Článek se zabývá definicemi střediska, skládky a kompostárny v kontextu odpadového hospodářství. Dále se věnuje legislativním aspektům a praktickým postupům nakládání s různými druhy odpadů.
Nakládání s odpady kategorie O vznikajícími při stavební činnosti
Způsoby nakládání s odpady kategorie O, vznikajícími při stavební činnosti:
- Odpad vzniká v místě stavby: Odpad vzniká v místě stavby a odtud je předáván oprávněné osobě. Jedná se o shromažďování odpadů s povinností vést evidenci za splnění podmínek uvedených v § 5 vyhlášky 383/2001 Sb., souhlasu KÚ netřeba.
- Odpad vzniká na jiném místě: Typicky se jedná o případ výkopu při budování kanalizace, kdy je z důvodu nedostatku místa na stavbě výkopek přemístěn na vhodnou plochu, odkud je jeho převážná část použita zpět na této stavbě k zasypání výkopu. Podle převažujícího názoru teprve zbytek, který není zpět použit k závozu výkopu, se stává odpadem, avšak přísnější pohled již za odpad považuje vše, co je na plochu navezeno. Jedná se o shromažďování odpadů (toho zbytku) s povinností vést evidenci za splnění podmínek uvedených v § 5 vyhlášky 383/2001 Sb., souhlasu KÚ netřeba. Odpad by měl být bezprostředně po ukončení akce předán oprávněné osobě, plocha uvedená do původního stavu.
- Odpad vzniklý na stavbě je převážen do jiné provozovny: Odpad vzniklý na stavbě je převážen do jiné provozovny původce do určených shromažďovacích prostředků, po jejichž naplnění je předáván oprávněné osobě. Pozor! U překročení lhůt uvedených v § 7 odst. 4 vyhlášky 383/2001 Sb. se pak s ohledem na § 4 odst. 1 písm. i) zákona 185/2001 Sb. jedná již o skládku, tedy o zařízení, k jehož provozování je nutný souhlas příslušného orgánu.
- Odpady vzniklé na různých stavbách, které se svážejí na pozemek: Odpady vzniklé na různých stavbách, které se svážejí na pozemek (ať již vlastní, či pronajatý), kde se dlouhodobě hromadí bez rozlišení odkud co je a pak třeba jednou za dva roky případně podrtí. V těchto případech se obvykle tento způsob nakládání s odpady vyhodnocuje jako v rozporu se zákonem 185/2001 Sb., tedy jako nakládání s odpady v místech k tomu neurčených. Je tomu tak proto, že se dle našeho názoru jedná o naplnění definice skladování odpadů, ale bez splnění všech požadavků daných § 7 vyhlášky 383/2001 Sb., u překročených lhůt pochopitelně i bez souhlasu. V případě, že by se jednalo o skutečný sklad splňující veškeré legislativní podmínky, tak při nepřekročení lhůt pro "dlouhodobé skladování" není souhlasu podle zákona 185/2001 Sb. třeba.
Rozdíl mezi soustřeďováním a skladováním chápeme zejména v časových intervalech „zdržení" se odpadu na místě. V případě krátkých dob, kdy je čas mezi naplněním shromažďovacího prostředku a předáním odpadu v míře obvyklé pro zajištění předání a jeho realizací se dá mluvit o soustřeďování. V případech, kdy se naplňuje jeden prostředek, pak druhý, třetí, desátý, případně se kupí hromada z jedné stavby, pak se na ni přidá z druhé, třetí, páté, a tak to je půl roku, rok, dva, se již o soustřeďování dá úspěšně pochybovat. Sice můžete argumentovat, že žádné termíny na dobu shromažďování nebo soustřeďování zákon (zatím) nestanovuje, ale z logiky věci se v případě řízení o pokutě dají dovodit a použít.
