Změny klimatu a jejich dopady na Českou republiku

Máme sklon vnímat změnu klimatu především prostřednictvím obrazů vyprahlých pouští, vysychajících studní, tajících ledovců a pobřeží bičujících hurikánů. Tedy obrazů exotických, vzdálených, a tedy až televizním způsobem nereálných. Než se dostaneme k tomu, co v České republice zakusíme zblízka a skutečně, hodí se poznamenat, bezpečnosti dnes rozumíme v jejím širokém pojetí. Tedy nikoli jako statku, který lze zajistit pomocí silné armády proti soupeřícím státům, nebo jako stavu, kdy policie pozavírá všechny kriminálníky. Tato úzká tradiční pojetí vnější a vnitřní bezpečnosti dnes nemají smysl, protože už vůbec nejsou ze života.

O bezpečnost jde tam, kde hrozby vyžadují mimořádné kroky za hranicí běžné politiky; ony hrozby mívají povahu politickou, ekonomickou, sociální, velmi často environmentální, technologickou, kulturní, a zřídka i vojenskou. Dovedeme si tedy představit jednotlivé katastrofické projevy klimatických změn - ale opět spíše v neodmyslitelném hávu exotiky, jako cosi velmi dalekého, fantastického a neprožitelného.

Pro Českou republiku nejsou bezpečnostní hrozbou dopady klimatických změn na vlastním území v blízké budoucnosti. Bezpečnostní rozměr ale mohou získat jevy, které na naši zemi a společnost budou působit jako druhotný následek změny klimatu právě v těch exotičtějších, vzdálených místech planety. V první řadě to bude migrace.

Příliv uprchlíků, kteří opouštějí své domovy v Africe, Asii a Oceánii následkem zhoršujícího se životního prostředí se už dnes odhaduje na miliony lidí. Tito lidé do Česka zatím nedorazili, protože nejsme jejich obvyklým cílovým prostorem a zatím je - byť v hrozivých podmínkách - dokážou absorbovat tradiční země a nárazníkové oblasti (například severní Afrika). Prognózy budoucí klimatické migrace ovšem nabízí scénáře s desítkami milionů lidí táhnoucích do méně zasažených oblastí. Stačí, když z tohoto „stěhování národů“ do naší kotliny doputuje s naším větším či menším souhlasem jen zlomek uprchlíků - a máme zaděláno na obrovský sociální a bezpečnostní problém. Měli bychom si už teď uvědomit, že zvládání tohoto přílivu se bude řešit úplně jinde než v Praze. To vše můžeme očekávat už během několika příštích desetiletí. Jsem ale přesvědčen, že v horizontu druhé poloviny 21. století může vývoj zle zasáhnout i samotné území a obyvatelstvo České republiky.

Dopady na vodní zdroje

Všechny regionální klimatické modely předpokládají oproti dnešku mírný vzrůst teploty, celkově přibližně podobný úhrn srážek, zato ale dramatické změny v rozložení srážek, průtoků, průměrných a minimálních odtoků v průběhu roku. Změna klimatu nás tedy s vysokou pravděpodobností nezahubí, udeří však na naši přírodu a krajinu, na vodstvo a na využití vody: jako pitné vody, v průmyslu a v zemědělství.

Čtěte také: Historie a současnost ochrany přírody

V létě a na podzim nás bude sužovat dlouhodobý nedostatek vody, v některých oblastech možná až s devastačními účinky na krajinu, její ráz a využití. To bude zcela nová a historicky bezprecedentní situace. Česká společnost bude muset řešit vážný problém veřejného zájmu - stejně jako ostatní evropské národy. Samotný problém by z dnešního hlediska dostal nálepku „environmentální“, „hydrologický“ či „vodohospodářský“. Přesto si troufám říci, že bude mít společenské a dokonce i bezpečnostní důsledky.

Povodně jsou do jisté míry zvladatelné přestavbou infrastruktury, kterou v příštích dejme tomu padesáti letech lze provést postupně a samovolně: vyklizením osídlení mimo nejohroženější zátopová území, úpravou trasování silnic a jiných liniových staveb, adaptací technologie výstavby budov. Už dnes se pracuje na vytvoření prostoru pro rozliv a pohlcení vody v krajině, lze výrazně zvýšit přirozenou i umělou retenční schopnost území.

