Spolek ochránců přírody Slavičín: Historie a aktivity

Jsme tým lidí ze Slavičína, kde jsme se narodili a vyrostli. Žijeme tu, máme své rodiny a na městě a jeho prosperitě nám záleží. Nemyslíme si, že stačí jen sedět u klávesnice počítače či u piva a všechno kritizovat. Zapojili jsme se.

Slavičín máme rádi, vyrostli jsme tady a každý z nás, byť žije v jiné části města, má stejný cíl. Dělat něco, co má smysl. A smysl má probudit Slavičín tak, aby to bylo živé vstřícné město s dobrou energií a kvalitními projekty.

Tomáš Chmela je lídr s jasnou vizí, jakých se na malých městech příliš nevidí. Za čtyři roky v čele Slavičína dokázal město jak výrazně zatraktivnit pro turisty i občany, šlápl do výstavby cyklostezek, rozhýbal kulturu, oddlužil jej a celkově zmodernizoval. Byl jedním z aktérů, kteří dokázali s vládou vyjednat odškodnění za výbuchy muničních skladů v nedalekých Vrběticích. Zaměřuje se na problematiku životního prostředí, moderních technologií, ale i komunitní energetiky.

Velké srdce má mladá maminka na rodičovské dovolené Kristýna Dvořáková. Jejím osudem a povoláním jsou poradenské služby v sociální oblasti. Jako terapeutka doprovází a podporuje své klienty v náročných životních situacích. Spolupodílela se na založení Nízkoprahového zařízení KamPak? a Poradenského centra Zebra, sociálních služeb s regionální působností. Dále pracuje jako lektorka a supervizorka ve školství.

Podstatnou část života každé ráno šlapal na stejný kopec - školka, základka, gymnázium - všechno na Vláře. Teď tu dokonce i bydlí. S nadsázkou říká, že kdyby tu byla vysoká škola, tak se snad ze Slavičína ani nehne. Po studiu architektury na Českém vysokém učení technickém v Praze se vrátil zpět a pět let pracoval v místní architektonicko-projekční kanceláři. Přes Oddělení prostorového plánování zlínského magistrátu se dostal do Kanceláře architekta města Zlína, kde se věnuje především tvorbě koncepčních dokumentů, územním studiím, přípravě zadání a architektonických soutěží. Jedná se o rozmanitou a kreativní práci, při které často jedná s kolegy ze zlínské radnice, místními politiky, architekty, právníky, památkáři a kýmkoli, kdo má k připravovaným záměrům co říci. To, jak tyto procesy fungují v našem krajském městě, je pro něj inspirující.

Čtěte také: Zelené kluby na univerzitách

Když nemůžeš, tak přidej víc. Zátopkovo heslo proslavené kapelou Mirai by sedělo i na Mirku Vaclovou z Nevšové, která vede známé slavičínské papírnictví. Mirka je známá kromě lásky k papíru a nůžkám také tím, že nikdy neodmítne pomoc kamarádovi.

Kdyby měl Slavičín svého Bořka stavitele, byl by to Martin Viceník. Má velký přehled o nejrůznějších oblastech a podniká v mnoha oborech, nejvýrazněji v poskytování internetového připojení.

Dlouholetá pracovnice slavičínského infocentra Marie „MaRu“ Rumplíková zná detailně provoz městského úřadu, kde pracovala hned po revoluci. Možná si ji pamatujete z dob Local TV Slavičín. Důchodový věk by jí nikdo netipoval ani podle mladistvého vzhledu, natožpak podle bystré mysli - jezdí školit dokonce paměťové kurzy!

Kubikula. Tak Jakuba Kosečka překřtila naše nejmladší fanynka. Teď už mu tu dětskou přezdívku nikdo neodpáře 😁, i když to je drsňák, který ovládá brazilské jiu-jitsu. Bydlí v Hrádku a na chodu města se podílí jako zapisovatel hrádeckého osadního výboru. Kromě toho, že je aktivní v obci, je také úspěšný - pracuje jako vývojový pracovník v automotive. Kuba oceňuje, kolik se toho v Hrádku za poslední čtyři roky udělalo a plně podporuje cestu našeho lídra Toma Chmely opět do vedení města. Kubu Kosečka najdete na 7.

Učitelka tělem i duší, které děti na konci roku složily písničku o tom, jak ji mají rády. Takových kdyby bylo ve školství víc… a ideálně i ve slavičínském zastupitelstvu.

