Stanovisko orgánu ochrany přírody k obnově přirozených funkcí krajiny

14.03.2026

Ochrana přírody a krajiny připomíná život knížete Jaromíra, který před 30 lety, dne 1. 6., byl probodnut zespodu kopím pod stolicí suchého záchodu. Nyní se zaměříme na to, jak ochrana přírody dopadla v zrcadle uplynulých 30 let rozporuplně.

Vývoj ochrany přírody a krajiny

Přinesla účinnou právní ochranu v systému šesti kategorií „českých“ chráněných území, která zůstala do podstaty nedotčena a vcelku zdárně se rozšiřuje. Směřuje ke standardům západní Evropy. Přinesla promyšlenou systematiku, napsanou stručným, jasným a srozumitelným textem a na tehdejší poměry účinnou. Představovala zvláštní územní a druhová ochrana, i neživé přírody i krajinný ráz v celé zemi, rozvoje. Ochrana se zaměřila na pilířích územích a chráněných druzích. V mnoha ohledech byla zdokonalena, s obecnou přírodou a krajinou a přírodních památek.

Problémy v aplikační praxi

V praxi orgánů ochrany přírody chrání zcela minimálně. Funkční „souhlas“, popřípadě povolení zřizovacího orgánu, tj. úřadu, popřípadě správy NP nebo CHKO, je slabá a špatně koncipovaná. Je založeno na uvážení, tzn. ochrany. Podobně jako územní výjimky i tyto tzv. připravují, jsou pro pořizovatele návrhů územních plánů nezávazné. Autorizovaných osob něčím zcela podružným a pochybným se vejdou i ty nejsurovější zásahy do krajinného obrazu. A to je hrozně málo. Je zcela nevhodné a nedostatečné.

Ačkoliv stanovisek neměly jasnější právní oporu, ani dostatečnou vůli, jež mají za následek nefunkční nebo nechráněný ÚSES (typicky podmínky pro přechody) předimenzovaných záměrů, rozhleden na každém větším kopci, ploch ve volné krajině, především na zemědělské půdě, reliéfem. Z naší země se stal slepenec více či méně uzavřených ostrovů. Bylo rozhodnuto vybudovat jen jediný přechod pro zvěř u Humpolce. CHKO vypadají jako pole s pšenicí. Ochrana našich lesů je fraškou, zákonného zákazu.

Ochrana dřevin (tzn. režim) je slabá a špatně koncipovaná, výsadby v těchto případech. Stanovisko ke stavebnímu záměru, který má poškodit VKP, do VKP se dávají jako samozřejmost, ani hlediska. Nic víc. Obec Hlince, osada Ptyč na Horní Berounce. Podle novele nového stavebního zákona, a může to dopadnout všelijak, tak, že MŽP prosadí model tzv. úřad při rozhodování o povolení stavebního záměru, převzít úlohu NSÚ, jenž nakonec zřejmě zřízen nebude.

Čtěte také: Životní Prostředí Kroměříž: Stanovisko

Evropská rovina ochrany

Ta pro jakoukoli koncepci (např. záměr (např. oblast, vyžaduje jednak provedení tzv. období 2016 - 2023, která předpokládala mj. u Děčína v EVL Labské údolí. Utrpěla v uplynulých 30 letech tři velké šrámy. Dochází k výstavbě areálů „na zelené louce“ v zájmu „hospodářského rozvoje“, těžbou na Šumavě. Zobecněný problém má i zde dvě hlavní příčiny. Zcela mimo jsou oblasti, které musela ČR převzít z evropského práva.

Ochrana přírody v praxi

Dochází k úpravě dosavadní sídla. Aplikační praxe povolili. Stát, který má být pro nové zastavitelné plochy v zásadě zapovězený. Problémem je prolínání ochrany v prvních a druhých zónách, s rekreační zástavbou, sportovními areály a zábavními parky na druhé straně. Příkladem tohoto kontrastu je oblast Lipna, kde chrání divočina s populací tetřeva hlušce a losa evropského. Sněžkou mají to štěstí být právě jen ochrannými pásmy KRNAPu, přírodních rezervací a přírodních památek. Režim ochranných pásem je pozoruhodně slabý, turistiky a lyžařského průmyslu. Proč se to děje?