Horší to ale může být s nedostatkem vody. Ten může vést k umělému omezování odběru pro domácnosti i průmysl - a to je jádro. Voda je, ač si to vůbec neuvědomujeme, nejdůležitější surovinou všech průmyslových odvětví. Její nárazový nedostatek může vést k periodickému vážnému narušení chodu celé ekonomiky, ale i ke snížení kvality života obyvatel nejohroženějších regionů (například severozápadních Čech).

Rostoucí teplota vody může situaci zhoršit dvěma způsoby. Zaprvé tím, že prudce sníží bohatství a odolnost ekosystémů. To může mít následný dopad ve vymření či přemnožení některých druhů, následné ohrožení lokální a regionální zemědělské produkce, apod. Za druhé tím, že v průmyslovém a technologickém využití představuje každý stupeň Celsia, o který se voda oteplí, obrovské množství energie na dodatečné chlazení a čištění. To může následně ohrozit zásobování území elektřinou, které je v létě vždy tak jako tak vystaveno největší zátěži. Všechna uvedená rizika jsou do jisté míry bezpečnostního rázu.

Nejdříve to bude migrace a s ní spojené hrozby nepokojů, násilí, nakažlivých chorob a politické nestability, později pak nedostatek vody a hrozící poškození ekosystémů, lidského zdraví, zemědělství a výroby potravin, průmyslu a dodávek energie. Při důsledné aplikaci principu předběžné opatrnosti však lze už teď začít chystat opatření, která samotný dopad klimatické změny sice nezmírní (globální politické řešení zatím není v dohlednu, a až bude, bude už možná pozdě), ale jejichž prostřednictvím snížíme zranitelnost naší společnosti a infrastruktury.

Čtěte také: Václav Stejskal: Život a dílo

Zvyšování společenské a technologické odolnosti bude pro Česko i Evropskou unii jedním z úkolů pro 21. století.

Analýza vlivu odběrů vod a klimatických změn

Příspěvek představuje výsledky Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) získané při řešení dílčích cílů (DC) s názvy „Vývoj scénářů potřeb vody s ohledem na socioekonomický vývoj a vývoj klimatu“ (DC 1.1) a „Identifikace území s deficitními vodními zdroji“ (DC 1.2), jež jsou součástí projektu TA ČR č. SS02030027 „Vodní systémy a vodní hospodářství v ČR v podmínkách změny klimatu (Centrum Voda)“ a tvoří dílčí části pracovního balíčku WP 1 zabývajícího se budoucností vody. Cílem ČHMÚ bylo vypočítat a zanalyzovat, jakým způsobem je ovlivněn průtok nad vodoměrnými stanicemi v Česku, a zjistit, jak se bude toto ovlivnění měnit v návaznosti na klimatickou změnu.

Analyzována byla především měsíční data o celkovém ovlivnění průtoků ve vodoměrných stanicích za referenční období 1991-2020. Důraz byl kladen na identifikaci trendů celkového ovlivnění v jednotlivých povodích a na lokalizaci míst s potenciálním rizikem klesajícího trendu v disponibilitě vody a rostoucího trendu v nárocích společnosti, a to např. porovnáním směrnic trendů v různých obdobích. Dále pak proběhl pokus o identifikaci území s deficitními vodními zdroji na základě klimatických scénářů SSP2-4.5 a SSP5-8.5 s využitím regionálních klimatických modelů vyvíjených v ČHMÚ.

Analýza vlivu odběrů vod a klimatických změn na vodní zdroje v Česku ukazuje značnou regionální variabilitu. V některých oblastech, jako jsou jižní Morava, severozápadní Čechy a povodí Bíliny, byly zaznamenány výrazné změny v odběrech povrchových a podzemních vod, což může ovlivnit dostupnost vody. Klimatické scénáře naznačují rostoucí teploty vzduchu, přičemž pesimističtější scénář SSP5-8.5 předpovídá nárůst teploty do konce století až o 5 °C. Co se týče srážek, obecně platí, že scénáře předpovídají variabilnější vývoj. Scénář SSP2-4.5 ukazuje na mírný nárůst srážek, zatímco scénář SSP5‑8.5 předpovídá výraznější změny s vyššími úhrny srážek v západní a jižní části Česka.

Výpočet SPI indexu potvrzuje výskyt extrémně suchých a vlhkých období, přičemž rozdíly mezi jednotlivými povodími naznačují potřebu přizpůsobit vodohospodářská opatření regionálním podmínkám.

