Vliv staré srny na stádo

Srnec obecný i jelen lesní jsou živočichové běžně viděni v přírodě.

Srstnatá zvěř a její charakteristika

Savci, kterými se zabývá myslivost, se nazývají srstnatou zvěří. Získali jméno podle tělního pokryvu - srsti.

Chrup savců je heterodontní, tzn. řezáky, špičáky, zuby třenové a stoličky.

Obecně je tělo členěno na hlavu, krk, trup, dva páry končetin a ocas. I celé kostry tvoří páteř složená z obratlů a hrudní koš.

Doba, kdy se savci páří, se nazývá říje. V tomto období se rodí mláďata do potravně příznivého období, která jsou nidifugní, tedy se schopností pohybu (ježek, šelmy, králík).

Čtěte také: Stará Skládka: Zapomenutá historie Hořovicka

Parohy a rohy

Rohy i parohy získaly během vývoje svůj specifický význam. Umožňují udržení sociálního postavení ve skupině. Jsou využívány při hravém chování mladých jedinců, při péči o srst (např. drbání) či při obstarávání potravy (např. odhrabávání sněhu).

Parohy jsou kostěné útvary, jimž se říká pučnice. Růst parohů je ovlivněn činností pohlavních orgánů samců. Na pučnicích vyrůstá lodyha parohu obalená kůží (tzv. lýčím), pod níž cévy dodávají do měkké parohové hmoty vápenné soli. Na rozhraní mezi pučnicí a růží parohu se paroh odlomí. Tento proces se nazývá shazování parohů. Poté se rána zavalí měkké tkáně, který je základem nového parohu. Rozvětvení je dané geneticky.

Pokud se parohy nevytloukají, zůstávají neustále v lýčí. Jedinec s takovým parožím se nazývá "zelený srnec".

Srnčí zvěř (Capreolus capreolus)

Srnčí zvěř je nejrozšířenější evropskou spárkatou zvěří. Samice se nazývá srnka. Srna má spíše okrouhlejší bílý obřitek.

K přebarvování dochází dvakrát ročně. Zimní srst je tmavošedá.Stopy srnčí zvěře jsou menší, štíhlejší a bříška patek jsou protáhlejší. Stopa zadní končetiny je jen nepatrně menší, ale špičky spárků jsou uzavřenější.

Čtěte také: Podmínky ekologické daně pro stará auta

Trus srnčí zvěře má tvar protáhlých válečků nebo vajíček. V čerstvém stavu je lesklý.

Nej dokonalejším smyslem srnčí zvěře je čich. Pachové žlázy produkují značkovací látku, které jsou umístěné na různých částech těla.

Srna má pachové žlázy především na obřitku. Během říje srnec srnu honí a pokládá vždy jen jednu srnu. Srny se v té době ozývají tenkým pískavým hlasem.

Srna rodí 1 - 2 mláďata koncem května a začátkem června. Srnčata se ukrývají ve vysoké trávě a s matkou se setkávají jen při kojení.

Pohlavně dospívá srnčí zvěř zhruba v 16. měsíci. Mladému srnci vyrůstají pučnice již ve 4. měsíci. Do listopadu vytvoří malé parůžky, paličky, čili knoflíky. Srnec paličky shazuje do března příštího roku. Poté narůstá srnci nové paroží, které vyzrává v květnu a červnu. Starší srnci vytloukají již v březnu či v červenci a shazují v listopadu až v prosinci.

Čtěte také: Stará Boleslav: Velitelské Stanoviště

Věk srnce ovlivňuje výživa, zdravotní stav, hustota zazvěření apod. Nejkvalitnějšího paroží dosahují srnci v 6. - 7. roce svého života. Staří srnci již parohy nevytvářejí a lodyhy jsou kratší. Srnec s takovým parožím se nazývá zpátečník.

Srnčí zvěř žije převážně samotářsky, kdy většina jedinců se zněj většinou nevzdaluje. V zimě se sdružuje do menších tlup, zvláště početných v polní krajině. Srnčí zvěř je aktivní za svítání a zvečera.

Potrava srnčí zvěře je náročná. Vybírá si šťavnaté byliny, mladé výhonky a pupeny dřevin, plodin jetel a jiné pícniny. V zimě se živí výhonky maliníku, ostružiníku, bukvice, žaludy, vřes a borůvčí.

Samci srnčí zvěře jsou podle věku děleni do tří věkových tříd: I. (1-2 roky), II. věková třída (3-4 roky) a III. věková třída (5 a více let).

Věkové třídy srnčí zvěře

Mláďata mají krátký obličej. Jsou menší, trup má krátký a zavalitý, je skotačivý, důvěřivý a nezkušený.

Dva až tříletí mají oválnější hlavu a zdánlivě kratší krk. V létě jsou přebarvení, hladcí a červení. Jsou neklidní. Starší srnci mají ještě šedý krk. Nesou hlavu nízko a pokyvují jí. Typické jsou pro ně shraby. Jsou nedůvěřivý. Nejdříve pozorují okolí a teprve potom vystoupí z úkrytu.

Mladá srna je velmi živá, téměř stále pohyblivá a velmi zvědavá. V červnu již přebarvena a je první, která se odlučuje od srnčí rodiny. Starší srna je zaoblenější a plnoštíhlá, v červnu vodí srnčata a je nepřebarvená. Je nelekavá, ale nedůvěřivá. Má spíše hranatý obrys.

Srnčata mají na konci prvního roku života neúplný chrup, tj. mají již vyvinutou první (Ml) nebo i druhou (M2) trvalou stoličku. Ve stáří 13 - 15 měsíců má srnčí zvěř již trvalý chrup. Ostatní určovací znaky stáří, jako je např. opotřebení chrupu, jsou méně spolehlivé.

Doba lovu srnce obecného je stanovena podle zákona 245/2002 Sb. obecný - srnec od 16. května do 30. září, srna a srnče od 1. září do 31. prosince. Je nutné dodržovat normované stavy (www.mvcr.cz).

Jelen lesní (Cervus elaphus)

Jelen je symbolem majestátnosti přírody snad celé Evropy. Vznešeně se nazývají vysokou zvěří. Je zde výrazný sexuální dimorfismus. Samci mají paroží a v době říje i přes zimu i zřetelnou hřívu. Rozdíly ve váze a velikosti se projevují i na tvaru a velikosti stop.

Na předních končetinách (obr. 9a) jsou o poznání kratší a štíhlejší. Patka dosahuje asi třetiny délky celého spárku a je položena trochu výš.

Trus jelení zvěře je tmavý, v čerstvém stavu lesklý. Na jednom konci zašpičatělý, na druhém konci zpravidla prohloubený.

Jelen spolehlivě rozezná jen pohyb (černobílé vidění). Pachové žlázy má jelen v lýčí rostoucího paroží a v kůži kolem pučnic, které otírá o kmeny stromů. Velkou pachovou žlázu má jelen v slzní jamce pod okem, kterou otírá o větve stromů.

Říje u jelena lesního probíhá od poloviny září do konce října. V době říje jeleni vytvářejí harémy říjných laní a bojují mezi sebou o jejich přízeň. V říji nepřijímají skoro žádnou potravu.

Laně po březosti trvající téměř 8 měsíců rodí 1-2 kolouchy. Kolouchy jsou hned po narození velmi čilí, matka je kojí 4 měsíce. Pohlavně dospívají ve 2 letech.

Již v 6. měsíci se začíná tvořit parožní hmota. Pučnice prorážejí srstí asi v 10. měsíci a asi ve 12. - 14. měsíci. Parohy jsou pokryté osrstěné kůže, tzv. lýčím čili mechu. Jelen lýčí vytlouká na kmenech dřevin a většinou ho požírá. Jelen vytlouká první paroží v druhém roce života obyčejně v září a shazuje ho v květnu. První paroží je nevětvené, bez růží a perlení. Tento jelen se nazývá špičák. Ve třetím roce nasazuje jelen druhé paroží, které vytlouká zpravidla v srpnu. Má slabé perlení, vočník a lodyhu. Tento jelen se nazývá vidlák. Podle mohutnosti paroží je jelen slabý, silný nebo kapitální. Paroží, které má na každé lodyze různý počet výsad, se nazývá nerovný. Počet výsad však neurčují věk jelena. Takový jelen se nazývá zpátečník.

