Postup recyklace textilu a udržitelná móda

Textilní průmysl patří mezi největší znečišťovatele planety a tlak na cirkulární řešení rychle roste. Módní průmysl každoročně nastoluje nové trendy v oblékání. Nejedná se ani tak o nové estetické prvky, spíše je vyvíjen obrovský tlak na prodej, který je podporován promyšleným marketingem.

Evropské země postupně zavádějí povinnost odděleného sběru textilu a výrobci se budou muset víc podílet na řešení toho, co se s oblečením stane po jeho dosloužení. Textilní průmysl je ekonomicky zásadním průmyslovým odvětvím. Zaměstnává globálně téměř 40 milionů lidí a pro jeho potřebu je nutné vyrobit zhruba 90 milionů tun nových materiálů ročně bez toho, aby bylo jakkoli zajištěno jejich zpětné využití. Textil patří spolu s elektronikou ke komoditám, jejichž nově vyrobené množství stoupá, zatímco životnost klesá.

Výroba textilu má mnoho negativních vlivů v průběhu celého životního cyklu: od pěstování surovin, přes výrobu a barvení látek, dopravu surovin a výrobků, i co se týče odpadů a jejich odstranění. V důsledku pěstování bavlny se mění podnebí, ubývá pitné vody a dochází k likvidaci živých organismů. Při výrobě se spotřebovává voda, další se znečišťuje, čímž vzniká velké množství odpadních vod.

Oděvní průmysl je druhým největším spotřebitelem vody. Tzv. odpadní vody pocházejí z procesu, který se nazývá zušlechťování textilií. Jedná se o odstraňování nečistot, výrobu páry, barvení nebo aplikaci impregnací.Dalším druhem odpadů, které vznikají při výrobě oděvů, jsou emise do ovzduší. Tady hovoříme o tzv. „olejových mlhách“, těkavých organických látkách a samozřejmě o zápachu a prachu. Celá výroba textilu je energeticky náročná, využívá kromě elektrické energie i zemní plyn a páru.

Každý Čech ročně vyprodukuje průměrně 10 kg textilního odpadu. Nejenže se tak ztratí ekonomický potenciál suroviny, navíc začne škodit životnímu prostředí. Z 3 % odevzdaného textilního odpadu v ČR představuje nositelné šatstvo, které putuje na charitu, téměř polovinu (45 %). Z dalších 30 % se vyrobí čisticí hadry, 5 % se musí zlikvidovat a asi 20-25 % odevzdaných oděvů končí tam, odkud k nám původně přišlo.

Čtěte také: Postup zateplení v ČR

Vytříděný textil z domácnosti je vhodné odevzdat na odběrná místa. Projekt „Kam s ním?“ poradí, jak správně s nechtěnými věcmi naložit, resp. kde lze legálně a v drtivé většině i bezplatně odevzdat jak běžný odpad z domácnosti, tak například prošlé léky, pneumatiky, vysloužilé elektro, baterie, světelné zdroje, oblečení, velkoobjemový odpad, nebo třeba i odpady nebezpečné.

Od začátku příštího roku by měl stát kontejner na textil v každé obci. Část vytříděného textilu pomůže potřebným, část se zrecykluje. Přesto je ho podle zpracovatelských firem v Evropě nadbytek a od nového roku bude v tuzemsku ještě o třetinu víc. Proto většina svozových společností už nové zájemce nepřijímá, přitom v Česku stále nemá třídění textilu vyřešené třetina, především menších, obcí.

Nákladní auto plné obnošeného oblečení, které každou sekundu vyklopí svůj náklad na skládce, vytvoří za rok horu oblečení vážící 92 milionů tun. A právě tolik textilu lidstvo ročně opravdu vyhodí. V roce 2030 to podle odhadů bude dokonce více než 134 milionů tun. Celosvětově se textil daří zrecyklovat pouze z 12 %. Pokud to porovnáme s papírem, sklem nebo PET lahvemi, zjistíme, že všechny tyto komodity mají recyklační hodnotu mnohem vyšší. Dokonce i většina recyklovaného polyesteru pochází nikoliv ze starého oblečení, ale právě z plastových lahví. Pouhé 1 % obnošeného šatstva je přitom použito k výrobě oblečení, mnohem běžnější je tzv. downcyklace, tj.