Čtěte také: České právo životního prostředí

Vliv na vodní toky

Tato práce se zaměřuje na analýzu vlivu odběrů, vypouštění a akumulace vody na průtoky ve vodoměrných stanicích na území Česka za referenční období 1991-2020. Součástí práce je také zhodnocení regionálních rozdílů v hydrologickém režimu českých povodí a identifikace oblastí, kde dochází k výrazným změnám v dostupnosti vody. a SSP5-8.5. Vedle činností ostatních členů konsorcia prezentovaných již v [6] byla v DC 1.1 hlavním úkolem ČHMÚ analýza ovlivnění průtoků na území Česka užíváním vod.

Základem byla měsíční data o celkovém ovlivnění průtoků ve vodoměrných stanicích, vyjádřeném v procentech jako poměr změn průtoku ku QNE. Pro mapové výstupy celkového ovlivnění byla zvolena vrstva rozvodnic 3. řádu, zahrnující 346 vybraných vodoměrných stanic s kompletní časovou řadou o celkovém procentu ovlivnění pro hydrologické období 1991-2020. Kompletní byly taktéž časové řady ostatních zkoumaných prvků. Pro každou stanici byla nejprve vypočtena celková plocha povodí nad ní a její podíl k ploše povodí 3. řádu, v němž se stanice nachází.

Celkové procento ovlivnění pro každé povodí bylo vypočteno jako součet celkového ovlivnění ve všech stanicích v daném povodí, přičemž vahou každé stanice byl vypočtený podíl plochy povodí nad danou stanicí. Celkové procento ovlivnění v jednotlivých povodích tudíž odpovídá především stanicím v ústí, příp. V další fázi byla provedena analýza trendu s cílem zjistit, zda ve vybraném období existují statisticky významné graduální změny v časových řadách prvků týkajících se ovlivnění průtoku českých řek.

Byly zvoleny dvě statistické hladiny významnosti, a to α = 0,05 a α = 0,01. Aplikován byl Mannův-Kendallův test pro přítomnost trendu [11-13] a jeho modifikace navržená v článku [14] tak, aby docházelo v případě významného autoregresního koeficientu při předpokládaném autoregresním modelu prvního řádu ke korekci rozptylu testové statistiky [15-17]. Výsledky pro každou stanici a měsíc byly shrnuty do hodnoty standardizované testové statistiky Z (udávající směr případného trendu), p-hodnoty a Senova neparametrického odhadu směrnice trendu značeného SEN [18]. Výsledky byly zpracovány pomocí R balíčku modifiedmk [19]. Případy, kdy p-hodnota klesla pod zvolenou hladinu významnosti, byly zakreslovány do map pomocí šipek lokalizovaných do míst, kde se nachází vodoměrná stanice.

Šipka odchylující se od vodorovného směru, a to podle znaménka hodnot Z či SEN, znázornila trend rostoucí (číslo hodnoty bez znaménka), nebo klesající (číslo se znaménkem minus), podobně jako to bylo prováděno i v jiných pracích zabývajících se trendy v komponentách hydrologického cyklu na území Česka [20-22]. Za využití gridů průměrné denní teploty a denních úhrnů srážek produktu 1) byl proveden výpočet denních časových řad gridů potenciální evapotranspirace (PET; dle [32]) a klimatické vodní bilance (zde jako rozdíl mezi srážkami a PET). Podkladové CSV soubory pocházející z produktu 2) byly převedeny do formátů GeoTIFF a NetCDF. Pro analýzu byly použity pouze dva scénáře, neboť jiné k dispozici ještě nebyly: střední klimatický scénář SSP2-4.5 a pesimističtější scénář SSP5-8.5. ČHMÚ následně využil rastry těchto scénářů pro zjišťování situa­ce v povodích 3. řádu.

Pro různé jiné potřeby byly časové řady gridů taktéž agregovány do hrubších kroků, např. Byla zkoumána změna průměrné měsíční teploty vzduchu a průměrného měsíčního úhrnu srážek oproti normálu za období 1991-2020 podle obou scénářů. Dále byl počítán index SPI (Standardized Precipitation Index), jenž slouží k odhadu vlhkých a suchých podmínek na základě úhrnu srážek. Tento index vychází ze směrodatné odchylky, o kterou se pozorované srážky liší od dlouhodobého průměru. Před výpočtem je však nutné časovou řadu srážek vhodně transformovat podle vybraného rozdělení pravděpodobnosti [33]. V tomto případě byl zvolen index SPI12, vypočítaný pro 12měsíční časové okno s gama distribucí. Volba tohoto okna se ukázala jako vhodná mj. Na druhou stranu je však třeba zdůraznit, že SPI zohledňuje pouze srážky a nezohledňuje teplotu vzduchu.