Bioodpad
Jakékoliv odpady, které jsou aerobně nebo anaerobně rozložitelné. Ve vztahu ke komunálnímu odpadu se jedná především o odpady z údržby sadů, parků a lesoparků, sídlištní a uliční zeleně, ale i travnatých hřišť a odpady ze hřbitovů ve vlastnictví, případně ve správě měst a ze zahrad ve vlastnictví fyzických osob (občanů). Patří sem také odděleně sebrané biologicky rozložitelné odpady z kuchyní a stravoven a z domácností (tzv. gastroodpady), ale i odpady z papíru, dřeva a přírodních textilií a z nich zhotovených oděvů. Bioodpady se v závislosti na svém složení a vlastnostech kompostují nebo se zpracovávají v bioplynových stanicích nebo se energeticky využívají ve spalovnách a jiných spalovacích zařízeních pro výrobu tepla či energie. Kompostovatelný odpad je zejména odpad rostlinného původu, tj. tráva, listí, větve, a slupky od ovoce a zeleniny.
Domovní odpad
Pojem není zaveden zákonem ani jinou normou. V praxi se ale běžně používá pro označení odpadů, které vznikají v domácnostech. Domovní odpad v sobě zahrnuje využitelné složky, jako jsou třeba papír nebo plasty či sklo. Patří sem také bioodpad, nebezpečné složky a směsný (zbytkový) odpad. V domácnostech vznikají i další skupiny odpadů (viz další text), které ale nejsou pod pojem domovní odpad zahrnovány. Jsou to např.
Čtěte také: Aktivity v SEVERu pro školy
Další definice v odpadovém hospodářství
- Dotřiďovací (třídicí) linka: Je zařízení k úpravě odpadů, sloužící k dotřídění využitelných odpadů sebraných do barevných kontejnerů podle požadavků konečných zpracovatelů. Na dotřiďovacích linkách se z tříděného odpadu odstraňují nečistoty a materiál se ještě dále třídí na další druhy.
- Druhotná surovina: Pojem druhotná surovina není v legislativě odpadového hospodářství vymezen. V praxi se ale běžně používá. Druhotnou surovinou se rozumí látky a předměty, které jsou získány různými postupy z odpadů (většinou úpravou fyzikálních vlastností). Druhotné suroviny jsou používány v běžných výrobních procesech a nahrazují primární materiály, které mohou být často získávány z neobnovitelných zdrojů. Podmínkou, abychom mohli upravený odpad nazvat druhotnou surovinou, je, že po ní existuje poptávka na straně výrobců a běžně se s ní obchoduje. Druhotná surovina již není odpadem. Pro představu - druhotnou surovinou jsou vytříděné a slisované balíky s konkrétním druhem papíru, slisované PET lahve nebo upravené skleněné střepy.
- Energetické využití: Použití odpadů obdobným způsobem jako paliva za účelem získání jejich energetického obsahu nebo jiným způsobem k výrobě energie.
- Integrovaný obalový systém: Systém společného nakládání s komunálním odpadem a použitými obaly, např. papírové obaly se třídí do jedné nádoby spolu s novinami, letáky atp. V některých zemích se používá tzv. duální systém, tj.
- Integrovaný systém nakládání s odpady: Integrovaným systémem se rozumí systém umožňující optimálním nastavením jednotlivých procesů a prvků trvale udržitelné řešení odpadového hospodářství v určitém prostoru a časovém horizontu.
- Komunální odpad z obcí: Komunální odpad je veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob (občanů) a také podnikajících subjektů (drobní živnostníci a malé firmy), které jsou zapojeny do odpadového hospodářství obce. Patří sem tedy tzv. domovní odpad, dále odpad ze zeleně (ze soukromých a veřejných zahrad, parků a zelených ploch), odpad z údržby obce (odpady ze hřbitovů, odpady z čištění ulic a komunikací - uliční smetky -, odpad z odpadkových košů apod.). Komunální odpad zahrnuje také podobné odpady pocházející od podnikajících a právnických osob (komunální odpady z drobných provozoven a obchodů, kanceláří, institucí, úřadů apod.).
- Měrná produkce odpadů: Měrnou produkcí odpadů se rozumí množství vyprodukovaných odpadů vztažené na určitou měrnou jednotku. Ve spojení s komunálním odpadem je to nejčastěji množství odpadů vyprodukovaných „průměrným“ občanem za určité časové období, např.
