Spolek přátel přírody: Historie a současnost

První přírodní rezervace byly u nás zřizovány především z iniciativy osvícených vlastníků půdy již v první polovině 19. století. K těm nejstarším patří Týřovské skály na Křivoklátsku (v roce 1826 vylučuje velkostatek Veltrusy z hospodářského plánu lesní porost s hnízdní kolonií havranů, po roce 1833 byl vyňat z běžného hospodaření Velký a Malý Bezděz, 28. 8. 1938 byly ochráněny zbytky pralesů v Novohradských horách).

Celkem bylo do roku 1918 na území dnešní České republiky soukromými vlastníky zřízeno (či tradováno) 23 chráněných území.

V tomto období se rozvíjí také spolková ochrana přírodního a kulturního dědictví. Vznikají první okrašlovací spolky (Kutná Hora - první okrašlovací spolek, r. 1861; Prostějov - první okrašlovací spolek na Moravě, r. 1873; Polská Ostrava - první okrašlovací spolek ve Slezsku, r. 1893) v r. 1904 sdružené do Svazu pro okrašlování a ochranu domoviny (v roce založení se jmenoval Svaz českých spolků okrašlovacích v Království českém, od r. 1905 Svaz českých okrašlovacích spolků v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, od r. 1909 Svaz českých spolků pro okrašlování a ochranu domoviny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a od r. 1918 až do svého zániku v r. 1951 působil pod názvem Svazu československých spolků pro okrašlování a ochranu domoviny v Praze), který se programově od r. 1909 věnoval ochraně cenných území.

Svaz pro okrašlování a ochranu domoviny byl ve své době bezesporu nejvýznamnější nestátní institucí věnující se ochraně přírody a krajiny. Okrašlovací a turistické spolky aktivně působily také v oblastech osídlených německou menšinou. I mnohé další dobrovolné spolky se zaměřovaly na ochranu vybraných cenných přírodních území.

Od svého založení v r. 1912 se ochraně přírody věnovala Česká botanická společnost, v jejíž prospěch bylo státem v r. 1923 vykoupeno a v rámci pozemkové reformy 16. 4. 1935 jí přiděleno naleziště koniklece jarního u Vlkova.

Čtěte také: Zelené kluby na univerzitách

Rezervaci na Šibeničním vrchu u Mikulova k ochraně stepního ovsa zřídila dohodou s městem Mikulov c.k. Zoologicko-botanická společnost ve Vídni. Mezi vlastivědné společnosti vlastnící soukromou rezervaci patřila Krajinná musejní společnost v Litovli, která byla od r. 1911 majitelem Mladečských jeskyní včetně okolí.

Také sdružení turistů patřila mezi organizace usilující o ochranu konkrétních přírodních a kulturních památek. Např. severočeský „Excursions-Club“ dosáhl již v r. 1895 ochrany území „Hollengrund“ u České Lípy (dnes NPP Peklo) či Vrkoče u Ústí nad Labem (dnes NPP Vrkoč). Klub československých turistů dokonce vlastnil 570 ha pozemků za účelem péče o památky přírodní a historické.

Po vzniku samostatného československého státu v r. 1918 byla rozvíjena státní ochrana přírody a nová chráněná území byla zřizována především v rámci první pozemkové reformy, realizované prostřednictvím záborového, přídělového a náhradového zákona. Přestože vydávané akty se jmenují většinou „dohoda“, šlo vždy o vrchnostenské rozhodnutí státního pozemkového úřadu.

Úroveň zajištění ochrany přírody prostřednictvím pozemkové reformy byla ze strany odborné veřejnosti kritizována. Např. Procházka (1926) přímo uvádí: „ …jak nás zkušenost poučila“, za pozemkové reformy „památkám se v každém případě daří hůře, než pokud byly v soukromých rukou“.

Možná i proto byla i v tehdejší době považována za perspektivní formu ochrany území dohoda o ochraně lokality s vlastníky, využívaná však byla jen zřídka.

