Pálení čarodějnic: Historie a tradice

Pálení čarodějnic patří k nejvýraznějším jarním tradicím u nás. Jedna z nejzvláštnějších a nejmagičtějších nocí v roce přichází každoročně z 30. dubna na 1. května.

Pálení čarodějnic je tradice, kterou Češi „slaví“ v noci z 30. dubna na 1. května. Této noci se také říká filipojakubská noc. Valpružina noc či filipojakubská noc a jsou jen jiné názvy pro pálení čarodějnic. Filipojakubská proto, že v minulosti slavil svátek 1. května sv. Filip a Jakub. Valpružina proto, že je odovozena od svaté Valburgy (Valpurgy), jejíž svatořečení se slaví 1. května, respektive již v předvečer 30. dubna.

Historie a původ tradice

Pálení čarodějnic historie sahá až ke keltskému svátku Beltaine, který připadal právě na noc z 30. dubna na 1. května. Už v době dávno předkřesťanské slavili naši předkové přechod mezi zimou a jarem zvláštními rituály. Keltové jí říkali svátek Beltain, loučili se se zimou a vítali jaro. Tento svátek oslavoval plodnost a příchod teplejší části roku. V Německu a ve Skandinávii se jmenuje Valpuržina noc. Filipojakubská noc a Valpuržina noc jsou pak často spojovány s gaelským svátkem Beltain. Keltové si vážili svých hospodářských zvířat, která jim pomáhala přežít, takže během této tradice nezapomněli ani na ně. Tomuto svému svátku říkali Beltain. Ačkoli přesný výklad onoho keltského slova není jistý, nejčastěji je překládáno jako „jasný oheň“.

Lidé slavili noc z 30. dubna na 1. května už v historii. Mysleli si, že je to magická noc. Je totiž v polovině mezi jarní rovnodenností 21. 3. a letním slunovratem 21. 6. Věřili, že právě noc na přelomu dubna a května je hranicí mezi dvěma světy - starým a novým, temným a světlým. Proti těmto silám se lidé bránili ohněm.

Do Česka přišel tento zvyk asi z Německa. Češi přijali tradici pálení čarodějnic za svou až mnohem později a podle odborníků to bylo především díky německému vlivu. Staročeské prameny totiž pálení čarodějnic vůbec nezmiňují, ale doložené je, že v polovině 19. století byl již tento zvyk zakazován, jelikož se jednalo o tzv. „pověrečnou praktiku“.

Čtěte také: Hortenzie řapíkatá - tipy pro pěstování

Ochranná funkce ohně

Vysoko na kopcích zapalovali velké vatry, které měly chránit pole, stáje i lidská obydlí. Oheň očišťoval, symbolicky spaloval vše špatné a otevíral cestu novému životu. Lidé zapalují ohně, aby zahnali čarodějnice - symbol zla a ďábla. Ohně se často pálily na kopci za vesnicí, kouř měl čarodějnice a zlé věci držet daleko od domu. Popel z těchto magických ohňů měl velkou sílu: lidé ho dávali na pole, aby byla dobrá úroda. Dobytek (krávy, koně…), který prošel popelem, bude zdravý. A taky lidé, kteří skočí přes oheň.

Před nástupem zlých sil se snažili lidé chránit i dalšími prostředky, nosili u sebe květ z kapradí nebo svěcenou hostii. V chlévě rozházeli zelené větvičky nebo hospodářská stavení obsypali pískem. Nebylo výjimečné, že hospodář nebo hospodyně rozsypali před práh domu i chléva pichlavé trny, aby čarodějnici zabránili vstoupit.

V dřívějších dobách chodili odvážlivci o Noci čarodějnic na opuštěná místa a na křižovatky, protože právě tam prý bylo možno některou čarodějnici zahlédnout. Pro odvážlivce bylo zřejmě lákadlem k podniknutí nebezpečné výpravy tvrzení starších, že během Noci čarodějnic lze nalézt poklady obrovské hodnoty.

Čarodějnice a křesťanství

Ve středověku se tato pohanská tradice proměnila pod vlivem nových náboženských a společenských hodnot. K ohni se přidala nová postava - čarodějnice. Čarodějnice byly ženy, které prý „spolupracovaly“ s ďáblem. Z tohoto přesvědčení vznikl zvyk vyrábět ze slámy a hadrů figuríny čarodějnic a házet je do ohně. Křesťanská církev nechtěla, aby lidé praktikovali pohanské rituály. Proto nahradila čarodějnice křesťanskou symbolikou a dala této noci jméno podle apoštolů Filipa a Jakuba: filipojakubská noc. 1. květen je totiž dnem, kdy se slaví svátek apoštolů Filipa a Jakuba. Církev se snažila nahradit pohanské oslavy novými, "čistými" svátky, ale lidové zvyky se ukázaly jako silnější.

Moderní oslavy

Dnes už většina lidí nevěří v čarodějnice a nadpřirozené síly, ale Filipojakubská noc zůstává oblíbenou událostí. Češi pořád zapalují 30. dubna večer ohně. Funkce tradice je dnes hlavně sejít se spolu (rodina, kamarádi, sousedi, lidé z vesnice…) a bavit se. Mnohé rodiny vnímají tuto noc i jako příležitost k přivítání jara, k uctění tradic, ale hlavně k setkání. Někdy mají lidé masky a party vypadá jako karneval. Oheň stále hraje hlavní roli - ale spíš než ochranný a očistný má dnes funkci společenskou.

Čtěte také: Ne každé opuštění je přestupek

V obcích se pořádají slavnosti, děti se oblékají za čarodějnice, soutěží se o nejkrásnější masku nebo nejvyšší vatru. Ve větších městech bývají lampionové průvody, hudební vystoupení, jarmarky i tematické programy pro děti. Menší vesnice často udržují tradici ohně na kopci s ručně vyrobenou čarodějnicí.

Tou nejdůležitější částí z tradic je upálení figuríny čarodějnice umístěné uprostřed největšího ohniště. K ohni patří slavnostní zahájení, provází jej živá hudba, opékání špekáčků. Večer obvykle rozšiřuje i atraktivní soutěž o nejzajímavější kostým, nechybí ani soutěžní úkoly pro děti.

Oslava doma

Večer si můžete užít i na vlastní zahradě. Stačí sezvat sousedy, rozdělat malé symbolické ohniště a podělit se o přípravy. Chcete si udělat oslavu doma? Stačí malý oheň na zahradě, pár dekorací (siluety čarodějnic, lucerny) a jednoduché občerstvení - opečené klobásy, čarodějnické muffiny nebo tematické limonády.

Čtěte také: Český Těšín: Dopravní uzel

tags: #pálení #čarodějnic #historie #a #tradice

Oblíbené příspěvky:

• Star Trek Enterprise: Ohrožení – recenze
• Dvě umyvadla: standardy a rozteče
• Dopady ropných skvrn na oceány
• Sázení stromů v ČR
• Rozšíření ekologické daně v ČR