- Nebezpečné odpady: Nebezpečné odpady jsou látky, které mají jednu nebo více nebezpečných vlastností. Nebezpečné vlastnosti definuje zákon o odpadech a patří mezi ně například hořlavost, žíravost, dráždivost a toxicita. Nebezpečné odpady mohou při neopatrné nebo neodborné manipulaci poškodit zdraví lidí či zvířat nebo poškodit životní prostředí. V praxi se jedná o zbytky barev, laků, rozpouštědel, ropných látek, léků, hnojiv, čisticích prostředků atd.
- Obal, vratný obal: Obalem je výrobek zhotovený z materiálu jakékoli povahy a určený k pojmutí, ochraně, manipulaci, dodávce, popřípadě prezentaci výrobku nebo výrobků určených spotřebiteli nebo jinému konečnému uživateli, jestliže má zároveň funkci prodejního obalu, skupinového obalu nebo přepravního obalu.
- Objemný odpad: Druh komunálního odpadu, který nelze vzhledem k jeho rozměrům nebo hmotnosti odkládat do běžných sběrných nádob. Patří sem např.
- Objemová hmotnost (hustota): Objemovou hmotností odpadů se rozumí hmotnost odpadu v konkrétním úseku shodných činností jeho odpadového toku.
- Odpad: Odpad je movitá věc, které se člověk zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit, např. z důvodů ohrožení životního prostředí nebo lidského zdraví. Definice je podle platného zákona o odpadech mnohem složitější.
- Odstranění odpadů: Činnost, která není využitím odpadů a v podstatě ukončuje nakládání s odpady. Jedná se o celou řadu činností, jako jsou skládkování, rozklad kalů v půdě, ukládání kalů nebo kapalných odpadů do povrchových nádrží či hlubinných prostor atd. Komunální odpad je nejčastěji odstraňován skládkováním.
- Původce odpadů: Původcem odpadů je právnická osoba nebo podnikatel, při jejichž činnosti vznikají odpady nebo kteří provádějí úpravu odpadů nebo jiné činnosti, jejichž výsledkem je změna povahy nebo složení odpadů.
- Sběr odpadů: Soustřeďování odpadů právnickou nebo fyzickou osobou oprávněnou k podnikání (odpadářská firma) od obce a jiných subjektů za účelem jejich předání k využití nebo odstranění.
- Sběrná místa, sběrný dvůr: Místo určené obcí ke shromažďování a sběru vybraných složek komunálních odpadů, vybavená různými druhy shromažďovacích prostředků (různé typy kontejnerů, sběrné boxy apod.). Sběrný dvůr je místo, které je ohraničené plotem, má pravidelnou provozní dobu a je na něm přítomná obsluha.
- Sběrné nádoby: Nádoby určené ke shromažďování a sběru odpadů. Pro každý druh odpadů se používá jiný typ nádob.
- Separace odpadů (oddělený, tříděný sběr): Tříděným sběrem odpadů je sběr, kdy je tok odpadů oddělen podle druhu a povahy konkrétního odpadu s cílem usnadnit jeho specifické zpracování (např. recyklaci). V praxi je tento pojem spojován nejčastěji s odděleným sběrem využitelných složek, které se dále recyklují nebo jinak využívají.
- Skládka: Skládka je zařízení k odstraňování odpadů, tedy k jejich trvalému uložení. Skládky se dělí podle toho, jaké odpady se na nich mohou ukládat, nejpřísněji kontrolované jsou skládky nebezpečných odpadů.
- Směsný komunální odpad: Část komunálních (včetně domovních) odpadů, která zůstává po vytřídění využitelných složek (papír, plasty, sklo, nápojový karton) a nebezpečných složek. Do směsného odpadu se nezahrnuje objemný odpad, odpady ze zeleně, použité výrobky podléhající zpětnému odběru ani odpady z udržování čistoty obce. V praxi se jedná o odpad, který vyhazujeme do nádob na směsný (zbytkový) odpad.
- Spalovna komunálních odpadů: Zařízení sloužící k využití energie obsažené v odpadech, snížení objemu a hmotnosti odpadů a odloučení nebezpečných látek z komunálního odpadu. Spalovny komunálních odpadů mají několikastupňovou filtraci spalin.