Tento problém řeší např. index SPEI (Standardized Precipitation Evapotranspiration Index; viz např. [35]), jenž kombinuje jak srážky, tak teplotu vzduchu, a jeho hodnota může mít významný vliv na konečné výsledky analýzy. Jak ukazuje obr. 1, nejvyšších hodnot celkového ovlivnění povrchových vod dosahovala povodí na jižní Moravě a povodí Osoblahy, Labe od Orlice po Loučnou a zejména povodí Bíliny (v tomto povodí však vstupovala data pouze z jedné vodoměrné stanice); nejnižších hodnot naopak povodí Rybné a Lužnice od Rybné po Nežárku, Sázavy od Želivky po ústí a Dyje od Svratky po ústí. Při zahrnutí odběrů z podzemních vod byly vysoké hodnoty zjištěny opět u povodí na jižní Moravě a dále v povodích západních a severozápadních Čech. Nejvyšší hodnoty míry ovlivnění lze pozorovat u povodí Loděnice, Osoblahy a Oslavy.

Trendy ve vodních tocích

Z analýzy trendů pro referenční období 1991-2020 lze u odběrů a vypouštění vod vypozorovat rozdílné chování ve vybraných vodoměrných stanicích, často vytvářející nápadné shluky v několika oblastech (obr. 2). Z celkového hlediska však převládá napříč odběry a vypouštěním vod nulový trend.

V případě odběrů povrchových vod včetně podzemních byl pozorován mírně klesající a mírně rostoucí trend u zhruba 8 % ze všech sledovaných stanic. Stejný poměr byl naměřen u stanic s významně rostoucím trendem. U 47 stanic byl pak zjištěn významně klesající trend (necelých 14 % ze všech stanic), tvořící nápadné shluky u stanic v severních Čechách (zejména povodí Ploučnice) a východních Čechách (povodí Metuje, Orlice od soutoku Divoké a Tiché Orlice po ústí a Loučné a Labe od Loučné po Chrudimku). Dalšími povodími s převahou významně klesajících trendů jsou povodí Moravské Sázavy a Moravy od Moravské Sázavy po Třebůvku, Třebůvky a Svitavy. Shluky mírně klesajících trendů lze pozorovat taktéž u povodí ve Slezsku (Opava po Moravici, Olše a Odra po Opavu).

V případě odběrů jenom povrchových vod bylo naopak zjištěno pouze minimum stanic s rostoucím trendem. Klesající trendy byly zaznamenány u necelých 30 % sledovaných stanic, které jsou poměrně rovnoměrně rozloženy po celém území Česka. Převahu významně klesajících trendů lze opět pozorovat v oblasti severních Čech, zejména v povodích Lužické Nisy po Mandavu, Jizery a Kamenice.

U vypouštění vod byla zjištěna mírná převaha rostoucích trendů (celkem 62 stanic) oproti trendům klesajícím (34 stanic). Oblasti s převahou rostoucích trendů tvoří povodí západních Čech (Mže po soutok s Radbuzou či Otava po Volyňku), jižní Moravy (Svratka a Svitava) a východní Moravy (Vsetínská a Rožnovská Bečva či Ostravice).

Změny teplot a srážek

Teploty vzduchu jsou, na rozdíl od srážek, dle očekávání rovnoměrněji rozloženy mezi jednotlivými povodími, což umožňuje analyzovat jejich změny pro celé území Česka. Ve srovnání s normálem z období 1991-2020 oscilují změny průměrné měsíční teploty mezi 0 °C a +2 °C u obou scénářů přibližně do roku 2055. Od tohoto roku lze pozorovat výraznější nárůst změny teplot vzduchu u obou scénářů, zejména u pesimističtějšího scénáře SSP5-8.5. To potvrzují i vypočtené průměrné teploty pro jednotlivé dekády 21. století. Zatímco se změna průměrné měsíční teploty vzduchu oproti normálu pohybuje v prvních čtyřech dekádách (mezi lety 2020-2060) v celorepublikovém měřítku okolo +1 °C, v dekádě 2060-2070 překračuje u scénáře SSP5-8.5 hodnotu +2 °C a průběžně roste až k extrémním +5 °C ke konci století.

U srážek jsou predikce více variabilní, přičemž průběh podle různých scénářů se výrazně liší (obr. 4). Z celorepublikového hlediska se podle scénáře SSP2-4.5 měsíční úhrn srážek dlouhodobě pohybuje okolo průměru referen­čního období 1991-2020 (59,9 mm/měsíc).