Dnešní oblečení je velice často vyrobeno ze směsných materiálů - přírodních i umělých, je kombinací různých vláken, struktur a nezřídka doplněno kovovými nebo plastovými ozdobami. Všechny tyto „příměsi“ zásadně znesnadňují třídění textilu, a tím pádem i efektivní recyklaci. Třídění podle typu materiálu a vlákna probíhá v drtivé většině ručně, je pomalé a vyžaduje vyškolené pracovníky s velkým smyslem pro barvy a jednotlivé odstíny.

Dobrou zprávou je, že časem by nemuselo být třídění textilu tak náročnou záležitostí na lidskou práci. Technologie pro rozeznávání různých textilních materiálů a barev totiž už existuje, pracuje s metodou blízké infračervené spektrometrie (NIR). První plně automatizovanou třídící linku na světě, která využívá tuto technologii, otevřeli minulý rok ve švédském Malmö. Zařízení dokáže zpracovat až 4,5 tuny textilního materiálu za hodinu.

Čtěte také: Krok za krokem recyklace papíru

Recyklovaná bavlna může pocházet ze dvou zdrojů. Textilie (bavlna nebo např. vlna) procházejí nejčastěji procesem mechanické recyklace. Materiál je nejprve roztříděn podle barev a následně strojně trhán na menší kusy a dále až na jednotlivá vlákna. Během této fáze je na vlákna vyvíjen veliký tlak, pod nímž se nezřídka zlomí nebo zamotají. Vzniklá surová vlákna jsou kratší, nelze je tak snadno opět splétat do nití, a proto je třeba k nim přimíchat i část nových vláken, bavlněných či polyesterových.

Novinkou posledních let je chemická recyklace, která rozloží vlákna na jejich chemické stavební bloky a sestaví je do nových vláken, které mají srovnatelné nebo dokonce lepší vlastnosti než výchozí bavlna. Proces je technicky náročný a také velmi drahý, přitom cena výsledného vlákna nesmí být vyšší, než je trh ochoten akceptovat. Po úspěších pilotních projektů se tato metoda začíná využívat i komerčně. Vlákna vzniklá chemickou recyklací zahrnují již známá vlákna z regenerované celulózy.

Světovými centry recyklace vlny jsou již výše zmíněná provincie Prato v Itálii a Panipat v Indii. Z celkového množství oblečení, vytříděného k recyklaci, tvoří vlněné kousky asi 5 %. Podobně jako u bavlny je i v případě vlny složité dosáhnout požadované kvality a barevnosti při výhradním použití recyklátu. Proto jsou k recyklované vlně přidávána nová vlněná vlákna, případně bavlněná, polyesterová, nylonová apod. Kvalitu recyklačního procesu zaručuje certifikace Global Recycled Standard (GRS), která pokrývá celou řadu faktorů, transparentnost dodavatelského řetězce, spotřebu energií a vody, chemické látky i pracovní a sociální otázky.

Poměrně zásadní průnik sportovního a volnočasovového oblečení (tzv. athleisure) do našich šatníků v posledních letech s sebou přinesl i trend používání recyklovaného polyesteru. Výzva organizace Textile Exchange z roku 2017 hlavním oděvním značkám, aby do roku 2020 navýšily podíl recyklovaného polyesteru ve svých kolekcích o jednu čtvrtinu, byla dokonce překonána. Při recyklaci se z roztaveného polyesteru předou nová vlákna. Příznivci tohoto trendu zdůrazňují, že recyklace vrací život plastu, který by jinak skončil na skládce nebo v oceánu.