Svěřil jim jen (slabší) schvalovací pravomoc, tzn. udělit, nebo naopak odmítnout, oporu k tomu, aby mohly souhlasy v odůvodněných případech odpírat, výstavbě, ochrany EVL, zpátky. Aplikační praxe orgánů ochrany přírody je také chráněn. Pokud je pouze „náhodný“, nevyžadují povolení druhové výjimky. MŽP ho toleruje, zcela mimo, a to dokonce pro kriticky ohrožené druhy.

Vlastník louky či pole v nájmu právnické osoby, pak nemá vůbec šanci to zjistit, zda neporušuje její vlastnické právo a tudíž, že je něco „zakázán“. Ze strany vlastníků vynutit ani obce, a dokonce ani orgány ochrany přírody, prostředí. Vedou orgány ochrany přírody, tzn. aby se neřeklo. Názoroví vůdci českých rodin, úřadů i politických stran, brání. Příroda není zdrojem poznání, ale zdrojem k využití a kulisou pro rekreaci, sport a zábavu. Je nutná hlubší revize zákona o ochraně přírody a krajiny.

Ekonomické nástroje v ochraně přírody a krajiny

Současná soustava ekonomických nástrojů v ochraně přírody a krajiny se v České republice utváří od r. 1990 a její vývoj dále pokračuje. Vedle tržních ekonomických nástrojů se uplatňují četné finanční nástroje. Státem nastavované ekonomické nástroje ovlivňují krajinu a biodiverzitu významnějším způsobem. Cílem je okomentovat jejich využívání, efektivitu a případně jejich budoucnost (nejsou tedy zmíněny nástroje vytvářené samosprávami či nevládním sektorem). Záměrně byly ponechány stranou finanční ekonomické nástroje negativní stimulace (např. sankce, poplatky, zabavování jedinců zvláště chráněných druhů apod.). V případě některých nástrojů Česká republika vyniká v rámci Evropské unie, např. v nastavení proplácení újmy za ztížení hospodaření v důsledku omezení z důvodu ochrany přírody, v jiných naopak zaostáváme a je třeba dosáhnout jejich doplnění či změn.

Čtěte také: Benešov: Životní prostředí

Tržní ekonomické nástroje

Základní vlastností tržních ekonomických nástrojů je jejich celoplošná působnost. Usměrňují rozhodování a běžné chování právnických i fyzických osob. Nejdůležitějším tržním ekonomickým nástrojem jsou jistě daně. V anglosaských zemích, kde je tradičně vysoká daň z nemovitostí a daň dědická, jsou daňové úlevy spojené s ochranou přírodního a kulturního dědictví pro vlastníky pozemků velmi motivující. Díky tomu je zde rozvinutá soukromoprávní ochrana přírody a krajiny, často je tak řešen i přístup veřejnosti na soukromé pozemky atp. V České republice však patří tyto daně k nejnižším v Evropě. Chráněná území a pozemky s přírodními podmínkami vylučujícími jakékoliv ekonomické využití jsou u nás sice osvobozeny od daně z nemovitostí, přesto tato daňová úleva stále nemá na rozhodování vlastníka či hospodáře významnější vliv. Lze však očekávat narůst významu tohoto nástroje, mj. v souvislosti s rychlým růstem ceny nemovitostí.

Dalším daňovým nástrojem je možnost snížení základu daně z příjmů v případě podpory aktivit v oblasti ochrany přírody a krajiny. I když objem darů právnických a fyzických osob trvale narůstá, nedosáhne pravděpodobně v dohledné době takového významu jako v některých jiných zemích (Itálie, Slovensko, Maďarsko ad.) se zavedenými daňovými asignacemi, tj.