Naopak scénář SSP5-8.5 naznačuje výraznější změny, podobně jako tomu bylo u vývoje teplot vzduchu. Kolem roku 2055 dochází k pozitivní změně měsíčního úhrnu srážek oproti normálu z let 1991-2020. Ačkoli výhledy celorepublikových průměrných měsíčních úhrnů srážek mohou působit poměrně optimisticky, průměry pro jednotlivá desetiletí vykazují významné rozdíly mezi povodími 3. řádu.

Z mapových výstupů pro oba analyzované scénáře (obr. 5 a 6) lze na první pohled rozpoznat opakující se vzor napříč jednotlivými dekádami. Tím je přechod vyšších srážkovýc...

Význam asistované migrace lesních dřevin

Nová studie publikovaná v časopise Nature Climate Change odhaluje, že pouhé navýšení výsadby stromů v Evropě nebude stačit k účinnému boji proti změně klimatu a zachování kontinentálního pozemního uhlíkového rezervoáru. V doposud nejrozsáhlejší výzkumné studii tohoto druhu byla analyzována data z 587 lesních provenienčních pokusů po celé Evropě, zahrnujících 2 964 různých proveniencí sedmi hlavních druhů lesních dřevin. Provenienční pokusy jsou dlouhodobé experimenty, které slouží k porovnání růstu či odolnosti stromů pocházejících z různých geografických oblastí.

Výsledky byly jasné: změna klimatu výrazně změní vhodnost různých evropských regionů pro různé druhy lesních dřevin. Řešením je podle studie pečlivý výběr zdrojů osiva přizpůsobených klimatickým podmínkám předpokládaným pro konkrétní místo výsadby, i když tyto zdroje pocházejí z geograficky vzdálených oblastí. „Tento výzkum poskytuje zásadní vědecké důkazy podporující začlenění asistované migrace do národních a nadnárodních strategií lesního hospodářství,“ zdůrazňuje Schueler. Jak poznamenali spoluautoři studie Jaroslav Čepl, Jan Stejskal a Milan Lstibůrek z Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze, potenciální dopad na české lesnictví je velmi významný.

Studie byla podpořena programem INTERREG Central Europe Cooperation - projekt SUSTREE (Zachování a udržitelné využívání diverzity lesních dřevin v kontextu změny klimatu) a projektem Horizon 2020 SUPERB (Systémová řešení pro rozšíření urgentní obnovy ekosystémů pro biodiverzitu lesa a ekosystémové služby), přičemž druhý jmenovaný projekt koordinuje Evropský lesnický institut. Celkově studie potvrzuje potřebu další mezinárodní spolupráce ve výzkumu a vývoji, aby se zdokonalily strategie asistované migrace a řešily její potenciální ekologické a socioekonomické důsledky.

Atmosféra a klima - publikace Univerzity Karlovy

Na konci loňského roku, v době, kdy probíhal ostře sledovaný klimatický summit v Kodani, vydalo Karolinum, nakladatelství Univerzity Karlovy v Praze, knihu Atmosféra a klima. Aktuální otázky ochrany ovzduší. Nejde o dílo pro širokou veřejnost, ale o publikaci zaměřenou odborněji, čímž se vymyká typu knih, o nichž v Ekolistu.cz píšeme. Knížka je složena ze čtrnácti samostatných příspěvků, které na sebe velmi volně navazují, někdy se i překrývají. První kapitola přináší základní informace o atmosféře Země, tedy například o jejím složení nebo o tom, jak se utvářejí oblaka (včetně jejich klasifikace).

Následuje podrobnější popis zdrojů látek a pohybu některých prvků v atmosféře. Po těchto obecněji zaměřených příspěvcích přicházejí konkrétnější, na pochopení ovšem také náročnější pasáže o absorpci slunečního záření molekulami plynů a o malých částicích (aerosolu) a o organických chemických látkách v atmosféře. Následující stať popisuje způsoby, jakými jsou látky z atmosféry odstraňovány (atmosférická depozice), a po ní je na řadě zase obecnější kapitola o znečišťování ovzduší.

