Historie Stráže přírody v Československu

Letošní rok je pro myslivce, členy Českomoravské myslivecké jednoty významný hned z několika důvodů. Rok 2008 je rokem 85. výročí založení jednotné myslivecké organizace a zároveň rokem půlkulatého výročí vydávání časopisu Myslivost/Stráž myslivosti. V červnu 1923 byla v Brně založena Československá myslivecká jednota.

Stojí proto za připomenutí, jak k těmto historickým událostem došlo, co vzniku organizace a zahájení vydávání časopisu bezprostředně předcházelo.

Myšlenka na založení jednotné myslivecké organizace a vydávání časopisu zrála v hlavách asi delší čas, z dobového tisku lze citovat dvě zásadní události, které měly rozhodující vliv na historický vývoj.

Dne 26. prosince 1922 byli delegáti spolků, založivších nato Čs. M. J. naposled na památné schůzi Svazu (Čs. lovecký a kynologický říšský svaz, založený v roce 1919, vydávající měsíčník Lov a kynologie) v Praze, na které ponejprv byla vyslovena myšlenka (a zároveň i výstraha Svazu) založiti nové samostatné ústředí pro myslivost - Československou mysliveckou jednotu. Dne 6. ledna 1923 se sešla trojice ideových zakladatelů Československé myslivecké jednoty (Martin, Podhajský, Žalman) k poradě konané v České Třebové v bytě lékárníka Ph. Mr. Aug. Veselého, kde byly dojednány hlavní směrnice a postup příprav pro založení organisace.

Autorem názvu Československá myslivecká jednota i názvu časopisu Stráž myslivosti byl lesní ředitel Josef Žalman. Ten mimo jiné zavedl také název myslivec pro všechny, kteří měli lovecký lístek. Do té doby byli nazýváni myslivci pouze profesní myslivci, tedy ti, kteří vykonávali myslivost jako povolání.

Čtěte také: Moravský kras: Stráž přírody a zkameněliny

O tom, že založení nové myslivecké organizace byly kladeny překážky svědčí i další charakteristický zápis, který zároveň dokládá, kdo a kdy se zasloužil o název Československá myslivecká jednota a Stráž myslivosti. Zajímavé je to, že časopis byl vlastně pokřtěn nadvakrát, a to 18. a 25. března 1923, ještě před svým zrozením.

Josef Žalman ve svých vzpomínkách píše: Časopis Svazu Lov a kynologie vynaložil všechno úsilí proti zakládání Čs.M.J. Pro "rozkolnictví" a "akci jednotlivce" byl jsem opětovně veřejně napadán a pranýřován. Zakládání bylo nazýváno "humbukem a rozkolnickou činností několika ctižádostivých jednotlivců". Bylo předvídáno, že nová organisace se ani nezmůže na časopis, protože "nenajde tiskárnu, která by jí na dluh tiskla". Ve spolcích svazových byly usnášeny resoluce, směřující proti založení nové organisace, docházelo i k osobním intervencím.

Mezitím se usnesl Ústřední spolek pro ochranu honby a chov loveckých psů v Čechách v Praze na valné schůzi konané dne 18. března 1923, které jsem se zúčastnil, všemi hlasy proti čtyřem na založení Čs.M.J. Tam byly přijaty mé návrhy na pojmenování nové organizace Československá myslivecká jednota, na pojmenování knihy "Člp" pro zápisy loveckých psů a i na název časopisu "Stráž myslivosti". Obdobné usnesení bylo učiněno na valné schůzi Lovecko-kynologického spolku v Brně, konané dne 25. března 1923.

A pak již následuje mezi myslivci známá a mnohokrát publikovaná událost - založení Čs.M.J. v Brně dne 22. 4. 1923.

