Staré ekologické zátěže, privatizace a Ministerstvo financí ČR

Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) se po šesti letech vrátil ke kontrole starých ekologických zátěží, aby zjistil, zda se dřívější pomalé tempo odstraňování zátěží zrychlilo a zda jsou peněžní prostředky vynakládány hospodárně. Dospěl k závěru, že ne. Někde se stále ani nezačalo.

V roce 1991 zahájila Česká republika proces odstraňování starých ekologických zátěží způsobených činností bývalých státních podniků v období před jejich privatizací. Stát na ně dosud vynaložil finanční prostředky ve výši 66,2 mld. Kč. I tak nebylo v době kontroly NKÚ ukončeno 120 z 327 uzavřených ekologických smluv, čili 37 % z nich.

V roce 2006 Ministerstvo financí přišlo s tím, že staré ekologické zátěže budou odstraněny do roku 2015. Ministerstvo následně svůj odhad revidovalo na rok 2028, ovšem za předpokladu, že dojde k urychlení procesu odstraňování zátěží. Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) nicméně ve včerejší tiskové zprávě konstatoval, že přijatá opatření nebyla účinná a ke zrychlení nedošlo.

„Stále existují lokality, ve kterých sanace ani nezačala,“ uvádí NKÚ. Z 504 lokalit evidovaných pod neukončenými ekologickými smlouvami ministerstvo nezahájilo sanaci u 25 % z nich. NKÚ přitom již v minulosti opakovaně upozorňoval, že proces odstraňování těchto zátěží je pomalý a málo účinný. Naposledy v roce 2017.

„Pomalé tempo ilustrují např. ropné laguny Ostramo. Ekologická smlouva byla uzavřena v roce 1997. Kaly se začaly odstraňovat a likvidovat v létě 2004 a tento proces trval 18 let. Navazující sanace kontaminovaných zemin v blízkosti lagun je stále v přípravné fázi. Skončit by měla v roce 2032, tj. 35 let od uzavření ekologické smlouvy,“ vysvětluje Nejvyšší kontrolní úřad.

Čtěte také: Aktivity sdružení pro přírodu

Finanční aspekty a rizika

Nejenom, že pomalé tempo likvidace starých ekologických zátěží představuje riziko pro životní prostředí, navíc prodlužuje dobu potřebnou k odstranění zbylých ekologických zátěží a má za následek, že státu rostou výdaje. „Odstraňování starých ekologických zátěží prodražují tzv. povinná ochranná sanační čerpání,“ uvádí NKÚ s tím, že se jedná o dočasná nápravná opatření, které mají do definitivní sanace zabránit šíření kontaminace podzemními vodami do okolí.

NKÚ v rámci kontroly zjistil, že dočasná opatření trvala v devíti lokalitách více než 10 let. „Například v lokalitě Koksovna Jan Šverma dokonce nepřetržitě 25 let. Jen za toto jedno opatření už MF zaplatilo celkem 187,3 mil. Kč,“ vysvětluje úřad.

NKÚ dále přišel na to, že i když mělo Ministerstvo financí v letech 2018 až 2022 na zvláštních účtech privatizace k dispozici každoročně 2,5 mld. Kč, díky kterým mělo dojít k urychlení odstraňování starých ekologických zátěží, vynakládalo pouze v průměru jen 35 % této částky.

„NKÚ v této souvislosti upozorňuje, že v budoucnu může hrozit nedostatek prostředků na těchto účtech,“ varuje NKÚ s tím, že důvodem jsou nestabilní a kolísavé příjmy a každoroční převádění peněžních prostředků z těchto účtů do státního rozpočtu. „Například v roce 2022 vláda schválila převod 24 mld. Kč a v roce 2023 už dokonce 54 mld. Kč,“ doplňuje úřad.

Úřad také upozorňuje, že existuje riziko nedokončení sanací z důvodu vyčerpání státem poskytnuté garance. Podle zjištění NKÚ v dubnu 2023, kdy probíhala kontrola, nepostačovala u 15 ekologických smluv v 16 lokalitách výše státní garance na pokrytí výdajů potřebných na odstranění zátěží. V 15 případech byly právě kvůli nedostatečné garance sanační práce zastaveny. V případě zastavených sanací hrozí riziko opětovné kontaminace již sanovaných území a tím i nehospodárnost peněžních prostředků již státem vynaložených na sanaci,“ vysvětluje NKÚ.