Čtěte také: Občanské sdružení

I v nelehkém období druhé světové války byla nestátní ochrana přírody rozvíjena. Zmínit je třeba zejména činnost moravské odbočky Svazu pro okrašlování a ochranu domoviny, která ve 30. a 40. letech zřídila formou dohody s vlastníky nebo jinak 46 soukromých rezervací. Dohodou o náhradě za ušlý zisk bylo zřízeno 17 rezervací (např. Větrníky - dnes NPR), četná území byla ochráněna formou dlouhodobé nájemní smlouvy (např. Nosperk u Němčiček - dnes PR či les Zlobice u Kuřimi - dnes PP).

Pozornost si zasluhuje ochrana vápencové stepi Čebínka (k.ú. Čebín u Brna) formou dobrovolné dohody s těžařskou společností (lokalita byla v 60. letech minulého století zničena těžbou vápence). Mimořádným úspěchem bylo vykoupení Mohelenské hadcové stepi Svazem 17. 3. 1944. Cena za 41,32 ha rezervace činila 113 990 K a výkup od Obce Mohelno byl financován z výtěžku dobročinné „Jubilejní loterie“ uspořádané u příležitosti 40 let od založení Svazu (Buček in Pešout 1998).

Mezi první soukromé snahy o ochranu přírody patří vyloučení lesů na Velkém a Malém Bezdězu z běžného hospodaření již v r. 1833.

Období komunismu

Období komunismu znamenalo konec soukromoprávních snah v ochraně přírody a krajiny. Nástup totalitního režimu ukončil v r. 1951 také půlstoletí trvající úspěšnou činnost Svazu pro okrašlování a ochranu domoviny. Vznik nové nestátní organizace sdružující dobrovolníky v ochraně přírody byl nelehký. Stal se jí v r. 1958 TIS - nezávislé sdružení přátel přírody (tehdy pod názvem „Sbor ochrany přírody Společnosti Národního musea v Praze“). Ten však byl v období normalizace v r. 1979 rozpuštěn. V roce 1974 se zrodila v rámci režimního SSM „Akce Brontosaurus“, která se mj. věnovala zajišťování péče o vybrané lokality.

11. 9. 1979 vzniká Český svaz ochránců přírody (ČSOP), který se stal brzy platformou pro četné dobrovolnické aktivity v oblasti praktické ochrany přírody a památek i ekologické výchovy. Všechny zmíněné organizace se snažily (v mezích umožněných tehdejším právním řádem) o získávání užívacích práv k pozemkům v cenných přírodních lokalitách a ohroženým památkám.

Čtěte také: Historie spolku ochránců přírody

Soukromé rezervace v současnosti

V České republice není pojem „soukromá rezervace“ v právu ochrany přírody a krajiny zakotven. Byť se často používá, vždy jde o území chráněná výhradně prostřednictvím vlastnického či jiných užívacích práv k pozemkům či stavbám. Když chceme zjistit, kolik vlastně v České republice existuje takto chráněných území, musíme si vymezit, co soukromou rezervací rozumíme.

Soukromou rezervaci lze definovat následujícím způsobem: Část přírody či kulturní památka chráněná výhradně z vůle nestátního vlastníka či s jeho souhlasem jinou nestátní osobou.

V současné době u nás soukromé rezervace zřizují fyzické osoby a nestátní právnické osoby (převážně spolky), celkový počet takto chráněných lokalit činí přibližně 573. Přesný údaj nelze zjistit, jelikož centrální evidence pochopitelně neexistuje a do přehledu mohla být zahnuta pouze ta území, u kterých soukromá osoba svou vůli o jejich ochraně šířeji publikovala.

Soukromé rezervace jsou rozesety po celém území ČR, v některých územích (Střední Poohří, Liberecko, Královéhradecko, Podblanicko, Vysočina, Svitavsko, Přerovsko, Hostýnské vrchy, Uherskohradišťsko) je jejich koncentrace vyšší z důvodu existence aktivních pozemkových spolků. Také obce tradičně chrání a pečují o cenné přírodní lokality často plnící rekreační funkce, tyto však do přehledu nebyly zařazeny.

