Strategie Vytváření Ekologicky Hodnotného Biotopu na Zemědělské Půdě

V posledních letech se objevují nové pojmy a systémy zemědělského hospodaření na orné půdě, které se ve svých cílech, zásadách či používaných technologických postupech často do určité míry překrývají a vytvářejí tak poměrně nepřehlednou situaci pro praktické zemědělce, ve které často zanikají potenciální pozitivní efekty nových přístupů.

To je i důvodem toho, že tyto nové trendy jsou zemědělci přijímány s nedůvěrou jen jako další módní trendy, které mají většinou krátký život, a u kterých považují za nedůležité se jimi výrazněji zabývat.

Regenerativní zemědělství a jeho principy

Regenerativní zemědělství se v první řadě snaží používat komplexní, holistický přístup, který v sobě do určité míry integruje cíle všech výše uvedených postupů.

Nicméně hlavní cíl regenerativního zemědělství, který lze postavit do čela všech ostatních dílčích cílů je jeden, a to: regenerace přirozené půdní úrodnosti prostřednictvím zvýšení obsahu organické hmoty (uhlíku) a obnovením života v půdě (mikro i makroorganizmů).

Svými přístupy je regenerativní zemědělství asi nejblíže udržitelnému způsobu hospodaření, nicméně zásadní rozdíl mezi udržitelným a regenerativním zemědělstvím je v tom, že udržitelné zemědělství se snaží o to, aby se dále nezhoršoval stávající stav a zachovala se tak produktivita (a další, neprodukční funkce) zemědělství i pro budoucí generace.

Čtěte také: Klimatická politika Evropské unie

Naproti tomu regenerativní zemědělství si uvědomuje, že intenzivní zemědělské hospodaření vedlo a vede k degradaci zemědělské půdy (eroze, pokles obsahu organického uhlíku v půdě, zhutnění, snížení retence vody atd.) a přichází s aktivními postupy pro zlepšování stavu (regeneraci) půd.

Na úvod vysvětlení principů regenerativního zemědělství je ovšem nutné osvětlit potřebu základní změny paradigmatu ukládání organického uhlíku v půdě, bez jehož pochopení a přijetí není možné principy regenerativního zemědělství dobře uvést do praxe.

Původní paradigma, na kterém je založeno současné "konvenční" zemědělství vychází z toho, že stabilní organický uhlík v půdě se primárně vytváří z odumřelých částí rostlin a mikroorganizmů.

Dříve byl tento stabilní uhlík označován jako humus či humusové látky (humínové kyseliny a fulvokyseliny) v půdě, přičemž jeho stanovení vycházelo z předpokladu extrakce ve vysoce alkalickém prostředí.

Nicméně řada studií využívajících izotopové značení uhlíku prokázala jednak malou účinnost této extrakce ve vztahu ke stabilním formám organického uhlíku a jednak neočekávaně vysokou rychlost mikrobiálního rozkladu u humusových látek.

Čtěte také: Ochrana přírody a krajiny v Praze

Nyní se proto od humusové teorie postupně odchází a je nahrazována tzv. modelem půdního kontinua (Lehmann a Kleber, Nature 2015), který na základě jednoznačných důkazů prokazuje, že stabilita půdního organického uhlíku je primárně založena na dvou procesech, a to: a) absorbce na minerální částice půdy za tvorby vysoce stabilní formy organického uhlíku tzv.

V obou případech se na těchto procesech vysokomolekulární látky uplatňují jen ve velmi omezené míře.

Naopak nejvyšší afinitu k poutání na minerální částice a formování MAOM mají nízkomolekulární látky, které se do půdy primárně dostávají ve formě kořenových exsudátů (fenolické látky, cukry, organické kyseliny apod.) a jen v menší míře vznikají při rozkladu odumřelé rostlinné biomasy.

Odhaduje se, že účinnost ukládání uhlíku do stabilních forem je v případě odumřelé biomasy jen okolo 5-10 %, zatímco u kořenových exsudátů je to okolo 40-50 %.

