací, nikoliv falešnými lichotkami protkané přemlouvání Andreje Babiše, co zásadně přispělo k jasně odmítavému postoji většiny české společnosti vůči Filipu Turkovi a Motoristům sobě.

Konflikt zájmů v zemědělství

Zemědělskému družstvu Nová Ves Pooslaví, které řídí bratr a zároveň poradce ministra Mariana Jurečky Lukáš (oba KDU-ČSL), byla letos přislíbena půlmilionová dotace na projekt demonstračních farem. V něm by měly vybrané statky ostatním zemědělcům ukazovat, jak se správně hospodaří s půdou. Jde o nový dotační titul, poprvé spuštěný letos.

„Na vytváření dotačního titulu se ministrův bratr nepodílel,“ řekla dnes ČTK mluvčí ministerstva Markéta Ježková. Ministrův bratr začal od letošního roku působit na ministerstvu jako poradce, záměr vytvořit nový dotační titul se ale podle ministerstva začal vytvářet již před jeho angažováním. „Nejsem majitelem toho družstva, pouze správcem,“ reagoval pro ČTK Lukáš Jurečka. Faktem je, že jsem tu dotaci zaznamenal, že byla tímhle způsobem schválena,“ uvedl.

Lukáš Jurečka současně řídí zemědělskou farmu Pooslaví Nová Ves, která v minulých letech z Evropské unie získala přes osm milionů korun. Kromě těch již udělených injekcí z evropských peněz má zemědělské družstvo Pooslaví Nová Ves nově získat také půl milionu přímo od ministerstva zemědělství řízeného Marianem Jurečkou.

Ministr Jurečka i jeho bratr Lukáš shodně tvrdí, že o střet zájmů nejde, protože se ministrův bratr na nastavení nového dotačního programu nepodílel.

Před nástupem do vrcholové politiky působil Marian Jurečka ve dvou firmách, které patří mezi nejúspěšnější příjemce agrodotací. Šlo o společnost Lukrom a uskupení Agro 2000, kde stále působí další ministrův bratr Dominik.

Tabulka: Příjemci agrodotací spojené s Marianem Jurečkou

tags: #spolek #ekologie #bratr #ministr #informace

Oblíbené příspěvky:

• Kam do přírody u Libně?
• Efektivní třídění odpadu
• Rybník Holice: Aktuální stav vody
• Příklady sublimace
• Bohuslavice nad Vláří - Odvoz Odpadu