Historie Střediska státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje

První číslo sborníku Památky středních Čech vyšlo v roce 1985 a vydalo je Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje.

U jeho zrodu stály významné osobnosti oboru, například Emanuel Poche, Dobroslav Líbal, Michaela Glosová, František Kašička, Oldřich Rada, František Kavka, Pavel Kroupa, Ivo Hlobil, Ivan Hlaváček či Věra Kuthanová. Prvním šéfredaktorem se stal Karel Friedl a výkonnou redaktorkou Marie Morávková.

Ideou zakladatelů bylo obohatit spektrum uměnovědných a historických časopisů, rozšířit možnosti publikování odborných článků o památkách a památkové péči, včetně témat věnovaných poznání konkrétních staveb a uměleckých či památkově významných předmětů ve středních Čechách, a prohloubit informovanost nejen specialistů, ale i zájemců z řad širší veřejnosti o výsledcích soustavného bádání a aktuálním dění v oboru.

Obsahovým těžištěm byly již od počátku odborné studie, doplněné recenzemi, diskusemi, zprávami a kronikou. Zvláštní pozornost byla věnována zmíněným zprávám.

Jednalo se o krátká sdělení zpřístupňující zjištění z operativních průzkumů prováděných během oprav památek, která ovšem právě pro svou aktuálnost mohla posunout bádání v oboru. Nutno podotknout, že jejich autory často byli nositelé dnes zvučných jmen památkové péče - třeba již zmíněný Pavel Kroupa, dále Petr Chotěbor, Jan Žižka, Jiří Mrázek či později příkladně Michael Rykl nebo Jiří Úlovec.

Čtěte také: Aktivity v SEVERu pro školy

Ve svých začátcích vycházel sborník nepravidelně a do roku 1993 vyšlo jeho prvních šest svazků. Zásadní studie zde publikovaly i další významné osobnosti českého dějepisu umění a památkové péče.

Kromě zmíněných legend českých dějin umění, stojících při zrodu časopisu, to byli například Vladislav Razím, Jan Sommer, Jiří Varhaník, Petr Macek či Květa Křížová. Sborník vycházel v černobílé variantě a formátu A5.

Od roku 1991 se sborník proměnil v časopis, který vydával Památkový ústavu středních Čech v Praze.

Důležitým mezníkem ve vývoji byla změna na pozici hlavního šéfredaktora, kterým se už během roku 1992 stal Vladislav Razím. Jeho novou vizí byl důraz na aktuálnost časopisu, s čímž souvisela také jeho „vizáž“.

Památky středních Čech měly od této chvíle vycházet podle potřeby i několikrát ročně, ovšem v „tenčí variantě“ přibližně stejného formátu. Velmi rychle se však vydání jednotlivých čísel ustálilo na dvou číslech v roce, a to s podtitulem „Zpravodaj Památkového ústavu středních Čech v Praze“.

Čtěte také: Ubytování u školy v přírodě Janov

Jeho přispěvateli byli z logiky věci převážně pracovníci památkového ústavu, které však často doplnili externisté. Do konce roku 1998 tak vyšlo 12 čísel v šesti ročnících a od roku 1994 zde byla jednou ročně zveřejněna také Zpráva o činnosti Památkového ústavu středních Čech a cenná bibliografická rubrika Památky středních Čech v odborném tisku.

Během uvedeného období došlo ke změně ve funkci výkonné redaktorky/výkonného redaktora, kterým se na krátkou dobu stal Jan Sommer, vzápětí vystřídaný Olgou Klapetkovou.

Rok 1999 přinesl zásadní posun v grafické podobě časopisu, který nadále vycházel již pravidelně dvakrát do roka. Od prvního čísla v roce 1999 byl také tištěn na kvalitnějším papíře a ve větším formátu A4.

Tato změna přinesla především širší možnosti obrazových a mapových příloh, tolik potřebných pro kvalitní odborné studie. Památky středních Čech od té chvíle přestaly být zpravodajem. V redakční radě zasedl další dlouholetý pracovník ústavu a jeho pozdější ředitel Jan Žižka.