Nechme ale opět promluvit historický text, kde Josef Žalman ve svých vzpomínkách píše: Po ukončení přípravných prací, zvláště sestavení stanov, vyjednávání o tisk časopisu, jež bylo svěřeno mně a po přípravách kynologických, jež vedl Podhajský, došlo v Brně dne 22. dubna 1923 k ustavující schůzi Československé myslivecké jednoty za účasti spolků:

Čtěte také: Moravský kras a stráž přírody

1. Ústředního spolku pro ochranu honby a chov loveckých psů v Čechách v Praze,
2. Lovecko-kynologického spolku pro Moravu a Slezsko se sídlem v Brně,
3. Loveckého ochranného spolku pro Slovensko v Bratislavě,
4. Spolku přátel myslivosti pro Tišnov a okolí v Tišnově,
5. Loveckého klubu v Českých Budějovicích.

Jako hosté se zúčastnili schůze zástupcové posluchačů obou lesnických fakult, zástupce Ústřední jednoty lesních a lovčích zřízenců a hosté z řad lesnictva. Na této první schůzi ČS.M.J. byli zvoleni následující hlavní činovníci:

• předsedou - Zdeněk Slanina, lesní rada, Židlochovice,
• jednatelem - Jan Začal, okresní lesní, Brno,
• pokladníkem - Richard Knoll, pokladník, Tišnov,
• vedoucím redaktorem časopisu - Jaroslav Svoboda, profesor, Třebíč,
• vedoucím knihy Člp - Karel Podhajský, důchodní, Litomyšl.

Tím důležitým mužem byl prof. Jaroslav Svoboda, který časopis redigoval od vzniku až do roku 1948. Prof. Svoboda byl graduovaný filolog, měl proto vysoké nároky na jazykovou úroveň časopisu. Pracoval v té době jako středoškolský pedagog gymnázia v Třebíči a plných 25 let redigoval časopis zcela sám, pouze za přispění externích odborníků.

Josef Žalman opět vzpomíná na onu přelomovou dobu: Po předchozí nezávazné dohodě s tiskárnou Kubešovou v Třebíči, kde jsme počítali s profesorem Svobodou a kde byly tudíž výhodnější podmínky, než které skýtal původně zamýšlený Vyškov, bylo usneseno s termínem od 1. června 1923 založiti a vydávati co měsíčník s nepovinným odebíráním samostatný časopis Stráž myslivosti.

Bez jakýchkoliv finančních prostředků, zato však s nadšením pro ideu a s pevnou vůlí zvítěziti, pustili se všichni činovníci chutě do práce, jež byla v začátcích dosti tvrdou. Nová organisace potřebovala nejen nového časopisu, nýbrž i nových řádů kynologických, nové knihy pro zápisy loveckých psů, soudcovského sboru atd.

Byl bych nespravedlivým, kdybych zde i proti jeho vůli nevzpomněl obětavé spolupráce profesore Svobody pro Čs.M.J. při jejím vzniku. Nutno uvážiti, že zde nebylo ničeho a zvláště ne zkušeností. Na bedrách redaktorových visela nejen redakce, nýbrž i administrace a pokladna Stráže myslivosti a pak redakce vůbec všeho, co Čs.M.J. tiskem vydala.

Čtěte také: Činnost stráže ochrany přírody

V samých začátcích přispěl prof. Svoboda opravdu zásadním způsobem ke zrodu časopisu - majitel tiskárny neměl jistotu úspěchu vydávání, chtěl záruku, že budou náklady na tisk uhrazeny, a tak se prof. Svoboda zaručil svým vlastním domem. Majitel třebíčské tiskárny Bohumil Kubeš nejen že časopis tisknul, ale prof. Svobodovi pomáhal i cennými radami z oblasti tisku, administrace a expedice.

Jak dostala Stráž myslivosti svého redaktora? Docela jednoduše - nic netušícího delegáta a jednatele třebíčské odbočky brněnského spolku, občas ze svého klidného ústraní dojíždějícího do Brna na schůze, přepadl při jedné takové příležitosti Žalman: "Co nejdřív musíme mít svůj časopis. Tady pan profesor (znali jsme se tehdy jen od vidění) bude redaktorem, tiskárna v Třebíči je, ostatní se vyjedná!" Na důrazné mé námitky, že o takové odpovědné funkci nemám ani zdání, zněla striktní odpověď: "To nic není! Úlohy opravovat umíte, opraví se rukopisy, dají se do tiskárny a .je to!" I když jsem nad tímto "snadno a rychle" povážlivě kroutil hlavou, přijel Žalman do Třebíče, vyjednali jsme potřebné s tiskárnou a já byv zvolen na schůzi redaktorem, podrobil se nutnosti.