Kvalita recyklovaného polyesteru je velice dobrá, uhlíková stopa jeho životního cyklu o 79 % nižší než u nového materiálu. Pokud se jedná o směsici s jiným materiálem, proces je mnohem složitější, ne-li nemožný. Dokonce ani 100% polyester není možné recyklovat donekonečna. Chemická recyklace navrací plastový odpad k jeho originálním monomerům, které jsou k nerozeznání od původního polyesteru.

Čtěte také: Dluhopisy krok za krokem

Levnější, a proto také mnohem častější variantou je však mechanická recyklace, při které dochází k rozsekání na drobné vločky, jejich rozpuštění a vzniku jakýchsi úlomků, které následně procházejí klasickým procesem výroby vlákna. Kromě prostředku k čištění vstupního materiálu se při mechanické recyklaci nepoužívají žádné další chemikálie. Další recyklační kola pak s sebou nesou výrazné snížení kvality vlákna. Výrobky z recyklovaného polyesteru nás také odvádějí od primárního problému nadměrné produkce plastů a mohou v nás vyvolat dojem, že pokud budeme recyklovat, můžeme bez výčitek i produkovat.

Do podobné skupiny jako recyklovaný polyester patří i regenerovaný nylon, používaný např. v plavkách. Po názvem ECONYL ho vyvinula italská firma Acquafil. K jeho výrobě využívá plastový odpad z moří, staré rybářské sítě, koberce, průmyslový plastový odpad a zbytkové textilie. Zatímco výroba nylonu je velice neekologická, spotřebuje hodně vody a má vysokou uhlíkovou stopu, ECONYL se vyrábí v rámci uzavřeného oběhu, s menším množstvím vody a vyprodukuje mnohem méně odpadu. ECONYL má všechny vlastnosti klasického nylonu a je opakovaně recyklovatelný. Podobně jako ostatní syntetické materiály včetně recyklovaného polyesteru uvolňuje při praní mikroplasty.

Ročně se na výrobu 25 milionů kusů knoflíků spotřebuje téměř 50 tisíc tun plastu nebo syntetického polyesteru. Nitě šetrnější k přírodě jsou opět například z recyklovaného polyesteru. Vedle zipů s plastovým jezdcem se používají také kovové, resp. mosazné. Ty nezřídka procházejí chemickým ošetřením, které jim má dodat žádoucí patinu a matný vzhled. Proces výroby je energeticky náročný a zahrnuje řadu chemických látek. Společnosti, které vyrábějí udržitelnější varianty, se tedy soustřeďují na úsporu vody a energií, použití netoxických, bezpečných chemických látek a odpovědné nakládání s odpady při výrobě. Jejich zipy jsou z recyklovaného polyesteru či recyklované mosazi.

Vyřazené oblečení, které není vhodné pro charitu, končí velmi často na skládce nebo ve spalovně. Jeho recyklace je totiž poměrně složitá. Nová metoda recyklace bavlny: Vědci ze švédské Lund University ale vyvinuli metodu, která dokáže přeměnit bavlnu na sacharidy a ty potom na textilní materiály, vhodné na šití nových oděvů - spandex nebo nylon. Informuje o tom Lund University.

Spolu s kolegy přišel Edvin Ruuth na způsob, jak rozložit vlákna v bavlně - celulózu - na menší části. Využili přitom kyselinu sírovou, v níž se textil namáčí a následně spolu s vodou zahřívá na vysoké teploty. Výsledkem tohoto procesu je glukóza ve formě čistého, jantarově zbarveného roztoku. Z glukózy v této formě se dá vytvořit umělé vlákno, jakým je například spandex nebo nylon. „Tajemství je ve správné kombinaci teploty a koncentrace kyseliny sírové,“ komentuje Ruuth „recept“ na zpracování bavlny. K jejímu štěpení vědci využívají hydrolýzu.

Ročně lidé vyřadí zhruba 100 milionů tun oblečení. Z toho asi 25 milionů tun toho bavlněného. V mnoha zemích světa putuje vyřazený textil na skládky. Ve Švédsku, odkud nová metoda zpracování textilu pochází, putuje většinou do spalovny. „Některé látky z vyřazeného textilu mohou mít i po dlouhodobém používání natolik silná vlákna, že se dají znovu využít. To se sice už děje, je to ale velmi málo,“ vysvětluje Ruuth motivace, které vedly jeho tým k vývoji nové metody recyklace textilu.

