Hibernace v přírodě: Definice a význam

Hibernace je přirozený obranný mechanismus, který některá zvířata využívají pro přežití v chladném zimním období. Během hibernace se tělesná teplota, dechová frekvence a srdeční tep snižují, a metabolismus zpomaluje.

Co je hibernace?

Hibernace je stav zcela odlišný od zimní letargie. Hibernující savec snižuje výrazně teplotu těla někdy až na 2 - 6 °C (tedy o více než 30 °C). Tep srdce a dýchání jsou značně omezeny a probíhají v dosti velkých časových intervalech. Za hibernace se střídají dlouhé pauzy bez tlukotu srdce s následnou sérií zrychlených srdečních stahů, které dočasně zvýší krevní tlak. Před sérií srdečních stahů dojde k hlubokému nadechnutí.

Délka hibernace

Délka hibernace se může lišit v závislosti na druhu zvířete a podmínkách prostředí.

Kdo hibernuje?

Hibernace je nejčastější u savců, plazů, obojživelníků a některých druhů hmyzu. Mezi hibernující savce patří ježci, plši, plšíci, sysli, křečci a netopýři. Mezi plazy a obojživelníky patří ještěrky, hadi, mloci, čolci a žáby.

Rozhodující pro započetí hibernace je vrozený vnitřní biorytmus, jeho uspíšení nebo zpomalení ovlivňují vnější podmínky. Zatímco u hibernace má značný vliv na zahájení zimního spánku zkracující se délka dne, u zimní letargie má význam především klesající teplota vzduchu.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Zásoby energie

Zvířata, která hibernují, si před příchodem zimy dělají dostatečné zásoby tuku, které jim slouží jako zdroj energie během hibernace.

Hibernace vs. zimní spánek

Některá zvířata jsou často mylně spojována s hibernací, ale ve skutečnosti upadají do tzv. "nepravého zimního spánku". Mezi ně patří například medvědi a jezevci.

Při zimním spánku se životní pochody redukují jen nepatrně. Průměrná tělesná teplota klesá o 2 - 4 °C (teplota tělesného jádra - centrální části těla přitom klesá až o 7 °C), dýchání a tep srdce jsou pravidelné a oproti normálnímu klidovému stavu poněkud zpomalené. Např. u medvěda klesne teplota těla na 31 - 32°C.

Rozdíl v tepové frekvenci zimního spáče (medvěda) a hibernanta (ježka) je asi takovýto:

• Medvěd: normální stav - 45, zimní spánek - 8, probuzení na jaře - 110.
• Ježek: normální stav - 170, zimní spánek - 2, probuzení na jaře - 320.

V následující tabulce je uveden stupeň regulace pohybu různých svalů v závislosti na hloubce spánku.

Čtěte také: Doporučení pro zlepšení ovzduší

Dormance u rostlin

Dormance je stav klidu nebo zpomalení růstu rostlin, který nastává v důsledku nepříznivých podmínek, jako je nízká teplota nebo nedostatek vláhy. Rostliny v dormanci často ztrácí listy a snižují aktivitu svých buněk, aby přežily nepříznivé období.

Přezimovací typy

V podstatě lze rozlišit tři přezimovací typy. První tvoří bobr a ondatra, kteří v silných zimách delší dobu setrvávají v doupěti, střídají pravidelně spánek s bděním a živí se ze zásob potravy uskladněných buď přímo v doupěti nebo v jeho těsné blízkosti. Další typ představují tzv. "zimní spáči".

Přechod k nim tvoří veverka, která upadá do soustavného spánku pouze na několik dnů, kdy přečká nejnepříznivější období. Současně však představují přezimovací schopnosti veverky i určitý přechod mezi zimním spánkem a hibernací, neboť dokáže v případě delšího nepříznivého období upadnout na nějakou dobu do stavu hibernace s výrazně sníženou tělesnou teplotou (asi o 15°C), což ovšem zimní spáči nemohou.

Představitelé uvedeného prvního přezimovacího typu si často vytvářejí zásoby potravy a také jí během zimy konzumují. Dlouhodobě přespávající druhy zvěře si zásoby na zimu netvoří a během přezimování většinou nepřijímají potravu. Dlouhodobým spánkem tráví čas po většinu zimy z naší zvěře medvěd, jezevec a psík mývalovitý.

Při této tzv. zimní letargii dochází k určité fyzické strnulosti přezimující zvěře. Ovšem celé období zimního spánku neprobíhá v úplné setrvalé strnulosti. Vyměšování za zimní letargie probíhá plynule, ale v poněkud větších intervalech, než při plně aktivním rytmu života za vegetace.

