Pro ty mladší, kteří možná dnes už ani netuší kde se zmiňovaná vesnička nacházela - stávala na odlesněné rovinaté plošině v nadmořské výšce 530 metrů, uprostřed brdských hvozdů na severním svahu kóty Beranec (662 m.n.m.), JJV od Podluh.
Dnes je tato část VVP Brdy zpřístupněna o sobotách, nedělích a ve státní svátky, kdy se tam můžete vypravit pěšky či na kole.
První zmínka o obci Hrachoviště je údajně datována rokem 1331 a obec sama patřila k majetku vlastníků blízkého hradu Valdeka.
V urbáři panství hořovického z roku 1648 se uvádí: „Hrachoviště - ves, v níž je toliko chalupníků šest; mají rolí orných 1 a ¾ lánu, louky velmi špatné mají.
Jistý rozvoj obec zaznamenala v 18. a 19. století.
Čtěte také: Podmínky ekologické daně pro stará auta
Více o historii Hrachovišť se můžete dočíst v knize „Monografie Hořovicka a Berounska“, díl VI.
Československé hospodářství od roku 1948 bylo v souladu s politikou sovětského svazu rychle militarizováno, armáda zvyšovala své stavy a jen pár let po ukončení bojů 2. sv. války začali soudruzi pod vedním KSČ podle pokynů a za vydatné asistence SSSR připravovat válku další...
Rok po únorovém komunistickém puči se na základě zákona o vojenských újezdech č. 169/1949 a jeho prvního oddílu „Zřizování vojenských újezdů a jejich změny“ započalo s přípravou vytvoření nových vojenských prostorů a rozšířením těch stávajících.
V roce 1951 se důsledky těchto rozhodnutí začaly přímo dotýkat i občanů obcí ve středních Brdech.
Na poradě MNO velitel dělostřelectva požadoval rozšíření vojenského újezdu o území pěti obcí: Padrtě, Záběhlé, Kolvína, Velcí a Hrachovišť.
Čtěte také: Stará Boleslav: Velitelské Stanoviště
Přes generální štáb a ÚV KSČ se tento požadavek dostal až k vládě, která ho schválila svým usnesením ze dne 5.
Hrachoviště nebylo za německé okupace během druhé světové války zahrnuto do území rozšiřovaného vojenského cvičiště a tím se vyhnulo odsunu obyvatel, který postihl Záběhlou, Padrť, Kolvín, Skořice, Příkosice, Štítov, Trokavec, Pančavu, Vísky, Myť, Velcí atd.
Obec Hrachoviště měla tehdy 15 čísel popisných a 51 obyvatel (17 rodin).
Obec neměla veřejný vodovod, jen do několika statků si jejich majitelé svépomocí vybudovali přívod vody samospádem z kryté nádržky v lukách severovýchodně nad obcí.
Do Hrachovišť nikdy nebyla zavedena elektřina.
Čtěte také: Aktuální situace: Ekologická zátěž
Ovšem v rámci kolektivizace zemědělství na počátku 50. let minulého století i v této chudé obci mělo být založeno jednotné zemědělské družstvo.
Díky rozhodnému odporu zdejších soukromě hospodařících rolníků (a následnému vysídlení obce) k tomu však nedošlo.
Naopak v nedaleké a posléze ve stejné době vystěhované vesnici Velcí bylo JZD založeno a to dokonce jako první v okrese Hořovice.
Občané Hrachovišť se ovšem stejně jako v ostatních brdských obcích postavili proti vystěhování.
Při jednáních na okresním národním výboru v Hořovicích jim bylo sděleno, že rozhodnutí bylo již přijato, nepomohly žádné protesty, snahy o jednání s armádou, ale i přímo s ÚV KSČ a pod nátlakem byli občané donuceni podepsat dohody o náhradách, které byly stanoveny podle obecných cen z roku 1939(!).
I o tuto částku, kterou obdrželi za své domovy a hospodářství byli stejně jako další milióny občanů ČSR vzápětí komunistickou vládou okradeni peněžní reformou ze dne 30.5.
Armáda buldozery srovnala se zemí nejen domy a hospodářská stavení, ale i kapličku uprostřed obce a křížek u cesty na Neřežín.
Jako poslední zůstal stát obecní domek (čp. 11), kde ještě nějakou dobu žil cestář pracující pro VLS, ale i ten byl po čase zbourán.
Stodola statku čp.1 byla rozebrána a znovu postavena u hájovny Noviny.
Ušetřeny byly jen chlévy a stodola patřící k čp. 4, které využívaly při hospodaření na pozemcích vysídlené obce VLS Hořovice.
Stodola je dnes jedinou stavbou připomínající, že zde ještě před několika desítkami let stávala vesnice.
V roce 2005 realizovaly VLS Hořovice akci „Asanace terénu okolo studny Hrachoviště“ (studna sama byla vyčištěna a zrekonstruována rok předtím), při které byly na ploše 3260 metrů čtverečních odstraněny křovinaté nárosty, vyvětveny a prořezány soliterní stromy.
Studna a dům čp. 5, vlevo nároží čp. 18. 3. Na lavičce před hostincem "U Holubů", čp.
Velký ohlas v řadách příznivců vojenské historie vyvolala naše reportáž o hrobu válečného veterána Františka Lizce.
Ten odkázal ve své poslední vůli hřbitovu ve středočeských Hořovicích asi čtvrt milionu korun, aby se staral o hrob jeho rodiny.
Město ale peníze použilo jinak.
Klub třetí armády generála Pattona z Plzně má několik desítek členů.
Příběh Františka Lizce je velmi zaujal.
Na údržbu hrobu své rodiny v Hořovicích odkázal Lizec místnímu hřbitovu deset tisíc amerických dolarů.
Jenže město je investovalo jinak.
A právě to vojenským nadšencům vadí.
Členové klubu se chtějí v příštích dnech vypravit přímo do Hořovic, k hrobu Františka Lizce.
Aby se na vlastní oči přesvědčili, v jakém je stavu.
Na iniciativu fandů vojenské historie s povděkem reagoval příbuzný Františka Lizce.
"Dobrá zpráva to je, to jo. Ale mně především jde o ty Hořovice.
Město tvrdí, že peníze putovaly do provozu celého hřbitova.
Závěť totiž byla sepsána v roce 2013, kdy platila stará verze občanského zákoníku.
Podle ní nemohl dárce určit, jak přesně má být dar využit.
Kdyby závěť sepsal dnes, už by takovou podmínku mohl uvést.
Závěť ale byla sepsána v USA a podle opozičního zastupitele a zároveň advokáta Jaroslava Ortmana by se jí mělo město řídit.
"Morálně určitě. Kauzu veteránova hrobu řeší kontrolní výbor zastupitelstva.
tags: #stara #skladka #horovice #historie