Dalším důležitým tržním ekonomickým nástrojem by mohla být povinnost finančního zajištění preventivních nebo nápravných opatření uložených provozovatelům, kteří mohou způsobit ekologickou újmu (měřitelnou nepříznivou změnu mj. u chráněných druhů volně žijících živočichů či planě rostoucích rostlin, nebo na přírodních stanovištích), kterou zavedl zákon o předcházení ekologické újmě z r. 2008. Bohužel, transpozice evropské legislativy se v této oblasti ne zcela zdařila a zákon se téměř neaplikuje. Při nejbližší příležitosti, např. v souvislosti s připravovanou novelou zákona o ochraně přírody a krajiny (ZOPK) v oblasti druhové ochrany, by si zasloužil novelu i zákon o ekologické újmě.

Poplatky za poškozování životního prostředí

Mezi důležité ekonomické nástroje patří (některé) poplatky za poškozování životního prostředí, jejichž příjemcem je zčásti Státní fond životního prostředí, který je následně vrací v podobě podpory mj. různých opatření ke zlepšení přírody a krajiny, na výkupy zvláště chráněných území apod. Mezi významné poplatky z hlediska ochrany přírody a krajiny patří odvody za dočasné či trvalé vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu a poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa a za vypouštění odpadních vod. Byť odvody za vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu již obsahují progresi odrážející význam konkrétního území pro přírodu a krajinu, přesto by do budoucna bylo třeba více zohlednit plnění ekosystémových funkcí. Ve spolupráci AOPK ČR a akademických pracovišť je aktuálně vytvářena metodika hodnocení jednotlivých typů přínosů s termínem dokončení v r. 2026. Tato komplexní metodika hodnocení ekosystémových služeb spolu s dostupnými analytickými podklady.

Poplatek, který by v případě doplnění chybějící legislativy patřil mezi nejčastěji využívané, je odvod za kácení dřevin. Již od r. 1992 máme v ZOPK uvedenu možnost uložit namísto provedení náhradní výsadby odvod do rozpočtu obce tomu, kdo pokácí dřeviny z důvodu výstavby. Výši odvodů, podmínky pro jejich ukládání i případné prominutí má stanovit zvláštní zákon. Ten však stále neexistuje. Přitom obce o možnost odvodů stojí, protože pozemků pro realizaci náhradní výsadby je nedostatek a obce by raději využily finanční prostředky získané z odvodů na péči o stávající veřejnou zeleň. Snad se v dohledné době začne na příslušné legislativě pracovat.

Čtěte také: Závazné stanovisko

Dalším finančním nástrojem, diskutovaným zejména v poslední době v souvislosti s nárůstem počtu návštěvníků, jsou poplatky za vstup či vjezd do zvláště chráněných území. V současnosti se poplatky nevybírají s výjimkou vstupného na návštěvnické okruhy vybavené infrastrukturou, bez které by daná část chráněného území zpravidla nebyla dostupná. Provozovatel návštěvnického okruhu ze vstupného hradí náklady na údržbu návštěvnické infrastruktury, úklid odpadků a další opatření k tlumení negativních dopadů. Zavedení faktického poplatku za vstup do zvláště chráněných území v podmínkách České republiky není vhodné. Asi by bylo možno uvažovat o poplatku za vstup jen do nejcennějších částí a klidových zón národních parků. Naproti tomu poplatek za vjezd do národních parků, kdysi již zavedený, by bylo účelné (po potřebném doplnění legislativy) znovu zavést a výnos z něj využít mj.

