Stav ohrožení v České televizi: Fakta a souvislosti

V loňském roce vznikl zajímavý televizní počin, který v průběhu dubna a května 2018 vysílala Česká televize a na kterém jsme se významně podíleli. Průvodcem v každém dílu, a taky někdy figurantem v modelových situacích, je herec Robert Jašków a podle nás to byla skvělá volba, výborně se nám s ním spolupracovalo.

„Stav ohrožení“ - tímto alarmujícím titulem je rámovaný nový pořad České televize. Odkazuje tak ke krizovému stavu, který podle české legislativy vyhlašuje parlament tehdy, „je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy“, jsou-li „ve značném rozsahu“ ohroženy vnitřní pořádek a bezpečnost, majetek nebo životní prostředí či je třeba se zapojit do mezinárodní společné obrany. Rozhodně tedy „stavem ohrožení“ není požár, autonehoda, ale ani výjimečný útok osamělého střelce. Vzhledem k tomu, že jde o poslední možný krizový stav, jejž lze vyhlásit před válkou, je to nástroj pro zvládání skutečně extrémních situací.

Autoři přesto zvolili tento název. Jako by chtěli svůj seriál protknout sdělením, že jsme se ocitli ve světě, v němž nezbývá než bojovat o holý život. A dikce a forma pořadu, zvláště v díle o obraně před aktivním útočníkem, tuto zvěst podtrhuje. Zpravodajské záběry ze zahraničí dalekého (USA, Velká Británie) i blízkého (Německo, Slovensko) stírají všechna specifika jednotlivých případů a zemí, zamlčují kontext a posilují pocit ohrožení. Využití materiálu ze slovenského dokumentárního dramatu Devínsky masaker (Gejza Dezorz - Jozef Páleník, 2011) potom prohlubuje paniku emocionálními výpověďmi, které šíří úzkost, zoufalství a zmar.

Připomeňme si třeba video „Utíkej, schovej se, bojuj!“, které minulý rok připravila pražská policie za peníze určené na prevenci kriminality v hlavním městě a jež jako by z oka vypadlo instruktážním snímkům s podobným názvem, které produkovaly různé instituce v USA i jinde (například i v sousedním Polsku).

Všechny tyto projekty mají logické jádro. Snaží se předat informace o tom, jak si zachránit život v případě, že se člověk dostane do hledáčku ozbrojeného útočníka. Co na tom je špatně? Především zastírají informaci, že v Evropě jde spíše o anomálii a že skutečné problémy, jež bychom měli řešit, dlí jinde. Navíc svojí formou podporují paniku. Ta učí společnost vidět v druhých spíše ohrožení než lidské bytosti, jimž je třeba se otevřít k dialogu. A to vše ve jménu krize, jejíž domnělá závažnost neodpovídá realitě. Jsou-li totiž někde masově ohroženy lidské životy, není to v Evropě.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Podle Globálního indexu terorismu, jejž každoročně uveřejňuje Institut pro ekonomiku a mír (IEP), v roce 2016 patřily mezi desítku terorismem nejohroženějších států země jako Irák, Afghánistán, Nigérie, Sýrie nebo Pákistán. Tedy místa, jež jsou mnohdy zmítána vnitřními i geopolitickými konflikty vojenského charakteru (a jež jsou bývalými západními koloniemi). Země OECD (zvláště Francie) sice od 11. září 2001 zažívají vzestup útoků, ale pořád nejde o žádnou „válku v Evropě“.

Významný nárůst počtu akcí osamělých útočníků zaznamenaly Spojené státy. Jejich soudobé dějiny jsou masovým střílením doslova prošpikovány - a to bezesporu i proto, že zbraně jsou velmi lehce dostupné. Tato zkušenost nicméně nebrání ani některým českým politikům, aby volali po liberalizaci našich zákonů o držení zbraní, případně o zakotvení práva na ochranu státu občany přímo do ústavy.

Tyto osamělé útoky v USA navíc v drtivé většině nepřicházejí od muslimských teroristů, ale od naštvaných a deprivovaných bílých mužů. Vzpomeňme jen namátkou: v roce 2014 dvaadvacetiletý Elliot Rodger (jeho otcem je hollywoodský režisér Peter Rodger, který se podílel i na filmu The Hunger Games) zabil šest lidí a více než desítku jich zranil nedaleko univerzitního kampusu v Kalifornii. Prý tak chtěl potrestat ženy za to, že jej odmítaly, a sexuálně atraktivní muže za jejich lepší možnosti (podobné motivy vedly i Aleka Minassiana, který letos v dubnu stočil svoje auto na chodník v kanadském Torontu). Jeden z nejtragičtějších útoků v USA vůbec měl v roce 2017 na svědomí Stephen Paddock, bývalý obchodník s realitami a milionář, později gambler a alkoholik. Paddock vystřílel na návštěvníky country festivalu v Las Vegas přes tisíc projektilů, jež způsobily smrt osmapadesáti lidem a téměř devět set zranily.

