Asistenční pes: Výcvik a využití

Někteří psi jsou více než pouhým společníkem, který nám stojí věrně po boku. Mají speciální výcvik a plní důležité úkoly. Představíme Vám, jak pracovní psi člověku pomáhají.

Životní poslání asistenčních hafanů spočívá v pomoci člověku, který trpí jakýmkoliv hendikepem. A tento hendikep umí „odstranit“. Takový asistenční pes toho díky svému výcviku zastane opravdu hodně. Od rozsvěcení světel, přes pouštění počítače, po asistované nakupování. Představte si svůj běžný den, vaše dennodenní činnosti (především ty související s domácností).

Asistenční psi žijí společně s lidmi, kteří mají nějaké tělesné postižení a pomáhají jim v každodenním životě. Pomáhají například při nákupech, ale také oblékání či svlékání. Umí ovládat vypínač osvětlení a otevírat dveře. Jejich úkoly závisí na tom, kde je jejich pomoc potřeba. Asistenční pes je obvykle vycvičen pro konkrétní osobu.

Asistenční psi jsou vycvičení k pomáhání handicapovaným lidem. Tím pádem se nejedná pouze o domácího mazlíčka, ale především o praktického pomocníka. Asistenční psi pomáhají handicapovaným lidem překonávat každodenní překážky, zvyšují jejich mobilitu a dokážou zčásti nahradit pomoc osobního asistenta či rodinného příslušníka.

Zdaleka důležitější než rasa psa jsou podstatné jeho vlastnosti. Pro toto „psí povolání“ se volí plemena s klidným charakterem, která disponují vysokou dávkou vyrovnanosti. U asistenčních psů je přistupovat k výcviku s jistou dávkou pozitivní motivace. Po vycvičení se pejsek musí žít se svým novým páníčkem. Po společném sžití přichází zacvičení doma u jeho nového pána.

Čtěte také: Zázraky přírody: experimenty a popularizace vědy

Druhy asistenčních psů

• Asistenční psi jsou psi určení pro pomoc obecně všem zdravotně postiženým nebo tělesně postiženým (zejména vozíčkářům).
• Nejstarším a u nás poměrně rozšířeným je výcvik vodicích psů pro nevidomé.
• S výcvikem psů pro tělesně postižené se začalo v 70. letech 20. století v USA a odtud se tato praxe rozšířila do celého světa.
• Vodicí psi pro nevidomé („slepečtí“ psi) jsou vycvičeni k bezpečné navigaci v prostoru.
• Asistenční psi pro tělesně postižené („psi pro vozíčkáře“) jsou vycvičeni podle konkrétního postižení klientů. Jejich úkolem je pomoci jim k větší samostatnosti a se zvládáním pohybu mimo domov.
• Balanční psi jsou schopni díky speciálnímu postroji a výcviku pomáhat osobám, které mají potíže s rovnováhou, například při chůzi, nástupu do dopravního prostředku atd.
• Šikovní společníci jsou asistenční psi pomáhající osobám pečujícím o postiženého. Jsou umisťováni do domácností s těžce postiženými klienty, kteří jim nemohou sami dávat povely, nebo s dětmi s různými poruchami autistického spektra nebo s ADHD.
• Signální psi pro alergiky jsou vycvičeni k rozpoznávání alergenů, které způsobují astmatické záchvaty.
• Signální psi pro osoby se záchvatovými onemocněními (epilepsie, diabetes) pomáhají klientům přivolat pomoc nebo podat léky při přicházejícím záchvatu, přivolat pomoc samostatně při klientově pádu do bezvědomí, odvést z vozovky při přicházejícím záchvatu apod. Pes může při soužití s klientem začít změnou chování signalizovat přicházející záchvat.
• Vodicí psi pro pacienty se ztrátami paměti umí postižené dovést domů v případech, kdy se nejsou schopni sami zorientovat.
• Asistenční psi často představují úlevu pro osoby pečující o postižené.