Čtěte také: Jak na ucpaný odpad ve staré budově

Garance státu navíc podle úřadu nevyjadřují reálnou výši peněžních prostředků potřebných na odstranění zbylých zátěží. „Počátkem roku 2023 MF odhadovalo, že na odstranění zbylých SEZ bude potřeba vynaložit dalších 25 až 30 mld. Kč, ale do odhadu nezahrnulo DPH,“ konstatuje NKÚ a dodává, že ministerstvo nedisponuje aktuálním odhadem: „MF vycházelo z více než 10 let starých odhadů, přičemž ceny stavebních prací se ke konci roku 2022 navýšily oproti roku 2015 o 40,7 %, v polovině roku 2023 pak byly vyšší o 43,7 %.“

Podle NKÚ existuje riziko, že poroste počet lokalit, kde sanace nebudou z důvodu vyčerpání státní garance dokončeny a kontaminace se rozšíří i do území, kde sanace proběhla. Navíc pokud ministerstvo nepřijme účinnější opatření, bude odstraňování starých ekologických zátěží trvat nejméně dalších 20 let, tj. nejméně do roku 2042.

Vláda schválila návrh novely zákona, který může mít podstatný dopad na řadu výrobních a průmyslových podniků v České republice. Uvedená novela znamená pro všechny provozovatele takových podniků podstatné ztížení přístupu k penězům, které měly být vynaloženy na vyčištění staré ekologické zátěže na území České republiky. Vláda totiž zamýšlí prostředky alokované především na odstranění takových zátěží využít k navýšení důchodů. Najít následně ve státním rozpočtu volné prostředky k vypsání nových dotačních programů pro vyčištění těchto zátěží může být velmi složité a politicky neprůchozí.

Historický vývoj a současné využití Fondu privatizace

Fond národního majetku (FNM) byl zřízen v roce 1991 za účelem správy národního majetku a technického zajištění privatizace. Do FNM stát ukládal veškeré peněžní prostředky získané z privatizace. V roce 2006 byl FNM zákonem č. 178/2005 Sb. formálně zrušen. Fakticky byl nicméně tímto zákonem FNM přejmenován na Fond privatizace a jeho agenda přešla na Ministerstvo financí. Majetek FNM tímto zákonem tak přešel na stát.

Fond privatizace se de facto skládá ze zvláštních účtů, na kterých se nachází prostředky získané státem za zprivatizovaný majetek. Na tyto účty plynou také prostředky z dividend privatizovaných podniků, v nichž stát stále drží určitý podíl. Největší podíl příjmů nyní tvoří dividendy ze společnosti ČEZ, a. s.

Čtěte také: Staré jahody

Tyto prostředky mohou být využity pouze k zákonem taxativně stanoveným účelům. Těmi jsou v současnosti zejména sanace ekologických následků provozů za minulého režimu, vyrovnání důchodového schodku, příspěvky do Státního fondu rozvoje infrastruktury nebo příspěvky do Státního fondu rozvoje bydlení. V současné době je dle veřejně dostupných informací na účtech Fondu privatizace zhruba 21 miliard Kč.

Dne 8. března 2018 vláda schválila návrh novely zákona o zrušení FNM. Cílem novely je mj. odstranit výdajové tituly (jako například Státní fond infrastruktury nebo Státní fond rozvoje bydlení), které přímo nesouvisí s procesem privatizace a stát je plánuje hradit z jiných prostředků. Hlavním důvodem novelizace je dle důvodové zprávy a vyjádření vlády nicméně zjednodušení čerpání prostředků do státního rozpočtu za účelem hrazení výdajů spojených s plošným zvýšením základní výměry důchodů.

Dopad na plnění z ekologických smluv

V rámci privatizace na nabyvatele majetku zpravidla přešly i ekologické škody způsobené tehdejší činností centrálně řízených podniků (tzn. staré ekologické zátěže). Stát se při privatizaci ve většině případů zavázal vůči novým nabyvatelům takových podniků tyto zátěže odstranit či nahradit (jde o tzv. environmentální smlouvy). Právní úprava otázky starých ekologických zátěží je ale kusá a financování jejich odstraňování stojí na několika usneseních vlády prováděných příslušnými ministerstvy; nad to je otázka, do jaké míry jsou tyto závazky přímo vynutitelné. Zpravidla totiž samy o sobě žalovatelné nejsou.

Pokud by novela zákona o zrušení FNM prošla parlamentem, hrozí, že budou přímo ohroženy zdroje k plnění závazků z environmentálních smluv. Prostředky z privatizace byly původně určeny k plnění závazků, které jsou s privatizací přímo svázány a nejsou tedy typickým pravidelným výdajem ze státního rozpočtu.

Náklady na odstraňování stát plánoval hradit z privatizačních výnosů původně shromažďovaných ve FNM. Tyto závazky tedy měly být hrazeny mimo systém státního rozpočtu. Dle informací dostupných z Ministerstva financí měl stát k 31. prosinci 2017 takové závazky vůči 146 smluvním stranám a schválené smluvní garance činily ke stejnému datu přes 141 miliard Kč.

Ministerstvo financí již předložilo plán na hrazení některých specifických závazků. Např. co se týče odstraňování následků těžby uranu má v úmyslu tyto závazky přesunout do gesce Ministerstva průmyslu a obchodu. Ministerstvo financí ale neoznámilo, zda a jakým způsobem budou hrazeny závazky k likvidaci ekologických škod obecně, pokud dojde k vyčerpání peněz z bývalého FNM pro jiné cíle. Existuje tedy přibližně dalších 300 smluv státu k likvidaci starých ekologických zátěží, které by měly být hrazeny z prostředků FNM. Ten ale vláda zřejmě zamýšlí zcela vyčerpat pro jiné účely.

Kdo to zaplatí? Princip "znečišťovatel platí"

Nákup průmyslového areálu či pozemku (brownfieldu) může skrývat náklady v řádech desítek milionů korun na sanaci staré ekologické zátěže. Klíčová otázka pro každého investora, CFO nebo developera zní: Kdo to zaplatí? Jsem jako nový vlastník automaticky odpovědný?

Základní princip: "Znečišťovatel platí". Základním kamenem evropského i českého práva životního prostředí je princip "znečišťovatel platí" (polluter pays). Mnoho klientů se nás ptá: "Koupil jsem pozemek, přechází na mě automaticky odpovědnost za starou kontaminaci?" Odpověď je klíčová: Ne. Povinnosti původního škůdce k nápravě škody na životním prostředí automaticky nepřecházejí na nového vlastníka pouhým prodejem nemovitosti. Problém nastává, když původce (typicky státní podnik z 80. let) už desítky let neexistuje a nemá právního nástupce.

Ačkoliv obecná odpovědnost automaticky nepřechází, starší speciální zákony tuto situaci řešily nejednotně. Pro vás jako vlastníka to znamená obrovskou nejistotu. Právníci mají zkušenosti ze stovek správních řízení a dokážou určit, pod který právní předpis vaše situace spadá. Aktivně vás zastoupíme u správních orgánů (ČIŽP, vodoprávní úřad) a budeme bránit vaše práva proti neoprávněnému přenesení odpovědnosti.

Co dělat při objevení kontaminace?

Co mám dělat, když na svém pozemku objevím kontaminaci (např. únik ropných látek)? Musíte jednat "bez zbytečného odkladu". Zákon ukládá povinnost hlásit i pouhé podezření na havárii, a to Hasičskému záchrannému sboru (HZS), České inspekci životního prostředí (ČIŽP) a/nebo vodoprávnímu úřadu. Zatajení je přísně trestaný přestupek.

Musím sanaci vždy platit já jako současný vlastník? Ne automaticky. Odpovídá primárně původce. Vy odpovídáte jen tehdy, pokud jste jeho právním nástupcem, nebo pokud vám to výslovně ukládá speciální zákon (např. zákon o odpadech, pokud původce nelze dohledat).