Jak vidět, některé historické zlomy mají vpravdě lidový a prozaický průběh, své v takových chvílích sehrají asi nadšení, pozitivní emoce a hlavně asi nezkušenost toho, co v budoucnu na dlouhé cestě čeká. Kdo by ale byl v pionýrských nadšených začátcích skeptikem, z citovaných ale i jiných zápisků lze vycítit onu touhu a nadšení prosadit něco nového.

Profesor Svoboda byl opravdu nejen redaktorem, účetním, administrátorem, ale i expedientem v jedné osobě, v redakci pracoval zcela sám a sám například vydávaná i reklamovaná čísla balil a nosil na poštu. Kolem časopisu se ze začátku "točila" trojice mužů - Svoboda, Žalman, Podhajský. Posuďte sami úlohu každého z nich, faktický přínos pro časopis, v každém případě asi zafungovala ona vzácná momentální synergie tří charakterů, tří pohledů na věc, tří způsobů pragmatického myšlení a jednání.

Odpovědnost za vše, co se Stráží souviselo, nesli jsme jen dva, Žalman a já, neboť táta Podhajský měl s organizováním lovecké kynologie a vedením Člp práce nad hlavu, ale samozřejmě byl v rozhodujících otázkách vždy k poradě přibírán. A svorná, kamarádská a houževnatá spolupráce tohoto našeho trojúhelníku, jehož vrchol tvořil Žalman jakožto impulsivní praktický organisátor, způsobila, že za půl roku trvání Stráže odvážili jsme se 1. lednem 1924 k vydávání Stráže jakožto čtrnáctideníku a dokonce s trojbarevnými přílohami, což bylo v našich poměrech při drahotě tohoto druhu tisku vrcholem naší podnikatelské troufalosti. Jistě nás k tomu vedla pevná důvěra ve zdar společné naší věci, ale rozhodujícím byl ničím nepodlomitelný optimismus Žalmanův, jenž doprovázen energií nás druhé dva - pasivnější, klidnější a rozvážnější - strhával s sebou. Snad toto vzájemné doplnění povah bylo právě štěstím.

V roce 1923 vycházel časopis jako měsíčník, vyšlo celkem 7 čísel (první číslo 1.6. 1923 a poslední sedmé číslo prvního ročníku vyšlo 15.12.1923), předplatné stálo 14 Kč, prof. Svoboda udává, že časopis má 700 odběratelů

Tak jako u každého časopisu dodnes stál před redakcí hlavní úkol - získat dostatek čtenářů, nejlépe předplatitelů. Hned ve druhém čísle redakce, resp. prof. Svoboda, hýří počátečním nadšením a dá se snad říci, že si pochvaluje první úspěšný krok, který se jemu i jeho spolupracovníkům povedl. Hned o dvě čísla dál, v čísle 4/1923 se už přece jen apel na čtenáře objevuje, byť zatím skrytě mezi řádky, lze už ale vycítit jasnější a přímější formulace.

Blíží se ale konec roku a redakce zřejmě někdy na podzim roku 1923 pojala záměr vydávat trojbarevné přílohy a přejít na čtrnáctidenní periodicitu. Jen ten, kdo v redakci někdy dělal pochopí, jaká velká změna a vážné rozhodnutí to je, změnou periodicity totiž nenarostou starosti a práce dvojnásob, ale spíše exponenciálním poměrem. A považme, že na práci byl stále prof. Svoboda sám. V době kdy asi nejmodernějším výkřikem techniky byl psací stroj. A trojbarevné přílohy? Ač se nám z dnešního pohledu zdají nenáročné, v tehdejších podmínkách polygrafie to musel být krok značně progresívní a moderní, zároveň však technologicky docela obtížný. Jak vidět, prof. Svobodovi odvaha nechyběla. Co mu ale mohlo citelně chybět, byly finance, které mohl získat pouze od předplatitelů.