Čtěte také: Občanské sdružení

Čisté životní prostředí, to je pro Radka Studenku zásadní věc. Jako pracovník správy CHKO to má vlastně v popisu práce. Přičichl k tomu už za studií, kdy jako jeden ze slavičínských ochránců přírody přenášel žáby z lesa přes silnici do Luhačovické přehrady. Radek je živoucí příklad slovního spojení „selský rozum“.

Zakladatelka kandidátky je spokojená, kam se Slavičín ubírá pod vedením starosty z naší kandidátky - že už se do města nemusí stydět někoho pozvat, protože už je kam jít. Pyšná je také na Slavičínský zpravodaj, kde působí jako předsedkyně redakční rady.

Tichá voda břehy mele. Mikuláš „Mik“ Múdry toho nenamluví moc, ale když se rozmluví, moc dobře se to poslouchá. Mik sleduje trendy v energetice a ekologii, vymyslel experimentální kompostér na sídlišti Malé Pole a také je jeden z prvních Slavičanů, který jezdí v čistém elektroautě.

Takto vypadá superžena. S Adrianou se osud nemazlí a přesto zůstává věčná optimistka s úsměvem na tváři. Místní ji znají jako prodejkyni zahrádkářských potřeb na Horním náměstí, turisté jako „paní domácí“, která je ubytuje. „Probudíme Slavičín podporuji od začátku a jsem na to pyšná. Ve městě za poslední čtyři roky přibylo spousta nových míst k návštěvě. Přijíždějí sem lidé z celé republiky a chválí okolí. Těším se na nové připravované projekty, které vylepší a oživí Slavičín ještě víc.

Jako zkušený fotograf Googlu ví, jak je důležitá podpora turismu a propagace místních podniků. V týdnu jezdí fotit krásy naší i Slovenské republiky. O víkendu se vydává na výpravy do okolí. Je také milovník historie, proto patří do Klubu přátel historie Slavičínska. Na městském infocentru měl několik úspěšných výstav, vzpomeňme jen poslední s názvem Nudle a jitrnice - nejde o gastro výstavu, ale o panoramatické fotky, často pořízené z dronu.

Čtěte také: Spolek pro ochranu přírody Pelhřimovska

Nebojí se projevit svůj názor, ač je často opačný. Maminka dvou dětí z Hrádku a úspěšná obchodní manažerka si moc cení toho, co se ve městě děje či plánuje. Líbí se jí kulturní vyžití pro lidi, vybudování kruhového objezdu v Hrádku a s ním související přechody, což zajistí větší bezpečnost dětí, a také výstavba nové cyklostezky z Hrádku do Šanova. „Může za to současný starosta města, podle mě je to člověk na správném místě, kterému záleží na lidech, naslouchá jim a výsledkem je krásné město s nekonečnými úpravami a postupnou revitalizací,“ říká Jana.

Tenhle mladý inženýr pořád něco drží v ruce - ať už paličky od bubnů, protože drží rytmus kapely Horizont, anebo florbalovou hokejku, protože to je jeho zamilovaný sport. Působí už i jako trenér mládeže v SK Slavičín. Kuba bydlí v Divnicích, kde aktivně pořádá akce - teď naposledy to bylo Nohejbalové odpoledne, které ke vší smůle propršelo.

Aktivní členka Orla, která má ráda děti a sport. Obojí zúročila při vedení kroužku dětského badmintonu. Pomáhá také s vedením Orla a je i členkou Sportovní komise města Slavičín. Momentálně, vedle práce, je její největší starostí péče o maminku a dcerku Sofii. Ocenila by, kdyby pokračovala podpora sportovců městem. Moc se jí líbí především možnost vylepšit své okolí a vytvořit si díky parcipativnímu rozpočtu vlastní projekt, jako jsou např.

Pana učitele Marečka, který léta učil ve Slavičíně fyziku, asi zná každý. Málokdo ale ví, že je vášnivý kutil a zahrádkář.

Máme rádi prodavačky a ty z potravin obzvláště. V době, kdy spousta z nás trávila čas na home office či v preventivní izolaci, Mirka byla v práci a starala se, abychom měli co jíst.

Architekt, který se při minulých volbách dostal do městského zastupitelstva jako poslední ze čtyř našich zastupitelů, už ve své práci pro město pokračovat příliš nechce. Jako podpora pro naši kandidátku se ale nechal napsat na 19. místo. Doufá ale, že ho podobné „překvapení“ jako minule už nečeká. „Debaty na zastupitelstvu připomínaly handrkování na trhu.