V roce 2003 byl Státní památkový ústav transformován v Národní památkový ústav a vydavatelem časopisu se stalo jeho středočeské územní odborné pracoviště se sídlem v Praze. Podoba i obsahová stránka se na dlouhá léta stabilizovaly a časopis si získal poměrně široké spektrum přispěvatelů nejen z řad pracovníků ústavu, ale i mezi externisty.

Čtěte také: Programy SEV Stožec

V roce 2021 odešel z funkce šéfredaktora Vladislav Razím, avšak redakční rada zůstala i nadále beze změn. Kromě výkonné redaktorky Olgy Klapetkové v ní zasedá Vladislav Razím, Jan Žižka, Milena Hauserová, Richard Biegel, Jana Berková, Alfréd Šubert, Vladimír Ryšlink, Zdeněk Kuchyňka, Pavel Kroupa, Květa Křížová, Miroslav Brožovský a Jan Pešta. Šéfredaktorkou se stala Hana Prixová Dvorská.

Obsah se postupně ustálil na oddílu věnovaném studiím, dále materiáliím, zprávám a recenzím.

Ochrana Českého krasu

Dubnem 1972, kdy byla vyhlášena chráněná krajinná oblast Český kras, byla završena několik desetiletí trvající cesta k ochraně vzácného území za západními hranicemi velké Prahy.

První návrhy na ochranu nejhodnotnějších částí tohoto území vznikly již ve dvacátých letech minulého století (Jan Svatopluk Procházka). Ve stejných letech byla formálně zajištěna ochrana zejména botanicky nej­cenněj­ších částí Karlštejnska a Jaroslav Petrbok prosazoval nazývat území Český kras.

Intenzivní snahy o prosazení ochrany pokračovaly ihned po druhé světové válce dokonce návrhem na zřízení národního parku Karlštejnsko (Jaromír Klika). K další, tentokrát úspěšné vlně zřizování chráněných území v podobě přírodních rezervací došlo až v padesátých letech, v roce 1952 Koda, 1953 Radotínské údolí a 1955 Karlštejn.

Snahy přírodovědců i ochránců přírody vrcholily v sedmdesátých letech vyhlášením přírodních rezervací Karlické údolí, Voškov, Klapice, Tetínské skály a tehdy chráněných přírodních výtvorů Zlatý kůň (1972), Lom na Kobyle (1970), Černá rokle (1969), chráněného naleziště Špičatý vrch - Barrandovy jámy (1970).

Současně finalizovaly téměř desetiletí probíhající práce na přípravě vyhlášení chráněné krajinné oblasti. Byla shromážděna desítka odborných posudků a hodnocení přírodovědných a krajinných kvalit území (V. Ložek, J. Jeník, V. Skalický, V. Tichý, J. Strejček, V. Samek, E. Průša).

Po vyhodnocení všech shromážděných podkladů byla 12. dubna 1972 CHKO vyhlášena. Péči o nově vyhlášenou oblast zabezpečovalo tehdejší Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, které pro tuto činnost vyčlenilo dva odborné pracovníky, lesníky (Pavla Rohona a Petra Mouchu).

Pracoviště eufemisticky nazývané Správa CHKO sídlilo nejprve v Praze a od roku 1974 v Berouně v jediné pronajaté kanceláři v pobočné budově tehdejšího okresního národního výboru (ONV). Vytvoření pracoviště v Berouně předcházely neúspěšné pokusy o vybudování Správy v Srbsku a později ve Všenorech.

Správa byla tehdy odbornou organizací a vydávala odborná stanoviska pro odbor kultury Středočeského krajského národního výboru a Ministerstvo kultury, po roce 1989 pak pro Ministerstvo životního prostředí. Kromě péče o CHKO a vyhlášená maloplošná chráněná území se na tomto pracovišti připravovalo zřízení CHKO Křivoklátsko (1978).