Jak vidno, snaha redakce byla oceněna, odezva u čtenářů byla, a tak opravdu začal časopis vycházet od ledna 1924 jako čtrnáctideník s trojbarevnými přílohami J. V. Anderleho a vycházel tak až do roku 1952.

Troufám si tvrdit, že i když bylo v historii časopisu více osudových křižovatek, to rozhodující místo je právě na přelomu let 1923/1924, kdy se rozhodovalo o bytí a nebytí, o udržení nového titulu na trhu. Dodatečně gratuluji svému předchůdci, jak vše bravurně vyřešil. Dál už plynula léta růstu, rozvoje, občas také stagnace mysliveckého periodika. V každém případě je to dlouhých 85 let vycházení bez přerušení, vycházení v různých režimech a společenských podmínkách. Bylo by samozřejmě možné jít do podrobností jednotlivých let, ale já se pokusil seřadit chronologicky některá významná data pro vycházení časopisu, pojďme na krátkou procházku historií.

Významná data v historii časopisu Stráž myslivosti

• 1926 - 1938 - z podnětu Františka Housky se vydává Knihovna Stráže myslivosti, v redakci kromě časopisu vycházejí spisy jak odborné, tak beletristické.
• 26. 12. 1927 - usnesení Shromáždění Čs.M.J. odhlasovalo povinné odebírání spolkového časopisu.
• 1928 - náklad časopisu 5000 výtisků, Čs.M.J. čítala 105 organizačních jednotek.
• 1929 - převedení tisku z Třebíče do Brna, tiskárna již nestačila kapacitou a možnostmi expedice, přece jen i polygrafická technologie se v té době bouřlivě rozvíjela a významné Brno jistě nabízelo lepší technické podmínky.
• 1933 - jubilejní číslo má rozsah 60 stran a obsahuje 58 obrázků, vychází v nákladu 12 000 výtisků, běžná čísla tohoto roku mají 20 černobílých stran, cena 3 Kč/výt.
• 1936 - běžná čísla tohoto roku mají 32 černobílých stran, cena 3 Kč/výt.
• 1938 - náklad je udáván ve výši 10 000 výtisků.
• 1942 - i za válečných let vychází Stráž myslivosti jako čtrnáctidenník, rozsah je 36 černobílých stran, cena 3 Kč/výt.
• 1945 - časopis začíná vycházet jako myslivecký věstník Jednotného svazu zemědělců.
• 1948 -1951 - první změna na místě šéfredaktora, redakci přebírá na relativně krátkou dobu Míla Paša.
• 1951 - 1976 - na dlouhou dobu 25 let vládne časopisu šéfredaktor Josef Novotný, nazývaný také Géza.
• 1952 - vydavatelem časopisu je Nakladatelství Brázda v Praze, měsíčník o rozsahu 16 černobílých stran, cena 3 Kč/výt., od čísla 4 se přidává podtitul Časopis pro lidovou myslivost.
• 1953 - významná událost, změna názvu na Myslivost. Tento rok je také zajímavý kromě změny názvu tím, že je to jediný rok v historii, kdy časopis vychází jako dvouměsíčník, rozsah časopisu je 16 černobílých stran, cena 5 Kčs/výt.
• 1953 - 1968 - časopis v těchto letech vydává Ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství ve Státním zemědělském nakladatelství v Praze.
• 1954 - 1955 - periodicita 10 čísel do roka.
• 1956 - přechod zpět na měsíčník, rozsah 16 stran černobíle, cena 1 Kčs/výt.
• 1957 - poprvé se objevuje na vnitřních stranách přídavná barva a časopis má poprvé obálku z tužšího papíru s jednou přídavnou barvou.
• 1959 - měsíčník, 16 stran s přídavnou barvou, tužší obálka, cena 1,20 Kčs/výt.
• 1963 - měsíčník, 16 stran s přídavnou barvou, tužší obálka, poprvé jsou vkládány barevné obrázky do některých čísel, cena 1,60 Kčs/výt.
• 1966 - měsíčník, 24 stran s přídavnou barvou, poprvé se u časopisu objevuje obálka s barevnými fotografiemi, cena 2,50 Kčs/výt.

