Ekologická a environmentální výchova se stává v posledních letech stále frekventovanějším pojmem, a to především v souvislosti se schválením Státního programu ekologického vzdělávání, výchovy a osvěty a se zařazením environmentální výchovy mezi tzv. průřezová témata v RVP ZV i v RVP G. V mnoha základních a středních školách je však praktická realizace ekologické výchovy stále teprve v začátcích.
Posláním středisek ekologické výchovy (dále jen SEV) je zlepšovat vztah lidí k životnímu prostředí a zvyšovat úroveň mezilidských vztahů, a to prostřednictvím vzdělávání, výchovy a osvěty. Některá SEV jsou státními organizacemi (často se jedná o domy dětí a mládeže), nejčastější formou jsou však tzv.
Ve své činnosti se SEV zaměřují především na:
Výukové programy pro školy zajišťuje většina SEV. Typický výukový program bychom mohli stručně charakterizovat jako blok aktivit, který svým zaměřením doplňuje či rozšiřuje školní vyučování.
Vedle návaznosti na školní osnovy (resp. rámcové vzdělávací programy) je při sestavování výukových programů kladen důraz také na aktivní zapojení účastníků a probuzení jejich zájmu, rozvoj spolupráce, hravosti, fantazie apod.
Čtěte také: Ekologická výchova v ČR a dotace
Snahou je, aby výukové programy inspirovaly pedagogické pracovníky k širšímu využívání aktivizujících metod výchovy a vzdělávání, zejména projektového a kooperativního vyučování, terénní výuky a rozvíjení mezipředmětových vazeb.
Mezi typické vyučovací metody používané ve výukových programech patří simulační hry, řízené diskuse, ale také nejrůznější praktické či umělecké činnosti, metody tzv.
Jednotlivé výukové programy mohou mít formu krátkodobých bloků (1-2 hodiny), půldenních či celodenních exkurzí, případně několikadenních pobytových programů, které jsou samozřejmě z hlediska výchovného působení nejúčinnější, ale mohou je zajišťovat pouze tzv.
Mnohé výukové programy jsou zaměřeny na vyloženě geografická témata (globální problémy, trvale udržitelný rozvoj, problémy mikroregionu apod.), ještě častější jsou programy, které zdůrazňují mezipředmětové vazby zeměpisu s ostatními obory (zaměřené na vodu, půdu, les aj.). Velký význam pro geografické vzdělávání mají také terénní exkurze, které mívají často charakter komplexních geografických aktivit a počítají s aktivním zapojením účastníků formou plnění různých úkolů.
Činnost středisek ekologické výchovy je velmi pestrá. Značný je podíl výuky v terénu. Významnou měrou mohou SEV pomáhat školám také formou nejrůznějších seminářů, kurzů či školení pro učitele, které jsou většinou otevřeny i studentům učitelských oborů. Pro tyto činnosti získala většina středisek akreditaci MŠMT ČR v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků.
Čtěte také: Střediska ekologické výchovy
Velký význam má také snaha o oživování regionálních tradic, rukodělných výrob či řemesel, která využívají přírodní materiály. Tato snaha může být velmi inspirativní pro učitele (a to nejen pro učitele zeměpisu) při hledání identity a jedinečnosti mikroregionu, ve kterém působí.
Pro zlepšení vzájemné spolupráce mezi jednotlivými organizacemi zaměřenými na ekologickou výchovu bylo v dubnu 1996 založeno Sdružení středisek ekologické výchovy (SSEV) Pavučina, které má v současné době 4 členů a 6 pozorovatelů (rok 2007). Jedním z nejvýznamnějších dlouhodobých společných projektů SEV je M. R. K. E. V. neboli Metodika a realizace komplexní ekologické výchovy.
K jeho hlavním cílům patří rozvoj a podpora regionálních sítí pedagogických pracovníků, škol a dalších organizací zabývajících se ekologickou výchovou a také podpora při vytváření a realizaci školních programů ekologické výchovy, vzdělávání a osvěty (EVVO), které představují praktické naplnění Metodického pokynu EVVO vydaného MŠMT ČR. K tomuto účelu byla také vydána publikace Škola pro život, která je určena zejména pro koordinátory EVVO na základních a středních školách.
Školám zapojeným v projektu M. R. K. E. V. SSEV Pavučina realizuje řadu dalších významných projektů celostátního významu, na kterých spolupracuje nejen s jednotlivými členskými středisky, ale také s partnery ze státní, podnikatelské i nevládní neziskové sféry.
Mezi nejvýznamnější z nich patří projekt Programy o lese, který probíhá již od roku 1999, a to ve spolupráci s Lesy České republiky, s. p. Projekt Vzdělávání, výchova a osvěta v oblasti ochrany zvířat probíhá ve spolupráci s Nadací na ochranu zvířat.
Čtěte také: Lektor ekologického střediska - popis práce
Od roku 1999 se SSEV Pavučina společně s Českým svazem ochránců přírody podílí na programu Národní síť středisek ekologické výchovy, jehož cílem je stabilizovat rozvoj současných a iniciovat vznik nových SEV. Nejnovějším projektem SSEV Pavučina je Vzdělávání školních koordinátorů EVVO.
Vedle středisek sdružených v SSEV Pavučina působí na našem území také značný počet dalších organizací, které se věnují ekologické výchově. Nejznámějším z nich je asi Sdružení Tereza, které vedle výukových programů a vydávání publikací organizuje pro školy také řadu projektů, např. Školní i mimoškolní ekologickou výchovu má ve svém programu také většina „zelených" organizací s celorepublikovou působností, jako např. Hnutí Brontosaurus, Arnika, Děti Země a další. Značný význam mají také menší ekocentra či občanská sdružení, většinou s regionálním dosahem působnosti.
tags: #strediska #ekologicke #vychovy #matejcek #programy