Ekologická smlouva a její rizika

Termín SEZ je neoddělitelně spjat s privatizací státního majetku po roce 1991. Stát potřeboval rychle prodat podniky, které však byly plné "ekologických kostlivců". Aby byl tento majetek vůbec prodejný, stát zvolil specifický postup podle zákona č. 92/1991 Sb.. Na oplátku se stát (tehdy prostřednictvím Fondu národního majetku, FNM, dnes agendu spravuje Ministerstvo financí ČR) v tzv. "ekologické smlouvě" zavázal, že nabyvateli proplatí náklady na sanaci.

Mnoho firem se domnívá, že pokud mají "ekologickou smlouvu", mají vyhráno. Opak je pravdou. Zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) opakovaně ukazují na zásadní problémy. Státní garance často nestačí. NKÚ zjistil, že u řady lokalit byla sjednaná finanční garance zcela vyčerpána. Pro nabyvatele vzniká patová situace.

I když máte platnou ekologickou smlouvu se státem, čelíte specifickým rizikům. Vyčerpání státní garance: Stát oznámí, že garance (např. 50 mil. Právní analýza smlouvy a vyjednávání s MFČR. Prověříme možnosti navýšení garance a budeme vás zastupovat v jednání se státem.

Environmental Due Diligence a skryté vady

Pokud dnes jako developer nebo výrobní firma kupujete starý průmyslový areál (brownfield), žádné státní garance se vás netýkají. Vaší hlavní právní ochranou je institut skrytých vad. Environmentální zátěž, jako je kontaminace půdy nebo stará podzemní nádrž, je typickou skrytou vadou nemovitosti.

Pětiletá zákonná ochrana zní dobře, ale má háček. Prodávající se bude téměř vždy snažit svou odpovědnost ve smlouvě vyloučit nebo omezit. Podpisem takové smlouvy se svých zákonných práv na náhradu škody dobrovolně vzdáváte. Nikdy nepodepisujte kupní smlouvu na nemovitost, zejména u brownfieldu, bez hloubkové právní kontroly. Náš tým se specializuje na přípravu a revizi transakční dokumentace. Zajistíme, aby smlouva obsahovala taková prohlášení prodávajícího (representations & warranties), která vás plně ochrání a zachovají vaše práva ze skrytých vad.

Jak ale skrytou vadu odhalit včas, ideálně ještě před podpisem smlouvy? Odpovědí je provedení Environmental Due Diligence (EDD), neboli environmentální hloubkové kontroly.

• Fáze I (Phase I): Průzkum "od stolu". Zahrnuje analýzu historických map, leteckých snímků, databází kontaminovaných míst (jako je SEKM), archivů a prověření veškeré dokumentace.
• Fáze II (Phase II): Fyzický průzkum. Pokud Fáze I odhalí riziko, přichází na řadu technici. Provádějí se průzkumné vrty, odběr vzorků půdy a podzemní vody a jejich analýza v akreditované laboratoři.

Pokud Fáze II potvrdí kontaminaci, dalším krokem je Analýza rizik. Tento dokument je klíčový pro jednání s úřady (ČIŽP, MŽP). Na jeho základě úřad stanoví tzv.

Provedení EDD a Analýzy rizik není jen náklad. Je to váš nejsilnější vyjednávací nástroj. Promění neznámé riziko (kterého se bojí banky i vy) v kvantifikovaný náklad. S jasným číslem (např.

Odstraňování ekologických škod a revitalizace krajiny

Ani čtvrt století po privatizaci podniků v 90. letech minulého století stále nejsou odstraněny ekologické zátěže, u nichž se stát zaručil za jejich likvidaci...upozorňují Hospodářská komora ČR (HK ČR) a Česká asociace odpadového hospodářství (ČAOH).

,,Tyto staré ekologické zátěže mají negativní dopady na životní prostředí v ČR a také na další rozvoj aktivit zasažených firem. Staré ekologické zátěže představují kontaminovaná místa (podzemní vody, zeminy, skládky, stavební konstrukce), kde byl závadný stav způsoben státními podniky v období před privatizací používáním k životnímu prostředí nešetrných, ale ve většině případů povolených technologií a chemických látek.