Zrůdné paroží vzniká např. vlivem poruchy látkové výměny, parazity, nedostatkem vhodné potravy i nepříznivým počasím. Holec je jelen bez paroží, někdy mívá jen růže nebo krátké paličky.

Jeleni se rádi drbou a čas od času se dlouhou dobu otírají o nějaký tvrdý předmět. Tím se zbavují různých parazitů i staré srsti, drbou si svědící místa. K tomuto účelu využívají tzv. drbací stromy, které stojí v blízkosti ochozů. Jeleni se také rádi válí v bahnitých úsecích v lese, v nichž se jelen vždy řádně vyválí a obalí bahnem. Bahnité úseky se nazývají kaliště. Bahno pak jeleni otírají o kůru stromů.

Jelení zvěř žije v organizovaných tlupách, kde jsou jedinci obojího pohlaví. Samice jelena se nazývá laň - láčava.

Potrava jelení zvěře je rozmanitá podle prostředí a roční doby. Živí se travinami, bylinami, letorosty dřevin, kůrou stromů, jako žaludy, bukvice, kaštany a jeřabiny a polní plodiny. Kůra je jelenům chutná v době vývinu paroží a po říji.

Věkové třídy jelení zvěře jsou odlišných od srnčích věkových tříd: I. věková třída ( 2 - 4 roky), II. věková třída (5 - 8 let) a III. věková třída (9 a více let).

Věkové třídy jelení zvěře

Středně starý jelen má hranatější postavu, hřbet přibližně vodorovný. Starý jelen má hřbet prohnutý, svažovat kupředu, čímž se končetiny zdají být nižší. Nese krátce trojbokou hlavu.

V prvním kalendářním roce mají kolouši vyvinutý mléčný chrup. V druhém roce života, koncem roku v době odstřelu, má zvěř již úplný trvalý chrup. Od druhého roku lze určit stáří jen podle stupně opotřebení chrupu, zejména stoliček. U mladé zvěře mají stoličky tvar ostrých hrotů. Plošky, později prohlubinky a nakonec se stoličky vykotlávají. Věk lze zjistit i podle vytváření náhradní zuboviny u řezáků. Dále lze odhadnout stáří zvěře podle síly a délky pučnic. Stáří lze zjistit i podle tvaru pečeti. U mladého je pečeť oválná a u starého vydutá.

Jelen lesní žije v Evropě, Asii, severní Africe a Americe, především v horských pohraničních oblastí. Vyhledává plochami, jako jsou paseky a louky.

Doba lovu jelena lesního je stanovena podle zákona 245/2002 Sb. jelen evropský od 16. srpna do 31. prosince, laň a kolouch jelena evropského od 1. srpna do 15. ledna (www.mvcr.cz).

Slaniska pro zvěř

Sůl tvoří nezbytnou součást žaludečních šťáv a aktivuje krevní plazmu. Sůl rozdrtíme a smícháme s prosetým jílem a nabijeme do slanisek. V praxi se nám osvědčil pařezový liz, upravený velmi rychle a jednoduše motorovou pilou, prostor pro sůl jsme vyřízli čtyřmi zápichovými řezy shora do potřebné hloubky a jedním zápichovým řezem z boku, vedeným mírně nahoru. To proto, aby dešťová voda mohla volně odtékat štěrbinou po pařezu a nedržela se v prostoru soli a nerozpouštěla ji. Pařez je asi 50 cm vysoký a prostor pro sůl má rozměry 22x22x15 cm.

Je obecně známo, že vysoká a srnčí zvěř slaniska navštěvuje velmi ráda a sůl v každé formě horlivě bere. Mnohdy se sůl podává zvěři v podobě lizů. Z počátku se lizy často navětřují anýzovým olejem nebo fenyklem, aby je zvěř snadněji našla. Za normálních okolností nezáleží, pro který druh lizů se rozhodneme, nutno si však uvědomit, že zvěř potřebuje sůl v každé roční době, nejen na jaře při výměně srsti a celkovém oslabení, a že lizy musí být proto doplňovány po celý rok.