Věčný úsměv na tváří má penzistka Ludmila Koudelová. Bývalá podnikatelka chce být součástí kandidátky, protože se jí líbí rozvoj Slavičína i spolupráce města s farností. „Musíme podpořit mladé, kteří tu chtějí něco dobrého dělat,“ netají se.

Předseda Osadního výboru Divnice, který pracuje ve vodárenství, je především nekonfliktní tatínek od rodiny a dobrák od kosti. Nemá rád dohadování, ale vysoce si cení toho, co se za starostování Tomáše Chmely podařilo v Divnicích udělat. Nejvýš hodnotí vyjednávání, díky kterému daroval Milan Wichterle pozemky pod bývalým zámečkem městu.

Postaráme se o náš domov: vytvoříme podmínky pro bydlení všech generací, zlepšíme životní prostředí a pomůžeme občanům zvládat těžkou dobu.

Krajina Slavičínska

V nejdávnější minulosti byla krajina Slavičínska druhým domovem Slavičanů. Pole a lesy okolo našeho městečka představovaly základní obživu lidí a platilo pro ně okřídlené sousloví „od kolébky po rakev.“ Tento model ale za minulého režimu rychle vyprchal - lidé přesedlali do aut a přestali využívat staletími vyšlapané pěšinky, hospodářům pole začaly kontrolovat traktory, aleje a skupinky ovocných stromů ustoupily těžké technice udržující pole, studánky pro občerstvení zpustly, v horším případě pak zanikly při melioracích, které každou „nadbytečnou“ kapku vody odvedly do trubek.

Před pár lety byl Slavičín doslova v zajetí průmyslových lánů nebo nekonečných ohrad pro dobytek. Krajinu za domy znali nejvíce místní z blízkého okolí, kteří věděli, kudy proklouznout a vyvenčit psa. Slavičín v roce 2022 je však jiný, než před pár lety a krajina pro člověka začíná být opět důležitá.

Nejvíc jsme si pojem krajiny začali uvědomovat v roce 2021 v době lockdownů, kdy nařízení vlády dala pohybu člověka jasný limit - katastr obce, kde trvale bydlím. Druhý důvod, proč bychom měli obnovovat krajinu Slavičínska je, že i Slavičín se po roce 2020 stal cílem turistů - návštěvníků zámeckého hotelu Wichterle.

Základem obnovy krajiny Slavičínska je návrat drobných prvků do ní. V prvé řadě jsou to aleje a stromořadí, kterých od roku 2018 bylo zasázeno okolo 1000 kusů. Začali jsme za kostelem, pokračovali jsme velkým projektem Strom pro krajinu, který vedl k vysázení alejí z Malého Pole do Divnic, okolo staré nevšovské cesty, okolo příjezdové cesty do Nevšové, nevšovské cyklostezky směrem na Luhačovice, od Hájenek směrem k remízku a také na Šabatci. V roce 2020 následoval malý sad v Divnicích, také nedaleko cyklostezky a v roce 2021 pak ožila cesta z Hrádku směrem na Kolelač a její okolí.

Další drobné prvky v krajině představují studánky. Do krajiny patří také drobné sochy. Nad Šabatcem vznikla Boží muka či vyhlídka sv. A v krajině nalezne místo také lavička (jako například...

Cyklostezky na Slavičínsku

Kudy cyklostezky povedou, je souběhem mnoha činitelů, na jejichž konci je proces přípravy projektové dokumentace konkrétním místem. Jakmile jsou tyto faktory splněny, což trvá roky, město přikročí k projektové dokumentaci, povolování stavby a shánění peněz na výstavbu cyklostezky.

Tento proces po roce 2018 začal v případě úseku Hrádek - Šanov, který byl dobudován v srpnu 2022 a v roce 2023 za něj dorazí dotační prostředky z EU (což činí neuvěřitelných, ale reálných 5 let za zhruba 1,5 km cyklotrasy).

Realita je neúprosná a takto s ní musíme počítat v případě dalších rozpracovaných úseků Divnice (SOŠ) - Bohuslavice (křižovatka), kde navíc řešíme pokračující jednání o pozemcích s některými vlastníky. Obdobně rozpracovaný je úsek Hrádek (křižovatka) - Divnice (U Gbelců). Všechny tyto stavby by nevznikly, pokud by nebyly k dispozici dotační tituly EU, státního rozpočtu a Zlínského kraje - díky nim se daří zajistit až 90 % finančních prostředků externě. Město pak může své vlastní peníze investovat tam, kde žádné dotace neexistují (např.