Agendou odstraňování ekologických škod byl pověřen v úzké spolupráci s ministerstvem životního prostředí Fond národního majetku ČR, jehož majetek, činnosti a kompetence po jeho zániku později přešly na ministerstvo financí. Ze státní kasy odešlo vloni na sanaci starých ekologických zátěží 811 milionů korun, jen za druhé pololetí to bylo 423 milionů. Vyplývá to z pravidelné zprávy, kterou vládě předložilo Ministerstvo financí. Jedná se o nápravu škod na životním prostředí, které způsobily státní průmyslové podniky před privatizací.

Vodou se bývalý důl Ležáky naplnil už v roce 2014, plánovaná rekreační zóna Jezero Most tu ale vznikne nejdřív příští rok. Přesto, že první turisté se tu měli koupat už letos v létě, na místě je pořád staveniště. Čeká se třeba i na dobudování přístupových komunikací a inženýrských sítí. To má v rámci nápravy ekologických škod, které vznikly před privatizací tuzemských podniků, na starosti Ministerstvo financí.

O stavu likvidace této ekologické zátěže musí ministr financí informovat vládu dvakrát ročně. Ve druhé polovině roku 2017 vláda podle této zprávy neschválila vláda žádnou novou smluvní garanci. Celkové garance byly sníženy o 19 milionů korun a to kvůli prodeji nemovitostí, jejichž noví majitelé se zavázali škody odstranit sami. Ministerstvo financí také splnilo své povinnosti vůči 6 smluvním partnerům a smlouvy s nimi tedy skončily. Celkem tak na konci minulého roku bylo naplněno 179 ekologických závazků s celkovou garancí ve výši 34 376 milionů korun, z čehož se skutečně vyčerpalo 21 261 milionů.

V roce 2016 vláda odsouhlasila seznam prioritních projektů zajišťující částečné dokončení rekultivace a revitalizace předmětných území v Ústeckém, Karlovarském a Moravskoslezském kraji a uložila ministru financí zajistit od roku 2017 zadávání nejméně 13 prioritních projektů ročně, a to podle plánu zadávání na každý rok vytvořeného ve spolupráci Ministerstva financí a Ministerstva průmyslu a obchodu a zohledňujícího stav finančních prostředků zvláštního účtu tzv.

Ekologická smlouva - závazek státu

Státní majetek byl v minulosti často zatížen značnými ekologickými škodami vzniklými z provozu průmyslových a jiných podniků. V České republice probíhá od počátku 90. let odstraňování ekologických zátěží spojených s privatizovaným majetkem vzniklých před privatizací.

V zájmu urychlení procesu jeho privatizace byl státní majetek převeden novým vlastníkům (tzv. nabyvatelům) i s těmito starými ekologickými zátěžemi. Zákonná právní úprava přitom přenesla právní povinnosti k odstranění těchto zátěží a odpovědnost za splnění limitů životního prostředí na nabyvatele, avšak s ohledem na nejasný rozsah ekologických zátěží tyto nebyly zohledněny v ceně za prodej státního majetku nabyvatelům.

Česká republika se proto při privatizaci jednotlivým nabyvatelům na základě zvláštní smlouvy - tzv. ekologická smlouva, zavázala, že uhradí do určité předem stanovené výše (tzv. garance) náklady na odstranění těchto starých ekologických zátěží.

Realizace ekologických závazků - role Ministerstva financí

„Ministerstvo financí má na starosti realizaci ekologických závazků státu vzniklých při privatizaci coby právní nástupce dnes již neexistujícího Fondu národního majetku,“ uvádí Zdeněk Vojtěch z Ministerstva financí, „Při privatizaci průmyslových podniků a zón byl po pádu komunismu nastaven princip, kdy nabyvatel majetku státu uhradil cenu, jaká by odpovídala majetku bez ekologické zátěže a stát se smluvně zavázal hradit náklady na odstranění ekologické zátěže až do výše kupní ceny. Tím vyjádřil vůli k vysokému podílu na odstranění škod. Stát, dnes Ministerstvo financí je zároveň zadavatelem veřejných zakázek na odstraňování těchto škod.“

Stát v průběhu let uzavřel celkem 325 ekologických smluv s garancí 176 miliard korun. Práva a povinnosti státu při zajišťování těchto sanací a úhradě nákladů s nimi spojených vykonával Fond národního majetku a po jeho zániku k 1.1.2006 přešla agenda na Ministerstvo financí.