Český stav ohrožení je ale přesto rámován strachem z muslimských teroristů a uprchlíků. Ve zpravodajství (a to nejen v bulváru) v posledních letech neustále dochází k dehumanizaci migrantů, kteří jsou představováni téměř výhradně jako bezpečnostní riziko. Dalším nástrojem odvádění pozornosti od hlubší analýzy problému je i stigmatizace duševně nemocných. Ti jsou nebezpeční především sami sobě a jejich okolí by jim mělo spíše nabízet pomoc než je izolovat. Hysterie kolem útoku ženy se schizofrenií v roce 2014 ve Žďáru nad Sázavou byla živena médii, která podobně jako v případě terorismu nebo dalších útoků zdůrazňováním těchto v zásadě ojedinělých události vytvářejí dojem, že jde o jevy běžné a rozšířené. A přitom i přes jistý nárůst terorismu v posledních letech žijeme v nejbezpečnější části světa a ti, kteří k nám přicházejí z podmínek nesrovnatelně horších i lidé s duševními onemocněními, jsou spíše výzvou k pomoci než boji.

Stav ohrožení u nás nastal už dávno na obrazovkách a titulních stránkách novin. Lví podíl na tom má bohužel i Česká televize, která v období tzv. uprchlické krize referovala o tématu především z bezpečnostního hlediska. I když se nedopouštěla takových excesů jako například TV Prima nebo Mladá fronta DNES, kontinuálně přiživovala oheň strachu v české veřejnosti.

Čtěte také: Doporučení pro zlepšení ovzduší

Je to nebezpečné i proto, že se tím maskuje neschopnost státního aparátu a politické reprezentace rozsáhlé krize řešit. Výchova k obraně odnímá státu povinnost řešit krize a činí za jejich zvládnutí zodpovědné občany. Nakládá na jejich už tak obtěžkaná bedra zodpovědnost za boj o holý život. Pořad Stav ohrožení přesně odpovídá této linii. „Bojujete o život“, říkají jejich autoři. Jako by jedním dechem dodávali: nakonec jste na to sami. Tak se naučte, jak se s tím vyrovnat. Rozšiřuje se tak oblast, v níž musí být lidé výkonní. A dochází-li k selhávání systému, krocení následků se stává věcí občanů.

Teroristický útok v Manchesteru nemá žádnou souvislost s Českem. Není proto nutné zvyšovat stupeň ohrožení v zemi. Novinářům to dnes řekl premiér Bohuslav Sobotka po schůzce s ministrem vnitra Milanem Chovancem, oba z ČSSD a s představiteli policie, tajných služeb a ministerstva zahraničí. Policejní prezident Tomáš Tuhý řekl, že Česku nehrozí bezprostřední teroristická hrozba.

„Vyhodnotili jsme bezpečnostní situaci v České republice a konstatovali jsme, že nehrozí bezprostřední nebezpečí,“ řekl Sobotka. „Na základě doporučení zpravodajských služeb nezvyšujeme stav ohrožení terorismem, zůstává na stupni jedna,“ dodal. Česko je podle něj stále v kontaktu s britskými úřady, vláda informace monitoruje a postupuje tak, aby zajistila občanům maximální bezpečí.

Série velkých koncertů bude pokračovat. „Událost v Manchesteru je hrozná a smutná a člověku se samozřejmě honí v hlavě, že v současné politické situaci se může stát. Je to příšerné, ale začali jsme se s tím po útocích v pařížském klubu Bataclan pomalu smiřovat. Už od té doby jsou naše přípravy z hlediska bezpečnosti mnohem pečlivější,“ uvedl spoluzakladatel festivalu Rock for People Michal Thomes.

Čtěte také: Legislativa stavu ohrožení

tags: #stav #ohrožení #Česká #televize #fakta

Oblíbené příspěvky:

• 30. léta 20. století a příroda
• Rezervační platformy: Která je nejlepší pro pobyt v přírodě?
• Průvodce výběrem odpadkového koše
• Zjistěte více o Köppenově klasifikaci klimatu
• Průvodce výběrem košů na tříděný odpad