Co prospívá a škodí přírodě

18.04.2026

Vliv člověka na životní prostředí nebo antropogenní vliv na životní prostředí jsou změny v životním prostředí, ekosystémech, biodiverzitě a přírodních zdrojích způsobené přímo nebo nepřímo člověkem, jako jsou globální oteplování, environmentální degradace.

Člověkem jsou zásadně ovlivněny všechny krajinné sféry Země (zejm. hydrosféra, atmosféra, biosféra či pedosféra). S termínem antropogenní se proto lze nejčastěji setkat ve vědních oborech, které mají vazbu na životní prostředí, jako jsou např.

Zemědělství a jeho dopad na přírodu

Česká zemědělská krajina částečně přišla o schopnost odolávat dopadům probíhajících klimatických změn, a to vinou nešetrných zásahů ve druhé polovině 20. století (scelování polí, odstranění krajinných prvků nebo odvodnění krajiny) a v důsledku intenzifikace hospodaření právě kvůli dotacím ze SZP po roce 2004.

Zároveň sledujeme neustálý pokles početnosti i druhové pestrosti celé řady rostlinných a živočišných druhů.

Martin Rexa, koordinátor zemědělské kampaně Hnutí DUHA, k tomu řekl: “Agrární komora zbytečně poštvává své členy proti správným snahám podpořit ozdravení půdy, zastavit alarmující úbytek biodiverzity, snížit znečištění vod pesticidy a adaptovat krajinu na dopady klimatické změny.

Čtěte také: Jak se daří přírodě v městském prostředí?

Zjednodušuje a manipuluje fakty, bagatelizuje problémy, kterým krajina i zemědělství čelí.

Tím svým členům reálně škodí, protože proti nim poštvává i veřejnost, která je právoplatně znepokojena současným stavem.

“Snahy o zlepšení stavu zemědělské krajiny přináší každá nová reforma SZP, ale i přes jednoznačné doklady o jejich potřebnosti ze strany vědců a poptávku veřejnosti se stále nedaří nastavit takové podmínky zemědělských dotací, aby se podařilo zvrátit dosavadní negativní dopady hospodaření na krajinu.

Jedním z důvodů je i postoj zemědělských organizací hájících zejména intenzivní zemědělskou praxi jak na národní úrovni, tak i na úrovni EU.

“Skutečné problémy, které v dlouhodobé perspektivě ohrožují potravinovou bezpečnost Česka a Evropské unie, jsou degradované přírodní zdroje - voda a půda, klimatická změna a úbytek biodiverzity.

Čtěte také: Doprava a emise škodlivin

Přijít s takovýmto strašením v době, kdy extrémy počasí ohrožují úrodu po celém světě, je nevkusné.

“Je také vidět, že významně selhávají ministerstva zemědělství a životního prostředí, když nejsou stále schopna vysvětlit mnohým zemědělcům, proč jsou plochy pro přírodu v naší krajině, která utrpěla v minulých desetiletích obrovské šrámy, potřebné.

Agrární komora se tímto útokem pravděpodobně snaží v souladu se svou mateřskou evropskou asociací COPA-COGECA zajistit další odložení ekologických požadavků i pro příští rok.

S těmito snahami se bohužel potkává s ministerstvem zemědělství, které na červnovém zasedání Rady Evropské unie požádalo s dalšími státy Evropskou komisi o to samé.

Povinné úhory a jejich dopad

“Nová povinnost vyčlenit tzv. „neprodukční plochy“ spočívá v tom, že nejméně čtyři procenta půdy, kterou zemědělec vlastní nebo si pronajímá a kde by se jinak pěstovaly obiloviny nebo olejniny, nelze obdělávat.

Čtěte také: Snižování dopadů chovu krav na klima

” “Zemědělci se museli v letošním roce vyrovnat s novými pravidly, podle kterých musí vyjmout z hospodaření nejméně čtyři procenta orné půdy například na úhory, ochranné pásy a další krajinné prvky.

Na této části pole nemohou provádět žádné produkční činnosti.

” “Tyto ambiciózní požadavky na pěstitele, které má Česko nastavené mnohem přísněji než v mnoha ostatních členských zemích Evropské unie, mohou ve výsledku prodražit výrobu potravin, což si jistě nepřejí tuzemští producenti, ani zákazníci.

Ve skutečnosti stačí vyčlenit pouze 3 % půdy, ze které za současných podmínek zemědělec nemůže sklidit produkci.

Na dalších 4 % lze pěstovat meziplodiny nebo plodiny vázající dusík (např. vojtěška), které lze např. jako krmivo použít.

Oproti jiným státům Česká republika umožnila zemědělcům přeměnit úhory z luk a pastvin, ačkoli evropská podmínka je mířená na podporu v rámci orné půdy.

Podmínky jsou tak proti evropskému standardu naopak rozvolněny.

Zemědělské organizace si také oproti původním návrhům vymohly v rámci tzv. celofaremního ekoschématu počítat mezi úhory tzv. zelené úhory, které mohou spočívat v osetí jen jednou rostlinou, např. trávou.