Tyto nízkomolekulární látky poutané na minerální půdní částice pak vykazují nejvyšší stabilitu vůči mikrobiálnímu rozkladu, která se počítá až ve stoletích.

Čtěte také: Cíle strategie EU pro klima

Druhá forma stabilizace organického uhlíku v podobě formování stabilních půdních agregátů rovněž využívá do značné míry jednoduché organické sloučeniny, které opět vykazují při uzavření do stabilních půdních agregátů nejvyšší míru stability, nicméně zde se také významně uplatňují složitější látky polymerního charakteru.

Jako naprosto klíčový pro formování stabilních půdních agregátů a fyzikální ochranu organického uhlíku před rozkladem má tzv. glomalin, což je komplex bílkovin a polysacharidů, který je produkován arbuskulárně-mykorhizními houbami (houby žijící v symbióze se živými rostlinami).

Výsledky dlouhodobých pokusů se zaoráváním slámy, chlévského hnoje či jiného organického hnojení potvrzují, že skutečně navýšení obsahu organického uhlíku z mrtvé rostlinné biomasy je možné skutečně jen krátkodobě a v dlouhodobém trendu dokonce někdy vede i ke snížení obsahu organického uhlíku, protože nastartované rozkladné procesy po zaorání organických zbytků do půdy vedou ke stimulaci rozkladu zásob organického uhlíku což je jev označovaný jako tzv.

Hlavní zásady regenerativního zemědělství

Jaké by tedy měly být hlavní zásady regenerativního zemědělství tak, aby zajišťovaly hlavní cíl, tedy regeneraci půdní úrodnosti prostřednictvím zvýšení obsahu organického uhlíku v půdě?

• Zajištění trvalého vegetačního pokryvu pěstováním druhově bohatých meziplodin. Meziplodiny přitom musí být vysévány okamžitě po sklizni předchozí plodiny bezorebným způsobem (do mulče posklizňových zbytků). V případě opožděné sklizně hlavní plodiny například ve vyšších polohách či u plodin s pozdní sklizní se pak může velmi dobře uplatnit i výsev meziplodiny několik týdnů před sklizní s použitím pneumatických rozmetadel nebo letecky.
• Bezorebné setí hlavní plodiny i meziplodiny do mulče posklizňových zbytků (plodiny) či zelených rostlin (meziplodiny).
• Zajišťovat diverzitu rostlin na pozemku nejen v čase (osevní sled) ale i v prostoru. Toto je velmi důležitá podmínka rozvoje arbuskulární mykorhizy, která je podporována společným pěstováním více druhů a zejména pak přítomností rostlin z čeledi bobovité (leguminóz). Toho lze dosáhnout jednak pěstováním druhově bohatých směsí meziplodin, společným pěstováním dvou plodin (tzv. intercropping) jako například ozimá pšenice s ozimým hrachem, jarní obilniny s bobem apod. či pěstováním pomocných rostlin společně s hlavní plodinou (např.
• Omezení zhutnění půdy a poškození půdní struktury přejezdy zemědělské mechanizace za vysoké vlhkosti půdy a ideálně pak používáním technologie řízených přejezdů pouze ve vymezených kolejích (CTF - Controlled Traffic Farming).
• Snižování používání pesticidů a průmyslových hnojiv na minimální a nezbytně nutnou míru. Vzhledem k tomu, že přechod od konvenčního hospodaření na regenerativní, může znamenat zpočátku určité problémy se zpomalenou mineralizací dusíku nebo šířením některých druhů plevelů, chorob a škůdců, není obvykle možná okamžitá redukce, ale jedná se o proces, který trvá mezi 3 až 6 lety, kdy se začnou projevovat pozitivní efekty většího zastoupení bobovitých rostlin (zvýšení obsahu dusíku v půdě přístupného pro rostliny) a pěstování meziplodin či intercroppingu na výskyt plevelů, chorob a škůdců.
• Podpora půdního mikrobiomu a zajištění zlepšené přístupnosti živin v přechodném období použitím kvalitních kompostů (před zahájením přechodného období) a kompostových extraktů (využívaných například pro inokulaci osiva).

