Strategie Vytváření Ekologicky Hodnotného Biotopu na Zemědělské Půdě

Významná část polopřírodních biotopů je spojena se zemědělskou půdou a vznikla zemědělským způsobem hospodaření v minulosti. Zemědělství je však také jedním z nejvýznamnějších negativních faktorů ovlivňujících ekologickou stabilitu krajiny a její složky.

Zachování druhové bohatosti a ekologické stability agroekosystémů je jeden z deklarovaných cílů současné i budoucí společné zemědělské politiky. Zemědělskou výrobu dlouhodobě ovlivňuje dotační politika, která by měla zajistit ochranu veřejných zájmů a vyvažovat působení trhu. Jsou zemědělské dotace pro krajinu potřebné?

Podpora šetrnějších způsobů zemědělského hospodaření ze strany státu sahá do devadesátých let minulého století (podpora zatravňování orné půdy), a rozvinula se významně po vstupu ČR do Evropské unie. Po několika desetiletích „socialistického“ zemědělství se postupně vrátily pasoucí se krávy na horské louky a znovu se začaly kosit opuštěné zarůstající porosty.

Pro travní porosty je podpora extenzivního hospodaření ze Společné zemědělské politiky velmi potřebná, protože hospodaření na travních porostech je dlouhodobě ekonomicky ztrátové (Pražan, 2017) a současný socioekonomický kontext zemědělského hospodaření je velmi odlišný.

Při absenci veřejné podpory lze očekávat důsledky v podobě opouštění od hospodaření na málo úrodných a obtížně dostupných pozemcích a intenzivní využívání pozemků v blízkosti stájí, včetně přeměny luk a pastvin na ornou půdu s následnou degradací a ztrátou polopřírodních biotopů.

Čtěte také: Klimatická politika Evropské unie

Alternativními finančními zdroji na ochranářsky cílenou péči o travní porosty jsou národní krajinotvorné programy MŽP, které však mají výrazně menší rozpočet a nejsou primárně určeny pro hospodářsky využívané porosty. Zajištění udržitelné a vhodné péče o cenné travní porosty přináší nezanedbatelná dilemata (Pražan, Čámská, 2015).

Na orné půdě mají AEKO daleko omezenější dopad (tisíce ha z 3,5 mil. ha orné půdy), nicméně lokálně mohou být velmi přínosná (např. krmné a nektarodárné biopásy, ochrana čejky chocholaté, zatravňování drah soustředěného odtoku). Většímu zájmu zemědělců brání bariéry, jako jsou krátké pachtovní smlouvy, nevůle vlastníků půdy a nedostatek motivace vnitřní (absence poradenství) i vnější (kompenzační platby postavené na celostátním průměru ztráty produkce z orné půdy).

Daleko širší pozitivní dopad na oblasti s ornou půdou mohou mít povinné podmínky spojené s přímými platbami na zemědělskou půdu za podmínky podstatného zlepšení efektivnosti.

Pro pozitivní změny v krajině na úrovni katastrálního území, např. Biodiverzita nevzkvétá Příprava nového kola politiky začala analýzou současného stavu přírody a krajiny ovlivněné zemědělským hospodařením. Bohužel zatím nejsou k dispozici data z cíleného monitoringu ploch v AEKO.

Pro vstupní analýzu jsme tedy využili dostupná data o kvalitě biotopů zjištěná na základě aktualizace mapování biotopů (kvalita biotopu je definována na základě hodnocení reprezentativnosti, zachovalosti a degradace biotopu, Lustyk a Oušková, 2011), které jsou jmenovány jako cílové pro jednotlivé tituly AEKO a které byly v letech 2016-2017 součástí obhospodařovaných travních porostů (tzv. díly půdních bloků v evidenci půdy LPIS dle zákona o zemědělství č. 256/1996 Sb.).

Čtěte také: Ochrana přírody a krajiny v Praze

Pro srovnání byla zkoumána také kvalita stejných biotopů, na nichž byl v posledních třech letech prováděn management financovaný z Programu péče o krajinu. Byla zjištěna nižší kvalita polopřirozených travních biotopů vázaných na zemědělské hospodaření pod dotacemi AEKO v porovnání se stavem obdobných biotopů s managementem placeným z krajinotvorných programů a horší kvalita biotopů s méně cílenými tituly AEKO.