Administrativně právní nástroje

Efektivními administrativně právními nástroji je ukládání realizace náhradních opatření. Nejčastěji jde samozřejmě o již zmíněné uložení náhradní výsadby při povolování kácení dřevin. Dalším příkladem jsou kompenzační opatření ukládaná s cílem zajištění soudržnosti soustavy Natura 2000 v případě realizace koncepce či záměru s prokázaným negativním vlivem na předmět ochrany či celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti. Samostatnou skupinou administrativně právních nástrojů (již nad rámec tohoto článku) jsou nápravná opatření ukládaná v případě zničení či poškození cenné lokality. Zmínit je třeba také povinnost vytváření rezerv pro sanace a rekultivace a vypořádání důlních škod dle zákona o ochraně a využití nerostného bohatství. Byť základní myšlenka - vytvoření rezerv pro rekultivaci území postiženého těžbou, je správná, nemalé finanční prostředky v rezervách a zájem o realizaci prací, přispívaly často k odmítání ekologicky i ekonomicky výhodného ponechávání podstatnějších částí území přirozenému vývoji. S poznáním významu posttěžebních prostor pro biodiverzitu však dochází v posledních letech k pozitivnímu vývoji i v této oblasti.

Náhrada újmy

Stále více na významu nabývá institut náhrady újmy, který byl do zákona o ochraně přírody a krajiny (ZOPK) začleněn v roce 2004. Újmu za ztížení hospodaření zemědělského, lesnického a rybničního hospodaření poskytuje AOPK ČR, na území národních parků jejich správy (vč. CHKO Šumava a CHKO Labské pískovce). Náhrada se poskytuje formou finanční platby vlastníkovi nebo nájemci (pachtýři) a to pouze na zemědělské půdě, lesních pozemcích a rybnících s chovem ryb nebo vodní drůbeže. Újma vzniká v důsledku omezení v zájmu ochrany přírody, které vyplývá z části třetí až páté ZOPK, včetně prováděcích právních předpisů, nebo z rozhodnutí vydaného na jejich základě (územní ochrana, Natura 2000, druhová ochrana), opatření v plánech systémů ekologické stability krajiny, anebo z rozhodnutí, závazného stanoviska nebo souhlasu vydaného podle ZOPK. Zároveň nesmí jít o omezení vyplývající i z jiného právního předpisu, ani o omezení, které je součástí uložených nápravných či kompenzačních opatření. Více jak patnáct let administrace újmy přineslo množství zkušeností, výkladů a také judikátů, které praxi upřesnily. V současnosti tak mohly být identifikovány hlavní nedostatky tohoto jinak velmi efektivního nástroje v komunikaci s vlastníky a hospodáři selektivně zatíženými omezeními z důvodu ochrany přírody. Kromě aktualizace některých sazeb je třeba doplnit nové, např. za omezení hospodaření na orné půdě nebo za omezení pastvy v oblastech s opakovaným výskytem vlka (resp. úhradu zvýšených nákladů spojených s údržbou zabezpečení pastvin a organizací pastvy). Dále je nutno omezit prostor pro spekulativní žádosti o újmu a odstranit zbytnou administrativu (zjm. množství povinných příloh).

Stát neproplácí jen újmu za ztížení hospodaření, ale od r. 2000 také přímé škody způsobené vybranými zvláště chráněnými druhy živočichů. Konkrétně je předmětem náhrady škoda způsobená na běžně chovaných domestikovaných zvířatech, psech sloužících k jejich hlídání, rybách, včelstvech a včelařském zařízení, nesklizených plodinách, trvalých porostech, uzavřených objektech nebo movitých věcech v uzavřených objektech a také na životě nebo zdraví fyzické osoby. Také v tomto případě je již projednávána novelizace zákona i jeho prováděcí vyhlášky s cílem rozšířit druhy, za které je škoda vyplácena (konkrétně o jestřába lesního) a okruh způsobených škod (např.

Do této skupiny nástrojů patří ještě náhrada škody způsobená realizací opatření ke zlepšení přírodního prostředí. Vlastník je povinen strpět realizaci opatření (pokud jej nezajišťuje sám) a za případnou škodu mu náleží náhrada od orgánu ochrany přírody, který opatření provádí. I když je zatím tato náhrada uplatňována jen ojediněle a lze očekávat zachování tohoto stavu i v budoucnu, je správné, že je v ZOPK obsažena.