V praxi se výchova a rozsah výcviku řídí schopnostmi psa a potřebami postiženého. Před přidělením psa proto přihlížíme zejména k postižení klienta, jeho životnímu stylu a aktivitám a u psa se ohlížíme na jeho schopnosti, fyzickou zdatnost a povahové vlastnosti.

Mezi asistenční psy patří také psi, kteří dokáží identifikovat předzvěst záchvatu. Patří mezi ně například psi, kteří žijí s diabetiky a zaznamenají kolísání cukru v krvi. Studie ukazují, že psi reagují na sníženou saturaci kyslíku postižené osoby. Citlivé psí uši dokáží tento stav zaznamenat díky změnám dýchání postiženého. Pokud hodnota cukru klesne na život ohrožující hodnotu, pes včas varuje svého majitele, aby mohl odpovídajícím způsobem reagovat a například sníst hroznový cukr. Pes však dokáže identifikovat i zvýšenou hladinu cukru a postižená osoba si tak může v případě potřeby aplikovat inzulín. Tito psi se využívají také u onemocnění jako je astma nebo eplipesie.

Asistenční psi pro osoby s tělesným postižením. Asistenční psi pro osoby s postižením sluchového aparátu. Jsou speciálně vycvičeni k rozeznání různých signálů, jako je zvonění zvonku u dveří, zvonění telefonu, pláč dítěte, zvuk poplašného zařízení či budíku. Asistenční psi pro krizové situace. Tito psi dělají společnost starším osobám nebo také lidem s cukrovkou či epilepsií. Asistenční a terapeutičtí psi (nejen) pro osoby s autismem. Tento druh terapeutických psů pomůže lidem s autismem dostat se z rušivých a stereotypních situací. Psi pro zvířecí terapii nebo-li animoterapii. Při této alternativní léčbě si člověk vytváří ke zvířeti osobní vztah, který má terapeutické účely.

Výcvik asistenčních psů

Výcvik asistenčních a terapeutických psů bývá dlouhý a trvá přibližně šest až dvanáct měsíců. Psi jsou ke svému povolání vybráni již odmalička a svými budoucími pány jsou adoptováni až během nebo po skončení výcviku. Samozřejmě existují také případy, kdy lze vycvičit psa, kterého již handicapovaný člověk vlastní. Během výcviku se psi učí asistovat svým budoucím majitelům v každodenních aktivitách. Mezi tyto aktivity patří například zajištění pomoci při otevírání a zavírání dveří, zvonění na zvonek u dveří, pomoc při svlékání, oblékání a obouvání se, rozsvěcení a zhasínání světel a pomoc při podávání a přinášení nejrůznějších předmětů.

Nejznámější asistenční psi jsou vodící psi pro zrakově postižené. Ne každý pes je vhodný jako asistenční pes. Vhodní psi jsou vybíráni již ve štěněčím věku a včas odpovídajícím způsobem cvičeni. Doba výcviku psa se liší a závisí na účelu, pro který je cvičen. Vodící psi patří mezi asistenční psy. Představují “pomoc při pohybu osob nevidomých a těžce zrakově postižených”. Pro osoby, které jsou nevidomé nebo mají těžké zrakové postižení, je velmi těžké se orientovat při pohybu v neznámém prostředí. V takových případech pomohou vodící psi, kteří svého majitele doprovázejí při každodenních činnostech. Vodící psi jsou obvykle vycvičeni pouze podle potřeby. Výcvik psa trvá 6 až 9 měsíců, v závislosti na místě výcviku. Následuje tří- až čtyřtýdenní trénink pro budoucího majitele, kdy se pes a člověk učí si navzájem důvěřovat a vzájemně komunikovat. Na závěr je obvykle proveden test, kdy musí pes a člověk prokázat, že jsou sehraný tým.

Čtěte také: Zázraky Přírody - hudební doprovod

Doba výcviku psů se liší a závisí na tom, která organizace a za jakým účelem je cvičí.