Odhaduje se, že módní průmysl (textilie, obuv) odpovídá za 10 % celosvětových emisí uhlíku. Průměrná spotřeba textilu v EU se pohybují v rozmezí 9 - 27 kg textilu/osoba/rok. V roce 2017 evropské domácnosti spotřebovaly okolo 13 miliónů tun textilních produktů (oblečení, obuv, domácí textil). Syntetická vlákna, jako polyester a nylon, tvořila více než polovinu všeho oblečení a 70 % domácího textilu.

Lidé si oblíbili tzv. rychlou módu, kdy nakupují často a ve velkém množství levnější oděvy s krátkou životností. Spotřebitelé v EU ročně vyhodí okolo 5 miliónů tun textilu (tj. zhruba 11 kg na osobu), ovšem pouze jedna třetina textilních odpadů je sbírána odděleně, zbytek se vyhazuje do směsného odpadu. Navíc textilní průmysl EU generuje ročně více než 16 mil. tun odpadů, protože výroba je náročná na spotřebu vody a chemických látek. V České republice vzniká každoročně až 200 tisíc tun textilního odpadu, který tvoří 4 - 6 % objemu směsného komunálního odpadu.

Podle novely zákona o odpadech, která je platná od ledna loňského roku, budou textilie od roku 2025 tříděny odděleně. Možnosti recyklace a opětovného využití: Textil, který je z jednosložkového materiálu, může být přeměněn na nová vlákna. Směsi materiálů mohou být využity jako čistící hadry, izolace nebo různé výplně.

Second handy a jejich význam

Second hand obchody, také známé jako obchody s použitým zbožím, jsou místa, kde se prodává a nakupuje zboží, které už bylo použité nebo vlastněné někým jiným. Hlavním znakem těchto obchodů je, že prodávají předměty, které již byly použity nebo vlastněny jinými osobami. Jednou z největších výhod second handů je to, že zboží je často levnější než nové produkty. Tyto obchody často nabízí unikátní a vintage kousky, které už nejsou běžně dostupné. Nakupovat v “sekáčích” může být zábavným způsobem objevování nových věcí za nízké ceny.

Finanční úspora: Second handy nabízí výrobky za mnohem nižší ceny než jejich nové ekvivalenty. Mnoho second handů nabízí zboží dobrých nebo dokonce luxusních značek. Nalezení originálních kousků může být skvělou zkušeností. Můžete najít vintage oblečení, šperky nebo retro předměty, které dodají vašemu šatníku osobitý šarm. Tím, že dáváte starým věcem nový život a opět je používáte, přispíváte ke snížení množství odpadu a spotřeby zdrojů.

V posledních letech se staly velmi oblíbené online second hand platformy. Někdy se konají akce, na které lidi mohou přinést své nepotřebné věci a vyměnit je za jiné. Některé second hand obchody se specializují na prodej vintage a retro zboží, jako je starožitné oblečení, móda a doplňky z minulých desetiletí.

Slow fashion jako alternativa

Slow fashion je alternativní přístup k modernímu průmyslu, který se zaměřuje na trvalou udržitelnost a etické praktiky. Slow fashion odmítá rychlý cyklus trendů a masovou produkci, klade důraz na kvalitu a podporuje udržitelné spotřebitelské návyky. Jedním z hlavních principů slow fashion je investování do kvalitních oděvů, které vydrží dlouho a mohou být opakovaně opravovány.

Slow fashion také preferuje výrobu v menší míře a místní zdroje. Další klíčovou charakteristikou slow fashion je transparentnost a zodpovědnost. oděvů, aby spotřebitelé měli možnost informovaného rozhodnutí. Slow fashion podporuje i recyklaci a druhé využití oděvů. prostřednictvím burzovních platforem.