Zřizovatelé soukromých rezervací využívají k ochraně celé škály užívacích práv k pozemkům a stavbám; od vlastnictví a držby přes výpůjčky a nájmy až po právně nevymahatelné gentlemanské dohody o ochraně lokalit. Na rozdíl od řady zemí však v ČR není dosud více rozšířeno využívání věcných břemen k ochraně cenných území. Po zdolání řady administrativních překážek bylo první věcné břemeno tohoto typu zřízeno po dohodě se soukromým vlastníkem v r. 2010 pro ochranu pralesa Jehliště ve prospěch ČSOP Vlašim.

Je zřejmé, že zajištění dostatečné péče o lokality pouze s využitím užívacích práv může být v řadě případů dostačující.

Soukromí vlastníci chránící přírodu

Jak je uvedeno výše, první soukromé rezervace zřizovali právě osvícení vlastníci. V současné době, kdy je vybudována hustá soustava chráněných území, je pochopitelně cílená dobrovolná snaha soukromých vlastníků o ochranu přírody na části svého majetku spíše ojedinělá. Mezi takové vlastníky patří L. Pospěch z Uherského Brodu vykupující postupně v průběhu více jak deseti let - za finanční prostředky z rodinného rozpočtu - přírodovědně cennou lokalitu Vlčí prameny v Bílých Karpatech, o kterou i pečuje, provádí zde sledování biodiverzity a zajišťuje osvětu návštěvníků.

Samozřejmě je zde třeba zmínit souhlas několika tisíc vlastníků s ochranou vlastních pozemků daný pozemkovým spolkům. Sice z „jiné škatulky“, nicméně blízké je přijímání závazků, které na sebe bere vlastník ve veřejnoprávních smlouvách uzavíraných s orgány ochrany přírody.

Soukromé rezervace neziskových organizací

Neziskové organizace navázaly na bohatou historii spolků v českých zemích a hned po společenských změnách v r. 1989 se snažily prioritně k územím ve své péči získávat vlastnická či jiná uživatelská práva. V čele těchto snah byl od počátku Český svaz ochránců přírody (blíže viz článek „Pozemkové spolky - perspektivní ochrana přírody“ v tomto čísle Ochrany přírody).

V současné době je v ČR akreditováno 61 pozemkových spolků chránících 564 lokalit o celkové ploše více než tři tisíce hektarů. V 34 případech jde o pobočné spolky ČSOP, zbývajících 27 jsou samostatné organizace (např. spolky Anthericum, Čmelák, Hamerský potok, Jizersko-Ještědský horský spolek, Lunaria, Meluzína, Mokřady, ČSOP - pobočka na Vysočině, Sagittaria, Zamenis ad.). Pozemkové spolky se nesoustředí jen na ochranu přírodního, ale i kulturního dědictví.

Vedle neziskových organizací akreditovaných jako pozemkové spolky se i některé další neziskové organizace snaží chránit vybraná cenná území prostřednictvím užívacích práv k pozemkům. Např. na Vysočině působí spolek Sdružení Krajina, zaměřený především na péči o mokřadní louky na úctyhodné ploše 227 ha, ze které 34 ha vlastní. Především na ochranu tzv. bílých strání v Českém středohoří se zaměřuje spolek Arnika, o řadu cenných lokalit pečuje pozemkový spolek Koniklec.

Soukromou ornitologickou rezervaci „Ornitologický park Josefovské louky“ buduje již řadu let Česká společnost ornitologická v nivě dolního toku řeky Metuje.

Konopiště a jeho přírodní bohatství

Velká obora je rozlohou 119 hektarů největším oddělením parku v Konopišti, běžnému návštěvníkovi však tato poněkud odlehlejší část parku zůstává pohříchu mnohdy neznámá. Její rozsáhlá západní část se totiž nachází za plotem chráněné bažantnice a návštěva Horní, Dolní či Zadní kontraleče nebo Studentské paseky je možná jen po dohodě s Lesním závodem Konopiště resp. Na jihozápadním cípu této části parku se nachází kamenný pomníček, připomínající popravu devíti amerických letců. Nechal ji provést v noci z 19.