Ptáte-li se i na zbývající cyklostezky - hostětínská bude složitá již vůbec stanovením přesné trasy a směr z Hájenek a dále na Haluzice již patří do působnosti obce Lipová, na jejímž katastru má vést.

A vrátíme-li se na začátek tohoto textu, můžeme stručně ubezpečit, že cyklostezky tam, kde to aspoň trochu půjde, povedou po vrstevnici - tedy po rovině. Přesto však cyklostezky musí být pro Slavičínsko jednoznačnou prioritou. Velehory tu totiž nikdy nebudou.

Vlakové nádraží Slavičín

Naléhavost problému ještě není cestou k jeho řešení, platí i pro naše slavičínské vlakové nádraží (ležící samozřejmě v Hrádku). Ty tam jsou doby, kdy několikrát denně ve Slavičíně zastavovaly honosné rychlíky Vlára a Javořina, na něž vždy ochotně čekal místní červený autobus. Okolo čilý ruch, dříve i s malým bufetem, nakládkou a vykládkou zboží a mnoha zaměstnanci, kteří tvořili personál dráhy. Současnost se ani nechce popisovat a všichni ji známe. Nádraží je ostudou města a kdo nemusí, tam raději ani nejde. Problémů je zde více, asi nejzásadnější je fakt, že nádraží nebude ani v budoucnosti obsluhováno fyzicky přítomným personálem - frekvence cestujících je zde příliš malá.

Nicméně stav majetku - budov a pozemků je věcí majitele, proč ten si nedá věci do pořádku? Hlavním majitelem pozemků a nemovitostí byly až do letošního roku České dráhy, a.s.. Od tohoto podniku se po dvouletých peripetiích podařilo odkoupit drážní dvojdomek (u závor) a nyní je prakticky hotová projektová dokumentace, která počítá s obnovou bytových jednotek. Tento objekt by mohl vypadat stylově, protože pochází již z roku 1888. Připomene svým vzhledem dávnou slávu vlárské dráhy. Využití však bude praktické - bydlení. (Někteří si mohou klást otázku, proč to nezbourat? Nezbourat, protože je domek v poměrně dobrém stavu a navíc s napojením na všechny sítě.

České dráhy, a.s. však vlastní i velkou část příjezdové cesty a vlastně veškeré plochy okolo nádraží - včetně proslulé „velké kaluže“, kde se kdysi točíval autobus. O těchto pozemcích nerozhodují jen České dráhy, ale i Správa železnic - ta má právo veta nad každým prodejem.

Jelikož zde stále existuje manipulační prostor pro případnou nakládku a vykládku zboží, jsou tyto pozemky „vyblokovány“ pro případnou (avšak nepravděpodobnou) renesanci převozu zboží po kolejích, nicméně bez jediné proinvestované koruny. A v čem je ještě důležitá Správa železnic? Té totiž patří v areálu nádraží zase výpravní budova a některé další provozní objekty. Ačkoliv se v průběhu minulých let zdálo, že dojde dokonce k její rekonstrukci, posléze hrozila demolice, které se podařilo zabránit zásahem jednoho vlivného Slavičana.

I proto probíhají jednání o tom, aby všechny dotčené organizace umožnily své pozemky a budovy poskytnout pro realizaci vize moderního slavičínského nádraží. A jak by takový komplex mohl vypadat? Odbočíme-li od závor k nádraží, upoutá nás stylový dvojdomek s bydlením pro potřebné, ihned za ním bude autobusová točna, na níž bude navazovat moderní nástupiště, opodál menší objekt železniční stanice s toaletami a vytápěnou čekárnou. Původní nádražní budova bude zachována, avšak spíše pro jiné využití. A nákladní a manipulační prostor? Ten bude vyhrazen až v zadní části železničního areálu - výhledově pro potřeby odpadového hospodářství tak, aby vytříděný či směsný odpad ve slisovaných balících mohl být nakládán přímo na železniční vagony.

Zdá se Vám to nereálné?

tags: #spolek #ochrancu #prirody #slavicin #historie #aktivity

Oblíbené příspěvky:

• Vydávání dluhopisů v ČR: co musíte vědět
• Udržitelná Energetika v Česku
• Zajímavé fakty o kočkách a přírodě
• Význam Eulerova čísla
• Recenze obojků proti blechám