Upcyklace

Ti, kteří mají kreativní povahu, mohou využít staré oblečení pro výrobu nových věcí. Vytvořit si originální kousky nemusí být vůbec náročné.

Recyklace polyesteru

Polyester je nejčastěji používané syntetické vlákno v oděvním průmyslu. Určitě nepatří mezi udržitelné textilní materiály. Při praní se z polyesteru do vody uvolňují mikroplasty. Polyesterová vlákna se vyrábí z neobnovitelného zdroje. Zhruba 90 % oblečení obsahuje syntetický materiál, vedle polyesteru to je nejčastěji nylon nebo akryl.

Recyklovaný polyester se vyrábí z recyklací PET lahví, polyesterového odpadu vyloveného z moří, starého oblečení z polyesterových vláken. Recyklace polyesteru je šetrnější variantou než výroba nových polyesterových vláken z ropy, při které dochází k čerpání neobnovitelných zdrojů.

Proces recyklace polyesteru:

1. Třídění a očištění materiálu: Plast je rozřazen dle barev a očištěn. V případě PET lahví se odstraní uzávěry a etikety.
2. Rozemletí: Očištěný materiál se poté rozemele na malé části.
3. Tvorba granulí: Z těchto částí se utvoří malé částečky. Ty se dále umyjí čistícími prostředky, aby se zbavily veškerých nečistot a vysuší se.
4. Tavení: Granule jsou poté za vysokých teplot roztaveny na hustou kapalinu.
5. Tvorba vláken: Z roztavených granulí se vytahují textilní vlákna.

Certifikace recyklovaných materiálů

Pokud vám záleží na životním prostředí, dbejte na to, aby oblečení a další výrobky z recyklovaného materiálu měly příslušné certifikáty. Recycled Claim Standard (RCS) - je certifikace, která zaručuje, že materiál obsahuje minimálně 5 % recyklovaného materiálu.

Přírodní vlákna jako alternativa

Přírodní vlákna pomalu dobývají zpět své ztracené pozice v outdooru. Příkladem nového využití rostlinného vlákna je třeba tkanina vyrobená z bambusu. Na první omak působí pevným a tužším dojmem. Podle výrobce je na dotek jemná podobně jako hedvábí a na pokožku působí velmi příjemně.

Řadu zajímavých vlastností má konopné vlákno. Je dlouhé přes 4 m, přičemž je nepoměrně pevnější (asi 8x) a trvanlivější (asi 4x) než vlákno bavlny. Konopí působí jako antialergen, potřebuje výrazně méně hnojení a při pěstování není nutné používat pesticidy.

Udržitelné postupy a certifikace

Souběžným trendem je šetrné pěstování plodin nebo např. chov ovcí pro vlnu, které se označuje slovy „bio“ nebo „organic“ na visačce. Například pěstování bavlny není zrovna příznivé pro životní prostředí. Spotřebuje se při něm hodně vody a také hodně chemických hnojiv.

Šetrné pěstování organické bavlny sice vodu spotřebuje také, ale odstraňuje nadměrné chemické hnojení a ošetřování pesticidy proti škůdcům. Označení biotextil nebo organický textil nezaručuje jen kontrolovaný původ surovin, ale je tu také kontrola výrobních procesů - od vzniku vláken po konečnou úpravu oděvu.

Při zpracování vláken nejsou povoleny látky, u kterých je důvodné podezření, že působí jako karcinogeny, negativně ovlivňují vývoj plodu či pohlavních orgánů nebo způsobují alergickou reakci.

Vyřazené oblečení, které není vhodné pro charitu, končí velmi často na skládce nebo ve spalovně. Vědci ze švédské Lund University ale vyvinuli metodu, která dokáže přeměnit bavlnu na sacharidy a ty potom na textilní materiály, vhodné na šití nových oděvů - spandex nebo nylon. Informuje o tom Lund University.

tags: #postup #recyklace #textil

Oblíbené příspěvky:

• Modrá planeta
• Článek o rekordech neživé přírody
• Hygienické normy pro odpady
• Tetování a zdraví
• Závislost EU na ruské ropě