Velmi cenné jsou také konkrétní zkušenosti kolegů z regionálních pracovišť AOPK ČR (a národních parků), zapojených do péče o travní porosty a administrace AEKO dotací. Příklady dobré i špatné zemědělské praxe jsou důležitou součástí současných seminářů pro zemědělce hospodařící v CHKO/NP, pořádaných v rámci společného projektu Ministerstva zemědělství ČR a AOPK ČR.

Z dosavadních seminářů jsme shromáždili nejčastější problémy. Často jsou uváděny problémy s udržením kvality porostu na druhově bohatých pastvinách kvůli příliš intenzivnímu využívání pastvin, zejména v mimovegetačním období, a na krmištích, u napajedel, na podmáčených místech a v blízkosti vodních toků. Naopak příliš extenzivní pastva může vést k šíření invazních druhů šířících se z nedopasků.

Na loukách, zejména vlhkých a podmáčených, je častým problémem nedbalé odklizení posečené biomasy, které vede k nežádoucímu obohacení živinami až k ruderalizaci, potlačení na živiny a světlo citlivých (často chráněných) druhů rostlin, následnému vzrůstu dominance trav na úkor bylin a zjednodušování druhové skladby. Problémy se opakují i přesto, že je pravidla společné zemědělské politiky vylučují a penalizují.

Účel finanční podpory a význam jednotlivých podmínek titulů a následky dobré a špatné zemědělské praxe je potřeba s hospodáři opakovaně diskutovat a ukazovat na konkrétních druzích a biotopech.

Čtěte také: Cíle strategie EU pro klima

O co usiluje státní ochrana přírody?

Už v lednu 2018 AOPK ČR vypracovala „pracovní návrh“ k budoucí podobě AEKO po roce 2020 a tento rozpracovává v nově ustavené Odborné skupině pro společnou zemědělskou politiku. Členy skupiny jsou kromě pracovníků AOPK ČR také zástupci Ministerstva životního prostředí ČR, národních parků, České inspekce životního prostředí a Asociace soukromého zemědělství ČR, se kterou AOPK uzavřela dohodu o spolupráci.

Navrhujeme využít maximálně důrazu legislativního rámce nové společné zemědělské politiky na zvýšení efektivnosti pro životní prostředí a zacílení na výsledky intervencí, dále revizi stávajících a návrh nových titulů AEKO. Nabízí se např. převod na jednoletá ekoschémata (dle návrhu Evropské komise) pro základní management ošetřování travních porostů a zlepšení cílení péče o nejcennější travní biotopy doplněním stávajících nadstavbových titulů AEKO o operace v návaznosti na plány péče o zvláště chráněná území, případně soubory doporučených opatření.

K úvaze je možnost využití institutu veřejnoprávní dohody s vlastníkem/nájemcem či uživatelem pozemků. Rádi bychom také přispěli k pilotnímu ověření tzv. AEKO orientovaných na výsledek. Jde o nový princip finanční motivace za šetrnou péči, která je svěřená více do odpovědnosti zemědělce (žádoucí výsledný stav porostu je definován např.

Faremní environmentální plány

Často se ochrana přírody setkává s nechutí zemědělců k rozrůznění péče o travní porosty, tj. sečení luk postupně v různých termínech, ponechávání dočasně neposečených částí porostu, sklizně části luk na seno a k zapojení do náročnějších, více cílených titulů. Oslabuje se tak podstatná podmínka zachování diverzity druhů i krajiny.

Významným nástrojem ke zlepšení účinnosti AEKO by mohly být tzv. faremní environmetální plány. Podstatu plánu tvoří tři základní pilíře:

1. posouzení přírodovědných a provozních možností zemědělského podniku jako celku,
2. prioritizace pozemků farmy s potřebou šetrné a cílené péče,
3. návrh systému hospodaření farmy s optimálním využitím dostupných finančních podpor šetrného hospodaření.