Jejich přínos pro biodiverzitu je tak oproti tzv.

Protipřírodní model implicitně navrhovaný Agrární komorou, tedy intenzivně obhospodařovaná pole a krajina bez jakýchkoli krajinných a přírodních prvků, v kterých by se mohli “množit různí živočichové”, je představa apokalypticky holé agroprůmyslové krajiny a naprosté popření reality toho, že zemědělské hospodaření může fungovat jen díky přírodním procesům.

Je také popřením různých státních strategií a koncepcí, které o potřebě obnovovat krajinné prvky a krajinnou pestrost hovoří.

Plochy pro přírodu a biodiverzitu okolo polí stabilizují nebo i zvyšují výnosy plodin skrze zajišťování podpůrných funkcí, jako je opylování, podpora predátorů tzv. škůdců aj.

Naopak, rozsáhlé monokultury bez jakýchkoli přírodních prvků jsou nejnáchylnější k rychlému a nekontrolovanému rozšíření tzv. škůdců.

“V následujícím roce tak může dojít podle analýzy Agrární komory ČR k úbytku přibližně 86 tisíc hektarů produkční zemědělské půdy.

Mluvit o úbytku produkční půdy je zcela zavádějící, jelikož na úhorových plochách nebo v krajinných prvcích se půda může naopak částečně vzpamatovat z intenzivního využívání půdy (není možné zde používat pesticidy ani umělá hnojiva),zlepšit své produkční schopnosti a jako útočiště pro užitečné půdní organismy pozitivně ovlivnit i okolní půdu.

Mezi lety 1948-1989 bylo rozoráno 270 000 ha luk a pastvin, 145 000 ha mezí (tj. 800 000 km), 120 000 km polních cest, odstraněno bylo 35 000 ha lesíků, hájků, remízků a 30 000 km liniové zeleně.

“Podle aktuální struktury plodin tak nebudou zasety obiloviny na 47 tisících hektarech (především pšenice a ječmen), některé olejniny na 13,5 tisíci hektarech a pícniny v čele s kukuřicí na zeleno mohou přijít o přibližně 16 tisíc hektarů osevní plochy.

“Snížení objemu výroby chleba nebo krmiv pro prasata jsou pouze dva typické příklady z mnoha, které ilustrují, že úbytek osevní plochy některých plodin může mít poměrně zásadní vliv na tuzemský maloobchod s potravinami.

Česká republika je z hlediska obilovin soběstačná ze 157 % (pšenice 190 %, ječmen 130 %), z hlediska cukrové řepy ze 137 %, z hlediska řepky olejné ze 108 %.

Většina v EU vypěstovaných obilnin je použito jako krmivo pro dobytek.

V ČR bylo 45 % spotřebované pšenice, 42 % spotřebovaného ječmenu, 79 % spotřebované kukuřice na zrno použito jako krmivo.

Evropská spotřeba masa je příliš vysoká z hlediska zdravotního i ekologického a přispívá zhoršování klimatické změny.

Jak ukázaly poslední roky, výkyvy v cenách potravin odvisí od zcela jiných příčin než od ekologických podmínek dotací.

Výnosy plodin jsou zároveň v současné době mnohem více ovlivňovány dopady klimatických změn skrze nepříznivé počasí a nedostatečně adaptovanou krajinu.

Např. kvůli loňskému suchu klesla produkce kukuřice na zrno o 35 %.

Klimatická změna bude zásadním faktorem v ohrožení potravinové bezpečnosti v budoucích letech.

Demagogický argument porovnávající potenciálně vyrobené chleby oproti tzv. neprodukčním plochám není nový.

Byl používán např. v Rakousku v minulém roce v (úspěšné) snaze oslabit ekologické požadavky pod záminkou výkyvů spojených se začátkem války na Ukrajině.

Jak se však poté ukázalo, jen na 0,6 % neprodukčních ploch uvolněných pro produkci byla pěstována pšenice, z které se potenciálně mohl chleba vyrobit.

Naprostá většina ploch byla použita pro pěstování krmiv pro dobytek.

Plýtvání potravinami

Víte, že až třetina všech potravin na světě se vyhodí? To je ročně asi 1,3 miliardy tun.

Když se navíc organický odpad vyhodí na skládky společně s komunálním odpadem, tak jeho rozkladem bez přístupu kyslíku dochází k uvolňování metanu, který škodí nejen lidskému zdraví, ale také negativně přispívá ke změně klimatu.

Plýtvání potravinami způsobuje až 8 procent globálních emisí skleníkových plynů.

Zbytky zeleniny se dají využít pro přípravu vývaru.

Starý chleba se dá proměnit ve strouhanku či krutony do polévky.

Kompostováním organických zbytků nejen zabráníte plýtváním jídla, ale získáte tím i cenný substrát pro rostliny.

tags: #co #prospiva #a #skodi #prirode