Slaniska zakládáme na klidných místech, kde zvěř ráda přechází nebo kde pobývá a kde je podle možnosti rozhled. Zřizujeme je také v blízkosti krmelců. V každé odborné myslivecké literatuře se sice uvádí, že zvěř sůl nutně potřebuje, přesto však je dosti rozšířeno mínění, že ji snad „potřebuje, ale nemusí mít“.

Je možné, že dlouhodobá absence soli by mohla způsobiti úhyn některých kusů. U zvěře ve volné přírodě je takovéto konkrétní posouzení obtížně zjistitelné, není však pochyby o tom, že je to obdobné. Z výše uvedeného pozorování vyplývá, že sůl je nutné podávat celoročně, protože je nepostradatelná z fyziologického hlediska. V létě je zřejmě spotřeba soli největší.

V honitbě Vítějeves na Svitavsku byla minerální doplňková krmiva používána a vyložena srnčí zvěři zpočátku jen pomocí slanisek. Zde se začalo používat minerální doplňkové krmivo MKP C na úseku Štěrky před 12 lety a později postupně po celé honitbě. Již 7 let je v honitbě Vítějeves slanisko s minerálními doplňky umístěno u každého krmelce a navíc je po celé honitbě vybudována jejich souvislá síť.

Vliv vlků na chování zvěře

V oblastech, kde působí vlci, se mění chování zvěře. Nezdržuje se na stále stejných místech, a nemá tak čas a příležitost páchat tak vysoké škody na lesních nebo zemědělských pozemcích.

Diskuse o odstřelu holé spárkaté zvěře

Paličkář(č), starší je silnej nebo slabej. Odhad hmotnosti by měl být prioritou. A možná bych se přimlouval, aby každý střelec zdůvodnil, proč lovil. Ne inkviziční formou, ale jako "pokec nad trofejí" s kamarády.

Mám dojem, že se rozrůstá jakási fóbie z odstřelu silných šesteráků. Co se ostatních věkových tříd týče, zase se počítají centimetry. Strachuju se, zda nedostanu červený puntík za odstřel špičáka, který neměl nasazeno DO např. osmi centimetrů, nýbrž měl kapitálních devět centimetrů...přitom bych měl radši o rok, dva dříve ulovit jeho matku, abych na louce pozoroval jiného ryze chovného mlaďocha a ne srnce, co je přesně na hraně a vy si lámete hlavu jestli teda jooo anebo neee...a jestli bude puntík nebo neee...A tihle srnci se pak neustále posouvají. Ve dvou letech se obezná jako slušný roček, ve třech jako slušný dvouleťák atd.

Nikdo nic, tak ukojím své grafomanství. Myslím, že NIKDO nedokáže s určitostí určit věk živé srnčí zvěře, tak proč, proboha, máme 3 věkové třídy? Myslím, že ani Figi, když dá ruku na srdce, si není jistý dvojkou nebo trojkou. Jasně, procentualní chyba je u něj jistě menší než u adjunkta, ale ještě aby ne... Spíš mi příjde, že jsme otrávili spoustu mladých kluků, kteří sice vidí slabýho srnce, ale bojí se lovit. A když je hospodář Všeználek a ještě blbec, tak se diví slabému odstřelu.

Zodpovědnost majitelů psů

Pokud víte, že váš pes se od zvěře nenechá odvolat, máte ho mít na vodítku, flexině nebo stopovačce. Tohle se prostě stát jednou muselo a jestli se nechytnete za nos, tak se to jednou stane znova.

Tak pes jenom na vodítku je pro me chudak. Opravdu nebudu psa držet na vodítku aby se nemohl ani proběhnout. Ano, je to má nezodpovědnost. Ale zároveň si myslím že mnohem víc srnek zemře pod koli aut. Spíš hledám někoho kdo má nějakou zkušenost, než chytrý kecy, ty si prosim vas odpusťte.

tags: #stara #srna #vliv #na #stádo

Oblíbené příspěvky:

• Země s největší ekologickou stopou
• Dopady znečištění ovzduší
• Praktický manuál pro třídění odpadu
• Téma pro prezentace
• Slovenská jezera pro potápění