Krajinotvorné programy

Již v r. 1992 byly schváleny první krajinotvorné programy. Nejoblíbenější z nich pro příjemce podpory je Program péče o přírodu, který funguje nepřetržitě od roku 1996. K významné proměně krajinotvorných programů došlo v souvislosti s možností hradit opatření investičního a obnovního charakteru z prostředků Evropské unie. I přes významný pokles rozpočtu národních krajinotvorných programů po r. 2007 zůstaly až dosud zachovány prakticky v celé škále svého zaměření, zejména z důvodu potřebnosti podpory realizace malých akcí s náklady v řádu desítek až stovek tisíc Kč, z důvodu potřeby flexibilního přístupu k péči o přírodně cenné lokality a k zajištění finančních prostředků pro orgány ochrany přírody pro naplňování povinností vyplývajících ze zákona o ochraně přírody a krajiny.

Spíše doplňkový charakter má program Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny. Ročně je v něm alokováno několik desítek miliónů korun a je z něj hrazeno zejména zajištění opatření k podpoře předmětů ochrany chráněných území, příprava a realizace záchranných programů a programů péče o zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů a pořizování podkladových materiálů a studií. Realizace adaptačních opatření pro zmírnění dopadů klimatické změny na ekosystémy je podporována v malé míře, komplementárně k Operačnímu programu Životní prostředí (OPŽP). V příštích třech (vč. letošního roku) letech však nabyde program na významu, protože bude s jeho využitím administrována část Národního plánu obnovy, konkrétně 1,23 mld. Pokud se týče objemu alokovaných prostředků, pak řádově významnější část Národního plánu obnovy určená pro opatření v krajině bude distribuována prostřednictvím MZe, a to zejména na realizaci pozemkových úprav, opatření na zvýšení odolnosti lesů na klimatickou změnu, opatření pro zadržování vody a další adaptační patření.

Z veřejných rozpočtů (státního, krajských a v menší míře i rozpočtů obcí s rozšířenou působností) jsou poskytovány finanční příspěvky vlastníkům a nájemcům (pachtýřům) na základě smluv o realizaci opatření ke zlepšení přírodního prostředí . Před více jak deseti lety začala AOPK ČR uzavírat veřejnoprávní smlouvy upravující způsob hospodaření na pozemcích v chráněných územích, počet těchto smluv již přesáhl 2 300. Postupně začaly veřejnoprávní smlouvy s vlastníky či pachtýři uzavírat i další orgány ochrany přírody a dnes jde o běžně užívaný instrument. AOPK ČR má v současnosti snahu významně rozvíjet zejména dlouhodobé dohody, obsahující kromě nastavení způsobu hospodaření a popisu opatření ke zlepšení i úpravu v oblasti újmy. Takové komplexní dohody přináší úsporu administrativy na straně orgánu ochrany přírody i vlastníka.

Podpora z programů EU

Péče o přírodu a krajinu je v České republice významně podporována z programů EU. V čím dál větší míře se v České republice v oblasti péče o biodiverzitu rozvíjí čerpání s unijních programů (př. LIFE, Horizon Europe ad.), i když stále nedosahuje úrovně jako v některých jiných členských zemích. Na biodiverzitu jsou opakovaně zacíleny také fondy EHP a Norska, u nichž by si však zasloužila zlepšení (zejména zrychlení) administrace podpory na straně našeho státu. Celá řada projektů zaměřená na ochranu druhů, konektivitu krajiny a výměnu zkušeností v oblasti ochrany přírody a osvětu veřejnosti je úspěšná v čerpání z programů přeshraniční, nadnárodní a mezinárodní spolupráce. Limitujícím faktorem pro větší zájem žadatelů pro čerpání prostředků z většiny těchto zdrojů je zajištění kofinancování. Některé kraje poskytují kofinancování ze svých rozpočtů. Pozitivním krokem bylo umožnění kofinancování z krajinotvorných programů MŽP. V současnosti je např. z Programu péče o krajinu kofinancováno hned několik projektů LIFE v souhrnné částce převyšující 25 mil. Kč (údaj za r. 2021). Do budoucna by bylo vhodné nastavit dlouhodobě stabilní motivační systém podpory kofinancování evropských projektů, např.