- Spalovna nebezpečných odpadů: Spalovna nebezpečných odpadů je zařízení, které slouží k odstranění nebezpečných odpadů při velmi vysokých teplotách, nad 1000 °C. Spalovna tímto způsobem odstraňuje zejména hořlavé materiály, infekční materiály, ropné látky nebo léky.
- Stavební a demoliční odpad: Stavební a demoliční odpad vzniká při zřizování, údržbě, rekonstrukcích a odstraňování staveb. Hlavními druhy stavebních odpadů jsou zeminy, beton, cihly a jiné zbytky stavebních materiálů. Stavební odpad produkují v menší míře i občané a obec.
- Svozová firma: Odpadářská firma, která poskytuje služby spočívající ve sběru, svozu, přepravě a dalším nakládáním s odpady obcím, živnostníkům a průmyslovým podnikům. Svozová firma většinou vlastní svozová vozidla a další techniku. Může provozovat i zařízení na úpravu a jiné nakládání s odpady. Aby mohla firma s odpady nakládat, musí mít souhlas od příslušného krajského úřadu. Na základě souhlasu je pak oprávněnou osobou, které lze odpady předávat podle zákona o odpadech.
Legislativní změny a cíle v odpadovém hospodářství
Zákon o odpadech č. 541/2020 Sb. stanovuje:
- Od 1. ledna 2030 nesmí být na skládku ukládány odpady, jejichž výhřevnost v sušině přesahuje 6,5 MJ/kg.
- Odpady, které nepřekročí limit parametru biologické stability AT4.
- Ani odpady, které lze v daném stavu vědy a techniky účelně recyklovat.
Jinými slovy - končí éra skládkování odpadů, které mají hodnotu, energii nebo kapacitu být recyklovány. Současně zákon ukládá obcím i státu dosažení konkrétních úrovní recyklace. Už od roku 2025 musí být alespoň 60 % komunálních odpadů odděleně soustřeďováno a recyklováno. V roce 2030 tento podíl vzroste na 65 % a v roce 2035 na 70 %. K tomu se přidávají strategické milníky: do roku 2025 připravit k opětovnému použití a recyklovat minimálně 55 % komunálních odpadů, do roku 2030 alespoň 60 % a do roku 2035 minimálně 65 %.
Ambice transformace odpadového systému je také zohledněna v Plánu odpadového hospodářství ČR pro roky 2025-2035, který počítá s rozsáhlými investicemi do infrastruktury - recyklačních linek, zařízení pro energetické využití (ZEVO), sběrných dvorů, biologického zhodnocení odpadů a digitální evidence.
Realita je ale zatím jiná. Česká republika stále ukládá na skládky zhruba 40 % komunálních odpadů. Kapacity zařízení pro energetické využití odpadů rostou pomalu a i přes modernizace třídicích linek zůstává značná část recyklovatelných materiálů nevyužita.
Přitom právě spalovny, kompostárny, BPS, mechanicko-biologické úpravy a pokročilé třídicí technologie a pochopitelně zcela zásadní poptávka po recyklátu jsou klíčové k tomu, aby se odklon od skládek stal reálným, nikoli jen legislativním proklamovaným závazkem.
Čtěte také: Ubytování u školy v přírodě Janov
Pokud se zavázané termíny nestihnou, Česko může čelit nejen environmentální újmě a ztrátě důvěry veřejnosti. Naopak, pokud nastoupí skutečná infrastruktura, motivace, transparentní regulace a odklon od skládky jako opravdu závazná a nezlomná norma, může rok 2030 představovat pro Česko revoluční zlom.
Aktuálně obcím hrozí vysoké pokuty za neplnění třídicích cílů. A co by to bylo za novou vládu, kdyby hned pokuty obcím neodpustila a neposunula zákaz skládkování až na rok 2035, a tedy neuvedla českou legislativu do souladu stou Evropskou.
Čtěte také: Programy SEV Stožec
tags:
#stredisko #skladka #provoz #kompostarna #definice
Oblíbené příspěvky: