Stará Ekologická Zátěž: Co je Důležité Vědět

Správnější označení má ovšem znít staré environmentální zátěže, a někteří odborníci mu dávají přednost. Ale termín "ekologické" se vžil tak, že se objevuje i v závazných právních předpisech. Staré ekologické zátěže (SEZ) jsou jedním z velkých problémů, které Ministerstvo životního prostředí (MŽP) řeší.

Co je důležité vědět aneb souhrn problematiky starých ekologických zátěží?

Oč se jedná? Někdejší průmyslová i jiná činnost (například vojenské objekty) po sobě zanechala nesmazatelné a obvykle jen náročně odstranitelné stopy v podobě znečištění různých složek životního prostředí. Nejrizikovější je znečištění půdního, resp. Nejde tedy o produkt současných činností ani současných havarijních stavů. Vesměs jsou to pozůstatky z doby, která vlivům na životní prostředí věnovala pozornost jen okrajově nebo vůbec ne, tzn. zhruba do konce 80. let.

Látky vytvořené člověkem, které způsobují tzv. antropogenní znečištění, lze již dnes nalézt prakticky na jakémkoliv místě planety a to přesto, že lidstvo vyvíjí velkou snahu o omezení úniku znečištění do životního prostředí. Přestože jsou znečišťující látky takto mimořádně rozšířené, lze ve městech i krajině nalézt skutečně kontaminovaná místa, kde je koncentrace či objem znečištění výrazně vyšší než ve většině prostředí. Některá tato místa mají velmi dlouhou a komplikovanou historii, a proto se označují jako tzv. Staré ekologické zátěže.

Za starou ekologickou zátěž považujeme závažnou kontaminaci horninového prostředí, podzemních nebo povrchových vod, ke které v minulosti došlo nevhodným nakládáním s rizikovými látkami, jako např. ropnými látkami, pesticidy, polychlorovanými bifenyly, chlorovanými a aromatickými uhlovodíky, těžkými kovy apod. Zjištěná kontaminace je obvykle považována za starou ekologickou zátěž, pokud vznikla před privatizací nebo původce kontaminace neexistuje či není znám.

Čtěte také: Stará Skládka: Zapomenutá historie Hořovicka

Tato místa nejčastěji kdysi sloužila jako skládky odpadů, průmyslové a zemědělské areály, drobné provozovny, sklady nebezpečných látek, vojenské základny. Může se ale jednat i o území postižená těžbou nerostných surovin nebo opuštěná a uzavřená úložiště těžebních odpadů.

Proces Odstraňování Starých Ekologických Zátěží

Počátečním stupněm znalostí o starých ekologických zátěžích (i z hlediska historického vývoje) je ekologický audit, který pořizovali nabyvatelé v rámci privatizace průmyslových objektů. Ten určoval, zda je v privatizovaném podniku SEZ přítomna, jakého je druhu a jaké velikosti a intenzity. Podrobnější údaje poskytuje analýza rizika, zpracovaná už na základě cíleného průzkumu, která má vyhodnotit škodlivost zátěže, riziko jejího šíření a stanovit nejvyšší přípustné koncentrace kontaminantů v daném prostředí.

Nastupuje stádium sanace, jemuž může předcházet ještě další podrobný průzkum a poté je zvolena optimální sanační technologie. Po ukončení sanace ještě následuje postsanační monitoring, který ověřuje trvalé vyčištění lokality. Sanačních technologií je celá řada, ne všechny se ovšem v našich podmínkách stejně uplatní.

Sanační Technologie

Při sanaci půd a horninového prostředí:

• odtěžení kontaminovaných vrstev a zasypání inertním materiálem.
• Kontaminovaný materiál se pak může na povrchu dále čistit (např.

Při sanaci podzemních vod:

Čtěte také: Podmínky ekologické daně pro stará auta

• sanační čerpání, při němž se čerpaná voda různým způsobem čistí na povrchu (gravitační separací, stripováním, na aktivních filtrech apod.) a již jako nezávadná vypouští zpět do horninového prostředí, popř.

Z pokročilých sanačních technologií se preferují tzv. metody in situ. Spočívají v tom, že se aktivní chemická látka aplikuje přímo do horninového prostředí a podzemní vody, kde reaguje s kontaminantem za vzniku neškodných sloučenin. Nejběžnější je chemická oxidace s obvyklým využitím manganistanu draselného nebo směsí peroxidu vodíku (Fentonovo činidlo), popř. reduktivní metody s převažující aplikací kyseliny mléčné.