Jak získat asistenčního psa

Pokud jste se pro asistenčního psa opravdu rozhodli, nejdříve si musíte vybrat organizaci, která provádí výcvik psů a zkontaktovat ji. Obvykle je třeba vyplnit formulář s žádostí o asistenčního psa a poslat ho organizaci, která Vás zařadí do čekací listiny. Když se na Vás dostane řada, obdržíte pozvánku na pohovor a v některých případech budete muset vyplnit vstupní formulář.

Po předání asistenčního psa je povinností každého klienta zůstat v kontaktu s organizaci, která mu psa poskytla. Na webových stránkách organizací, které psy cvičí (například Helppes centrum nebo Pomocné tlapky), se dozvíte o konkrétních požadavcích ohledně žádosti o asistenčního psa, získáte informace o průběhu pohovorů a budou Vám poskytnuty informace o podmínkách zpětné vazby.

Respektování asistenčních psů

Dnes už není nic zvláštního potkat osoby s asistenčním psem například v hromadné dopravě nebo v restauraci. Přesto jsou lidé s handicapem v doprovodu asistenčního psa na veřejných místech často vystaveni nepřátelským reakcím. Pro lidi se zdravotním postižením je jejich pes stejně nezbytnou pomůckou jako třeba invalidní vozík, berle či slepecká hůl. Mnozí z nich nejsou bez společnosti čtyřnohého asistenta schopni opustit domov a zajistit si základní životní potřeby. Na jeho pomoc jsou odkázáni čtyřiadvacet hodin denně a vyrazit bez něj například k lékaři či do prodejny potravin je nemyslitelné.

Asistenční nebo vodící pes by měl být vždy jasně označen vestičkou s označením organizace, která ho vycvičila, jeho pán pak při sobě nosí průkazku, která potvrzuje, že pes splňuje standardy kladené na výcvik asistenčního psa. Mezinárodně uznávané „občanky“, tzv. ID karty asistenčních psů, se u nás už sice vydávají, ale bohužel nejsou, stejně jako definice označení asistenčního psa, zakotveny v české legislativě.

Čtěte také: Kuličky v zázracích přírody

Vedle jasně formulovaného zákona, v němž zatím držitelé asistenčních psů nemají oporu, chybí i základní informovanost mezi lidmi. Není nic nezvyklého, když si cestující v prostředcích hromadné dopravy stěžují na přítomnost asistenčního psa nebo napomínají jeho majitele, že zvířeti nenasadil náhubek. Řada postižení není na první pohled viditelná, přesto má člověk s handicapem svá práva a zaslouží si ohledy stejně jako jeho psí pomocník.

„Lidé nechápou, proč by se měli chovat ohleduplně k mladé dívce, která jde v obchodě se svým asistenčním psem. Přitom může jít o dívku, která trpí silnou posttraumatickou poruchou, a která se odvážila jít do obchodu jenom právě díky doprovodu svého asistenčního psa. Práci asistenčních psů narušují neznalí lidé i v běžném každodenním styku, i když většinou v dobré víře. Klidnou a přátelskou povahu psa často vnímají jako pobídku k drbání, povídání nebo dokonce podávání pamlsků. Psí asistent je sice velmi dobře vycvičen k tomu, aby byl vůči okolním vlivům imunní, každé rozptýlení však narušuje jeho soustředění na práci a schopnost rychle reagovat na potřeby svého pána.

Ani pokud je asistenční pes seberoztomilejší, nehlaďte ho nebo se jinak nesnažte upoutat jeho pozornost. Můžete tím totiž hodně ublížit člověku, kterého pes doprovází. Čtyřnozí pomocníci potřebují pro výkon své práce klid a nevhodné zásahy okolí, byť mnohdy myšlené v dobrém, mohou způsobit velké problémy. Právě na takové negativní zkušenosti lidí, kterým pomáhají asistenční a vodící psi upozorňuje nová osvětová kampaň organizace Helppes nazvaná Na cizí psy se nesahá.

„Obtěžování asistenčních psů je častý problém, a to zejména pro naše klienty. Lidé stále často nechápou, že asistenčního psa může potřebovat i osoba, na které na první pohled žádný handicap není viditelný - nemá bílou hůl, ani nesedí na invalidním vozíku,“ vysvětluje Zuzana Daušová, ředitelka organizace Helppes - Centrum výcviku psů pro postižené, která pomáhá lidem s postižením zvyšovat kvalitu jejich života prostřednictvím speciálně vycvičených psů. Zásadní je pochopit, že asistenční a vodící psi nejsou běžní domácí mazlíčci, ale profesionálové vykonávající důležitou práci. A přesně tak je třeba k nim přistupovat, i když mají na rozdíl od lidských asistentů srst a čtyři nohy.

Respektování osobního prostoru nejen asistenčních a vodících, ale všech psů považuje za naprostý základ také veterinární lékařka Martina Načeradská, která vede vlastní kliniku na Praze 10 a dlouhodobě se věnuje také poruchám chování u psů a koček. „Tuto osvětovou kampaň velmi vítám, protože názorně ukazuje, proč je důležité respektovat základní pravidlo, že na cizí psy se bez dovolení nesahá. Rozhodně neplatí, že pokud se pes pohybuje ve veřejném prostoru a vypadá přátelsky, tak se ho může kdokoliv dotýkat. Ne všichni psi vyhledávají kontakt s cizími lidmi a pro některé z nich je to vyloženě stres, který může vést k velmi nepříjemné reakci z jejich strany.

Za nevyžádaným kontaktem vůči asistenčním psům mnohdy stojí i stále přetrvávající mýtus, že tato zvířata „trpí“ a je potřeba je litovat. Realita je ale přesně opačná. Zmíněný mýtus podle ní navíc škodí nejen zvířatům, ale i lidem, které psi doprovází. „Setkala jsem se s tím mnohokrát a velmi mi to vadí. Vždy si totiž představím, jak taková tvrzení zapůsobí například na člověka s PTSD, na autistu nebo na epileptika a jaké to pro ně může znamenat rozrušení a následky na jejich zdravotní stav,“ dodává s tím, že za podobnými tvrzeními je i naprostá neznalost toho, jak psi fungují a co potřebují.

„Každý pes, nejen psi plemen pracovních, touží po alespoň minimální spolupráci s člověkem. K psí „přirozenosti“ navíc patří být prospěšný a různým způsobem spolupracovat s člověkem - s ohledem na to, o jaké plemeno či o křížence jakých plemen se jedná. „Představa, že asistenční pes ‚trpí‘ při práci a ocení pohlazení či jiný zájem, je nesmysl. Jde o pečlivě vybraná a cvičená zvířata, pro které je to smysluplná činnost, kterou nejen dělají rádi, ale dokonce i potřebují ke své spokojenosti,“ přibližuje Načeradská s tím, že psi obecně jsou nadšení, pokud mohou plnit různé úkoly. I domácí mazlíček se může například naučit hledat ztracené věci, uklízet svoje roztahané hračky nebo nosit špinavé prádlo do pračky.

„Pokud si chcete psího pomocníka pohladit, vždy se zeptejte jeho držitele bez ohledu na jeho handicap. A nemějte mu za zlé, pokud vám to nedovolí - jistě má své důvody.

A vysvětluje, že je na místě dodržovat několik základních pravidel. Na asistenčního psa nemluvte, nehlaďte ho ani nedrbejte, přestože vás k tomu jeho přívětivý výraz neodolatelně láká. Pokud si nemůžete pomoci, zeptejte se jeho pána, zda s pohlazením souhlasí, neberte však jako urážku, pokud odmítne. „U osob s PTSD či poruchou autistického spektra může hlazení psa spustit i ataku paniky, strachu či záchvatu. Tito lidé se většinou nedokážou bránit a říci rázné ne. Svého psa mají naopak naučeného, aby jim vytvářel prostor a odstup od cizích lidí.

tags: #asistenční #pes #výcvik #využití

Oblíbené příspěvky:

• Rostliny pro slunná místa
• Aktivity GVH Louny
• Směsný odpad v Teplicích
• Přístup k přírodě v klasicismu
• Odpovědnost jednotlivce a klima