Je zřejmé, že přechod na regenerativní způsob hospodaření není jednoduchý, a je důležité se vyvarovat řady možných chyb.

Ekologické zemědělství a jeho regulace

Ekologické a regenerativní zemědělství jsou dva přístupy, jejichž cílem je zlepšovat zdraví půdy a zajišťovat udržitelnost zemědělských systémů. I když se tyto koncepty mohou zdát na první pohled odlišné, v jádru mají mnoho společného.

Moderní ekologické zemědělství dokáže být regenerativním, ale s tím rozdílem, že nepoužívá herbicidy.

Ekologické zemědělství v České republice i v celé Evropské unii je regulováno jasnými pravidly, která zahrnují pravidelné kontroly a proces certifikace.

Tyto přísné směrnice jsou zde pro zajištění, že zemědělské produkty označené jako „ekologické“ skutečně splňují vysoké standardy udržitelnosti a životního prostředí.

Naproti tomu regenerativní zemědělství, přestože má své výhody a cíle pro obnovu půdy a zlepšení biodiverzity, není v současné době podobně regulováno nebo standardizováno.

Ekologické zemědělství představuje udržitelnou alternativu ke konvenčnímu zemědělství, protože vyloučením syntetických chemických látek ve formě syntetických pesticidů minimalizuje negativní dopad na životní prostředí, včetně snížení rizika kontaminace vody, degradace půdy a poškození necílových organismů.

K úrodnosti půdy přistupuje komplexně. Ke zlepšení a udržení struktury půdy, obsahu organické hmoty a dostupnosti živin využívá přírodní vstupy: kompost, hnůj, meziplodiny a krycí plodiny.

Jeho postupy, jako je střídání plodin, pěstování meziplodin a podpora půdní biodiverzity, pracují v harmonii, vytvářejí zdravý a prosperující půdní ekosystém a přispívají k dlouhodobé úrodnosti půdy a jejímu celkovému zdraví, což je přínosné jak pro životní prostředí, tak pro zemědělskou produkci.

Regenerativní zemědělství sice sdílí některé postupy s ekologickým zemědělstvím, ale nevylučuje používání syntetických pesticidů. Ačkoli jeho principy upřednostňují zdraví půdy a odolnost ekosystému, syntetické pesticidy, tedy včetně herbicidů, mohou být stále používány, pokud je to nezbytné.

V posledních letech nabývá na významu uhlíkové zemědělství. S ním souvisí termín “Carbon tunnel vision” (uhlíkové tunelové vidění), který označuje fenomén, kdy se regenerativní zemědělství zaměřuje převážně na uhlíkové kredity a certifikaci, často na úkor jiných klíčových aspektů udržitelného zemědělství.

Tato úzká perspektiva může vést k přehnanému důrazu na sekvestraci uhlíku, což může zastínit jiné regenerativní postupy, podporující biologickou rozmanitost, zdraví půdy a ochranu vody.

Redukované zpracování půdy v ekologickém zemědělství

Do nedávna bylo jednou z hlavních výzev ekologického zemědělství omezení intenzivního zpracování půdy za účelem omezení tlaku plevelů.

To v praxi představuje zejména hlubokou podzimní orbu bez následného setí ozimé plodiny a časté zpracování půdy, což může mít negativní dopad na půdní život, strukturu půdy a být zdrojem emisí skleníkových plynů díky zvýšené mineralizaci organické hmoty v půdě.

Redukované zpracování půdy, které znamená minimalizaci zásahů do půdy ve formě omezování orby a snižování počtu následných operací umožňuje řešení těchto problémů.

Redukované zpracování půdy musí být přizpůsobeno konkrétnímu stanovišti.

Při přechodu na tuto technologii je cílem méně hluboko a méně často zpracovávat půdu, tím zvyšovat mikrobiální aktivitu v půdě a utvářet lepší půdní strukturu.