Faremní plány jsou nástroj vhodný zejména pro podniky v chráněných oblastech a národních parcích, s vyšším zastoupením přírodních a polopřírodních biotopů a s dostupnou státní ochranou přírody jako odborným partnerem. Zavedení institutu faremních plánů bylo připravováno v ČR už pro současné programové období, ale pro nedořešené překážky (např. nedostatek kvalitních poradců) nebylo doposud implementováno, nicméně bylo vyzkoušeno pilotně v projektech Juniperia, z. s., a Daphne, o.p.s.

Z našeho pohledu není nutné, aby faremní plány byly vázány na speciální poradce, budeme se snažit najít formu, kterou bude schopen naplnit s odbornou pomocí sám zemědělec. Doplnění cílených faremních plánů je zakotveno i ve Strategii ochrany biologické rozmanitosti České republiky 2016-2025 v dílčím cíli 1.5.2 Harmonizovat dotační programy mezi resorty MŽP a MZe.

Globální úbytek biologické rozmanitosti

Je všeobecně známo, že dochází ke globálnímu úbytku biologické rozmanitosti. V roce 2019 Mezivládní vědecko-politická platforma pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (IPBES) varovala, že k tomuto úbytku dochází v historii lidstva bezprecedentním tempem - aktuálně celosvětově hrozí vyhynutí jednomu milionu živočišných a rostlinných druhů.

Ve zprávě o stavu životního prostředí Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) z roku 20193 se uvádí, že intenzifikace zemědělství je jednou z hlavních příčin úbytku biologické rozmanitosti a degradace ekologických systémů v Evropě. V mnoha oblastech Evropy přeměnila intenzifikace dříve rozmanitou krajinu, tvořenou mnoha malými poli a stanovišti, na jednolitý nepřerušovaný celek obhospodařovaný velkými zařízeními a výrazně menším počtem pracovníků (viz obrázek 1). To vedlo k poklesu četnosti a rozmanitosti přirozené vegetace a v důsledku toho také zvěře.

Autoři německé studie z roku 2017, která měřila celkovou biomasu hmyzu pomocí pastí umístěných v 63 chráněných přírodních oblastech s cílem získat informace o stavu a populačních trendech místních druhů, odhadují sezónní pokles biomasy létajícího hmyzu za 27 let na 76 % a pokles v polovině léta na 82 %.

Populace ptáků na zemědělské půdě se považují za dobrý ukazatel změn v biologické rozmanitosti zemědělské půdy, protože ptáci mají významnou roli v potravinovém řetězci a žijí v mnoha různých typech stanovišť. Z naposledy zveřejněného souhrnného ukazatele populace ptáků vyplývá, že počet druhů ptactva se od roku 1990 snižuje; ukazatel polního ptactva EU vypovídá až o 34% poklesu u 39 druhů, které se na zemědělské půdě běžně vyskytují.

Také motýli se podobně jako ptáci vyskytují na mnoha stanovištích a rychle reagují na změny životního prostředí. V pracovním dokumentu útvarů Komise, který je průvodním dokumentem zprávy o přezkumu strategie pro oblast biologické rozmanitosti do roku 2020, se uvádí, že motýli jsou reprezentativní i pro mnoho dalších druhů hmyzu.

Poslední evropský ukazatel travních motýlů je z roku 2017. Ukazuje, že celkové počty 17 běžných motýlů se od roku 1990 snížily o 39 %, což vypovídá o výrazném úbytku biologické rozmanitosti travních porostů (viz obrázek 3), i když po roce 2013 se situace stabilizovala.

Natura 2000 je síť jednak klíčových míst rozmnožování a odpočinku vzácných a ohrožených druhů a jednak některých vzácných typů přírodních stanovišť v EU. Z naposledy zveřejněných zpráv předložených v rámci sítě Natura 2000 a související směrnice o ochraně přírodních stanovišť a směrnice o ochraně ptáků, které hodnotí stav druhů a stanovišť s významem pro EU v období 2013-2018, vyplývá, že situace se ve srovnání s obdobím 2007-2012 zhoršila: podíl přírodních stanovišť, jejichž stav je z hlediska ochrany „nepříznivý“, se zvýšil z 69 % na 72 %.