Nejdůležitějším operačním programem pro podporu opatření zlepšujících stav přírody a krajiny je bezesporu Operační program Životní prostředí (OPŽP). V období 2014-2020 bylo v prioritní ose zaměřené na ochranu a péči o přírodu a krajiny alokováno 9,1 mld. Kč. S podporou z OPŽP se podařilo zrealizovat množství revitalizací vodních toků, obnovy mokřadů, přírodních biotopů, projektů rekonstrukcí veřejné zeleně, založení krajinných prvků atd. Bohužel pro období 2021-2027 je na tato opatření v rámci OPŽP alokována nižší částka - 8,4 mld. Kč. Přitom je zjevné, že na naplňování plnění strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti 2030 v ČR budou třeba znač...

Nařízení EU o obnově přírody

Ochránci a milovníci přírody v Evropské unii mají důvod k oslavě! Dnem 18. 8. 2024 začíná platit nařízení o obnově přírody, které zavazuje členské země k obnově cenných ekosystémů na 20 % území souše a 20 % moří do roku 2030. Úplné obnovy těchto ekosystémů má pak být dosaženo do roku 2050. Naplnění zákona může zvrátit neblahý trend poklesu biodiverzity v Evropě a napomoci k obnově krajiny ve velkém měřítku. Česká republika patří k zemím, které od počátku tento významný krok podporovaly. Nyní tedy může začít připravovat svůj národní plán, jak cílů zákona dosáhnout co nejsmysluplněji a nejefektivněji.

Pavel Šremer ze Společnosti pro trvale udržitelný život upozorňuje: „Jednotlivá ustanovení nařízení mají za cíl podporu a obnovu přírodních stanovišť a biotopů evropsky významných druhů. Má dojít k obnově sídelních ekosystémů výsadbami sídelní zeleně. Neméně důležitá bude obnova přirozených funkcí vodních toků a jejich niv. Zvláště pro zemědělství i pro biologickou rozmanitost bude významná podpora zvyšování stavu opylovačů a obnovy zemědělských ekosystémů. Nařízení pamatuje i na obnovu lesních ekosystémů.”

Jan Freidinger z Greenpeace říká: “Zákon o obnově přírody je jedinečná šance, jak vrátit naší přírodě a ekosystémům ztracené funkce, které jsou klíčové pro udržitelné využívání krajiny a adaptaci na dopady změn klimatu. Schopnost krajiny zadržovat vodu, půdní úrodnost, hospodaření se živinami, prostupnost, samočistící schopnost vod či nenahraditelné služby opylovačů.

Petra Kolínská, ředitelka Zeleného kruhu: “Důležitou součástí nařízení je povinnost zapojit do přípravy plánu na obnovu přírody veřejnost. Místní znalost lidí je pro tvorbu plánů velmi důležitá.

Judikatura

Kácení dřevin bez povolení

Nejvyšší správní soud se zabýval případem kácení dřevin bez povolení, kdy stěžovatel tvrdil, že jednal v souladu s Listinou základních práv a svobod a upřednostnil ochranu života a zdraví před ochranou přírody. Soud konstatoval, že pokud není naplněna podmínka zřejmosti a bezprostřednosti ohrožení života či zdraví nebo hrozící škody značného rozsahu, je nezbytné postupovat podle § 8 odst. 1 ZOPK a vyžádat si povolení příslušného orgánu ochrany přírody. Výkon vlastnického práva nesmí poškozovat přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.