V ní se chvályhodně mluví i o znečišťování vnitřního prostředí, což je oblast, které se dlouho věnovala mnohem menší pozornost než ovzduší venkovnímu, ačkoli především v bohatém světě tráví lidé většinu svého času právě uvnitř budov. Rozsáhlejší stať je věnovaná klimatu a jeho změnám. Ta se samozřejmě na mnoha místech dotýká už jmenovaného příspěvku, v němž byly představeny vztahy mezi atmosférou a dalšími částmi Země i okolním vesmírem, teď jsou ale mnohem podrobněji rozvedeny pozorované změny klimatu v minulosti (s důrazem na poslední desítky let), je zde rovněž podrobněji vysvětlen skleníkový efekt a taky představeny modelování a scénáře vývoje klimatu.

Předposlední část knihy se věnuje celosvětovým dopadům i důsledkům ochrany atmosféry - především dopadům a důsledkům změn klimatu a narušování ozonové vrstvy, ale i přenosu znečišťujících látek na velkou vzdálenost. Jak uvádějí editoři, kterými jsou Martin Braniš a Iva Hůnová z Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty UK, celý text původně vzniknul jako skripta pro týdenní kurz pořádaný pro širokou odbornou veřejnost, především ze státní správy. Skripta byla ale rychle rozebrána, a tak se autoři rozhodli trochu vylepšit texty i grafiku a na světě byla nová publikace.

Knížka by se opravdu asi dala nejlépe popsat jako taková fajnová skripta - graficky je to přehledné a autoři si dávali záležet, aby i složité věci vyjádřili pokud možno srozumitelně. Knihu určitě není možné označit jako popularizační pro širokou veřejnost a úplné laiky by nejspíš vyděsila. Znečištění ovzduší a změny klimatu jsou dnes však natolik silnými společenskými tématy, že by publikace měla vzbudit pozornost nejen studentů a dalších adeptů zmíněných oborů, ale i poučených laiků, kteří mají jen trochu hlubší zájem o pojednávanou látku. U každého příspěvku je navíc uvedena literatura, kde zájemci o vážnější studium najdou další informace.

Editoři v předmluvě rovněž doporučují navštívit přednášky autorů nebo dalších odborníků, kteří v daných oborech působí. Tím se ovšem upozorňuje na drobný nedostatek knihy - autoři v ní totiž vůbec nejsou představeni. Přitom jich je celkem 17 a pocházejí z opravdu nejrůznějších pracovišť - z akademie, z univerzit, ale i ze soukromé sféry. Ne že by tady muselo být vyjmenováno rodiště prababičky, jméno psa nebo oblíbený alkoholický nápoj, ale uvést aspoň název instituce, kde autoři působí, by knize rozhodně neuškodilo.

Konference "Vliv vlastnického práva na životní prostředí a lidské zdraví v éře klimatické změny"

Ve dnech 19. až 21. projektu SVV 260624/2023.Ve dnech 19. až 21. Hlavním tématem konference byl "Vliv vlastnického práva na životní prostředí a lidské zdraví v éře klimatické změny". Organizátory konference z řad učitelů byli Prof. JUDr. Milan Damohorský, DrSc., doc. JUDr. Vojtěch Stejskal, Ph.D., a JUDr. JUDr. Mgr. Kristýna Králová a Mgr. Mgr. JUDr. JUDr. Mgr. JUDr. Mgr. JUDr. Piero Orlandin, LL.M. JUDr. Součástí konference byl též pěší výlet do Krkonošského národního parku, konkrétně na Čertovy schody, do Modrého dolu a do Obřího dolu se zakončením v centru Pece pod Sněžkou.

Účastníci konference měli v rámci terénní exkurze možnost poznat fungování řady institutů z odvětví práva životního prostředí v praxi (např. ochranné podmínky národního parku, klidová území národního parku, ochrana zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin, ochrana krajinného rázu, územní plánování a výstavba v ochranném pásmu národního parku), a to i díky výkladu Prof. Damohorského a doc. Konference poskytla prostor k mnoha zajímavým diskusím nad různými tématy a významně tak přispěla k rozvoji vědeckého poznání v mnoha oblastech práva životního prostředí. Zároveň svým účastníkům poskytla příležitost navázat nové kontakty. Doktorandi také díky prezentaci svých příspěvků získali zpětnou vazbu ke svému výzkumu.

Tabulka: Predikce změn teploty vzduchu dle scénářů SSP2-4.5 a SSP5-8.5

tags: #stejskal #změny #klimatu

Oblíbené příspěvky:

• Dopad motorové pily na životní prostředí
• Padlí na jabloních a ekologická ochrana
• Statistiky výdajů na komunální odpad
• Odpad v České Republice a energetika
• Vlastnosti oceli 11 373