Stav biologické rozmanitosti se v Evropě různí, a členské státy se proto potýkají s rozdílnými problémy. Například v závěrech některých studií z Bulharska a Rumunska, o nichž se stále má obecně za to, že si zachovaly bohatou biologickou rozmanitost (mimo jiné díky tradičnějšímu, neintenzivnímu způsobu obhospodařování půdy a menší velikosti zemědělských podniků), se uvádí, že zachování stávajícího stavu biologické rozmanitosti je dostačující.

V březnu 2020 Komise zveřejnila hodnoticí zprávu o dopadu SZP na přírodní stanoviště, krajinu a biologickou rozmanitost. Podle hodnocení nebylo celkové posouzení dopadu vzhledem k nedostatku vhodných údajů z monitorování možné. Autoři hodnocení dospěli k závěru, že členské státy dostatečně nevyužívaly dostupných nástrojů SZP k ochraně polopřírodních prvků, zejména travních porostů, ani k zajištění toho, aby polopřírodní stanoviště, která by bylo možné obdělávat, byla způsobilá pro přímé platby. Rovněž bylo zjištěno, že členské státy mohly k podpoře koexistence v kontextu zemědělství a biologické rozmanitosti využít širší škály opatření SZP.

Vliv SZP na stav biologické rozmanitosti zemědělské půdy z hlediska EU jako celku není znám. Nicméně studie o situaci v Česku zveřejněná v roce 201914 poskytla důkazní informace o tom, že zemědělství se po vstupu země do EU v roce 2004 výrazně zintenzívnilo a že populace ptáků na zemědělské půdě se od té doby zmenšily. Dánská asociace zemědělců mezitím zjistila, že strmý pokles v populacích hmyzu popsaný ve dvou německých studiích z let 2017 (viz bod 02) a 201915 nejsilněji koreluje s ústupem od povinného vyjímání půdy z produkce v pravidlech SZP z roku 2009.

V roce 1992 podepsala EU Úmluvu OSN o biologické rozmanitosti (CBD) a její členské státy ji podepsaly v roce 1993. Evropská rada (Rada) schválila úmluvu v roce 199317. Všechny strany této úmluvy, včetně EU a jejích členských států, se v roce 2010 zavázaly splnit cíle z Aiči pro biologickou rozmanitost a stanovily globální rámec pro prioritní opatření v oblasti biologické rozmanitosti pro období do roku 2020. Hlavním koordinačním mechanismem v EU je pracovní skupina Rady pro mezinárodní otázky životního prostředí (biologickou rozmanitost). Novým impulzem pro problematiku biologické rozmanitosti byla agenda pro udržitelný rozvoj 2030 a jejích 17 cílů udržitelného rozvoje, schválená OSN v roce 2015.

Aby Komise splnila své závazky vyplývající z Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti, schválila v roce 1998 sdělení o evropské strategii pro oblast biologické rozmanitosti. V roce 2001 vypracovala svůj první akční plán, který byl následně aktualizován v roce 2006 a posléze v roce 2011 nahrazen strategií EU v oblasti biologické rozmanitosti pro období do roku 2020. Rada (v roce 2011)18 a Evropský parlament (v roce 2012)19 tuto strategii, která má šest cílů, schválily. Cíl 3 se zaměřuje na zvýšení podílu zemědělství a lesnictví na zachování a posílení biologické rozmanitosti.

V rámci Komise nese celkovou odpovědnost za návrhy a provádění právních předpisů a opatření v oblasti životního prostředí Generální ředitelství pro životní prostředí (GŘ ENV). Právními předpisy a opatřeními z oblasti zemědělství se zabývá Generální ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova (GŘ AGRI).

Jelikož platnost stávající strategie pro oblast biologické rozmanitosti letos končí, Komise ve své Zelené dohodě pro Evropu oznámila, že počítá s vydáním nové strategie pro období do roku 2030. Nová strategie byla zveřejněna v květnu 2020. Nastiňuje obecné zásady a připravuje agendu konference smluvních stran Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti (COP15).

EU stanoví normy pro zemědělský a ekologický stav prostřednictvím právních předpisů a finanční podporou pro zemědělský sektor. Za období 2014-2020 Komise podle svých výkazů přidělila na biologickou rozmanitost 8,1 % rozpočtu EU (86 miliard EUR).

Cílem tohoto auditu bylo posoudit roli SZP v zachovávání a posilování biologické rozmanitosti podle cíle 3a strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020. Zvolili jsme toto téma kvůli velkému úbytku biologické rozmanitosti v Evropě, výrazné míře, v jaké se na něm podílí zemědělství, velkému podílu SZP na rozpočtu EU a aktuálním negativním hodnocením způsobu, jakým je strategie v EU prováděna, zejména pokud jde o cíl pro zemědělství.

Naším cílem je vyjádřit doporučení pro probíhající legislativní přípravy SZP na období 2021-2027, pro novou strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 a diskusi a rozhodování v rámci 15. zasedání konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (COP15). Obsah nové strategie ani míra, v níž EU pokročila v plnění svých mezinárodních závazků v oblasti biologické rozmanitosti, nebyly předmětem tohoto auditu. Audit rovněž nezahrnuje opylovače, neboť k tomuto tématu vydáme samostatnou zprávu.

Předmětem auditu byla koncepce, provádění, výsledky a monitorování opatření EU, jejichž cílem je zastavit úbytek biologické rozmanitosti zemědělské půdy v EU. Zaměřili jsme se na ty prvky evropské strategie pro oblast biologické rozmanitosti a odpovídajících strategií členských států, které jsou relevantní pro zemědělství, a na jejich plnění prostřednictvím různých nástrojů, zejména SZP. Soustředili jsme se především na současné programové období (2014-2020), i když pro účely srovnání jsme zkoumali i koncepci, provádění a výsledky obdobných nástrojů SZP z předchozího období (2007-2013). Dále jsme v říjnu 2019 zorganizovali panelovou diskusi o biologické rozmanitosti zemědělské půdy s odborníky na vědecké disciplíny, politiku a správu z této oblasti. Diskuse nám pomohla ověřit a rozpracovat naše auditní zjištění.

Zkoumali jsme, zda je cíl pro zemědělství pro rok 2020 ve strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti konkrétní, měřitelný, dosažitelný, realistický a časově vymezený a zda mu opatření EU odpovídají.

Jak se uvádí na obrázku 6, strategie EU sestává z cílů a opatření. Byla stanovena na dobu deseti let, zatímco rozpočet EU a rámec zemědělské politiky se orientují podle sedmiletého cyklu opatření. V posouzení dopadu z roku 2011, které Komise vypracovala ke strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020, se uvádí, že „orientační“ cíl pro zemědělství 3a je nutno v koncepci reformy SZP konkretizovat, aby bylo možné cíl pro biologickou rozmanitost pro rok 2020 splnit.

Komise ve své zprávě o přezkumu strategie pro oblast biologické rozmanitosti do roku 2020 v polovině období uvedla, že nebylo dosaženo výrazného pokroku, zejména u cíle 3 pro zemědělství (cíl 3a) a lesnictví (cíl 3b), a že pro splnění lhůt je zapotřebí vyvinout větší úsilí (viz obrázek 8).

Komise prezentovala své legislativní návrhy týkající se SZP na období po roce 2020 v roce 2018. Jedním z devíti konkrétních cílů SZP je přispívat k ochraně biologické rozmanitosti, posilovat ekosystémové služby a zachovávat stanoviště a krajinu. Harmonogram pro novou strategii v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 platný v době našeho auditu (obecný nástin v roce 2020, následovaný akčním plánem v roce 2021) ztížil zohlednění nové strategie při koncipování opatření SZP pro EU.

Cíl pro zemědělství (3a) strategie do roku 2020 je rozdělen na jednotlivé oblasti opatření a má jasnou lhůtu; považujeme ho tedy za konkrétní a časově vymezený. Z hlediska dosažitelnosti a relevantnosti má nicméně nedostatky a sám o sobě není vyčíslen, což omezuje možnost měřit, nakolik byl realizován. Strategie místo toho stanoví, že tento cíl musí také přispívat ke splnění cílů 1 a 2, které stanovené cílové hodnoty mají. Cíl 1 se vztahuje na oblasti Natura 2000 a je měřitelný. Uvádí, že do roku 2020 by posouzení druhů a stanovišť chráněných právními předpisy EU na ochranu přírody měla vykazovat lepší stav z hlediska ochrany nebo bezpečný či zlepšený stav u 100 % dalších stanovišť a u 50 % dalších druhů. Cíl 2 zahrnuje cíl „obnovení nejméně 15 % zničených ekosystémů“. Ze strategie není zřejmé, jak měřit pokrok při dosahování 15 % cíle nebo to, jak k jeho splnění přispělo zemědělství.