Lovecké, kynologické, střelecké a další činnosti v pestré paletě mysliveckých zájmů spojovaly svým způsobem myslivce již odedávna. Prvním takovým dobrovolným zájmovým sdružením myslivců z povolání bylo v roce 1692 založení „Myslivecké bratrské pokladny“ známé spíše jako „Lovecké bratrstvo“ na schwarzenbergském panství, jehož Stanovy byly přijaty 31. 12. 1699 v Hosíně, nedaleko Hluboké nad Vltavou. Úkolem Bratrstva bylo mimo jiné „dozírání na provádění a poctivé naučení se lovecké zdatnosti“ a zřízení střelnice, v níž by se myslivci naučili nejen střelbě, ale i řádnému zacházení se zbraní.

Ustavující schůze ČSMJ schválila Žalmanem navržené Stanovy ČSMJ, novou matriku pro zápis loveckých psů vedenou dodnes pod tehdy přijatou zkratkou „Člp“, jejímž vedením byl pověřen K. Podhajský, vydávání měsíčníku (později čtrnáctidenníku) Stráž myslivosti a současně i jejího dlouholetého zodpovědného redaktora J. Svobodu a bylo vydáno i programové prohlášení ČSMJ.

V jeho závěru první předseda Z. Slanina a jednatel J. Začal uvedli: „Do našeho programu vkládáme vedle šíření myslivecké, myslivecko-kynologické a myslivecko-zvěrolékařské vědy také co největší popularizaci myslivosti, lesa a věd přírodních. K tomuto odkazu našich mysliveckých předků zřejmě není třeba nic dodávat ani dnes.

Na ustavující schůzi ČSMJ byli zvoleni tito funkcionáři: předseda Zdeněk Slanina, lesní rada v Židlochovicích, místopředseda dr. Antonín Steidl za Čechy a dr. Ján Moural za Slovensko, jednatel Jan Začal, okresní lesní v Brně, pokladník Richard Knoll, pokladník v Tišnově, vedoucí redaktor „Stráže myslivosti“ prof.

Prvních deset let činnosti Československé myslivecké jednoty bylo věnováno zlepšování její organizace. Myslivost neměla moderní zákon, který by upravoval výkon jejího práva. Proto z pověření ústředí ČSMJ vypracoval Žalman ve spolupráci s Jednotou čs.

V roce 1925 byl předsedou ČSMJ zvolen Vavřín Horáček, lesmistr v Kuřimi, který ČSMJ vedl až do nových voleb v roce 1927. Po volbách se stal předsedou prof. Ing. Antonín Dyk, ústředním jednatelem Josef Žalman, ústředním pokladníkem František Paštika.

S platností od 1. ledna 1928 se uskutečnila reorganizace, podle níž byli členové povinni odebírat spolkový časopis Stráž myslivosti a bylo zavedeno pojištění na povinné ručení. Tím byl dán základ povinnému pojištění všech držitelů loveckého lístku tak, jak je zavedeno dosud.

V roce 1932 byla ustanovena Myslivecká komora Československé republiky, zabývající se vrcholnými otázkami myslivosti v ČSR; sdružovala ČSMJ a německý Verband deutscher Jäger St. Hubertus z Litoměřic.

Od roku 1933 - od roku 10. výročí založení ČSMJ - byly každoročně s výjimkou roku 1937 až do roku 1940 pořádány v Praze výstavy trofejí i s další mysliveckou náplní.

Byla rozvinuta bohatá osvětová činnost, zachována většina druhů zvěře, rozhojněna vědecká a popularizační publikační činnost, zásluhou silných individualit ve vývoji ČSMJ byla ozdravěna myslivost po všech stránkách.

Po 15. březnu 1939 byla ČSMJ na území protektorátu přejmenována na Českou mysliveckou jednotu. Zesílila snaha respektovat staré české tradice a odstraňovat nevhodné germanismy.