Jsou ovšem i případy, kdy je výhodnější kontaminovaný prostor nečistit, ale jen izolovat od okolí nebo stabilizovat na místě. Přicházejí ke slovu techniky enkapsulace (zapouzdření) nebo solidifikace (zpevnění). Hlavně z pohledu dočišťování zbytků znečištění je pak perspektivní přirozená nebo podporovaná atenuace, tzn.

Řešení Ekologických Zátěží a Financování

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) vyvíjí dlouhodobé snahy o odstranění nejvíce kontaminovaných míst, které mohou představovat závažná zdravotní či environmentální rizika. Za tímto účelem ministerstvo prostřednictvím Odboru environmentálních rizik a ekologických škod vydává metodické pokyny přímo související s problematikou antropogenních kontaminací, jejich průzkumem, sanací a evidencí v databázi SEKM.

Jsme také odborným garantem realizace průzkumných prací a sanačních zásahů realizovaných z veřejných finančních prostředků, prostřednictvím Operačního programu životní prostředí nebo tzv. Ekologických smluv, ale i z prostředků soukromých. V rámci příslušné kapitoly státního rozpočtu řešíme také ekologické škody způsobené činností Sovětské armády během okupace v letech 1968-1991.

Dohlížíme také na plnění povinností vyplývajících ze zákona o předcházení ekologické újmě a závazků plynoucích z Národního implementačního plánu Stockholmské úmluvy , Rotterdamské úmluvy a Minamatské úmluvy a účastníme se mezirezortních komisí, které řeší revitalizace oblastí zasažených těžbou nerostných surovin. Jsme také odborným garantem výzkumu a vývoje zaměřeného na průzkum a sanace kontaminovaných lokalit (Program pro život TAČR).

Čtěte také: Stará Boleslav: Velitelské Stanoviště

Pro roky 2021-2027 nabízí OPŽP pro řešení ekologických zátěží celkem 150 mil. €. Programový dokument, podle kterého se projekty budou řídit, byl Evropskou komisí schválen v létě 2022 a MŽP předpokládá, že bude vyhlašována minimálně jedna výzva ročně pro každé opatření.

Objem prostředků přidělených na tuto oblast tak vytváří z OPŽP jeden z hlavních zdrojů financí umožňujících řešení této problematiky. Míra podpory pro řešení projektů je rozvrstvena podle závažnosti kontaminace a následného využití lokality a to od 85% v případě analýz rizik a nejzávažněji kontaminovaných lokalit sanovaných ve veřejném zájmu až po 70% u brownfieldů určených k následnému průmyslovému využití, a 50% u brownfieldů určených k obytné výstavbě.

MŽP do procesu realizace zasahuje z pozice odborného garanta, kdy poskytuje konzultační služby, k projektům vydává Závazná stanoviska a pomáhá řídit postup prací v rámci kontrolních dní.

Operační program Životní Prostředí (OPŽP) a Opatření

• Opatření 1.6.7: Analýzy Rizik

  Cílem projektů realizovaných pod opatřením 1.6.7 je provedení geologického průzkumu povahy a rozsahu kontaminace, vyhodnocení jejího vlivu na okolí (zejména na lidské zdraví a na ekosystémy) a také výpočet bezpečných hodnot zbytkové (již nerizikové) kontaminace včetně vypracování návrhu několika variant technicky proveditelných opatření směřujících k omezení nebo odstranění zjištěných rizik. Součástí takového návrhu je vždy také rámcové nacenění navržených variant a odhad jejich časové náročnosti.

• Opatření 1.6.8: Sanace Ekologických Zátěží

  Projekty realizované pod opatřením 1.6.8 pak přímo navazují na opatření předchozí, když jsou podporována opatření na těch lokalitách, kde byla během průzkumných prací zjištěna závažná kontaminace představující reálná rizika pro lidské zdraví nebo ekosystémy, případně omezující využití pozemků k jiným účelům. Podpořené lokality mají tedy v databázi SEKM obvykle prioritu A3, A2 nebo v případě brownfieldů i A1.

  Na základě výsledných doporučení Analýzy rizik je zpracován projekt sanace, který je předán MŽP k posouzení a vydání závazného stanoviska. Závazné stanovisko popisuje aktuální stav lokality, projektem navržený postup prací, cílové limity, kterých bude realizací projektu dosaženo a podmínky, za kterých MŽP souhlasí s realizací projektu.