Později se pro sídlo Správy podařilo zakoupit objekt v Karlštejně (1980) a zvýšil se postupně počet odborných pracovníků na pět. Pro činnosti v terénu jsme tehdy měli několik desítek dobrovolníků vykonávajících dohled na dodržování ochranných podmínek chráněných území. Byli mezi nimi vynikající znalci přírody, kteří pomohli dokumentovat chráněné druhy a odhalovat negativní zásahy (Mirko Vosátka, Filip Kopřiva, manželé Myslbekovi, Jindřich Štefan).

Značná část dobrovolných spolupracovníků brala tuto spolupráci jako únik před tehdy téměř povinnou společenskou angažovaností v socialistických organizacích.

Na úplném počátku se dva odborní pracovníci (lesníci) snažili vyrovnat s úkolem pečovat o velkoplošná chráněná území (včetně navrhovaného Křivoklátska) o rozloze 780 km2 a 19 zvláště chráněných částí přírody o rozloze téměř 2500 ha a o 14 území tehdy k ochraně navržených o rozloze dalších téměř 1000 ha.

Teprve v roce 1977 došlo k oddělení péče o připravovanou CHKO Křivoklátsko a na pracovišti pro Český kras byl až do srpna 1978 pouze jeden pracovník s administrativní pracovnicí na polovinu úvazku.

Přes uvedené těžkosti a nedostatky se podařilo v poměrně krátké době po vyhlášení oblasti prosadit respektování ochranných podmínek u některých orgánů státní správy, zejména u Okresního národního výboru v Berouně, a postupně i většiny obcí. V části ležící na území okresu Praha-západ byla situace nesrovnatelně horší.

Každá z doposud vyhlášených chráněných krajinných oblastí v České republice má řadu výjimečností. Jedna má nejvíc lesů, druhá nejvíc rybníků, v jiné žije nejvíc ohrožených ptáků, a v další žijí dosud velké šelmy.

Jsou chráněné krajinné oblasti, ve kterých se nacházejí zbytky pralesů, jinde se dochovalo největší druhové bohatství orchidejí. Český kras je na zvláštnosti přímo přeborníkem.

První zvláštností, se kterou souvisí rekreační využívání oblasti, je to, že svou východní hranicí zasahuje na území hlavního města a na západní hranici navazuje na průmyslovou aglomeraci Beroun - Králův Dvůr. Další zvláštností je rozloha oblasti. Svými necelými 130 km2 je Český kras jednou z nejmenších chráněných krajinných oblastí.

Unikátní je geologická stavba území. Český kras je největším vápencovým územím v ČR. Navíc v centru oblasti je jeden z nejoblíbenějších památkových objektů v ČR - národní kulturní památka hrad Karlštejn, který každoročně navštěvuje kolem 300 000 zájemců ovlivňujících i širší okolí hradu.

Ve výčtu zvláštností nemůže chybět ani to, že jsou zde největší známé jeskynní systémy v Čechách - Koněpruské a Srbské jeskyně. Zpřístupněné Koněpruské jeskyně patří k nejnavštěvovanějším přírodním objektům u nás (cca 80 000 ročně). Také je zde několik velkých vápencových lomů.

Málokterá oblast se může „pochlubit“ více než 1500 rekreačními chatami vybudovanými většinou ve volné krajině, a dokonce na území přírodních rezervací. Těsně za hranicemi CHKO hlavně v údolí Berounky je dalších téměř čtyři tisíce rekreačních chat.

Doporučená literatura

• PEŠTA, Jan. Encyklopedie českých vesnic: vesnické památkové rezervace, zóny a ostatní památkově hodnotná vesnická sídla v Čechách. Díl 1., Střední Čechy a Praha. Praha: Libri, 2003. 327 s.
• ŠKABRADA, Jiří. Lidové stavby: architektura českého venkova. Praha: Argo, 1999. 246 s.
• ŠKABRADA, Jiří. Lidová architektura Středočeského kraje. Praha: Středisko st.

tags: #stredisko #statni #pamatkove #pece #a #ochrany

Oblíbené příspěvky:

• Pokuty za nesprávnou likvidaci odpadu
• Praktické koše na tříděný odpad
• Recenze koše do koupelny
• Pěstování bio pšenice
• Odpovědnost za poplatky za odpad v nájmu