Úloha České inspekce životního prostředí (ČIŽP)

„V tomto tzv. ekologickém programu spravovaném Ministerstvem financí jsou tedy jeho smluvním partnerem standardně soukromé subjekty - nabyvatelé privatizovaného majetku a obce či města standardně nejsou z právního hlediska zapojeny do procesu odstraňování zátěže,“ upozorňuje Zdeněk Vojtěch, „Odborným garantem ekologického programu je samozřejmě MŽP, přičemž parametry, jak a v jakém rozsahu jsou sanace prováděny se vždy řídí příslušným rozhodnutím ČIŽP.“

„Česká inspekce životního prostředí z hlediska starých ekologických zátěží prioritně řeší odstranění znečištění podzemních vod kdekoli, kde může dojít k ohrožení obyvatel či dosud nekontaminovaných povrchových nebo podzemních vod,“ uvádí Alžběta Šírková z ČIŽP a doplňuje: „Inspekce řeší sanace starých ekologických zátěží (dále též jen SEZ) v souladu s ustanovením § 42 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). Konkrétně to znamená, že inspekce, při splnění zákonných podmínek, uloží nabyvateli majetku získaného na základě privatizačního zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, rozhodnutím termínovaná opatření k nápravě vedoucí k odstranění ekologické zátěže. Další postup inspekce a možnosti řešení se řídí ustanovením zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.“

Ostrava - výjimka v zapojení obcí

„Výjimku ohledně zapojení obcí resp. měst představuje statutární město Ostrava, na jehož území se nachází nejvíce starých ekologických zátěží. MF a MŽP proto vyhověly příslušné žádosti města Ostrava a v tomto smyslu byla 17.4.2019 podepsána ministrem životního prostředí, ministryní financí a primátorem Ostravy Pravidla spolupráce, MF, MŽP a Statutárního města Ostrava, která upravují zvláštní postavení Ostravy v rámci procesu odstraňování starých ekologických zátěž,“ informuje Zdeněk Vojtěch.

Jednou z velkých starých ekologických zátěží v Ostravě jsou laguny po bývalém státním podniku Ostramo. Jedná se zároveň o jednu z největších ekologických zátěží na území České republiky. Laguny vznikly ukládáním odpadů z rafinérské výroby zahájené už na konci 19. století. Od roku 1965 zde byly ukládány také odpady z regenerace upotřebených ropných olejů.

Mezi další areály a lokality na území Ostravy, na kterých vázne stará ekologická zátěž, patří provozované průmyslové areály i průmyslové areály s ukončeným provozem, odvaly důlních hlušin, odvaly a skládky velkoobjemových odpadů z hutní výroby, jiné skládky průmyslových odpadů a odkaliště.

Revitalizační program - Ústecký, Karlovarský a Moravskoslezský kraj

„Od roku 2002 ještě Ministerstvo financí vedle ekologického programu na základě usnesení vlády č. 50/2002 a následujících financuje a spravuje tzv. revitalizační program, tedy revitalizaci krajiny narušené těžební činností státních hnědouhelných podniků ve vymezeném území Ústeckého a Karlovarského kraje (dále též revitalizace ÚK+KK) a na základě usnesení vlády č. 592/2002 a následujících financuje odstraňování ekologických škod vzniklých před privatizací těžebních společností, v souvislosti s restrukturalizací hutnictví a na revitalizaci ve vymezeném území Moravskoslezského kraje (dále též revitalizace MSK). Odborným garantem těchto programů je MPO. Příslušná usnesení vlády vyčlenila pro uvedené účely postupně pro ÚK+KK 18 mld. Kč a pro MSK 19,750 mld. Kč,“ připomíná Zdeněk Vojtěch.

tags: #stare #ekologicke #zateze #privatizace #ministerstvo #financi

Oblíbené příspěvky:

• Neobnovitelné zdroje energie
• Omalovánky Zvířata v přírodě
• Efektivní metody čištění koberců
• Phoenix WT recyklace
• Vše o poplatku za komunální odpad