Čtěte také: Legislativa stavu ohrožení

Existuje teorie, že za zimního spánku se recykluje moč nahromaděná v močovém měchýři a dusíkaté látky v ní obsažené jsou přeměňovány na svalovou bílkovinu. Během zimní letargie je mozek a smysly v podstatně menším útlumu než tělesné funkce. Proto se spící zvěř (např. medvěd) snadno probudí při nezvyklém sluchovém či čichovém impulsu.

Za výraznějšího oteplení může být tento tzv. nepravý zimní spánek na kratší nebo delší dobu přerušen. Probuzení proběhne v dosti krátkém časovém úseku, zvěř může brloh přechodně opustit, napít se a vyměšovat. Pití je i při zimním spánku nezbytné, neboť při dostatku vody v tělních tkáních působí tekutina jako tepelný izolátor, bránící podchlazení organismu. Pokud voda chybí, snáší zvěř obtížně extremně nízké teploty.

Za tzv. pravý zimní spánek je označována hibernace. Z naší zvěře pravidelně a dlouhodobě hibernují pouze svišť a ježek, z dalších savců, vyskytujících se u nás v přírodě, hibernují ještě na příklad všichni plši, sysel a netopýři.

Také trávení a vyměšování je razantně omezeno a hibernující savec nepřijímá žádnou potravu, ani tekutiny. Ovšem ledviny i při hibernaci pokračují ve tvorbě moči a zvěř se proto pravidelně po delší době, kdy se jí zcela naplní močový měchýř, musí probudit a vymočit.

Také při přílišném podchlazení se hibernující zvěř probudí a rychle se pohybem zahřeje. Na počátku hibernace snižují všechny části těla svoji teplotu současně. Později je teplota zadní části těla poněkud nižší než u přední části těla.

U hibernantu se utváří tuk s vysokým podílem nenasycených mastných kyselin, proto je polotekutý a snáze energeticky využitelný i za nízké tělesné teploty. Během probouzení dýchá hibernant intenzivněji než v normálním bdělém stavu. Při probouzení zvyšují nejrychleji teplotu srdce, mozek a játra.

Za probouzení se tělo z hlediska zahřívání rozdělí na dvě poloviny. Hruď a hlava se zahřívá podstatně rychleji než zadní část těla. Zejména rychle začne fungovat mozek. Rozdíl teploty mezi vnitřkem tlamy a konečníkem může v určité fázi probouzení dosahovat až 20 °C. Když hlava dosáhne teploty 30 °C, začne se rychle zahřívat i břicho a zadní běhy.

Definitivní ukončení hibernace je u sviště určováno vysloveně působením jeho "vnitřních hodin", neboť v podzemním prostředí kde zimuje, nemůže zaregistrovat ani vzestup venkovní teploty, ani prodlužování dne. Na rozdíl od něj ježek, přezimující v nadzemním úkrytu, a tedy v těsnějším kontaktu s vnějším prostředím, může být k ukončení hibernace do značné míry "vyprovokován" zvýšením teploty vzduchu v okolí jeho zimoviště.

Probíhá-li zima za velkých teplotních výkyvů, mohou se hibernanti při výrazném zvýšení teploty ovzduší probudit a po dobu teplého počasí aktivovat (což je typické u ježka). Taková situace je však pro ježka velmi nebezpečná, neboť probouzení i opětovné upadání do hibernantního stavu je energeticky velmi náročné a pokud dojde k vyčerpání zásob hnědého tuku několikerým probuzením, výsledkem toho je, že ježek na jaře nemá již postačující energetické zdroje na to, aby se probudil a usne proto navždy.

Při zimním spánku a to pravém i nepravém je přezimující zvěř zdánlivě odolnější k chorobám, na př. u vztekliny se při přezimování psíka mývalovitého výrazně prodlužuje doba inkubace.

Hibernace x hybernace: Pravidla českého pravopisu nás zavedla do fascinujícího světa českého jazyka, kde se každé písmeno a každá diakritika hrají nezastupitelnou roli. Jak jsme viděli, správné používání těchto termínů není jen otázkou gramatiky, ale také důvtipu a přesnosti v komunikaci.

tags: #stav #hibernace #v #přírodě #definice

Oblíbené příspěvky:

• Zajímavosti o české přírodě
• Inspirace přírodou v zásnubních prstenech
• Možnosti recyklace vrstvených materiálů
• Udržitelná móda
• Odvoz stavebního odpadu Zábřeh