  Doplňkovým typem projektů pod opatřením 1.6.8 jsou pak lokality starých skládek, které přímo nepředstavují zásadní riziko pro okolní ekosystémy nebo zdraví obyvatel, ale je nezbytné zamezit vsakování srážek tělesa skládky, a tedy promývání uložených odpadů a vyplavování nebezpečných látek mimo skládku.

Systém Evidence Kontaminovaných Míst (SEKM)

Nejdůležitějším zdrojem informací o starých ekologických zátěžích, resp. o kontaminovaných místech obecně je databáze Systém evidence kontaminovaných míst. Jedná se o veřejně přístupnou databázi.SEKM znamená „Systém evidence kontaminovaných míst“ a jedná se o systém zřízený Ministerstvem životního prostředí ČR pro evidenci, sledování a posuzování priorit kontaminovaných resp.

SEKM se skládá z části mapové (GIS) a části textové. Kromě evidence starých zátěží životního prostředí (databáze SESEZ), která je jako jediná část databáze průběžně aktualizována a kontinuálně doplňována o nové lokality, obsahuje stávající internetová databáze také důležité archivní databáze skládek.

Výběr požadované zátěže je zde možné provádět zadáním názvu obce, zátěže, nebo čísla mapového listu základní mapy (ZM) 1:10 000. Systém umožňuje systematicky evidovat údaje o zátěžích nebo lokalitách, vytváří jednotnou bázi pro posuzování rizikovosti lokalit a určení priorit při jejich sanaci bez ohledu na typ a původ zátěže.

Grafická část databáze obsahuje bodové znázornění lokality v mapách menších měřítek, plošné vymezení zájmového území lokality, problémových parcel, půdorysů evidovaných staveb a zaměřených skládkových těles. Je zde rovněž bodové znázornění sledovaných objektů a plošné orientační vymezení oblastí kontaminovaných vod a zemin, a rovněž plošné znázornění pravděpodobně ohrožené oblasti a vymezení sanovaných částí lokality. Podle potřeby lze grafickou část provázat s dalšími tematickými vrstvami, jako jsou ÚSES, vodní toky, osídlení, komunikace a podobně.

Odbor Environmentálních Rizik a Ekologických Škod (OEREŠ)

Pozice odborného garanta, kterou zastává odbor environmentálních rizik a ekologických škod zahrnuje samozřejmě tvorbu strategických dokumentů a metodik, meziresortní a mezinárodní spolupráci a správu databáze kontaminovaných míst (SEKM). Největším dílem jsou odborní pracovníci OEREŠ vytížení aktivní účastí na řešení konkrétních projektů průzkumů či sanací kontaminovaných lokalit.

V rámci těchto činností konzultují s vlastníky a uživateli stav potenciálních kontaminovaných lokalit, ideová řešení konkrétních projektů, oponují a schvalují projektové a realizační dokumentace, a jejich metodické změny.

K dispozici jsou údaje o lokalitách, na kterých je odstraňování starých ekologických zátěží hrazeno z prostředků Ministerstva životního prostředí, krajských úřadů a Fondu národního majetku.

Činnosti OEREŠ v Procesu Podpory Projektů

• OEREŠ poskytuje zájemcům o kofinancování odbornou pomoc a konzultace před zpracováním projektu a podáním žádosti o podporu. Jedná se zejména o konzultace podpořitelnosti zamýšleného projektu a postup řešení.
• Závazné stanovisko MŽP je nedílnou součástí žádosti o dotaci z oblasti podpory 1.6.7 a 1.6.8 podávané na Státní fond životního prostředí. Vyjádření OEREŠ MŽP k informacím předloženým v rámci žádosti, stavu poznání lokality, projektové dokumentaci a navrženému způsobu řešení.
• Stanovisko k prioritnosti předložené žádosti a zařazení lokality do kategorie hodnocení priorit. Stanovení závazných sanačních limitů, resp. opatření k nápravě závazného stavu, která jsou nezbytná pro splnění účelu navržených prací, zejména splnění účelu dotace.
• Monitoring plnění projektu - odbor environmentálních rizik a ekologických škod provádí monitoring průběhu projektovaných prací a kontrolu plnění stanovených opatření k nápravě. Jedná se zejména o účast zástupců OEREŠ na kontrolních dnech před a v průběhu realizace, OEREŠ se vyjadřuje ke všem zásadním dokumentům v průběhu realizace projektu jako jsou etapové nebo roční zprávy, metodické změny a podobně.

tags: #stara #ekologicka #zatez #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Staré oblečení a udržitelnost
• Statistiky odpadů ČR
• Tipy na zimní výlety
• Ochrana životního prostředí Přerov
• Použití odpadové trubky 100