• Začít na malých plochách, nikoli na problémových pozemcích, protože lze očekávat, že tlak plevelů se spíše zvýší.
• Snížit hloubku orby a její četnost.
• Používat podmítací pluh, diskové brány, kypřiče se šípovými radličkami apod., není-li použití běžného pluhu nezbytně nutné.

Neméně důležité je zohlednit sociální a ekonomické aspekty přechodu na redukované zpracování půdy a bezorebné obdělávání.

Aby bylo v ekologickém zemědělství možné úspěšně přejít od hluboké orby k redukovanému zpracování půdy, je nezbytné modernizovat zemědělské nářadí a nástroje i rozvíjet znalosti pěstitelů.

Proto je zapotřebí cílit investiční podpory a vzdělávání na tyto nové technologie a praktiky tak, aby byli ekologičtí zemědělci schopni udržet si konkurenceschopnost, zlepšit udržitelnost svého hospodaření a naplňovat podmínky standardů dobrého zemědělského a environmentálního stavu.

Poradenství a přenos znalostí budou pro zemědělce, kteří se chtějí přizpůsobit těmto novým způsobům pěstování, hrát klíčovou roli.

Agroenvironmentálně-klimatická opatření (AEKO)

Pro travní porosty je podpora extenzivního hospodaření ze Společné zemědělské politiky velmi potřebná, protože hospodaření na travních porostech je dlouhodobě ekonomicky ztrátové (Pražan, 2017) a současný socioekonomický kontext zemědělského hospodaření je velmi odlišný.

Při absenci veřejné podpory lze očekávat důsledky v podobě opouštění od hospodaření na málo úrodných a obtížně dostupných pozemcích a intenzivní využívání pozemků v blízkosti stájí, včetně přeměny luk a pastvin na ornou půdu s následnou degradací a ztrátou polopřírodních biotopů.

Alternativními finančními zdroji na ochranářsky cílenou péči o travní porosty jsou národní krajinotvorné programy MŽP, které však mají výrazně menší rozpočet a nejsou primárně určeny pro hospodářsky využívané porosty.

Na orné půdě mají AEKO daleko omezenější dopad (tisíce ha z 3,5 mil. ha orné půdy), nicméně lokálně mohou být velmi přínosná (např. krmné a nektarodárné biopásy, ochrana čejky chocholaté, zatravňování drah soustředěného odtoku).

Většímu zájmu zemědělců brání bariéry, jako jsou krátké pachtovní smlouvy, nevůle vlastníků půdy a nedostatek motivace vnitřní (absence poradenství) i vnější (kompenzační platby postavené na celostátním průměru ztráty produkce z orné půdy).

Daleko širší pozitivní dopad na oblasti s ornou půdou mohou mít povinné podmínky spojené s přímými platbami na zemědělskou půdu za podmínky podstatného zlepšení efektivnosti.

Závěr

Produktivní a environmentálně udržitelné zemědělství je zásadním předpokladem k tomu, abychom se mohli zbavovat kompromisů v otázkách zabezpečení produkce potravin, klimatických změn a degradace ekosystémů.

V tomto smyslu představuje ekologické zemědělství multifunkční strategii zaměřenou na více cílů.

Opatření zemí EU, která jsou podrobně popsána ve strategických plánech SZP, se týkají různých činností v oblasti životního prostředí, změny klimatu a dobrých životních podmínek zvířat.

Ve strategických plánech SZP kombinují jednotlivé členské státy EU širokou škálu cílených intervencí, které řeší jejich specifické potřeby a přinesou hmatatelné výsledky ve vztahu k cílům na úrovni EU.

Poskytnuté informace o zemědělských postupech, které by mohly získat podporu z ekoschémat, jsou pro zemědělce, správní úředníky, vědce, zúčastněné strany a veřejnost příležitostí, jak se dozvědět více o ekoschématech a podělit se o zkušenosti.

tags: #strategie #vytvareni #ekologicky #hodnotneho #biotopu #na

Oblíbené příspěvky:

• Mýty a realita pitbulů
• Efektivní nakládání s odpadem
• Domácí recepty na čištění gauče
• Jihočeská recyklace stavebního odpadu
• Význam ostatních částí přírody