Po vstupu ČMJ do Národního souručenství schválil jeho výbor na návrh lesnické komise ujednání mezi ČMJ a zemědělskými radami, že jedinou oficiální českou mysliveckou organizací v protektorátu je ČMJ. Národní souručenství doporučilo všem svým členům - myslivcům, aby se stali členy ČMJ.

Tím stoupl počet spolků proti 207 v roce 1938 na 233 v roce 1942 a počet členů v témže období stoupl z 10 708 na 43 674 členy.

V čele ČMJ stálo až do 8. srpna 1940 kolektivní vedení, které mělo omezené možnosti. Po tomto datu bylo jmenováno tzv. „autoritativní vedení“. Kolektivní orgán, který rozhodoval svým způsobem demokraticky, byl tak do určité míry nahrazen jedinou osobou, kterou se stal dosavadní předseda ČMJ, prof. Ing. Antonín Dyk z Brna.

V červenci 1943 přesídlilo vedení ČMJ z Brna do Prahy. Myslivecké spolky byly přeměněny na spolky okresní.

Ještě v roce 1945 byla ČMJ rozdělena do tří zemských svazů - českého se sídlem v Praze, moravskoslezského se sídlem v Brně a slovenského se sídlem v Bratislavě.

Protože tento systém roztříštěnosti nevyhovoval, byla vyvíjena snaha o jednotnou organizaci. Dne 17. ledna 1946 za účasti obou zemských svazů (českého a moravského) se jednalo o nových stanovách ČSMJ.

Rozvoj ČSMJ nabyl neobyčejných rozměrů. Vyvstala nutnost jednotného řízení na celém území republiky.

V roce 1947 se vrátilo ústředí ČSMJ z Prahy do Brna a ústředním předsedou zvolen Ing. Jan Zatloukal, předsedou pro Čechy Ing. J. Drbal, pro zemi moravskoslezskou dr. T. Nussbaum a pro Slovensko dr. I. Dula. Všichni byli zároveň ústředními místopředsedy.

V roce 1946 bylo vydáno šest zemědělských zákonů, jejichž obsahem bylo: revidovat první pozemkovou reformu, zaknihovat přidělenou půdu, změnit výkon práva myslivosti, scelit půdu a zamezit drobení zemědělské půdy a zajistit zemědělský výrobní plán. V tomto duchu byl vydán výnos Ministerstva zemědělství ze dne 13. 3. 1947 o sestavení loveckých společností a pronájmu honiteb.

Byl přijat „Hradecký program“, který zásadním způsobem ovlivňoval venkovskou politiku a vedl k přijetí nového zákona o myslivosti dne 18. prosince 1947 - č. 225/1947 Sb.

Společenstevní honitba byla zvýhodňována při stanovení hranic honiteb. Zákon podporoval vytváření svazku dělníků a rolníků.

Rok 1948 byl ve znamení obrovského převratu v celé myslivosti, do níž byly vnášeny zásady programu Komunistické strany Československa. Do zájmových organizací byla dosazena národní správa.

Po únoru 1948 byly v mysliveckých organizacích zřízeny akční výbory Národní fronty, které umožnily, aby se do vedení dostali funkcionáři KSČ. Do čela akčního výboru ČSMJ byl postaven Ing. J. Zatloukal.

Na počátku roku 1949 byla v českých zemích provedena reorganizace ČSMJ, podle níž bylo rozhodnuto, že v každém politickém okrese bude jen jeden okresní myslivecký spolek (OMS).

K 1. červenci 1949 byla provedena likvidace Zemských svazů ČSMJ pro Čechy a Moravu. Dne 21. srpna 1951 byla provedena reorganizace ve vedení ČSMJ.

tags: #Stráž #přírody #ČSSR #historie

Oblíbené příspěvky:

• Emise a dopravní podniky v ČR
• Princip obchodování s emisemi
• Informace o skládce Velký Osek
• Městské služby a odpad
• Účinný odvápňovač pro kávovary