V roce 2005 začala Komise zavádět zjednodušené ukazatele evropské biologické rozmanitosti (SEBI) k posuzování pokroku při dosahování cílů EU v oblasti biologické rozmanitosti. Nejrelevantnější ukazatele SEBI pro cíl pro zemědělství anebo biologickou rozmanitost zemědělské půdy jsou uvedeny v příloze II. Komise pět těchto ukazatelů pravidelně aktualizovala, osm z nich je však z doby před šesti lety nebo jsou ještě starší. Například poslední dostupné údaje pro „genetickou rozmanitost hospodářských zvířat“ uvádějí stav k roku 2005, a to pouze pro pět členských států, zatímco „oblast s vysokou přírodní hodnotou“ odráží situaci v roce 2006. Tyto datové nedostatky znemožňují sledovat pokrok v plnění ukazatelů SEBI jako celeku. Tři pravidelně aktualizované ukazatele vypovídají buďto o nepříznivém trendu (polní ptactvo, travnatá přírodní stanoviště), nebo o stabilizaci (motýli). Zbývají dva ukazatele nelze ke sledování trendů využít.

Ukazatele pro monitorování dopadu SZP na biologickou rozmanitost jsou součástí agroenvironmentálních ukazatelů a společného rámce pro monitorování a hodnocení (CMEF). Například v rámci SZP na období 2014-2020 používá Komise při měření biologické rozmanitosti na zemědělské půdě „vysokou přírodní hodnotu“ a ukazatele obhospodařované krajiny (viz příloha II). Kromě zachování biologické rozmanitosti hospodařením s nízkou intenzitou je cílem zemědělství s vysokou přírodní hodnotou nabídnout společenské a environmentální přínosy, jako ... Vyhláška č.

Velké produkční bloky orné půdy jako zdroj diskonektivity biotopů

Cílem AKTIVITY 1 je určení metodických principů v krajinném plánování (pozemkové úpravy, územní plány), a to s ohledem na zvýšení krajinné heterogenity na zemědělské půdě. Česká republika patří mezi země s nejvíce homogenní krajinnou strukturou, ale současně mezi země s největší fragmentací vlastnictví zemědělské půdy, když průměrná velikost parcely zemědělské půdy se pohybuje jen kolem 0,4 ha.

Rozdrobené a současně rozptýlené a často nepřístupné parcely nejsou pro individuální obdělávání ekonomicky životaschopné. Majitelé takových pozemků jsou v podstatě nuceni je pronajímat uživatelům, kteří hospodaří v blízkém okolí. Hned několik extrémních čísel svědčí o mimořádně nezdravém stavu této části českého zemědělství. Ačkoli máme neuvěřitelných více než 3 miliony vlastníků půdy, skutečně hospodařících subjektů je jen nějakých 30 tisíc.

Účinnou formou boje proti fragmentaci jsou pozemkové úpravy. Ty nedokáží snižovat počet vlastníků, ale zvládnou scelit roztříštěné drobné parcely do větších a ty zpřístupnit.

Dosavadní výsledky ukazují, že pozemkové úpravy u nás dokázaly snížit původní počet více než šesti parcel na méně než tři parcely na jeden list vlastnictví. Tedy zdvojnásobit průměrnou výměru parcel, takže se jejich velikost v průměru blíží životaschopné výměře. Z toho je patrné, že ve většině případů pozemkové úpravy se současnou účinností nejsou schopny zajistit většinu dostatečně velkých a ekonomicky životaschopných parcel.

tags: #strategie #vytvareni #ekologicky #hodnotneho #biotopu #na

Oblíbené příspěvky:

• Informace o svozu odpadu v Krakovanech
• Podmínky pro slevu na odpad v Jihlavě
• Rozmnožování morčat
• Správná likvidace bojleru
• Ekologická ochrana