V sousedním parčíku se dnes nachází penzion a muzeum motocyklů, následuje velké parkoviště a dřevěná stavba restaurace „Nová myslivna“. Jde o zajímavou stavbu z konce 60. Velké parkoviště bylo vybudováno v roce 1974. Původně zde bývala louka a říkávalo se zde Na Zelence. Loukou protékal potok a bývalo zde velmi vlhko.

Cesta severním směrem nás vede kolem střelnice s uměle navršeným valem, záhy dorazíme na rozcestí s velkým dubem letním. Zde můžeme odbočit doleva podél potoka nebo se vydáme vpravo stoupáním po krásné tzv. Levá varianta nás zavede po upravené stezce ke Konopišťskému potoku, pokračujeme po jeho pravém břehu, mineme přitom zbytky konstrukcí mostků, které spojovaly tuto část parku s nyní uzavřenou bažantnicí, a dorazíme k rybníčku Zájezek.

Nad Zájezkem stoupá lesní cesta, nejprve vedoucí po vrstevnici, prudčeji kaštanovou alejí k Želetince. Želetince se blíže věnujeme v povídání „Z historie konopišťského panství“, kde nalezneme poznámky k její historii. V této bývalé budově lesní správy sídlí dnes ředitelství Lesního závodu Konopiště. Zpátky od Želetinky se tedy vydáme Maxovou cestou, širokou asfaltkou, která prochází zajímavými lesními partiemi a byla pojmenována po Maximiliánovi, synovi arcivévody Františka Ferdinanda.

Jak zmíněno, velká (témeř poloviční) část Velké obory na západ od protékajícího Konopišťského potoka je pro veřejnost uzavřena a slouží jako bažantnice a honitby. Pokud se tedy návštěvník po dohodě s lesáky na tato místa dostane, zmiňme alespoň několik orientačních bodů. Lesní cesta, odbočující na pomníčkem amerických letců ze silnice na Václavice vpravo, nás zavede po pětistech metrech k nevelkému Obornímu rybníku.

Právě na louce u této křižovatky (zřejmě na snímku vpravo poblíž stromů u cesty) stávala socha Bílého jelena. Dal ji sem umístit arcivévoda František Ferdinand a přečkala do konce druhé světové války, kdy ji pravděpodobně zničili ruští vojáci. Z křižovatky na fotografii lze pokračovat rovně podél Konopišťského potoka přes Studentskou paseku až k uzavřené bažantnici u Žabovřesk. Raději se vydáme vlevo do kopce na okružní cestu, vedoucí Horní, Zadní a Dolní kontralečí.

Například bývalá střelnice na holuby, úhledná dřevěná stavba s technickým zázemím, stávala nedaleko Studentské paseky u kraje lesa nedaleko Žabovřesk, první vesničky severním směrem od Konopiště. Střelnici tvořily dvě dřevěné pergoly s výhledem na střelce a vlastní prostor střelby, oddělený bílými plůtky. Pergoly sloužily k odpočinku střelců a jejich doprovodu, na fotografiích ze střelnice lze spatřit také manželku Františka Ferdinanda a jeho děti. Střelecký prostor se nacházel směrem k Žabovřeskům.

Pokračujeme lesní cestou západním směrem, v místech, kde se (před Zadní kontralečí) cesta stáčí na jih, stávala kdysi další zajímavá parková „stavbička“ - tzv. Perníková chaloupka. Dřevěný domek sloužil na hraní arcivévodovým dětem. Chaloupka zmizela krátce po skončení Velké války a dnes jen stěží nacházíme zbytky okolní úpravy. Kameny, coby pozůstatek schodů či skalky, náznaky rybníčku na levé straně.

tags: #spolek #přátel #přírody #potoky #historie

Oblíbené příspěvky:

• Zvířecí páry a paralely s lidmi
• Postup opravy prasklé trubky
• Označování infekčního odpadu
• Stanoviště Meruzalky Krvavé
• Rozšíření skládky u Vyškova