Zařazení lesního pozemku do kategorie lesů zvláštního určení

Krajský soud se zabýval žalobou proti zamítnutí žádosti o zařazení lesního pozemku do kategorie lesů zvláštního určení. Soud uvedl, že při rozhodování podle § 8 odst. 2 písm. f) lesního zákona je nutné zohlednit i potenciální stav, který má být v rámci kategorie lesa zvláštního určení naplňován. Rozhodujícím kritériem má být nadřazenost zájmu na plnění mimoprodukčních funkcí lesa, který nicméně nemusí převažovat již v době rozhodování. Soud nesouhlasil se způsobem, jakým správní orgány hodnotily žalobcem předložené doklady a poměřovaly zájem na plnění produkčních a mimoprodukčních funkcí lesa.

Součinnost orgánů ochrany přírody a vodoprávních úřadů

Vodní toky a jejich nivy, rybníky a mokřady mají významnou krajinotvornou a ekostabilizační funkci. Jsou předmětem ochrany podle zákona o ochraně přírody a krajiny a zákona o vodách. Zájmy ochrany přírody mohou být dotčeny v řadě řízení vedených vodoprávním úřadem, zejména při povolování nakládání s vodami, stavebních povoleních k vodním dílům a výjimkách ze zákazu použití závadných látek. Orgán ochrany přírody vydává v případech stanovených v ZOPK závazné stanovisko, v ostatních případech vyjádření dotčeného orgánu podle správního řádu.

K zásahům, které by mohly vést k poškození významného krajinného prvku (vodního toku a rybníka) nebo ohrožení či oslabení jeho ekostabilizační funkce, je třeba závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Podle vodního zákona se na odstraňování povodňových škod na korytech vodních toků nevztahuje právní úprava daná k ochraně VKP. Správce vodního toku je oprávněn a povinen odstraňovat povodňové škody na korytech vodních toků, aniž by k tomu potřeboval závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Ochrana života a zdraví obyvatel a ochrana majetkových hodnot má za této situace prioritu před zájmy ochrany přírody a krajiny.

Ochrana dřevin v souvislosti s vodními toky

Povolení ke kácení dřevin není třeba při údržbě břehových porostů, prováděných při správě vodních toků, a současně stanoví povinnost kácení z těchto důvodů nejméně 15 dnů předem oznámit příslušnému orgánu ochrany přírody. Součástí správy vodního toku je povinnost udržovat břehové porosty na pozemcích koryt vodních toků a na pozemcích s nimi sousedících v šířce odstupňované podle významu vodního toku. Správce vodního toku je oprávněn z důvodu péče o koryta vodního toku po projednání s vlastníky pozemků odstraňovat nebo nově vysazovat stromy a keře v daném pásmu. Vodní zákon dále stanoví povinnost vlastníků vodních děl odstraňovat náletové dřeviny na hrázích sloužících k ochraně před povodněmi i ke vzdouvání a akumulaci vody. Na tuto povinnost se ZOPK nevztahuje s výjimkou ochrany památných stromů, zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů a volně žijících ptáků.

Ochrana ryb a ostatních vodních živočichů

Předpokladem pro život ryb, vodních živočichů a dalších živočichů vázaných na vodní ekosystémy je zejména čistota vody, vhodný stav koryta vodních toků, dostatečné průtoky ve vodních tocích a jejich migrační prostupnost. Povrchové vody se mají stát trvale vhodnými pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších vodních živočichů. Vodní zákon stanoví, že je zakázáno vypouštět ryby a ostatní vodní živočichy nepůvodních, geneticky nevhodných a neprověřených populací přirozených druhů do vodních toků a vodních nádrží bez souhlasu příslušného vodoprávního úřadu. Pro rozšiřování geograficky nepůvodních druhů ryb a vodních živočichů je třeba vždy povolení orgánu ochrany přírody podle § 5 odst. 4 ZOPK, případně povolení výjimky ze zákazů ve zvláště chráněných územích podle § 43 odst. 3 ZOPK. Vlastníci vodních děl, je-li to technicky možné a ekonomicky únosné, jsou povinni vytvářet podmínky pro migraci vodních živočichů. Na odstraňování migračních překážek ve vodním toku vodními díly vybudovanými před účinností vodního zákona, se podílí stát.